10
Geografické rozhledy  5/08–09
svět kartografie a geoinformatiky
Konstrukce a využití profilu
Konstrukce profilu
Vrstevnicová topografická mapa znázorňuje
průmět reliéfu do roviny. A stejně tak
jako můžeme trojrozměrný zemský povrch
zaznamenat na dvourozměrnou plochu papíru,
lze na základě vrstevnicové topografické
mapy vytvořit model reliéfu či jeho
profil podél zvolené linie. K  vytvoření
profilu potřebujeme nejčastěji vrstevnicovou
mapu (čím většího měřítka, tím lépe).
Následně do mapy zakreslíme linii, která
představuje stopu roviny kolmé k  reliéfu,
resp. k rovině mapy. Potom stejně dlouhou
linii zakreslíme na papír a zaznamenáme na
ni každý průsečík s vrstevnicí a nad tímto
průsečíkem vyneseme ve stanoveném měřítku
nadmořskou výšku vrstevnice. Pokud
použijeme stejné měřítko na vertikální i horizontální
ose, dostaneme tzv. nepřevýšený
profil. Po zakreslení všech průsečíků vrstevnice
se stopou profilu v topografickém podkladu
a vynesení jejich nadmořských výšek
získáme řadu bodů, jimiž se proloží křivka,
která znázorňuje požadovaný profil. Je samozřejmé,
že čím bude hustota bodů větší,
tím bude profil přesnější. Někdy je průsečíků
stopy profilu s vrstevnicemi málo (vrstevnice
jsou od sebe příliš vzdálené) a pak
je nutné jejich nedostatek kompenzovat interpolací,
což není nic jiného než dopočtení
chybějících hodnot mezi dvěma známými
hodnotami.
Ve většině případů je sestrojený profil velice
plochý, jelikož výškové rozdíly jsou ve
srovnání s délkovými podstatně menší. Aby
se terénní nerovnosti zvýraznily, používá se
tzv. převýšení: pro znázornění výšek se volí
větší měřítko než pro délky. Obecně platí,
čím je měřítko mapy menší, tím se stanovuje
větší převýšení. Například profil vytvořený
z mapy o měřítku 1: 10 000 bude
pravděpodobně dostatečně čitelný s  dvojnásobným
převýšením, v  případě měřítka
1: 200 000 je nutné zvolit větší převýšení
(pěti- i vícenásobné). Avšak vždy závisí na
tom, v jakém reliéfu je profil vedený, v členitém
reliéfu se preferuje nižší převýšení,
naopak v plochém reliéfu se volí převýšení
větší.
Při faktické konstrukci profilů a plánování
tras ve skutečném reliéfu si s jednou
profilovou rovinou zpravidla nevystačíme.
Stopa roviny profilu může měnit směr,
stejně jako jej mění údolí, řeka či turistická
stezka. Pak je nutné nahradit jednoduchou
úsečku reprezentující stopu profilové linie
lomenou čárou a spojit tak za sebou více
profilových rovin. Takovýto profil vzniká
navázáním jednoduchých profilů a nazývá
se lomený. V praxi se s tímto typem profilu
setkáme nejčastěji na turistických, cykloturistických
a  lyžařských mapách, kde
dokresluje doporučované trasy a uživateli
poskytuje informaci o  náročnosti terénu.
Řada turisticky zaměřených internetových
portálů a také dostupný software nabízejí
možnost práce s  mapou včetně vytvoření
profilu, které je velmi jednoduché. Na
mapě stačí vyznačit požadovanou linii, podél
které má být budoucí profil vytvořen,
a o zbytek se již postará program. Při práci
s nástroji GIS je možné po vytvoření profilové
linie převést získanou tabulku s číselnými
údaji do MS Excelu a zde vizualizovat
pomocí funkce vytvoření XY bodového
grafu.
Software umožňující práci s mapou včetně
tvorby profilů spolupracuje také společně
s turistickými navigačními přístroji GPS.
Lze si tak snadno připravit, naplánovat
a v předstihu se informovat o zvolené cestě,
nebo naopak na základě zaznamenaných
bodů navigačním přístrojem je možné zanést
již prošlou trasu do programu a vykreslit
si profil zpětně.
Podélné profily
Konstrukce podélných profilů se provádí
pro liniové prvky reliéfu, jako jsou
údolnice či vodní toky. V  tomto případě
se nerovný liniový prvek rozdělí na krátké
stejně nebo různě velké úseky, vždy kolmé
na vrstevnice, které protínají. V koncových
bodech těchto úseků se zjišťuje nadmořská
výška, jež se zaznamená na svislou osu.
