ZS1BK_IDVP Interpretace dětského výtvarného projevu Tyto materiály slouží pouze k studijním účelům studentům předmětu ZS1BK_IDVP Interpretace dětského výtvarného projevu na PdFMU – nelze je dále kopírovat ani nijak šířit. Mgr. Bc. Pavla Novotná Ph.D Poříčí 7, 4. patro, kabinet spol. s doc. Stadlerovou : - konzultace po dohodě emailem 20806@mail.muni.cz •Tyto materiály slouží pouze k studijním účelům studentům předmětu ZS1BK_IDVP Interpretace dětského výtvarného projevu na PdFMU – nelze je dále kopírovat ani nijak šířit! Jejich obsah je vázán na průběh přednášek. Seminární práce •Na základě prostudované odborné literatury zpracujte vývoj DVP tak, aby Vám seminární práce sloužila jako podpůrný studijní materiál k pozdější zkoušce. •součástí tohoto materiálu - konkrétní příklady tvorby dětí školního věku (nejlépe z prvního stupně, ale můžete doplnit celý vývoj o originální obrázky). •Dětská díla sesbírejte (vyfoťte), popište a pokuste se je interpretovat, doplnit o komentář dítěte, vlastní zkušenost z pozorování dítěte při procesu tvorby apod. •Můžete pracovat s tvorbou jednoho dítěte (např. uvést obrázky vlastních dětí či z rodiny či ze svého dětství apod.), ale také uvést díla více dětí. Uveďte min. 3 dětské výtvory. • •Výtvory - výsledkem volné (nikoliv řízené) činnosti – spontánní tvorby dítěte (např. volná kresba oblíbeného tématu dítěte). Pokud dospělý nějak zasahoval či něco z obrázku vzniklo na popud dospělého, zdůrazněte to ve svém popisu. •charakteristické znaky vývoje DVP – popište • Při popisu obrázku si všímejte především těchto oblasti: •Jak je tvořen prostor (postavení objektů, vytvoření horizontu, překrývání atd.) •Jak jsou vytvořeny objekty (jak je vytvořena figura, pohyb, umístění, kompozice apod.) •Jaké jsou použity barvy (transponované, výběrová barevnost apod.) • Základní doporučená literatura (taktéž použitá literatura v rámci tohot textu) •Uždil, J. (1974). Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha: SPN. •Hazuková, H. a P. Šamšula. (2005). Didaktika výtvarné výchovy I. Praha: UK. (kapitola vztahující s k DVP) •Babyrádová, H. (2014). Výtvarný projev dítěte předškolního věku v jednadvacátém století. Olomouc: UP. (online) •Stadlerová, H., Novotná, P., Kaličínská, E.: Děti pro Lidice. (2017) kapitola Dětské výtvarné vidění a prožívání světa (s.63-97). (2017) • • •Stadlerová, H., Novotná, P., Kaličínská, E.: Děti pro Lidice. (2017) kapitola Dětské výtvarné vidění a prožívání světa (s.63-97). (2017) •Šupšáková, B., Detský výtvarný prejav. Od čmáraníc k obrazom a ich významom, Dolis 2013 •Davido, R. Dětská kresba jako nástroj poznání dítěte: Dětská kresba z pohledu psychologa, Portál, ISBN 978-80-7367-415-1 •POO: Východiska a inspirace pro výtvarnou tvorbu dětí v předškolním vzdělávání. (2011) •STADLEROVÁ, Hana, Pavla NOVOTNÁ, Kateřina PLESNÍKOVÁ, Jana FRANCOVÁ, Marta SVOBODOVÁ a Katarína TUĽAKOVÁ (předškolní výtvarný projev) •ZOP Zkušenost, odbornost, praxe v psychodidaktické přípravě učitele výtvarné výchovy v primárním vzdělávání (2010)STADLEROVÁ, Hana, Pavla NOVOTNÁ, Kateřina PLESNÍKOVÁ a Marta SVOBODOVÁ •Babyrádová, H.(1999). Symbol v dětském výtvarném projevu. Brno: MU. •ZOP Zkušenost, odbornost, praxe v psychodidaktické přípravě učitele výtvarné výchovy v primárním vzdělávání (2010)STADLEROVÁ, Hana, Pavla NOVOTNÁ, Kateřina PLESNÍKOVÁ a Marta SVOBODOVÁ •Read, H. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon. •Uždil, J. (1974). Výtvarný projev a výchova. Praha: SPN. •Uždil, J. (1988). Mezi uměním a výchovou. Praha: SPN. •Ke stažení stručný přehled jednotlivých období ve studijních materiálech v ISu • •odevzdat finální verzi – do 8.