Z E 0 1 1 3
G E O G R A F I E
O B Y V AT E L S T V A
A S Í D E L
K G E , P E D M U N I , H S 2 0 1 8
• Prezentace 1:Vývoj počtu obyvatel v historii
– 1. Úvod.Vývoj disciplíny.
– 2. Zdroje dat a jejich dostupnost (sčítání lidu, průběžná evidence přirozené a mechanické měny obyvatelstva, populační registr, zvláštní
šetření).
• Prezentace 2: Struktura obyvatel
– 1. Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku.
– 2. Struktura obyvatelstva podle ekonomických znaků (ekonomická aktivita, zaměstnanost, zaměstnanost, sektory národního hospodářství).
– 3. Struktura obyvatelstva podle kulturních znaků (jazyk, národnost, vzdělání, religiozita).
• Prezentace 3: Přirozený pohyb obyvatel
– 1. Přirozený pohybu obyvatelstva - porodnost, úmrtnost, přirozený přírůstek / úbytek.
• Prezentace 4: Mechanický pohyb obyvatel
– 1. Mechanický pohyb obyvatelstva
– 2.Aktuální problém - migrace
• Prezentace 5: Antropogeneze,demografická revoluce
– 1.Antropogeneze. Rozšíření člověka na Zemi. Rasová diferenciace.
– 2. Demografická revoluce
• Prezentace 6: Rozmístění obyvatel na Zemi
– 1. Rozmístění obyvatelstva na Zemi, závislost rozmístění obyvatelstva na přírodních a socioekonomických podmínkách.
– 2. Populační růst.
– 3. Prognózy, projekce.Vývoj počtu obyvatel Země (historie, odhady do budoucna
– 4.Aktuální problém – přelidnění, populační politiky.
SYLABUS GEO. OBYVATELSTVA
SYLABUS GEO. SÍDEL
• Prezentace 1: Geografie Sídel – základní pojmy
• Prezentace 2: Venkovské osídlení
• Prezentace 3: Městské osídlení
• Prezentace 4: Urbanizace
• Prezentace 5: Geografie Brna
LITERATURA
Prezentace je sestavena na základě následujících podkladů:
• HALÁS, M., BRYCHTOVÁ, Š., FŇUKAL, M. Základy humánní geografie 1. Geografie obyvatelstva.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra geografie.
• KUNC, J.,TOUŠEK,V., a kol. Ekonomická a sociální geografie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 411 s. ISBN 978-80-7380-114-4.
• LNĚNIČKA, L. prezentace k předmětu Geografie obyvatelstva a sídel (Zeo113)
• HOBBS, J. J. Fundamentals of world regional geography. 4th ed. 2016.
• Dnešní svět. Obyvatelstvo. Číslo 5, ročník 2017/2018.
• Dnešní svět. Sídla na Zemi. Číslo 5, ročník 2006/2007.
1. VÝVOJ
DISCIPLÍNY
ZDROJE DAT
ZAČLENĚNÍ GEO OBYVATELSTVA V
HUMÁNNÍ GEOGRAFII
 Součást humánní geografie (předmětem studia humánní geografie jsou zákonitosti vývoje, struktury a prostorového
rozložení humánní/socioekonomické sféry Země)
 Humánní geografie:
o geografie obyvatelstva
o geografie sídel
o geografie zemědělství
o geografie průmyslu
o geografie dopravy
o geografie obchodu a služeb
o geografie cestovního ruchu
o geografie sportu
o geografii kultury
o geografie virtuálních prostorů
o …
o Geografií jsou dílčí disciplíny tehdy, zkoumají-li prostorovou diferenciaci daného jevu
GEO OBYVATELSTVA X DEMOGRAFIE
• Geo obyvatelstva se zabývá:
 vývojem obyvatelstva (prostorovými a
časovými faktory, faktory výživy, apod.),
 prostorovou diferenciací a rozmístěním
obyvatelstva,
 strukturou (složením) obyvatelstva
(věková struktura, národnostní
struktura, náboženská struktura apod.)
 dynamikou neboli mobilitou
obyvatelstva (přirozený pohyb, migrační
pohyby).
• Demografie se zabývá:
 reprodukcí lidských populací a studiem
demo-sociálních systémů
 má menší prostorový akcent, větší důraz
je kladen na biologické a jiné znaky
populací
 demografie s prostorovou složkou =
geodemografie / demogeografie
Nezkoumají jednotlivé události v životě člověka (narození, úmrtí, sňatek…), tyto
události jsou seskupovány do statistických jednotek, které jsou analyzovány hromadně.
SPOLUPRACUJÍCÍ DISCIPLÍNY
• Přírodní vědy
• Lékařské vědy
• Ekonomické vědy
• Společenské vědy
– Statistika – zpracování dat
– GIS – prostorové znázornění dat
– Sociologie
– Regionální rozvoj – využití dat v praxi
– Demografie
• Využití geografie obyvatelstva v praxi strategického plánování a školství
ZÁKLADNÍ POJMY
Demografické jevy
• Významné události v lidském životě, které jako hromadné jevy utvářejí průběh demografické reprodukce.
• Nejvýznamnějšími demografickými jevy jsou narození a úmrtí.
Demografické procesy
• Změna stavu, který znamená pro člověka skutečný přechod z jednoho stavu do druhého. Každý z demografických procesů se
projevuje demografickou událostí.
Populace
• Soubor jedinců určitého živočišného druhu žijících a reprodukujících se v konkrétním čase v určitém vymezeném území.
• Populace se stále vytváří, jedinci v jedné populaci mají společnou řeč, kulturu, mentalitu…
Obyvatelstvo
• Soubor lidí žijících na určitém území, který se zpravidla skládá z několika populací, národů nebo etnik.
• Mezi základní znaky obyvatelstva patří etnické a národnostní složení, prostorové rozmístění (struktura sídel), hustota osídlení,
struktura podle pohlaví, věku, ekonomické aktivity, sociální příslušnosti, profese, zaměstnání, vzdělání, mateřského jazyka,
náboženského vyznání, rodinné stavu…
UKAZATELÉ POUŽÍVANÉ V DEMOGRAFII
• Základní data – získaná jednotlivými šetřeními, absolutní čísla.
• Analytická data – vznikají zpracování dat základních.
• Předběžná x definitivní.
• Poměrná čísla extenzitní – vyjadřují podíl nebo proporci zpravidla v procentech, používají se k vyjádření struktury celku.
• Poměrná čísla intenzitní – mají ve jmenovateli nositele událostí nebo jevů uvedených v čitateli, např. počet zemřelých na 1000 obyvatel.
• Míry – do jmenovatele se používá průměr jednotek z krajních stavů časového intervalu nebo rovnou průměr jednotek ze středu
intervalu, např. střední stav obyvatelstva, který se počítá k 1.7. každého roku.
• Kvocienty – mají ve jmenovateli celý exponovaný soubor jednotek, u kterých sledovaná událost může nastat, bere se počet jednotek na
počátku časového intervalu, kvocienty mají charakter pravděpodobnosti.
• Poměrná čísla srovnávací (indexy) – podíl dvou absolutních čísel vymezených odlišně časově nebo prostorově, např. podíl počtu obyvatel v
různých letech nazveme indexem růstu obyvatel.
• Obecné (celkové) – zahrnují celou populaci.
• Diferenční nebo specifické – zahrnují pouze část. Specifické jsou vztaženy vzhledem k věku (specifické míry úmrtnosti podle věkových
skupin), diferenční jsou vztaženy vzhledem k sociální nebo národnostní příslušnosti (diferenční plodnost žen podle vzdělání).
• Společnou proměnnou všech demografických ukazatelů je čas. Jednak rozlišujeme přesné časové určení události (zemřelí podle data
narození) a její časovou vzdálenost od události předchozí (zemřelí podle dosaženého věku).
ZDROJE DAT
• Okamžiková data – soupisy obyvatel nebo sčítání lidu (census)
• Průběžná data – zjišťují za určité období, nejčastěji za jeden rok. Patří sem údaje o pohybu:
evidence přirozeného pohybu a migrace nebo zdravotního stavu obyvatelstva.
1. Sčítání lidu (Census)
2. Evidence přirozené měny
3. Evidence migrací
4. Zvláštní (výběrová) šetření (Mikrocensus, Agrocensus, VŠPS)
5. Populační registr (Registr obyvatelstva)
ZDROJE DAT
• Zahraniční
– https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/ (The World Factbook)
– https://www.census.gov/ (Americký federální statistický úřad, odkazy na statistické úřady celého
světa)
– https://data.oecd.org/pop/population.htm (OECD)
– https://ec.europa.eu/eurostat (Eurostat)
– http://www.citypopulation.de/ (Populace měst)
– http://www.iom.int/ (Mezinárodní organizace pro migraci)
• České
– http://www.czso.cz (Český statistický úřad)
SČÍTÁNÍ LIDU – SVĚT
• Nejstarší statistická akce v lidských dějinách.
• Probíhalo již v Babylonu (3 800 př. n. l.) – sčítal se i majetek.