Propojením řady takto získaných bodů
vznikne podélný profil údolím – vodním
tokem (obr. 1). Z tvaru křivky podélného
profilu údolím lze vyčíst řadu informací
o vývoji zkoumaného údolí. Za ideální tvar
podélného profilu údolí považujeme hladkou
konkávní (vydutou) křivku, která se
Profil patří k základním nástrojům, které se využívají při studiu reliéfu. Tyto nástroje slouží k popisu a měření tvarů zemského povrchu,
proto se jim říká morfometrické (morfos – z řeckého tvar). Správná morfometrická analýza reliéfu umožňuje získat velké
množství informací o jeho vzniku a vývoji. Avšak profily nacházejí uplatnění například i v turistice, kde se používají pro znázornění
převýšení, a tedy náročnosti tras.
Obr. 1.: Podélný rozvinutý profil údolím Zlatého potoka (Železné hory).
Převýšeno 2x.
Obr. 2.: Podélný profil Zlatého potoka (Železné hory) znázorněný
ve formě normovaného grafu. Osa x je odvozena od délky profilu,
osa y od nadmořské výšky.
11
Geografické rozhledy  5/08–09
svět kartografie a geoinformatiky
na grafu přibližuje k ose x. Jakékoliv nerovnosti,
které narušují hladký průběh této
křivky, proto upozorňují na zásah do vývoje
údolí. Může to být např. vliv tektoniky,
jejímž působením mohlo dojít k vyzdvižení,
poklesu či posunu části údolí, ale stejně
tak to může být vliv různé odolnosti hornin
budujících samotné geologické podloží:
pokud se v průběhu údolí střídají horniny
s různou odolností, voda má v méně odolném
úseku větší erozní sílu a  vodní tok
se více zahlubuje do podloží. Tedy každý
podélný profil vodním tokem je výslednicí
jeho erozní síly, jež je dána jeho velikostí
a  rychlostí proudění, a  geologických poměrů
území, jímž vodní tok protéká. Samozřejmě
obě veličiny se v průběhu času
mění a tak vodní tok neustále pracuje na
„vyhlazení“ svého podélného profilu.
Podélné profily jednotlivých řek jsou
unikátní a lze je přirovnat k otiskům prstů
u  lidí. Nenajdeme dvě řeky, které by
měly naprosto stejný podélný profil. Přesto
můžeme jednotlivé profily vzájemně
porovnávat a  zjišťovat jejich podobnosti.
Má to ovšem úskalí. Řeky jsou různě dlouhé,
a jejich profily je tedy nutné normovat
(obr. 2). Takový graf už nepočítá délku ani
nadmořskou výšku v  daném místě údolí.
Krajními body jsou 0–1, pramen–ústí. Graf
se vytvoří převedením získaných dat jednoduchým
přepočtem: hodnoty pro osu x získáme
poměrem délky toku v daném místě
k délce celého toku a obdobně vypočteme
i  hodnoty pro osu y. Například údolí má
délku 10 km a zjišťujeme hodnotu pro osu
x ve vzdálenosti 1 km od počátku údolí, tj.
1/10 = 0,1.
Příčné profily
Příčné profily se konstruují kolmo na
linii podélných profilů nebo na nějaký liniový
prvek reliéfu (např. na údolnici,
hřbetnici atd.). Jejich tvar prozrazuje mnohé
o původu údolí. Zatímco profil „V“ je
typický pro říční údolí, „U“ mívá většina
ledovcových údolí. Při vytváření profilu je
nutné dbát, aby linie řezu byla vedena kolmo
na vrstevnice, jinak dochází ke zkreslení,
a  tedy i  k  získání mylné informace
o příčném profilu dané části reliéfu.
Pro vyjádření změny reliéfu se často používá
série příčných profilů (obr. 3), vedených
kolmo na zvolenou linii, která může
být i lomená (např. údolnice). Aby se jednotlivé
profily vzájemně nepřekrývaly, znázorňují
se šikmo, vedle sebe nebo přes sebe
v jednom grafu (obr. 4). Jednotlivé profily
mohou být sestrojeny v pravidelných i nepravidelných
intervalech v závislosti na sledované
charakteristice.
Jana Borská, Marek Křížek,
PřF UK v Praze
jana.b@centrum.cz
krizekma@natur.cuni.cz
Literatura:
BORSKÁ, J. (2008): Změny údolní sítě Železných hor. Diplomová práce
Přf UK. 135 s.
ČAPEK, R. a kol. (1992): Geografická kartografie. 1. vydání. SPN, Praha.
373 s.
DEMEK, J. (1987): Obecná geomorfologie. 1. vydání. Academia, Praha.
476 s.
Obr. 3.: Lokalizace příčných profilů údolím Lovětínského potoka (Železné hory).
Obr. 4.: Série příčných profilů Lovětínského potoka (Železné hory). Jejich poloha je znázorněna na
obr. 3.
DEMOULIN, A. (1998): Testing the tectonic significance of some parameters
of longitudinal river profiles: the case of the Ardenne (Belgium,
NW Europe). Geomorphology, vol. 24, p. 189–208.
KUNSKÝ, J., LOUČEK, D., SLÁDEK, J. (1959): Praktikum fyzického zeměpisu.
1. vydání. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha.
266 s.