února •Nejlépe však do konce ledna, jelikož mnoho prací vracím k přepracování •Konzultace v lednu (budou vypsány termíny) •- doporučuji práce konzultovat! • DVP - co to je? •je specifický a subjektivní typ výtvarného vyjadřování v určitém věku dítěte •je vytvořen bez ohledu na umělecké schopnosti a estetické cítění dítěte •je nedílnou součástí vývoje dítěte, souvisí se vznikem osobnosti, představuje přirozený projev dítěte, projev potřeby seberealizace, způsob osvojování světa •jeho prostřednictvím dítě poznává svět, racionálně i emocionálně třídí své poznatky o světě, představy, vztahy, formuje myšlení •představuje ovládnutí zkušenosti, osamostatňování, „oddělení“ od automatického prožívání světa •každému věku dítěte odpovídá specifický typ výtvarného vyjadřování obecně (tedy hlavně kresby a malby) Dětský výtvarný projev…..KRESBA je •subjektivním odrazem objektivní reality (interpretace vnímané skutečnosti a představ) •subjektivním obrazem celkového fyzického i psychického vývoje •Věkově a typologicky podmíněná – odvíjí se od výrazových povahových rysů typu osobnosti • •ovlivněná kulturními a sociálními faktory (výchova, výtvarná kultura, sociální a společenské prostředí dítěte, vztahy, kulturní faktory) DVP můžeme využívat jako: •diagnostický nástroj (psychologie) • •terapeutický (léčebný)nástroj (arteterapie, psychoterapii, psychiatrii) • •pedagogický nástroj (výtvarná pedagogika a pedagogika obecně) DVP jako nástroj pro diagnostiku •Diagnostikovat a interpretovat dětský artefakt může člověk s rozsáhlými odbornými znalostmi a zkušenostmi. •Kolísání kvality výtvarného výkonu je běžný jev. •Nelze diagnostikovat podle jednoho výtvoru, je nutné pozorovat DVP v delším procesu a všímat si odchylek. •Diagnostika pomocí DVP je pouze jednou z mnoha diagnostických metod poznání člověka. •Psychologie používá kresebné nebo •barevné testy (patří do skupiny projekčních •metod) pro zjišťování stavu v těchto •oblastech: • •úroveň psychomotorického vývoje •intelektová úroveň •osobnost dítěte •sociální adaptace •zdraví a psychické problémy •ad1) někdy se motorika a psychika nevyvíjí rovnoměrně, grafický projev neadekvátní intelektuálním schopnostem může ukazovat na problém v motorice, např. opoždění motorického vývoje, výtvarný projev tělesně postižených (např. po obrně apod.) • •ad2) kresbu nutno brát pouze jako doplňkovou metodu ve zkoumání inteligence • • •ad3) osobnost nelze posuzovat pouze na základě jedné psychologické metody např. jen podle kresby či malby. Ta je jen jednou z metod, kterou má psycholog pro poznání dítěte k dispozici. Může tak doplnit ostatní psychologické metody a testy • • •ad4) vztahy s okolím, v rodině, ve škole, komunikativnost x uzavřenost; sociální situace rodiny ve společnosti • • •ad5) kresba dítěte může odhalit i týrání, sexuální zneužívání, depresívní sklony, neurózy, zpomalení vývoje, mozkové dysfunkce a vážné psychické onemocnění nebo postižení •Odchylka od zdravého vývoje dětského grafického projevu nastává tehdy, když dítě setrvává delší dobu na jednom stupni a dále se vůbec v zobrazování figur, věcí a prostředí neposunuje. V tomto smyslu je vyspělost a zralost dětského výtvarného projevu určitým ukazatelem psychických poruch dítěte, a proto bývá dětská kresba používána jako diagnostický prostředek. • •„…dítě kreslí dřív, než k tomu bylo vedeno, a to odlišně od dospělých.