• 500–499 př. n. l. v armádě Perské říše za účelem přidělení pozemků a placení daní.
• Sčítání probíhala i v Maurijské říši – Čanaka v díle Artašástra (cca 350–283 př. n. l.), které předepisuje sběr
statistických údajů o obyvatelstvu, sloužící jako podklad pro státní daňovou politiku.
• Řím – kvůli stanovení daní -> populační census.
• Nejstarší dochovaný soupis obyvatelstva pochází z Číny z doby Dynastie Chan (2 n. l.) – 59,6 milionů lidí.
• První sčítání měly různé nedostatky – evidováni byli pouze muži, otroci se počítali mezi majetek.
• První soupis veškerého obyvatelstva s doprovodnými údaji (věk, pohlaví, rodinný stav, zaměstnání) proběhl v
letech 1665–66 v Nové Francii (Quebec).
• Na poč. 18. století následovaly evropské státy – Island (1703), Švédsko (1749), Dánsko (1769), Polsko (1789),
USA (1790),Anglie,Wales a Francie (1801).
• V polovině 19. století byly vytvořeny v Belgii první zásady sčítání lidu (Adolf Lambert Quetelet), což to vedlo k
založení Mezinárodního statistického úřadu (https://isi-web.org/).
SČÍTÁNÍ LIDU – ČESKÉ ZEMĚ
• První sčítání na našem území 13. 10. 1753 patent Marie Terezie. Bylo stanoveno, že sčítání bude
probíhat každoročně, po duchovní i světské linii.
• Desetileté intervaly byly zavedeny roku 1869: 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
1961 1970 1980 1991 2001 2011
• Sčítání lidu realizuje ČSÚ, poslední sčítání proběhlo v březnu 2011. Rozhodným okamžikem byla
půlnoc z 25. na 26. března 2011. (http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/home).
• Metoda sběru dat: Tradiční metoda univerzálního sčítání založená na sběru dat v terénu v daném
čase.
• Příprava SLDB 2021:
– Metoda kombinace tradiční metody + využití registrů a dalších administrativních zdrojů (využití dat
mobilních operátorů?)
– Přechod k on-line sčítání jako primárnímu způsobu sběru dat
– Počet otázek ve formuláři se má snížit z 47 (rok 2011) na 23
BIG DATA
SČÍTÁNÍ LIDU „TRADIČNÍ METODOU“
• Výhody:
– poskytnutí obrazu za celou populaci za určité období,
– sčítání pomocí sčítacího komisaře je jedinou metodou, která může být použita u
negramotného obyvatelstva.
• Nevýhody:
– komplikovanější než využití údajů z registrů, více složité a nákladné,
– vyžaduje plnou informovanost a spolupráci veřejnosti
– V roce 2011 sčítáno za přítomné obyvatelstvo, ne podle trvalého bydliště
SČÍTÁNÍ POMOCÍ REGISTRŮ
• Registry: obyvatelstva, matriky, katastr nemovitostí, registr plátců daní, registr
ekonomických subjektů, registr pracovních sil, registr nezaměstnaných, evidence
plátců sociálního pojištění, důchodců a invalidních osob, adresní registr, zdravotní
registr a jiné.
• Výhody:
 použití administrativních zdrojů snižuje náklady na sčítání,
 informace se shromáždí pouze jednou a zpracovávají se pouze ty datové položky, které se od
minulého sčítání změnily.
• Nevýhody:
 registr musí být pravidelně aktualizován, což může být někdy problematické.
POPULAČNÍ REGISTR
• Seznam všech obyvatel, který byl stále aktualizován, aby mohl poskytnout kdykoli informaci o stavu obyvatelstva = „kartotéka obyvatelstva“
• V informačním systému se vedou o občanech tyto údaje:
a) jméno, příjmení, případně jejich změna, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví a jeho změna,
d) obec a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, pouze stát narození,
e) rodné číslo,
f) státní občanství,
g) adresa místa trvalého pobytu (§ 10 odst. 1), včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,
h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu,
i) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, j) zákaz pobytu a doba jeho trvání,
k) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, v případě, že jeden z rodičů nemá rodné číslo, vede se datum narození,
l) rodinný stav, datum a místo jeho změny,
m) rodné číslo manžela, nebo jméno a příjmení manžela, je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo,
n) rodné číslo dítěte,
o) osvojení dítěte [§ 7 písm. b)],
p) záznam o poskytnutí údajů (§ 8 odst. 6),
r) datum, místo a okres úmrtí a u občana, který zemřel v cizině, pouze stát úmrtí.
• Populační registr cizinců
OBSAH SČÍTÁNÍ
 Přítomnost v okamžiku sčítání
 Místo trvalého pobytu, místo narození (bydliště matky v okamžiku narození)
 Pohlaví
 Věk
 Vztah k hlavě domácnosti
 Rodinný vztah
 Živě narozené děti (jen u žen)
 Gramotnost
 Nejvyšší dosažené vzdělání
 Ekonomická aktivita
 Odvětví (druh) vykonávané práce
 Postavení v zaměstnání
Ostatní položky, jako například občanství, náboženské vyznání, národnost apod. byly v
roce 2011 volitelné.To působí problém v porovnatelnosti dat s předchozími sčítáními.
EVIDENCE PŘIROZENÉ MĚNY
• Nejstarší matrika u nás pochází z 1. poloviny 16. století.
• Josef II. zavedl roku 1784 matriční patent, který vedením matrik pověřil světské úředníky.
• V současnosti se na matrikách měsíčně vypisují Hlášení o narození, o ukončení těhotenství,
potratech a o úmrtí.
• Na matrikách v místě oddání se evidují sňatky, registrované partnerství.
• Rozvody eviduje Ministerstvo spravedlnosti.
• Kromě statistických ročenek lze některá data nalézt i na Ministerstvu zdravotnictví (nemocnost,
sebevraždy, potraty) a v Demografické ročence OSN (mezinárodní statistika).
• Matriku vede obecní úřad, úřad městské části nebo městského obvodu v územně členěných
statutárních městech anebo újezdní úřad ve vojenských újezdech, vždy ale jen pro svůj vymezený
územní obvod.
• ! Matrika Brno-střed: vede jak matriku pro tuto městskou část, tak tzv. zvláštní matriku pro
narození, uzavření manželství, vznik partnerství nebo úmrtí českých občanů, ke kterým došlo mimo
území České republiky.
EVIDENCE MIGRACÍ
• V ČR je evidence vnitřní migrace
založena na povinném přihlašování k
trvalému pobytu.
Problémy:
• Ne každý žije tam, kde je přihlášen
(přítomné obyvatelstvo).
• Kromě Prahy (městských obvodů v
Praze) se neeviduje stěhování uvnitř
obcí.
VÝBĚROVÁ ŠETŘENÍ
• Zvláštní (výběrová) šetření (mikrocensus) se provádí u skutečností, které se nevyplatí zkoumat u celé populace.
• Proto se provádí šetření pouze u vybraného vzorku obyvatelstva, jehož výběr musí být reprezentativní (poměr
jednotlivých složek obyvatel musí odpovídat skutečným poměrům).
• Realizované mikrocensy ČSÚ (např.):
– Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS) – probíhá od roku 1992 na okresní úrovni v ČR kontinuálně v průběhu
celého roku.
– Agrocensus 2010 – sledován od roku 1995 nepravidelně.
– Strukturální šetření v zemědělství 2016.
– Anketa spokojenosti uživatelů za rok 2015.
– Indexy cen výrobců.
• Realizované mikrocensy CDV (např.):
– Celostátní sčítání dopravy 2016 – sledován od roku 1959 v 5-ti letých intervalech.
– Hloubková analýza dopravních nehod
2. STRUKTURA
OBYVATEL
STRUKTURA OBYVATEL
1. biologické znaky (struktura obyvatelstva podle pohlaví, věku, zdravotního
stavu, rodinného stavu apod.);
2. ekonomické znaky (struktura podle ekonomické aktivity, povolání a
zaměstnání, sociální struktura apod.);
3. kulturní znaky (struktura podle rasy, vzdělání, národnosti, jazyková,
religiózní struktura apod.).
BIO: STRUKTURA O. PODLE POHLAVÍ
Feminita
• Index feminity (If):
– Ž = počet žen
– M = počet mužů
Maskulinita
• Index maskulinity (Im):
– M = počet mužů
– Ž = počet žen
• Možnost vztažení také k určité věkové skupině – specifické indexy.
• Muži tvoří cca 50,2 % a ženy 49,8 % celosvětové populace.
• Ve většině evropských států, v USA a bývalém SSSR je převaha ženského obyvatelstva, naopak
převaha mužů je především v Indii, v některých islámských státech, v Hongkongu a Singapuru.
𝑰 𝒇 =
Ž
𝑴
∗1000
𝑰 𝒎 =
𝑴
Ž
∗1000
ZASTOUPENÍ MUŽŮ A ŽEN V POPULACI
• Větší rozdílnosti v početních podílech mužů a žen vznikají v důsledku působení tří základních
faktorů:
1. rozdílnost v počtu rodících se chlapců a dívek,
2. rozdílnost v úmrtnosti mužů a žen,
3. působení migračních procesů.
