1
Periodizace
psychosociálního vývoje
Vývojová psychologie
PedF MU, 2018
Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D.
Východiska periodizací: povaha vývoje
 Psychický vývoj je:
 Zákonitý proces, posloupnost navazujících fází; pořadí je
typické, neměnné (určující je především zrání)
 Celistvý proces, zahrnuje složky somatické, psychické i
sociální a jejich interakce
 Kontinuum postupných proměn; diferenciace a
integrace procesů a vlastností vede ke vzniku kvalitativně nových
forem, které opět mění povahu interakce a stimulují další vývoj
 X
 Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný; lze rozpoznat
přípravné fáze, období latence a kumulaci změn – vývojové skoky
 Je individuálně specifický – obecné zákonitosti „platí“
pouze rámcově
(dle Vágnerová, 2005, s. 30-31)
2
Východiska periodizací: vývojové mezníky
 Signalizují výraznější proměnu některé ze
složek vývoje, častěji ale kumulaci změn
 Biologické (růst, dozrávání CNS, změny motoriky,
hormonálně řízené změny – např. samostatná chůze, vývoj
sekundárních pohlavních znaků…)
 Psychické (změny mentální kapacity, změny dané
učením, změny sebepojetí – např. nástup stádia
konkrétních operací, osvojení řeči…)
 Sociální (vymezení nové role, „přechodové rituály“ –
např. nástup do školy, první občanský průkaz, důchodový
výměr…)
 Příklad kumulace změn: zralost k zahájení školní
docházky
Východiska periodizací:
senzitivní a kritická období
 Senzitivní fáze: člověk je zvýšeně vnímavý k
podnětům určitého druhu, připravený je
integrovat – př. vývoj řeči, vývoj schopnosti
navazovat a opětovat citový vztah (viz
attachment)
 Kritická fáze: vyjadřuje představu, že přiměřené
podněty v určitých fázích jsou nezastupitelné,
učení se nedá „doplnit“ později (viz např.
imprinting period)
3
Východiska periodizací: přechody mezi
stádii a vývojové (tranzitorní) krize
 Vývoj nemusí být plynulý, může docházet k „pnutí“ mezi
novou a starou variantou
 Existují různá pojetí krize
 jako nezvládnutí vývojového úkolu,
 „období mezi“ dvěma stabilními fázemi,
 doba nejistoty v „novém“…
 i jako subjektivně pociťovaný motiv ke změně
 předvídatelné vývojové (tranzitorní) krize mívají jinou
povahu než nepravidelné osobní či sociální krize – jejich
zvládnutí je více vývojovým úkolem pro samotnou osobu
Typy periodizací: zaměření
 celoživotní – „life-span“, biodromální
(např. E. Erikson)
 určitého úseku v životě (zpravidla
považovaného za významný až určující –
nejčastěji dětství (např. S. Freud, M. Mahlerová…)
 vývoj určité funkce, systému,
vlastnosti… aspektu života – emoční
vývoj, kognitivní vývoj, morální vývoj,
profesní vývoj… (např. J. Piaget, L. Kohlberg)
4
Typy periodizací: přístup
 Deskriptivní – popisují odlišitelná stádia
(význam: porozumění specifikům výv. fází)
 Řeší např. otázku, co můžeme požadovat po dítěti
určitého věku, aniž bychom jej přetěžovali apod.
 Teoretické – snaží se vysvětlit logiku vývoje
z určité teoretické pozice či zvoleného hlediska
(význam: porozumění dynamice vývoje, návaznosti
fází…)
 Jednou z důležitých otázek vývojové psychologie je
např. otázka, jak a nakolik předchozí (např. rané)
zkušenosti ovlivňují (nebo jsou určující) pro další vývoj
Eklektická „life-span“ periodizace
(dle Vágnerové, 2005, 2007)
 Období
 Prenatální
 Novorozenecké
 Kojenecké
 Batolecí
 Předškolní období
 Školní věk – mladší, střední, starší
 Dospívání (adolescence)
 Dospělost – mladší (20-40), střední (40-50), starší
(50-60)
 Stáří – rané (60-75), pravé (75 a více)
5
Je uvažování o rozdílných stadiích
vývoje úplná samozřejmost?