“ •J.A. Komenský • •Kresba je pro dítě hra, při které nepotřebuje partnera, zaměstnává ruce i zrak, příjemně uvádí v pohyb vnitřní zkušenost dítěte. Dítě kreslí, aby se bavilo. •G.H.Luquet •Začátky kreslení souvisejí se vznikem osobnosti dítěte, se vznikem „subjektivna“. • •Výtvarný projev je spcifickým a přirozeným lidským způsobem osvojování světa • •Výtvarný projev je výsledkem vyrovnávání se individua se světem. Je projevem celé osobnosti. Uplatňuje se v něm emocionální i racionální poznávání i logické myšlení. • •J. Uždil •„Kresba ukazuje na způsob dětského způsobu nazírání reality, na úroveň jeho uvažování. Kresbu lze chápat jako jednu ze symbolických funkcí, v níž se projeví tendence zobrazit skutečnost tak, jak ji dítě chápe“ • • •Jean Piaget J.Piaget (až1980) V.Lowenfeld (1960) G.H.Luquet Stádium předoperační 2-7 let Stádium čmáranic, 2-4 Preschematické4-7 Nahodilý realismus 1-4 Nepochopený realismus 4-8 Stadium konkrétních operací 7-12 Schematické7-9 Kresebný realismus 9-12 Intelektuální realismus 8-13 Stadium formálních operací 12-více Pseudo-naturalistické 12-14 14-17 Umění adolescentů Zrakový realismus 13-18 1.1,5 - 4 roky Stádium čmáranic 2.3 - 4 -7 Stádium hlavonožce 3.6 - 7- 9 Formální koncept – první obrazy, Dítě kreslí to co ví 4.8 – 9 - 12 Kresebný realismus / Gang age, • Dítě kreslí to, co vidí 5.11 - 12 - 14 Pseudonaturalismus – věk zdůvodňování……obkreslování vzorů 6.14 - 17 Umění adolescentů – konec spontánního DVP • •Ontogeneze dětského výtvarného projevu (fáze vývoje dětského výtvarného projevu a specifika didaktických přístupů k jednotlivým věkovým skupinám) •Každému věku odpovídá specifický typ kresby, který je vytvořen bez ohledu na jeho umělecké schopnosti a estetické cítění. •Odchylka od zdravého vývoje dětského grafického projevu nastává tehdy, když dítě setrvává delší dobu na jednom stupni a dále se vůbec v zobrazování figur, věcí a prostředí neposunuje. V tomto smyslu je vyspělost a zralost dětského výtvarného projevu určitým ukazatelem psychických poruch dítěte, a proto bývá dětská kresba používána jako diagnostický prostředek. • „… malé děti ve výtvarné výchově nelze vyučovat v tom smyslu, že bychom je přímo poučovali, vedli k výtvarné disciplinovanosti či pozměňovali jejich projevy. Kresbu, malbu či prostorovou nebo i akční činnost lze u dětí předškolního věku pouze iniciovat: lze otevírat brány dětské fantazii a můžeme se také pokoušet vcítit se do dětského světa nebo se aspoň na chvíli stát jeho součástí.“ Hana Babyradová http://kvv.upol.cz/images/upload/files/V%C3%9DTVAR_small.pdf Stádium čáranic (období 2-4 let) •atraktivní činností - sama činnost dítě uspokojuje více než její výsledek. •motorická hra, která využívá svalů rukou rozvíjejících se po proximodistální ose, tedy od pohybů velkých svalových kloubů – ramenního, loketního až po krouživé pohyby zápěstí. •proces činnosti je zcela nadřazen obsahové stránce •prostor papíru dítě neomezuje • •od neuspořádaných skvrn a linií k tvorbě prvních objektů, které dítě pojmenovává souvisí s dalším rozvojem poznávacích funkcí •také schopnost dítěte kroužit zápěstím a vytvořit tak menší prvky má podíl na tvorbě tvarů. • •velkým mezníkem je snaha dítěte pojmenovat nějaký náhodně vzniklý útvar. Pak je kresebná aktivita využita jako prostředek k zobrazení něčeho, především toho, co je pro dítě atraktivní. • •v tomto věku dítě často mění názvy svých výtvorů. •„Mezi druhým a pátým rokem se vyvíjí základní symbolizace, během níž se dítě učí chápat a tvořit jazykové útvary (věty a příběhy), dvojrozměrné symbolické formy (obrázky), trojrozměrné symbolické formy (modelované