• Poměr pohlaví při narození tzv. sekundární sex ratio se pohybuje v rozmezí 104–107
chlapců na 100 děvčat.
• Vzhledem k tomu, že ženy se dožívají vyššího věku než muži, dochází především ve vyšších
věkových skupinách k výraznější početní převaze žen (feminizaci).
STRUKTURA O. PODLE VĚKU
• Dělení podle produktivity:
1. dětská složka populace (věk 0–14 let)
2. reprodukční složka populace (věk 15–49 let; 15–49 = fertilní věk)
3. postreprodukční složka populace (věk 50 a více let)
• Dělení podle ekonomické aktivity:
1. předproduktivní věk – ekonomicky neaktivní obyvatelstvo (věk 0–14 let)
2. produktivní věk – ekonomicky aktivní obyvatelstvo (věk 15–64 let)
3. poproduktivní věk – ekonomicky neaktivní obyvatelstvo (věk 65+)
VĚKOVÁ PYRAMIDA
• Nejčastěji používaný způsob interpretace věkové struktury obyvatelstva.
• Podstatou věkové pyramidy jsou dva spojené grafy – histogramy četnosti mužů (levá část
grafu) a žen (pravá část grafu).
• Na horizontální ose se zobrazuje počet obyvatel a na vertikální věkové kategorie.
• Obvykle se sestrojuje pro jednotlivé věkové ročníky obyvatelstva nebo pro pětileté věkové
kategorie.
• Mohou nabývat různých tvarů.
1. Progresivní typ s výraznou převahou dětské složky (okolo 40%), projevuje širokou základnou
pyramidy a předpokládá se rozšířená reprodukce obyvatelstva. Každý další ročník je početnější.
2. Stacionární typ, kde podíly dětské a postreprodukční složky jsou vyrovnány.
3. Regresivní typ, kde složka postreprodukční (okolo 30 %) výrazně převažuje nad zastoupením
složky dětské. Pyramida má zúženou základnu, která je důsledkem zmenšování počtu narozených.
LDCs X MDCs
VĚKOVÉ PYRAMIDY STÁTŮ SVĚTA
DEMOGRAFICKÉ STÁRNUTÍ POPULACE
• Snižování plodnosti žen.
• Snižování podílu dětské složky v souboru obyvatel.
• Přibývání obyvatel v postreprodukčním věku.
• Index stáří (Is) – poměr postreprodukční a dětské složky obyvatelstva.
• Is = index stáří
• P65+ = posreprodukční obyvatelstvo
• P0–14 = předreprodukční obyvatelstvo
𝑰 𝒔 =
𝑷 𝟔𝟓
+
𝑷 𝟎
−
𝟏𝟒
∗100
STÁRNUTÍ POPULACE – SVĚTOVÝ TREND
• Podíl dětské složky činí 30 %.
• V hospodářsky vyspělých zemích světa činí tento podíl pouze 18 %, zatímco
pro méně vyspělé země dosahuje hodnoty 33 %.
• V západní, střední a východní Africe převyšuje podíl dětí na celkové populaci
44 %, v zemích západní Evropy naopak dosahuje pouhých 17 %.
• V zemích EU naopak výrazně roste zastoupení obyvatel starších věkových
skupin.
Demografické stárnutí populace
http://www.worldpopdata.org/map
http://www.worldpopdata.org/map
EKO: EKONOMICKÁ STRUKTURA O.
• Mezi nejdůležitější klasifikace obyvatelstva na základě ekonomických znaků patří členění podle
ekonomické aktivity obyvatelstva.
• Ekonomicky aktivní obyvatelstvo – všechny osoby zaměstnané nebo hospodářsky činné, v
současnosti nezaměstnané hledající práci, dále ženy na mateřské dovolené, pracující důchodce,
pracující studenty a učně, a tzv. osoby zdržené od povolání (např. vojáci základní služby) =
pracovní síla.
• Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo – osoby nezávislé a závislé na živiteli – děti do 15 let,
ženy v domácnosti, které nemají žádný zdroj příjmu a také učni a studenti bez příjmu.
• Míra ekonomické aktivity obyvatelstva – podíl pracovní síly (zaměstnaných a
nezaměstnaných) na počtu všech osob starších 15 let.
OSOBY ZAMĚSTNANÉ X NEZAMĚSTNANÉ
Osoby zaměstnané
• Všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve
sledovaném období (referenční týden) patřily
mezi placené zaměstnané (na základě
pracovního poměru, dohody o provedení
práce resp. pracovní činnosti, případně na
základě jiného smluvního vztahu) nebo tzv.
sebezaměstnané (pracující ve vlastní firmě,
vypomáhající členové domácností a členové
produkčních družstev).
• Osoby pracovaly alespoň 1 hodinu za mzdu,
plat nebo jinou odměnu.
Osoby nezaměstnané
• Všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve
sledovaném období souběžně splňovaly
následující podmínky:
1. byly bez práce, což znamená, že nebyly ani v
placeném zaměstnání, ani nebyly
sebezaměstnané;
2. hledaly aktivně práci, čímž se rozumí např.
registrace u úřadu práce, nebo jiné
zprostředkovatelny práce, případně hledání
práce přímo v podnicích, podnikání kroků
pro založení vlastní firmy nebo hledání
práce jiným způsobem;
3. byly připraveny k nástupu do práce
okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů.
Dle definice ILO (Mezinárodní organizace práce)
STRUKTURA O. PODLE ZAMĚSTNÁNÍ V
SEKTORECH NH
• Ukazatel celkové úrovně ekonomického
rozvoje
• Většina statistik – 3 úrovně (primér,
sekundér a terciér), někdy se vyčleňuje
také i kvartér či kvintér.
• V našich podmínkách využití klasifikace CZ
NACE:
– I. zemědělství, lesnictví a rybářství
– II. průmysl a stavebnictví
– III. doprava, spoje, obchod, pohostinství
a ubytování, bytové hospodářství
– (IV. výzkum a vývoj, školství, veřejná
správa, peněžnictví a pojišťovnictví,
ostatní nevýrobní činnosti)
NEZAMĚSTNANOST
• Pracovní síla – součet zaměstnaných a nezaměstnaných osob
starších 15-ti let.
• Obecná míra nezaměstnanosti – podíl všech nezaměstnaných
na veškeré pracovní síle daného území
• Specifická míra nezaměstnanosti – např. podle věkových
nebo vzdělanostních skupin obyvatelstva určitého území.
• Podíl nezaměstnaných osob – podíl dosažitelných uchazečů o
zaměstnání ve věku 15–64 let ze všech obyvatel ve stejném věku
SOCIÁLNÍ STRUKTURA
• Na základě příslušnosti obyvatel k socioekonomickým nebo socioprofesním skupinám.
• Zachování druhové rozmanitosti – nespočívá v unifikaci a homogennosti sociálně
ekonomického prostoru, ale naopak v zachování rozmanitosti a různorodosti projevů lidské
existence.
• Sociální stratifikace – sociální rozvrstvení společnosti.
• Stratifikační systémy:
1. Otrokářský – 1 osoba majetkem jiné, majitelem mohl být panovník, stát, jednotlivec.
2. Kastovní – člověk se narodí do určité kasty a je vyloučeno, aby se přesunul do jiné kasty, ale
celá skupina mohou změnit své postavení v kastovním systému.
3. Stavový – skupiny lidí, které mají stejný status, tvořen souborem privilegií, práva a
povinností.
4. Třídní – rozsáhlá skupina osob, kteří mají podobné ekonomické prostředky.
KULT: RASOVÁ STRUKTURA
• Vznik – 2 koncepty:
– Teorie monogenetického vzniku ras – všechny tři základní lidské rasy se vyvinuly v
průběhu období mezi 100 tis. až 12 tis. let př. n. l. z jednoho společného prazákladu.
– Teorie polygenetického vzniku ras – vycházejí z představy různých předků dnešních
plemen.
• Skupiny ras se vyčleňují na základě shodných znaků (fyzické), které bývají
dědičné (barva pleti, barva a tvar očí, barva a forma vlasů), morfologické znaky
některých orgánů (tvar nosu, úst aj.).
• Udává se 200–400 ras resp. nižších rasových útvarů. Jejich seskupením se
vytvořil systém tří velkých ras:
– europoidní (bílé),
– ekvatoriální (černé),
– mongoloidní (žluté).
Etnicita = soubor naučených kulturních praktik, jimiž se
skupiny definují a navzájem od sebe odlišují, a to především v
oblasti jazyka, dějin, původu, náboženství a styl (tradice oblékání,
změn těla, vztah k tělu).Typické pro sociologii a kulturologii.
https://stock.adobe.com/cz/search?k=mongoloid&asset_id=167152777
EUROPOIDNÍ RASA
• Charakteristické znaky – vlnité nebo rovné, různě zbarvené vlasy, světlá nebo tmavší pokožka –
silnější ochlupení, tenčí vystouplé nosy a užší až středně hrubé rty.