6
7
Periodizace na základě vývojových úkolů a
„konfliktů“: Erik H. Erikson (1902 – 1994)
 narozen v Německu dánské matce
 nevlastní otec židovský dětský lékař
 studoval malířství
 zájem o psychoanalýzu
 emigrace, 1939 americké občanství
 studium vývojové psychologie
 rozšířil Freudův vývojový model –
epigenetická tabulka, dílo „Osm věků
člověka“
 studium vývojových podmínek v
různých kulturách (Siouxové,
Jurokové)
 „psychohistorie“: psychoanalyticky
orientované biografie velkých postav
historie (Luther, Hitler, Gándhí)
E.H. Erikson - základní pojmy
 Epigenetický princip
 Vývojová krize
 Vývojový úkol, „ctnosti“ (virtues)
 Konflikt
 Identita
8
Konflikty ve vztahu k věkovým stadiím
 ≤ 18 měs. orálně-senzorické: důvěra/nedůvěra
 < 3 svalově-anální: autonomie/stud, pochyby
 3-6 lokomotoricky-genitální: iniciativa/vina
 6-12 latence: snaživost/méněcennost
 12-19 adolescence: identita/konfúze rolí
 19-25 mladá dospělost: intimita/izolace
 25-50 dospělost: generativita/stagnace
 ›50 pozdní dospělost, stáří: integrita/zoufalství
9
Rané dětství (od narození do 18 měsíců)
 Dítě zcela závislé na
péči (především
mateřské)
 Důvěru buduje fyzická
péče (kojení, krmení),
spolehlivá dostupnost
pečující osoby, vřelost,
kontakt, projevy lásky
 Nedůvěra vzniká na
základě odmítání,
nepřiměřenosti,
nepředvídatelnosti
nebo nedostupnosti
pečující osoby
Batole (asi 18 měsíců -3 roky)
 „Svalově - anální“ období
 Dítě se učí „dělat věci
samo“ – rozhodovat se
nezávisle, kontrolovat
vlastní tělo
 Pocit autonomie souvisí s
rozvojem sebejistoty,
sebevědomí
 Pochyby a pocity studu
vznikají obvykle na základě
příliš ochraňujícího nebo
naopak restriktivního
chování rodičů
10
Předškolní věk (asi 3 – 6 let)
 „Lokomotoricko genitální“
období
 Rozvoj vlastní iniciativy
souvisí s tím, zda rodiče
poskytují dítěti svobodu
hrát si, imaginovat a ptát
se
 Pocity viny bývají reakcí
na kritiku, zákazy,
znejišťování, ponižování
 Morální vývoj předpokládá
rovnováhu mezi iniciativou
a pocity viny
Školní věk (asi 6 – 12 let)
 Období latence (podobně
jako je definuje Freud)
 Přirozeně realistické,
výkonové zaměření,
vyladěnost k učení,plnění
úkolů, soutěži
 Snaživost podporují
zážitky úspěchu, odezvy
na konstruktivní aktivity…
 Pocity méněcennosti
vznikají na základě
převahy signálů o
nedostatcích dítěte a jeho
výkonu
11
Adolescence (asi 12 – 19 let)
 V Eriksonově pojetí stěžejní období, propojuje dosažené
schopnosti a plány do budoucna budováním vlastní identity
 Pocit identity souvisí s vnitřní stabilitou, zakotveností,
předpokládá ale možnost experimentovat, hledat; souvisí i s
nalezením „svého místa“ ve smyslu role, která nenutí
člověka zpronevěřovat se sobě
 Zmatení rolí
souvisí často s
tím, že člověk
nemá dostatečně
oddělenou osobní
identitu od
rodinné, s chabými
profesními plány, s
nejasnou
představou o sobě
Dospělost
Mladší (asi do 25 let – údaje se různí)
 Typickým životním tématem je
zakládání rodiny
 Intimita znamená schopnost sdílet
zkušenosti a život s
partnerem/partnerkou, vytvářet zázemí
vztahu
 Osamělost (izolace) bývá spojena s
pocity nedostatku zájmu, projevů
péče…
Starší
 Generativita: důležitým
vývojovým úkolem je
pečovat o něco –
obvykle o potomstvo,
může ale jít i o „dítě“ v
obraznějším smyslu –
dílo prospěšnou činnost
pro druhé… kromě
rodičovství o smysluplné
sociální zapojení
 Pocity životní stagnace
souvisejí s nemožností
pečovat, zapojovat se,
něco „uvádět do světa“
(z různých důvodů), s
náhradním zaměřením
na sebe…
12
Zralý věk
 Typické je
„zhodnocování“
vlastní životní
historie (nejen)
formou bilancování
 Integrita souvisí s
dosažením jisté
životní moudrosti,
vyrovnanosti,
často s pocitem
spokojenosti z
prožitého života
 Pocity zoufalství
se mohou
vztahovat k
nenaplněnému
životu, ale mohou
souviset i se
ztrátami, které
stárnutí a stáří
provázejí
Základní konflikty a dominanty identity
 Důvěra / nedůvěra – „jsem to, na co se mohu
spolehnout…“
 Autonomie / stud, pochyby - „jsem to, co mohu
svobodně dělat“
 Iniciativa / vina – „jsem to, na co se ptám“
 Snaživost / méněcennost – „jsem to, co umím“
 Identita / konfúze rolí – „jsem to, čemu věřím“
 Intimita / izolace – „jsem to, co miluji“
 Generativita / stagnace - „jsem to, co poskytuji“
 Integrita / zoufalství – „jsem to, co po mě zůstane“
13
Základní konflikty a odpovídající „ctnosti“
 Důvěra / nedůvěra ―› naděje
 Autonomie / stud, pochyby―› síla vůle, hrdost
 Iniciativa / vina ―› cílevědomost, svědomí
 Snaživost / méněcennost―› kompetence
 Identita / konfúze rolí ―› věrnost
 Intimita / izolace ―› láska
 Generativita / stagnace ―› schopnost pečovat
 Integrita / zoufalství ―› moudrost, vnitřní mír
 „ctnost“ (virtue) je v Eriksonově pojetí vlastnost,
utvořená jako ideální výsledek řešení konfliktu
typického pro dané stádium vývoje
Děkuji za pozornost!