nebo postavené z kostek), pohybová znázornění (tanec), hudbu (písničky) a dramatické útvary (napodobivé hry) a seznamuje se s některými oblastmi matematického a logického vyjadřování včetně základních početních operací a jednoduchých příčinných vztahů“ •(Gardner 1999, s. 319) •. • Teorie kognitivního vývoje J. Piageta •Senzomotorické stádium (0-18 m) •Semiotická funkce( 18-24 m) •„symbolická funkce“ = spočívá ve schopnosti •představovat si něco prostřednictvím •něčeho jiného, co „označuje“ a co slouží jen •této představě. • •……řeč, obrazná představa, symbolické gesto, oddálená nápodoba, symbolická hra a kresba. 1. Předoperační stádium – symbolické předpojmové myšlení; Stádium čmáranic (období 2-4 let) •atraktivní činností - sama činnost dítě uspokojuje více než její výsledek. •motorická hra, která využívá svalů rukou rozvíjejících se po proximodistální ose, tedy od pohybů velkých svalových kloubů – ramenního, loketního až po krouživé pohyby zápěstí. •proces činnosti je zcela nadřazen obsahové stránce •prostor papíru dítě neomezuje • •zpočátku nejsou zobrazovány žádné konkrétní předměty. •od neuspořádaných skvrn a linií k tvorbě prvních objektů, které dítě pojmenovává souvisí s dalším rozvojem poznávacích funkcí •také schopnost dítěte kroužit zápěstím a vytvořit tak menší prvky má podíl na tvorbě tvarů. • •velkým mezníkem je snaha dítěte pojmenovat nějaký náhodně vzniklý útvar. Pak je kresebná aktivita využita jako prostředek k zobrazení něčeho, především toho, co je pro dítě atraktivní. • •v tomto věku dítě často mění názvy svých výtvorů. 2. Předoperační stádium – názorné myšlení Preschematické stadium (3-4-6 let); Stádium HLAVONOŽCE •dítě dává svým obrázkům názvy (3-4 roky) •kresba stává obsahovou •geometrické objekty - nejsou ve vzájemných vztazích •objekty řazeny plošně vedle sebe •dítě papír může i otáčet, mění své stanoviště a zaplňuje tak prázdná místa bez větší provázanosti objektů na ploše •významným momentem tohoto stádia je vznik první podoby lidské figury tzv. hlavonožce •lze očekávat, že při kresbě figury budou některé její části pokřivené či vynechány, později přibývá detailů •postava je zobrazena zatím zepředu •úplné tělo, se všemi končetinami, s trupem a všemi drobnostmi kreslí dítě průměrně až kolem 6. roku. àAntropomorfismus = Dítě má tendenci neživým předmětům nebo zvířátkům připisovat určitou tvářnost, obdařovat lidským výrazem všechno, co se pohybuje a roste. •à R-princip (pravidlo pravého úhlu) – Dítě má jednak potřebu výrazně rozlišit směrovost, a současně si na pravém úhlu zakládá, protože podle něj zaručuje stabilitu stavby 3. Schematické období (5-7-9 let) – dosažení formálního konceptu Stádium konkrétních operací •Dítě maluje to, co o předmětu ví a to co je pro něj důležité •Myšlenkový koncept dítěte je tak víc než viděná skutečnost - „rentgenové obrázky“ •V obrázku se může objevovat táž postava v několika časových fázích, neboť čas s prostorem splývá. •Výtvarné vyprávění se odehrává mezi dvěmi hranicemi – horní a dolní hranou papíru, které tvoří nebe a zemi. Tvoření prostoru •Vytváření prostoru na obrázku prochází několika fázemi, které souvisí s konfrontací pozorované reality a s potřebou dítěte upřesnit zobrazovanou situaci. •Řazení předmětů a postav na dolní linii •Pásová perspektiva - ztvárnění prostoru výstavbou pásů, kdy tvoří vzdálenost některých věcí, tím, že je vyzvedne do pásu nad základní zobrazení. •Způsob prostorového vyjádření způsobem míchání svislého a vodorovného zobrazení se nazývá „sklápěn퓨, neboť dítě obtížně rozeznává, co