• Severní větev – lidé s nízkým stupněm pigmentace (světlá pokožka, světlé vlasy) a vyšším tělesným
vzrůstem (Skandinávie, Island, značnou část britských ostrovů, Nizozemí a severní Německo).
• Jižní větev – lidé s vyšším stupněm pigmentace (tmavší pokožka, tmavé vlasy a oči) a nižším
tělesným vzrůstem (Středomoří, Portugalci, Španělé, Italové,Arabové v Africe apod.).
https://www.quora.com/Are-Indians-part-of-the-Asian-race
EKVATORIÁLNÍ RASA
• Africká negroidní – afričtí černoši s intenzivně
pigmentovanou pokožkou, kučeravými vlasy, tmavýma
očima, slabě vyvinutým ochlupením těla, mírně
vystupujícím širokým nosem a výraznými rty.
– Jih od Sahary v makroregionech, západní, centrální,
východní a jižní Afriky, potomci tvoří početné
populace jak USA, tak v zemích Latinské Ameriky
(např. Brazílie, Jamajka, Haiti, Kuba).
• Oceánská australoidní – tmavší barvou pokožky,
širokým nosem a výraznými rty se tito lidé podobají
negroidnímu obyvatelstvu, mají ale převážně vlnité vlasy
a silnější ochlupení těla (Melanésané a Papuánci).
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Human_race.jpg
MONGOLOIDNÍ RASA
• Rovné černé vlasy, slabé ochlupení těla, úzké oči, plochá tvář, úzký nebo
středně široký nos a především pestrá škála žlutých odstínů pokožky.
• Asijská větev – dělí se na kontinentální a tichooceánskou.
– Lidé kontinentální (severní) skupiny se vyznačují výraznější žlutější pigmentací,
mohutnější stavbou těla, širokou tváří a nižším vzrůstem (Mongolové, Burjati a Jakuti).
– K tichooceánské (východní) skupině náležejí Korejci a severní Číňané. Specifické
postavení má arktická skupina, kterou tvoří Eskymáci a paleoasiaté (Čukčové, Korjati).
• Americká větev – američtí Indiáni – jejich vlasy jsou rovné a tvrdé, nemají
zpravidla plochou tvář a mají ostře vystouplý nos.
SMÍŠENÉ A PŘECHODNÉ FORMY RAS
• Mulati – ekvatoriální a europoidní rasa –
Morfologií tváře se podobají europoidům,
avšak tmavá barva pokožky připomíná
negroidy.
• Zambové – mongoloidní a ekvatoriální rasa
• Mestici – europoidní + mongoloidní
JAZYKOVÁ STRUKTURA
• Národní jazyk – hlavní diferenciační znak v lidské komunikaci, dorozumívací
prostředek členů určitého národa.
• Mateřský jazyk – jazyk, kterým se lidé jako první naučí hovořit, tedy jazyk v
němž obyčejně nebo převážně myslí.
• Jednotlivé jazyky jsou soustředěny do několika hierarchicky uspořádaných
informačních souborů. Tím nejvyšším jsou tzv. jazykové rodiny, dále následují
jazykové skupiny a podskupiny.
• Nejrozšířenějším jazykovým souborem současnosti je indoevropská
jazyková rodina. Jazyky, které náležejí do této jazykové rodiny hovoří 95 %
obyvatel Evropy, Severní a Latinské Ameriky, 75 % obyvatel Austrálie a Oceánie
a 25 % obyvatel asijského obyvatelstva.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jazykov%C3%A1_rodina#/media/File:Human_Language_Families_Map_(Wikipedia_CS).PNG
INDOEVROPSKÁ JAZYKOVÁ RODINA
• Slovanské jazyky – čeština, slovenština, polština a lužickosrbština, dále ruština, ukrajinština,
běloruština, bulharština, makedonština, slovinština nebo srbochorvatština.
• Germánské jazyky – němčina, lucemburština, holandština, fríština, angličtina, dánština,
švédština, norština, islandština a faerština.
• Románské jazyky – španělština, katalánština, portugalština, francouzština, rétorománština,
moldavština.
• Keltské jazyky – irština, waleština, gaelský jazyk, bretońský jazyk.
• Baltské jazyky – litevština a lotyšština.
• Za zcela samostatné jazykové útvary bývají pokládány řečtina, albánština, arménština, tátština.
• Indoíránské jazyky – sanskrt, bengálština, perština, tádžičtina, staroperština atd.
• Indoárijské jazyky – nepálština, sindhština, urdština, urijština, romština atd.
https://uniqueworldbrw.blogs
pot.com/2016/07/most-
widely-spoken-languages-in-
world.html
NÁBOŽENSKÁ STRUKTURA – SVĚTOVÁ
NÁBOŽENSTVÍ
• Křesťanství – světový proud vyznavačů víry Ježíše Krista.Vznik v 1. stol. n. l. v Palestině. Základem je Bible –
Starý a Nový zákon
– Římskokatolická větev – v čele papež. Sídlo veVatikánu.
– Protestantská větev – hlásí se k nim na 400 mil. lidí celého světa
– Pravoslavná (byzantská) větev – představitel biskup. Postupně se vytvořily tzv. autokefálie církví (odvozeno z
řeckého autos = sám, kefalé = hlava) s vlastními patriarcháty.
• Buddhismus – nejstarší světové náboženství. 6.–5. stol. př. n. l. a jsou spojovány s Buddhou
• Islám – nejmladší náboženství – 7. stol. n. l. prorok Mohammed (Muhammad)
– Od 8. stol. n. l. se náboženství člení na dvě větve: sunnitskou a šíitskou.
– Sunnité – odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta). Sunnité tvoří asi 90 % všech muslimů. Za sunnity se
označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho
nástupce Abú Bakra.
– Šíité - jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí – strana Alího), kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně
připadnou Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeťovi Alímu.
– Celkový počet vyznavačů islámu (muslimů) je odhadován na 1,3 mld. osob.
NÁBOŽENSKÁ STRUKTURA – SVĚTOVÁ
NÁBOŽENSTVÍ
https://jafrianews.com/2015/04/05/worlds-muslim-population-will-
become-nearly-equal-to-christians-by-2050/
http://www.worldometers.info/world-population/#religions
Hlavní světová náboženství
Převažující náboženství podle států
https://www.dreamstime.com/stock-illustration-temples-world-different-religions-infographics-religious-buildings-image80803921
3. PŘIROZENÝ
POHYB OBYVATEL
DYNAMIKA OBYVATELSTVA
• Přirozený pohyb obyvatelstva (vnitřní změny) je výsledkem přirozeného
rozmnožování a odumírání obyvatelstva. Podle vztahu těchto procesů je to
přirozený přírůstek nebo úbytek obyvatelstva.
• Mechanický pohyb (mobilita) obyvatelstva zahrnuje všechny prostorové
přesuny obyvatelstva bez ohledu na vzdálenost (uvnitř regionů, vnitrostátní,
zahraniční), délku trvání (trvalé, dočasné), účel pohybu (ekonomický, politický),
formu (individuální, skupinové) a další charakteristiky.
• (Sociálně-ekonomický pohyb zahrnuje přesuny obyvatelstva mezi
jednotlivými sociálními skupinami.)
PŘIROZENÝ POHYB OBYVATELSTVA
• Porodnost (natalita)
• Úmrtnost (mortalita)
– Přímo vstupují do bilance pohybu obyvatelstva
• Sňatečnost
• Rozvodovost
• Potratovost
– Nevstupují přímo do bilance přirozeného pohybu
PORODNOST (NATALITA)
• Z hlediska reprodukce obyvatelstva má mimořádný význam počet
narozených.
• Hrubá míra celkové porodnosti (hmcp) – počet narozených na 1000
obyvatel středního stavu:
N = narození
S = střední stav obyvatelstva
• Hrubá míra porodnosti – počet živě narozených na 1000 obyvatel
středního stavu:
Nz = živě narození
S = střední stav obyvatelstva
Živě a mrtvě narozené dítě definovala dříve
vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č.
11/1988, o povinném hlášení ukončení
těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.
Živě narození: min. předpoklady – úplné
vypuzení z matčina těla, projev známek
života, min. 500 g porodní hmotnost
nebo nižší než 500 g, přežije-li 24
hodin po porodu.
Mrtvě narození: úplné vypuzení nebo
vynětí z těla matčina, jestliže plod
neprojevuje ani jednu ze známek
života a má porodní hmotnost 1 000 g
a vyšší.
K 1. 4. 2012 byla zákonem č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách vyhláška z roku
1988 zrušena.