je horizontální a co vertikální • Schematické období ( 6-7-9 let) – dosažení formálního konceptu Stádium konkrétních operací •Paže a nohy postav jsou zpravidla správně umístěny, odchylky poukazují na stupeň rozvoje intelektu a znalosti vlastního těla.. • àVytváření dětských schémat - Dítě si vytváří určitý způsob zobrazení, který používá pro stejný předmět nebo motiv. Toto schéma se opakuje a dítě se k němu vrací. Vytvoření nového typu – přechod z jednoho symbolu na druhý – znamená pro dítě značnou duševní námahu, je však důležité pro další vývoj výtvarného vyjadřování. àlidská figura – hlavonožec,… zvířecí postavy, dům, strom, dopravní prostředky. àDalších grafických typů (4-7 let), které si dítě vytváří, není mnoho. Jejich výběr je ovlivněn emočním obsahem, který dítě k danému předmětu má. •Vývoj plynule pokračuje postupným zvládáním stále náročnějších tvarů •Důležitou roli hraje stále i prvek náhody, dítě tvořivě využívá a přizpůsobuje své potřebě i náhodně vzniklé tvary •Tvary nebo části kresby, které dítě považuje za podstatné nebo které jsou pro něj subjektivně důležité, bývají zdůrazněny a zveličeny. Jiné detaily, které v dané chvíli nejsou zajímavé, jsou bez rozpaků opomíjeny nebo zcela vynechány. •Mimořádně preferovány mohou být i tvary, které dítě umí dobře nakreslit. •Dítě neusiluje o zobrazení vnější podoby, spíše vypočítává, co o zobrazeném objektu zná, na co si zrovna vzpomíná nebo co ho právě zajímá, pozornost věnuje funkční podstatě předmětu. • •Objevují se pokusy o tvář z profilu, ale dítě dosud nedbá o perspektivu, neprůhlednost, zkracování. •à Zobrazování vedle sebe bez překrývání - Překrývání tvarů je znakem vyspělého předškolního malíře. •à Transparentnost – Dítě zobrazuje i ty předměty nebo jejich části, které jsou ve skutečnosti zakryty •à Sklápění - V kresbě je to, co se plně uplatní v půdorysném pohledu sklopeno do půdorysu a je viděno v plném nadhledu, zatímco věci, které stojí kolmo k základně, jsou sklopeny do půdorysu podél nebo kolmo k ose nějaké dominanty (např. stromy sklopené kolmo k silnici). Mohou být též seřazeny okolo středu (rákosí okolo rybníka). Sklápění je ve skutečnosti plošné uspořádání prostoru a je přesnou analogií plošného uspořádání objemu. •à Obrácená perspektiva - Dítě kreslí objekty podle toho, jaký pro něj mají význam • •Objekty znázorněné blíže spodnímu okraji jsou menší než ty, které se nacházejí ve středu obrazu. Důvodem může být identifikace s některou z osob v kresbě uvnitř obrazu. •à Smíšený profil - Jedná se o kombinaci pohledu na objekt zpředu a ze strany, přičemž takto dítě zachycuje nejen lidské a zvířecí postavy, ale také stavby, domy ap. •à Kolorit (barevná nadsázka) – Potřeba rozlišit jednu barvu od druhé, nezájem o lomené tóny a využití barvy jako kontury vede k tomu, že reálná barevnost věcí je transponována do nové polohy. Tato barevná nadsázka v sobě obsahuje také emocionální vztah k zobrazeným prvkům. •Dítě není odkázáno na vnější vzory, tvoří převážně samo ze sebe na základě synestetických zkušeností… •Není nikdy třeba korigovat pro dospělé nesprávné zobrazování ani nabízet • •DVP by neměl být z pozice dospělého hodnocen pouze podle toho, jaké dosahuje estetické kvality, nebo dokonce podle toho, jak se výtvor podobá viděné realitě. •měl by být vnímán jako vyprávění o vnitřním světě dítěte, který se skrze výtvarný projev propojuje se světem vnějším. • •„Někteří rodiče a učitelé v domnění, že je třeba dítě naučit kreslit opravují dle jejich přesvědčení nemotorně vyvedené nedokonalé tvary a nabízejí