Dnes v ČR uvedeny pouze v pokynu k
vyplnění Listu o prohlídce zemřelého
(vyhláška č. 297/2012).
h𝐦𝐜𝐩 =
𝑵
𝑺
∗1000
h𝐦𝐩 =
𝑵𝒛
𝑺
∗1000
PLODNOST (FERTILITA)
• Obecná míra plodnosti (f) je počet narozených na 1000 žen v reprodukčním věku:
N = počet narozených
F15–49 = počet žen v reprodukčním věku
• Míra plodnosti dle věku (fx) – poměr počtu živě narozených dětí ženám ve věku x
• Úhrnná plodnost (úp) – součet měr plodnosti podle věku vyjadřující intenzitu
plodnosti dané populace v daném časovém období (obvykle kalendářní rok). Udává počet
dětí, které by se narodily jedné ženě během reprodukčního období
f =
𝑵
𝑭 𝟏𝟓− 𝟒𝟗
∗1000
http://www.statistikaamy.cz/2017/04/narozenych-i-snatku-opet-pribyva/
http://www.statistikaamy.cz/2014/03/ceske-matky-starnou/
CO OVLIVŇUJE VELIKOST RODINY?
• Vzdělaní a bohatší lidé mají méně dětí
• Méně vzdělaní a chudší lidé mají více dětí – lidé v LDCs si myslí, že více dětí
přinese více příjmů do rodiny a postará se o ně ve vyšším věku
• Lidé ve městech mají méně dětí než lidé na venkově
• Lidé v LDCs se dříve berou a mají více dětí
• Lidé s přístupem (a tolerancí) k antikoncepci mají méně dětí
• Důležitou roli hrají hodnotové systémy a kulturní normy (např. víra v Boha)
ÚMRTNOST (MORTALITA)
• Hrubá míra úmrtnosti (hmú) vyjadřuje počet zemřelých na 1000 obyvatel středního stavu:
• M = počet zemřelých
• S = střední stav obyvatelstva
• Specifická úmrtnost – nejčastěji se používá pro určité věkové skupiny, nebo pro strukturu
obyvatelstva podle pohlaví
• Mužská nadúmrtnost – nutnost sledovat zvlášť ukazatele pro muže a ženy
• Kojenecká úmrtnost – počet zemřelých kojenců v daném období (dětí zemřelých do jednoho
roku dokončeného věku), připadajících na 1000 živě narozených dětí ve stejném období
• Novorozenecká úmrtnost – počet zemřelých novorozenců v daném období (dětí zemřelých ve
věku 0–27 dnů), připadajících na 1000 živě narozených dětí ve stejném období
hmú =
𝑴
𝑺
∗1000
CO OVLIVŇUJE MÍRU ÚMRTNOSTI?
• Zdravotní faktory (výživa a zdravotní péče, dostupnost lélů a antibiotik, hygiena,
pitná voda, …) → kvalita života
• Epidemie – HIV/AIDS, ebola… ale i chřipka
NADĚJE NA DOŽITÍ
PŘI NAROZENÍ
• = střední délka života při narození
• Počet roků, který v průměru ještě prožije
osoba právě x-letá za předpokladu, že po
celou dobu jejího dalšího života se nezmění
řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou,
zkonstruovanou pro daný kalendářní rok
nebo jiné (zpravidla delší) období
• Říká, kolika let by se člověk určitého věku
dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti
zůstala stejná jako v daném roce
http://www.statistikaamy.cz/2018/02/zijeme-o-dva-roky-mene-nez-prumerny-evropan/
PRŮMĚRNÝ VĚK
• aritmetický průměr
věku všech jedinců v
dané populaci
(například obyvatel
ČR, některého kraje
atd.).
2015, CIA Factbook
AKTUÁLNÍ PROBLÉM – STÁRNUTÍ OBYVATEL
PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK
• Vyjadřuje rozdíl mezi počtem živě narozených (N) a zemřelých (Z) v určité populaci během
určitého období.
• Používá se především relativní ukazatel hrubá míra přirozeného přírůstku (hmpp):
S = střední stav obyvatelstva
• Jestliže v populaci převažují zemřelí, vychází hodnota přirozeného přírůstku záporně a označuje se
jako přirozený úbytek
PP = N - Z
hmpp =
𝑵−𝒁
𝑺
∗1000
Yearly Population Growth Rate (%)
http://www.worldometers.info/world-population/#growthrate
SŇATEČNOST
• Hrubá míra sňatečnosti (hms) – vyjadřuje počet sňatků na 1000 obyvatel středního stavu
Sn = počet sňatků
S = střední stav obyvatelstva
• Specifická sňatečnost
– Míra sňatečnosti svobodných – počet sňatků svobodných ve věku x (příp. pěti, či desetileté věkové
skupině) vztažený k počtu svobodných osob (středního stavu) v daném věku (příp. dané věkové skupině)
obvykle ve sledovaném roce.
– Redukovaná míra sňatečnosti – počet sňatků svobodných ve věku x (příp. pěti, či desetileté věkové
skupině) vztažený k počtu osob (středního stavu) bez ohledu na rodinný stav v daném věku (příp. dané
věkové skupině) obvykle ve sledovaném roce.
hms =
𝑺𝒏
𝑺
∗1000
ROZVODOVOST
• Rozvod je právním ukončením manželství, uskutečňuje se na základě žádosti a dojde k němu rozhodnutím
soudu.
• Hrubá míra rozvodovosti (hmr) – počet rozvodů na 1000 obyvatel středního stavu
R = počet rozvodů
S = střední stav obyvatelstva
• Míra rozvodovosti manželství - počet rozvodů dělíme počtem existujících manželství (v praxi počtem
vdaných žen).
• Míra rozvodovosti manželství podle věku - počet rozvodů ve věku x vztažený ke střednímu stavu osob
žijících v manželství v příslušném věku (vdaných žen, resp. ženatých mužů).
• Podíl rozvedených osob ze všech žijících v jednotlivých věkových skupinách.
• Úhrnná rozvodovost – úroveň rozvodovosti manželství, neboli jaký podíl původně uzavřených manželství se
rozvede.
hmr =
𝑹
𝑺
∗1000
POTRATOVOST
• Hlavní faktory ovlivňující úroveň potratovosti:
• legislativní ustanovení – zákon č. 372/2011 Sb.
• antikoncepce (dostupnost, rozšíření, metody)
• společenské klima
• individuální vlivy (náboženské přesvědčení, úroveň vzdělání, ekonomická situace)
• reprodukční zdraví populace
• Hrubá míra potratovosti (hmp) – vyjadřuje počet potratů na 1000 obyvatel středního
stavu
P = počet potratů
S = střední stav obyvatelstva
hmp =
𝑷
𝑺
∗1000
POTRATOVOST
• Plodem po potratu, kterým se rozumí plod, který:
– po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života,
– současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit,
– jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny.
• Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství
provedené podle zvláštních předpisů.
• Hrubá míra potratovosti (hmpo) – počet potratů připadajících na 1 000 obyvatel středního
stavu
• Obecná míra potratovosti – počet potratů na 1000 žen fertilního věku.
• Míra potratovosti dle věku (věkově specifická míra potratovosti) – počet potratů ve věku x (resp. v
dané pěti či desetileté věkové skupině) ke střednímu stavu žen v daném věku (věkové skupině).
• Úhrnná potratovost – součet jednotlivých měr potratovosti podle věku dává dohromady
průměrný počet potratů na jednu ženu v jejím reprodukčním období.
4. MECHANICKÝ
POHYB OBYVATEL
MECHANICKÝ POHYB OBYVATEL
• Změna v zařazení jedince v nějakém systému určených jednotek (útvarů).
• Prostorová mobilita (prostorové – regionální struktury).
1. Periodicita a délka trvání:
a) trvalé
b) dočasné (denní, týdenní, měsíční, sezónní)
2. Směr pohybu: koncentrační, dekoncentrační, neutrální.
3. Organizace pohybu: živelný, plánovaný, řetězová migrace.
• Příčiny a motivace: ekonomické a mimoekonomické (politické, kulturní, náboženské,
environmentální…), push a pull faktory.
• Početnost skupin: individuální, skupinové, masové.
• Prostorový průběh: přímé, po etapách, hierarchický charakter.
• Vnitřní a vnější (zahraniční) – rozdíl v metodikách zjišťování, spolehlivosti dat, způsobech evidence,
různá kvalita dat a jejich problematická srovnatelnost!
MECHANICKÝ POHYB OBYVATEL
• Mechanický pohyb obyvatelstva nebo také prostorová, regionální či geografická mobilita
obyvatelstva zahrnuje všechny typy přemísťování (změny lokalizace) člověka.
4 typy:
 Migrace (stěhování) obyvatelstva
 Dočasné změny pobytu (sezónní migrace)
 Dojížďka do zaměstnání
 Nepravidelné dočasné pohyby obyvatelstva
PŘÍČINY MIGRACE
• Ekonomické
– rozdělení na bohatý Sever a chudý Jih a prohlubování těchto rozdílů v čase
– nezaměstnanost
• Ekologické
– znečištění, desertifikace…
• Politické
– Politická nestabilita, války, náboženská svoboda
• Kulturní
– Etnické enklávy, migrační řetězce
• Psychologické
– modernizace společnosti, snaha poznávat nové
• Vliv na cílovou populaci: na politické, ekonomické, sociální, demografické a kulturní prostředí.
• Díky procesu globalizace vyvstává potřeba koordinovat migrační politiku na nadnárodní,
kontinentální úrovni.