mu vlastní schémata kresby domu, postavy, krajiny a předmětů, která jsou odvozena z proporčních pravidel renesančního kánonu zobrazování …“ • •H.Babyradová-Stehlíková • •Zkušenosti a znalosti výtvarného jazyka dospělého nesmí dítě svazovat a omezovat nebo dokonce deformovat v tom smyslu, že bychom dítěti dávali určité šablony, nebo že bychom mu nabízeli hotová technická či obsahová klišé. • •Postupné obohacování kresby o „vizuální realitu“ probíhá ruku v ruce s tím, jak roste dětská zkušenost se světem, ale zejména potřeba a vůle dítěte tuto obohacenou zkušenost vyjádřit, vypořádat se s ní. Nápodoba grafického projevu dospělých hraje jen malou roli. Zpočátku vůbec neprobíhá, později si dítě „vypůjčuje“ jen to, co v dané chvíli souvisí s jeho vlastním „programem rozvoje“ (zejména pokud jde o znázornění prostoru). 4. Gang age/období party (7-9-12 let) – kresebný realismus Stadium konkrétních operací •Operace, které strukturují prostor, uspořádání prostorové následnosti, cit pro délku a perspektivu, vznikají podle Piageta mezi 7-12 lety •Dítě začíná malovat věci, nejen tak jak je zná, ale již tak jak je skutečně vidí, drží se konkrétní podoby reálných prvků. •Pomalu mizí postavení postav na dolní linii a plocha je více využívána. • •Dítě vnímá, že předměty v dálce jsou menší než ty vpředu, ale neví, jak je zobrazit. • •První snahou o hloubku je změna velikostí objektů. 4. Gang age/období party (9-12 let) – kresebný realismus Stadium konkrétních operací •Výsledkem pozorování skutečnosti je i kresba profilu člověka. Ten se objevuje v rozmezí kolem 7-9 roky. •Figury jsou ztvárněny strnule, ale začínají se mezi nimi tvořit vztahy s objekty a s okolím. •Obloha vyplňuje již celou plochu až k horizontu. •Potřeba prostorového vyjádření je dána potřebou zachytit vnitřní vztahů mezi objekty. •Postavy jsou zachycené s větším povědomím o detailu. •Dítě maluje čistými tóny barev bez využití tónové rozličnosti a nestínuje. • •Teprve kolem 9. roku je běžný „loutkový pohyb“ – nohy a ruce se pokrčují a tělo s hlavou zůstává celkem nehybné. •Prostorové kvality kresby se rozšiřují o rozměr třetí dimenze a pokusy o znázornění hmotnosti, pokusy o perspek-tivu stínováním, překrýváním nebo zkrácením. 5. Pseudo-naturalistické období (10-12-14 let) – věk zdůvodňování Stádium formálních operací •Dochází k uvědomění si vlastních nedostatků a větší míře kritičnosti k sobě i ostatním, což vede k obkreslování určitých modelů, které považují za dokonalé nebo k zesměšnění vlastních výtvarných schopností • •Spontánní kresebná aktivita končí, vše se teď více hodnotí, a to převážně polaritním systémem tedy buď pozitivně či negativně. • •Dítě se snaží naturalisticky ztvárnit realitu, neúspěch jej může trvale poznamenat. 5. Pseudo-naturalistické období (12-14 let) – věk zdůvodňování •Proporce postav se již přibližují skutečnosti, dítě si uvědomuje funkci kloubů a vznik pohybu. •Objevuje se poloprofil a těla v různých pozicích. •Výraz v obličeji figur se mění dle významu sdělení. •Řešení vlastního portrétu je důležitým aktem tohoto období. Prostor je řešen lineární perspektivou, vše se začíná opírat o vizuální či haptickou zkušenost a o imaginaci. • 6. Umění adolescentů (14-17 let) – věk rozhodování Stádium formálních operací – Reflexivní období (13-18 let) •V období prepuberty a puberty přestávají být děti se svými výtvory spokojené, tento věk můžeme označit za konec spontánní tvorby. •Kresba se bez dalšího vedení podobá produkci dvanáctiletých. • •V této době již nelze používat kresbu jako metodu pro hodnocení celkové úrovně kognitivních schopností. Způsob nazírání a chápání světa v závislosti na vývoji se změnil, a v kresbě se nyní v mnohem větší míře projevují jiné schopnosti a vlastnosti. • •Výtvarné vyjádření je již cílené - využívá různých technik a materiálů (stínování, valérování apod.) • •Výtvarný artefakt je doplněn uvědoměním si atmosféry, zachycením nálady či mystiky • •Do celé tvorby se promítá boj o vlastní identitu a své místo ve světě. •Figur se využívá i imaginativně s užitím humoru a satiry. Období adolescence •boje proti autoritě, první reflexe vlastního života, změny osobních hodnot a upevňování představ o sobě, kdy je sebepojetí velmi ovlivněno vlivy a názory okolí. •tento věk je důležitý pro vztah budoucího adolescenta k umění. •Děti přecházejí od ztvárňování „toho, co ví“ k „tomu, co vidí“, tedy realismus blížící se „dospělým“ způsobům vyjádření. To vyvolává větší míru kritičnosti a zvýšenou citlivost k přístupu k vlastní osobě. •Hlavním úkolem pro učitele je motivovat děti k touze tvořit a překonat věty typu „já to neumím“. •Důležitým tématem je v tomto období autoportrét - ale první pokusy realistické studie tužkou mohou končit nezdarem a nechutí zkoušet to znova. •Použitím méně běžných technik např. monotypu, koláže, muchláže, tisku, apod. docílíme zajímavého vzhledu a umělecké uhlazenosti, která neodrazuje Výtvarná krize 8-13 let •Knihy Věry Roeselové (např. Řady a projekty ve výtvarné výchově) – čerpáno z těchto knih • •Ve vývoji dětské kresby je setkání s jistým stavem bezradnosti v určitých stádiích vývoje běžné. Řada autorů si těchto okamžiků všimla a nazvala je tzv. krizemi výtvarného projevu. • •„Důvěra dítěte ve vlastní tvořivé schopnosti je poprvé otřesena skutečností, že si začíná uvědomovat smysl svého okolí.“ • •Není důležité kdy přesně krizové stavy výtvarného projevu nastávají, ale jak se projevují a jak na ně může výtvarný pedagog reagovat a jak se dají překonat. Výtvarná krize •Krizi lze vystopovat ve všech uměleckých oborech a jako „esteticko-výchovný krizový komplex působí jednotně a destruktivně hluboko v dalším životě a záporně ovlivňuje lidskou tvořivost v nejširším smyslu.“ (Kyzour) • •Tato zobrazovací „bezmocnost“ v člověku přetne výtvarný vývoje a zanechá pocit „já neumím kreslit a malovat“, který se s mnohými vleče dál. Člověk tak ztrácí jednu z raných možností, jak uchopit svět, jak komunikovat, jak se vyjádřit. • •Při větší konfrontaci s vizuální realitou, s tím, co dítě vnímá a chce zobrazit, se první krizové jevy projeví jako bezradnost. •Dítě vidí trojrozměrný svět, který neumí zaznamenat, tak reálně, jak by chtělo. • •Pokud by tedy důvodem krize ve výtvarném projevu byla bezradnost a ztráta důvěry ve vlastní schopnosti zobrazit viděnou realitu, bylo by citlivé vedení ze strany pedagoga jednou z možností, jak dítěti pomoci tuto fázi překonat, aniž by ztratilo chuť malovat. •„Buď se nezúčastnit a dočkat se chvíle, kdy se bude dítě vysmívat své naivitě a odchází znechuceno svou neschopností zobrazovat, nebo vést je tudy, kudy je vedeno životní potřebou blízkého vztahu k reálné skutečnosti a jejího dokonalého poznání.“ (Milan Kyzour) • • •Využití projektových metod, kdy „dochází ke spojování námětů do logicky provázaných struktur, prohlubování výtvarného prožívání a myšlení nebo hledání osobitých forem výtvarného vyjadřování vytváří jakýsi most mezi výtvarným projevem dětství a dospívání.“ Prostřednictvím těchto metod by mohl učitel vyplnit stagnaci dětského výtvarného projevu a překonat výtvarnou krizi. (Roesselová) •