• „Není nic trvalejšího, než dočasná pracovní migrace“ (Martin, 1994)
KDO MIGRUJE?
• Dobrovolně – mladí, riskující, zdraví, v produktivním věku, 40–60 % ženy
• Nuceně – uprchlíci, „otroci“
• Sjednocení rodiny
• „Zpáteční migrace“ – dočasná, spolucestující
• Současná mezinárodní migrace
– 3 % světové populace
– 20–30 milionů nezdokumentovaných migrantů
– Z rozvojových do vyspělých států (za prací, z důvodu ekonomické nebo jiné nestability)
– Z vyspělých do rozvojových států (1/3 migrantů) – jazyk, kultura, náboženství, političtí uprchlíci
– Migranti „s bílými límečky“:
• 25 % doktorů vystudovaných v Africe pracuje v zahraničí (pracovní a platební podmínky, politická
nestabilita)
• Učitelé a doktoři za ropou (např. z Kuby doVenezuely)
• Političtí uprchlíci
VNITŘNÍ X VNĚJŠÍ MIGRACE
Vnitřní:
• Registruje se v ČR od r. 1950.
• Hlášení o stěhování.
• Čtvrtletní publikace v Pohybech
obyvatelstva.
• Stěhování přes hranice obcí a v Praze
přes hranice urbanistických obvodů.
Vnější:
• Příčiny migrací se mění v čase, obecně roste
význam ekonomických, ekologických a
politických příčin
• Důsledky migrací: mění se celosvětové
rozmístění obyv., jeho struktura.
• Rozdílný dopad pro imigrační a emigrační
oblast (demografický, ekonomický).
• Organizace a servery zabývající se
migracemi: UN.org/popin, IOM.int, IOM.cz,
UNHCR.ch, cizinci.cz, migraceonline.cz.
VÝZNAMNÉ MIGRACE
• Stěhování národů (5.–6. st.).
• Emigrace do zámoří – 1820–1959 imigrovalo do USA 41,5 mil. obyvatel, do Kanady 1851–
1957 asi 7,5 mil. osob.
• Mezikontinentální pohyb černochů z Afriky do Ameriky (1520–1850) – 10–20 mil.
obyvatel.
• V letech 1840–1947 emigrovalo z Číny asi 12 mil. osob, především do Thajska, Malajsie,
Indonésie, Singapuru aVietnamu.
• Vytvoření Izraele = 1,2 mil. palestinských uprchlíků.
• Přes třicet milionů lidí bylo vysídleno nebo zlikvidováno během druhé světové války.
• V poválečném období vysídlení asi deseti milionů Němců z východní Evropy.
• Masová nucená migrace následovala rozdělení Indie a Pákistánu, které si vynutilo přesuny
téměř 18 milionů lidí.
• V osmdesátých a devadesátých letech - vlny migrace v Somálsku a Etiopii (občanská válka a
sucha), v „Kurdistánu“ (z Iráku doTurecka a Iránu), v Jugoslávii.
• Významné jsou také pracovní migrace (SRN,Turecko,Arabské státy) v 70. letech.
• Uprchlická krize 2011–201x
PŘISTĚHOVALÍ X VYSTĚHOVALÍ
Přistěhovalí
• osoba, jenž se přistěhovala do určité územní
jednotky (obec, město, kraj, ČR).
• Nutná změna trvalého bydliště!!!!!!
• = imigrace
Vystěhovalí
• osoba, jenž se vystěhovala z určité územní
jednotky (obec, město, kraj, ČR).
• Nutná změna trvalého bydliště!!!!!!
• = emigrace
Reemigrace – návrat emigrujících obyvatel do původního prostoru.
Repatriace – přestěhování obyvatel do těch prostorů, z kterých se násilně nebo dobrovolně
vystěhovali. Připravená a organizovaná, může být dobrovolná nebo vynucená.
UKAZATELE
• Migrační obrat (Mo) – úhrn přistěhovalých (hrubá imigrace) a vystěhovalých (hrubá
emigrace) za stanovenou územní jednotku za určité období, zpravidla za kalendářní
rok
Mo = I + E
• Migrační saldo (Ms)
– Rozdíl mezi počtem imigrantů a emigrantů
– Kladné hodnoty znamenají, že území získává obyvatele migrací, záporné nám
indikují, že migrací obyvatele ztrácí
– Společně s přirozeným přírůstkem je základním údajem pro bilance obyvatelstva
Ms = I – E
I = imigranti
E = emigranti
CELKOVÝ POHYB OBYVATELSTVA
• Výsledek přirozeného a mechanického pohybu
• Charakteristika krátkodobého i dlouhodobého vývoje populace, použití v prognózách vývoje obyvatelstva
• Celkový přírůstek = porodnost – úmrtnost + imigrace – emigrace
• Hrubá míra celkového přírůstku (hmcp) = porodnost – úmrtnost + imigrace – emigrace
Nz = porodnost
M = úmrtnost
I = imigrace
E = emigrace
S = střední stav obyvatelstva
hmcp =
𝑵𝒛 −𝑴 +(𝑰 −𝑬)
𝑺
∗1000
AKTUÁLNÍ MIGRAČNÍ PROUDY
• Na počátku 21 století žilo mimo svoji mateřskou zemi na světě 175 mil. lidí.
• Velmi nerovnoměrně rozmístěni – 1/2 ve vyspělých a 1/2 v rozvojových zemích (jenom
v zemích G7 1/3!), v zemích západní Evropy cca 20 milionů.
• https://www.youtube.com/watch?v=Q9OHapuhzs4
PRAVIDELNÉ A NEPRAVIDELNÉ POHYBY
• Pravidelné (periodické) pohyby obyvatelstva
– Dojížďka – za prací, do škol, za službami, za kulturou atd.
– Evidence v rámci SLDB od r. 1961 u pracovní dojížďce a dojížďce do škol
– Doj. za službami, za rekreací… – výběrová šetření.
• Nepravidelné (dočasné) pohyby obyvatelstva
– cestovní ruch
– služby, nákupy, sport, služební cesty
5.
ANTROPOGENEZE,
DEMOGRAFICKÁ
REVOLUCE
ANTROPOGENEZE
• Antropogeneze – vývojový proces, kterým prošel
vývoj našich předků od poloopice k opici a k člověku)
• Počátky (třetihory) – 70 mil. let (celá planeta je 18
mld. let stará, živá příroda 3 mld. let, humánní fáze trvá
1 mil. let)
• Hominizace – proces postupných tělesných i
sociálních změn vedoucích ve vývoji čeledi Hominidae
ke vzniku moderního člověka
• Sapientizace – závěrečná fáze hominizace, kdy
docházelo především ke zvětšování a rozvoji mozku a
kognitivních schopností včetně řeči či abstraktního
myšlení
• Monofylogeneze: všichni lidé mají stejnou
biologickou a duševní podstatu
• Polycentrismus: formování člověka v různých
geografických oblastech, ale ze stejného předchůdce
https://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/02paleolit/pa02.jpg
ANTROPOGENEZE
• Ramapithecus (první přímý předek člověka: žil před 10–14 mil. lety)
• Australopithecus (přechodná forma mezi lidoopi a člověkem: žil před 1–5 mil. lety)
• Homo habilis (žil před 1,8 mil. lety)
• Homo erectus (opočlověk: žil před 1 mil. – 400 tis. lety)
• Homo sapiens steinheimesis (žil před 400–250 tis. lety)
• Homo sapiens neandrthalensis (žil před 150 tis. lety, z období před 80–40 tis. lety se našly na
našem území nálezy tohoto našeho předka na Moravě v jeskyni Šipka)
• Homo sapiens sapiens (podstatně se nelišil od současného člověka ani stavbou těla ani
kapacitou lebky, žil zhruba před 40 – 10 tis. lety, známe nálezy pocházejí z DolníchVěstonic
nebo Cromagnon)
NEOLITICKÁ REVOLUCE
• Významný obrat v dějinách zalidnění Země.
• 7. tis. – 3. tis. př. n. l. (v Přední Asii začíná kolem roku 7000 př. n. l., v Evropě asi kolem roku 4000 př. n. l.).
• V tomto období dochází k rozsáhlému osídlování a obdělávání dosud nedotčené půdy – počátky
zemědělství.
• Pěstování plodin a chov zvířat umožnily, aby celé skupiny lidí osídlily krajinu daleko hustěji než tomu bylo
doposud (lidé žili do té doby daleko více rozptýleně).
• V tomto období vzniká v západní Evropě síť vesnic, která vytvořila základ dnešní mapy osídlení venkova.
• Usedlý způsob života přináší výrazný početní růst.
• Demografické procesy zůstávaly omezeny hranicemi primitivního reprodukčního chování (přirozeného
řádu reprodukce), až do 18. století nemělo lidstvo žádný účinný prostředek pro boj s úmrtností nebo k
omezení plodnosti.
• Vysoká plodnost byla spjata s vysokou úmrtností, výsledkem je velmi nízký přirozený přírůstek.
http://pages.vassar.edu/realarchaeology/files/2014/09/anthro-2.jpg
Vývoj počtu obyvatel na Zemi
PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE
• Růst bohatství s počátky koloniálních expanzí, rozšiřování styků mezi světadíly
• Pokrok v zemědělské technice, obohacení evropského zemědělství o nové
plodiny (např. kukuřice a brambory).
• Účinnější boj s epidemiemi, medicína získávala moderní rysy, zvýšení úrovně
hygieny i zlepšení celkových životních podmínek
• Na přelomu 18. a 19. století stoupla střední délka života v mnoha evropských
zemích na 35 let.
• Plodnost však zůstává i nadále vysoká.
• Věková struktura obyvatel zůstává mladá a počet narozených začíná výrazně
převyšovat počet zemřelých.
PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE
• Zvýšená výkonnost zemědělství, technický pokrok (parní stroj apod.)
• Vynucené migrace velkého množství obyvatel do nově objevených a
zkolonizovaných území
• Úmrtnost začíná klesat podstatně dříve než plodnost, ale pokles
plodnosti sama podmiňuje, neboť jakmile klesla úmrtnost, a to
především úmrtnost dětská, vznikly i nezbytné psychologické
podmínky, které proměnily vztah rodičů k plození dětí a podnítily i
změny v myšlení lidí
DEMOGRAFICKÁ REVOLUCE
• Historický proces převratné změny demografických charakteristik populace.
• Snížení úrovně úmrtnosti a porodnosti, tedy nárůst délky lidského života a
snížení počtu dětí v rodinách.
• Změny komplexní, které zasahují do různých oblastí lidské činnosti.
• Příčinou je změna společenského chování společnosti – uvědomění si kvalitativních
změn.
• Probíhala během 19. a 1. ½ 20. století, nejdříve proběhla ve Francii a Anglii.
• Pro české země období let 1830–1930.
• Populace méně rozvinutých zemí zaznamenaly nástup demografické revoluce až během
2. ½ 20. století, v těchto zemích zpravidla zatím ukončena není.
VSTUPNÍ PODMÍNKY
• Lze ji pochopit a vysvětlit jen v kontextu změn v ostatních sociálních, ekonomických, politických a
kulturních procesech s lidmi, neboť tyto procesy jsou vzájemně provázány.
– Konec feudalismu a prosazení svobody jednotlivce,
– rozvoj poznání (vědy) a technologií,
– zvýšení výroby potravin,
– industrializace a urbanizace,
– povinná školní docházka a odstranění analfabetismu, rozvoj lékařské péče a zlepšení hygieny,
– růst životní úrovně a zlepšování zdravotního stavu,
– emancipace žen, sekularizace,
– demokratizace,
– revoluční změna v charakteru demografické reprodukce.
HLAVNÍ RYSY
• Posílení vlivu společenských charakteristik na úkor biologických.
• Industrializace a urbanizace zpomaluje růst počtu obyvatel
• Vznik nového ideálu – malá rodina (vyšší mobilita a anonymita městského prostředí).
• Rozvoj techniky a tovární výroby -> růst nových hodnot – vzdělání, úspěch.
• Kvantitativní změny:
– Pokles hodnot hrubé míry úmrtnosti ze 25–30 ‰ na méně než 15 ‰.
– Naděje na dožití se zdvojnásobuje z 30–35 let na 70 let.
• Počátek:
– Pokles hrubé míry porodnosti ze 45–50 ‰ na méně než 20 ‰.
– Pokles úhrnné plodnosti zhruba pod úroveň 5 dětí na ženu.
PŘED DEMOGRAFICKOU REVOLUCÍ
• Dva typy demografické reprodukce:
– Lovecko-sběračská společnost – úroveň plodnosti a úmrtnosti nebyla vědomě
ovlivňována, reprodukce byla silně závislá na vnějších podmínkách.
– Společnosti po neolitické revoluci – usedlejší způsob života, zvýšení úrovně plodnosti,
prodloužení délky života, nárůst úrovně nemocnosti a úmrtnosti na infekční choroby,
relativně nízký věk při vstupu do manželství.
FÁZE DEMOGRAFICKÉ REVOLUCE
• Tři až čtyři fáze:
– 1. fáze: velká porodnost i úmrtnost – Rozvojové země (přírodní stav),
malý přirozený přírůstek
– 2. fáze: pokles úmrtnosti – Zlepšení zdravotní péče, velký přírůstek,
Evropa 20. století
– 3. fáze: pokles porodnosti – Rozvoj vzdělání (kariéra žen), plánování
rodiny, malý až nulový přírůstek
– 4. fáze: pokles porodnosti pod úmrtnost – následuje 10 až 20 let po
fázi 3, záporný přírůstek (úbytek), plánování rodiny, malý až nulový přírůstek
(ČR dnes)
→ výsledek
je stárnutí
populace
DEMOGRAFICKÁ REVOLUCE VE SVĚTĚ
• Počátek v 18. století ve Francii a postupně se rozšířila jako difúzní proces do ostatních zemí v
Evropě i do zemí s obyvatelstvem pocházejícím z Evropy a byla ukončena zhruba v polovině 20.
století.
• Svět se rozdělil z demografického pohledu na dvě části:
– Evropa
– země s původně evropským obyvatelstvem
• Po skončení rozdělila svět na dvě části:
– země demograficky vyspělé
– demograficky rozvojové
• Francie – 150 let
• Velká Británie – 150 let
• Švédsko, Dánsko, Norsko, Belgie, Německo –125 let
• Česká republika – 100 let
• Itálie, Španělsko – 75 let
ROZVINUTÉ VS. ROZVOJOVÉ ZEMĚ
• Velká prodleva mezi poklesem
úmrtnosti a porodnosti
• Společenské změny neprobíhají
(emancipace, plánování rodiny..)
• Populační exploze – rychlý růst počtu
obyvatel.
• Pokles úmrtnosti byl následován
poklesem porodnosti
• Došlo ke společenským změnám
• Nedošlo k razantnímu zvýšení počtu
obyvatel
http://www.worldometers.info/world-population/#top20, 21. 8. 2018
NOSNÁ KAPACITA PROSTŘEDÍ
• Maximální populace, která může v prostředí trvale existovat
• Určuje hranice lidské populace
• Populace, která ji překročí, mění prostředí způsobem, který sníží její velikost v
budoucnosti
• Je obtížné určit její velikost pro národ i celou Zemi:
– Musíme se shodnout, jaký by měl být životní standard člověka
– Pro výpočet používáme HDP na hlavu a kalorie na hlavu
• Dosažení je možno určit podle dostupnosti zdrojů na hlavu
• Ukazuje se, že jsme dosáhli maxima biologických zdrojů na hlavu
• Je možné, že již byla překročena nosná kapacita Země
NOSNÁ KAPACITA PROSTŘEDÍ
• Je určena kombinací limitujících faktorů
• Faktory dělíme do 3 skupin:
 1. Krátkodobé (ovlivní populaci už v roce, kdy se objeví)
• Hlavně přerušení dodávek potravin z různých příčin (politika, válka,
neúroda..).
• Světové katastrofy (nukleární válka, toxické látky, nová nemoc..)
• 2. Střednědobé (projeví se za 1–10 let)
• Úbytek neobnovitelných zdrojů (hlavně pro dopravu a vytápění),
nedostatek energie pro distribuci potravin
• Klimatické změny nebo desertifikace
• 3. Dlouhodobé (za více než 10 let)
• Eroze půdy, nedostatek podzemní vody, kyselé deště
HROZÍ NÁM PŘELIDNĚNÍ?
• Koncem 18. století to byl T. R. Malthus s jeho
populačním zákonem (1798) o aritmetickém
růstu množství prostředků obživy a
geometrickém růstu počtu obyvatelstva.
• Počátkem 2. ½ 20. století – Ehrlichova Populační
bomba (1968) a Meadowsovy Hranice růstu
(1971), které byly výstižně označeny jako Malthus
a počítač.
• Viz dnešní svět
http://too-manypeople.blogspot.com/2015/04/the-science-of-overpopulation.html
BANGLADÉŠ
• Jedna z nejchudších zemí světa
– Příjem kalorií tvoří 85 % množství nutného pro dobré zdraví
– ½ lidí nemá přístup k pitné vodě
– 70 % nemá přístup k zdravotní péči
– Naděje dožití je 59 let
– Trpí pravidelnými povodněmi
• Počet obyvatel země:
• Přírůstek 2 mil./rok.
• Každoročně díky monzunovým dešťům přijdou o život tisíce lidí. Za jak
dlouho se se doplní stav obyvatelstva?
Země Rozloha
km2
1991 2001 2011
Bangladesh 147,570 106,314,992 124,355,263 144,043,697
0-14 years: 27.76% (male 22,283,780/female 21,521,977)
65 years and over: 6.23% (male 4,666,033/female 5,161,744)
(2017 est.)
total: 26.7 years
EKOLOGICKÁ STOPA
Meadows et al., 1972. Hranice růstu. Rozpory mezi
růstem obyvatelstva a výroby a omezeností přírodních
zdrojů straně.
WORLD CLOCK
http://www.worldometers.i
nfo/world-population/
21. 8. 2018
POPULAČNÍ POLITIKA VYSPĚLÝCH
ZEMÍ
• Viz dnešní svět
6. ROZMÍSTĚNÍ
OBYVATEL NA
ZEMI
STAV OBYVATELSTVA
• Počáteční stav obyvatelstva: počet obyvatel daného území k počátku
sledovaného období, nejčastěji kalendářního roku, ale i pololetí, čtvrtletí,
měsíce.
• Střední stav obyvatelstva: počet obyvatel daného území v okamžiku, který
byl zvolen za střed sledovaného období.
• Koncový stav obyvatelstva: počet obyvatel daného území v okamžiku,
kterým končí stanovené období. U kalendářního roku koncový stav
obyvatelstva vyjadřuje počet obyvatel ve 24:00 hodin 31. prosince stanoveného
roku.
http://www.worldometers.info/world-
population/#table-historical
FAKTORY ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA
• Přírodní
– Vzdálenost od pobřeží
• Do 50 km – 30 % obyvatel – 12 % pevniny
• Do 200 km – 50 % obyvatel – 16 % pevniny
• Austrálie – do 50 km od pobřeží 4/5 obyvatel
– Nadmořská výška
• Do 200 m n. m. – 60 % obyvatel – 28 % pevniny
• Do 500 m n. m. – 80 % obyvatel – 57 % pevniny
• V nejnižších nadmořských výškách žije hlavně obyvatelstvo Evropa a Austrálie
– Klimatické podmínky
• Mírný pás – 50 % obyvatel – 17 % pevniny
FAKTORY ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA
• Socioekonomické
– Zemědělská výroba
– Doprava
– Obchod
– Manufakturní a tovární průmyslová výroba
– Provázanost obchodu, průmyslu a dopravy (přístavy, sklady, překladiště) – pobřežní i vnitrozemské
regiony
– Cestovní ruch – přímořské regiony
– Provázanost průmyslové i nevýrobní základny (administrativa, služby, informace, výzkum a vývoj) –
metropolitní regiony
ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA
• Prostorovost se považuje nejen za jeden z významných aspektů poznávání všech jevů a procesů
geografie obyvatelstva
• Jednou z hlavních charakteristik v rozmístění obyvatelstva na Zemi je mimořádná
nerovnoměrnost
– Ekumena – území, které je člověkem osídlené a hospodářsky využívané, 43 % souše, 64 mil. km2
– Anekumena – území trvale neosídlené a hospodářsky nevyužívané lidmi – pouště, zaledněná území,
vysokohorské oblasti apod.
– Subekumena/semiekumena – území osídlené dočasně (např. pastva dobytka), 37 % souše, 55 mil.
km2
• Nerovnoměrnost v rozmístění obyvatelstva se projevuje jak na globální, tak i na regionální
úrovni.
• Na jižní polokouli žije pouze 10 % obyvatel Země, i když plocha souše zde představuje 25 %
celosvětové.
http://www.worldometers.info/world-population/#region
POČET OBYVATEL PODLE ZEMÍ
https://www.prb.org/2017-world-population-data-sheet/
POČET OBYVATEL PODLE ZEMÍ
https://www.prb.org/2017-world-population-data-sheet/
https://www.datagraver.com/case/world-population-distribution-by-latitude-and-longitude-2015
HUSTOTA ZALIDNĚNÍ
• Strukturní charakteristika území, která poskytuje možnost jak pro prostorové, tak i časové
srovnání rozmístění obyvatelstva.
• Výrazné výkyvy během dne, proto se používá noční a denní hustota
• Obecná hustota zalidnění (h)
– Absolutní ukazatel
– Počet obyvatel (O) a plocha území (P)
• Specifická hustota zalidnění:
– Fyziologická hustota: celková populace / plocha orné půdy
– Zemědělská hustota: zemědělská populace / plocha zemědělské půdy
– Rezidenční hustota: městská populace / plocha obytné zástavby ve městě
– Urbánní hustota: městská populace / rozloha města
– Ekologické optimum: hustota zalidnění, která je únosná pro přírodní zdroje oblasti
h =
𝑶
𝑷
• ČR má průměrnou hustotu zalidnění
134 obyvatel / km².
• Svět jako celek dosahuje hodnoty 13
obyvatel / km².
• Nejvíce ministáty (Monako – 23 660
obyvatel / km²).
• Nejméně – Mongolsko (1,7 obyvatel /
km²), ze závislých území pak Grónsko
(0,026 obyvatel / km²).
http://theday.co.uk/environment/world-population-day-on-an-overcrowded-planet
AREÁLY MAX. ZALIDNĚNÍ
• Důležité pro vymezování sídelních aglomerací
• Stanovení kritéria hustoty zalidnění (obvykle x-násobek prům. hustoty v daném státě,
počítají se areály na 20x, 10x nebo 5x prům. hustoty), nejpoužívanější je 10x.
• Pro města nad cca 50 tis. ob.
SVĚTOVÉ
AGLOMERACE
SVĚTOVÉ AGLOMERACE
http://citypopulation.de/world/Agglomerations.html
AKTUÁLNÍ TENDENCE A TRENDY
• Rostoucí rozdíly mezi bohatým a chudým světem
– Vytvářeny nerovné podmínky pro řešení ekonomických, sociálních a politických problémů
– Neexistence volné soutěže a přístupu k „vysokým technologiím“, které jsou v rozhodující míře
monopolizovány zeměmi Bohatého severu
– Suroviny a kreativní lidské zdroje jsou naopak z nejchudších zemí světa odčerpávány
– Vysoké dluhy nejchudších zemí
– Vynakládání vysokých finančních částek na reklamu a zbrojení zemí Bohatého Severu a nedostatek
finančních prostředků ke zlepšení vzdělanosti, zdravotního stavu obyvatel a odstranění hladu a bídy
nejchudších zemí světa
– Konzumní způsob života orientovaného na hromadění peněz a majetku
• Vztah člověka z ŽP
• Mezinárodní vztahy
• Populační geopolitika
• Udržitelnost a kvalita života
• Mezinárodní migranti
• Rodiny, partnerství a rodičovství
• Stárnutí populace
POPULAČNÍ POLITIKY
• Souhrn schémat, teorií a praktických postupů státu, kterými se snaží cíleně
ovlivňovat množství populace.
• Přístupy:
– kvantitativní (početní) – sleduje početní vývoj obyvatelstva.
• pronatalitní, která podporuje růst porodnosti (natalitu). V současnosti je aplikována zejména
ve vyspělých státech světa, kde je přirozený přírůstek nízký a průměrný věk obyvatelstva se
zvyšuje.
• protinatalitní, která podporuje snižování míry porodnosti. Je aplikována vládami zejména v
rozvojových zemích tzv. třetího světa, kde je přírůstek obyvatelstva vyšší. Velmi tvrdými
protinatalitními opatřeními se v 80. letech 20. století prezentovala např. Čína, kde byla
uplatňována tzv. politika jednoho dítěte, která platí dodnes.
– migrační – sleduje vývoj v migraci (imigrace/emigrace) obyvatelstva, kterou lze státními
zásahy ovlivňovat.
PROGNÓZY VÝVOJE OBYVATEL
• Většina prognóz obyvatelstva pomocí matematickostatistických
metod používá v současnosti pro výpočet
dalšího vývoje logistickou křivku.
• Pro její charakteristický tvar ji nazýváme „S-křivka“.
– 3 části:
• v první části probíhá esovitě od dolní
asymptoty (většinou nulové hodnoty)
• v prostřední části se její růst prudce zrychluje
• v poslední části se opět zpomaluje a křivka se
blíží k horní asymptotě
• Plochá S křivka
– Žádná populace neroste věčně, narazí na možnosti
prostředí = nosná kapacita
– Nezahrnuje zlepšování zdravotní péče, potravy,
technologií
– Pro dosažení nulového růstu musí lidé projít
demografickou revolucí
POPULAČNÍ PROJEKCE
• Prostorové hledisko: projekce celostátní, republikové, okresní nebo sídelní jednotky
• Časové hledisko:
– krátkodobé projekce (do 10 let)
– střednědobé (10–25 let)
– dlouhodobé (nad 25 let)
• Formální extrapolace celkového počtu obyvatel a extrapolace doplněná odhadem
věkové struktury – používá různé exponenciální funkce
• Jednovariantní a vícevariantní projekce (např. nízká, střední, vysoká)
POPULAČNÍ PROJEKCE – POSTUP
• Pro sestavení populačních projekcí komponentní metodou potřebujeme:
– věkovou strukturu k výchozímu okamžiku projekce odděleně pro
obě pohlaví
– řád vymírání, vyjádřený úmrtností tabulkou
– řád rození, vyjádřený mírami plodnosti podle věku
• Nejjednodušší metodou je zde metoda posouvání věkových skupin
• Komponentní metoda s uvažováním budoucí migrace
http://www.worldometers.info/world-population/#table-forecast