Klasifikace a poznávání magmatických hornin Cvičení NPL1 Neživá příroda 1 Klasifikace magmatických hornin Rozdělení magmatických hornin podle způsobu a místa vzniku. plutonické horniny žilné horniny vulkanické horniny Materiál vyvrhovaný při sopečné činnosti se po dopadu stává sedimentární horninou. Klasifikace magmatických hornin Makroskopickou klasifikaci hornin umožňuje minerální (fázové) složení horniny. Klasifikační diagram QAPF (Streckaisenův) rozdělují magmatické horniny podle obsahu světlých minerálů: křemene (Q), alkalických (draselných) živců (A), plagioklasů (P) a foidů (F). Přítomné tmavé minerály nedávají hornině jméno, pouze ho mohou zpřesňovat (např. amfibol-biotitový granodiorit) K důležitým tmavým minerálům patří: muskovit, biotit, pyroxeny, amfiboly a olivín. Streckeisenova klasifikace plutonitů QAPF diagram 3. Granit (žula) 4. Granodiorit 12. Syenit 15. Gabro 15. Diorit Streckeisenova klasifikace vulkanitů QAPF diagram 3. Ryolit 6. Trachyt 13. Fonolit 8. Bazalt, andezit 4. Dacit 16. Bazanit, tefrit Klasifikace vulkanických hornin Pro klasifikaci vulkanitů hraje chemické složení významnou roli. Klasifikace těchto hornin je totiž v porovnání s plutonity znesnadňována častou přítomností vulkanického skla, resp. produktů jeho přeměny. Z řady známých klasifikací je v současnosti nejvíce rozšířený a využívaný tzv. TAS diagram. Je tvořený pravoúhle orientovanými souřadnicemi Na2O + K2O na ose y a SiO2 na ose x. Tento diagram je rozdělený na 14 polí, reprezentujících základní vulkanické horninové typy. Stavby magmatických hornin textura všesměrná – textura bez přednostního uspořádání minerálních zrn textura paralelní – minerální zrna mají zřetelné přednostní uspořádání podle určitých ploch nebo v jednom směru textura kompaktní (masivní) – hmota horniny beze zbytku vyplňuje prostor, Typická pro plutonické horniny textura pórovitá – pojmem pórovitá se označují všechny struktury obsahující prázdné nebo druhotně vyplněné prostory – typická pro vulkanické horniny Stavby magmatických hornin stejnoměrně (rovnoměrně) zrnitá struktura – reprezentuje horniny se stejně velkými zrny minerálů porfyrická struktura – v hornině jsou přítomny porfyrické vyrostlice a menší zrna, tvořící základní hmotu Granit (žula) Barva granitu: světlá, světle šedá, narůžovělá Složení granitu: Křemen: 20–60 % ze všech světlých minerálů Alkalické živce: 35–90 % Plagioklasy: 10–65 % Množství tmavých minerálů 5–20 %: muskovit, biotit, amfibol Granodiorit Barva: světle až tmavě šedá Složení granodioritu: křemen 20–60 % ze světlých minerálů alkalické živce: 10–35 % Plagioklasy: 65–90 %. Obsah tmavých minerálů v celé hornině kolísá od 5 do 25 %, nejčastěji biotit, amfibol, pyroxen. Syenit Barva: tmavě šedá Složení syenitu: Křemen: do 5 % alkalické živce: 65–90 % Plagioklas: 10–35 % Obsah tmavých minerálů v syenitu je 10–35 %, nejčastěji biotit, amfibol, pyroxen Diorit Barva: tmavě šedá, šedočerná Složení dioritu: Křemen: do 5 % K-živec: do 10 % Plagioklas: 90–100 % (složení nepřevyšuje hodnotu An50) Zastoupení tmavých minerálů: 25–50 %, běžně biotit, pyroxen, amfibol Gabro Barva: tmavě šedá, černá Složení gabra: Křemen: do 5 % Plagioklas: 90–100 % (bazický) Tmavé minerály: monoklinický pyroxen, rombický pyroxen (norit), olivín (troktolit) Ryolit Barva: bílá, nazelenalá, načervenalá Složení ryolitů odpovídá granitu. Křemen: 20–60 % ze světlých součástek alkalické živce: 35–90 %, Plagioklasy: 10–65 % Tmavé minerály: biotit, pyroxen, amfibol Andezit Barva: světle až tmavě šedá se zeleným nádechem Složení andezitu: Křemen: do 5 % Plagioklasy: více jak 90 % všech živců Tmavé minerály: amfibol a biotit, ortopyroxeny a klinopyroxeny Bazalt Barva: tmavě šedá, černá Složení bazaltu: Křemen: do 5 %. Plagioklasy: nad 90 % ze živců Tmavé minerály: olivín, pyroxen Pegmatit, aplit Aplity mají velmi jemnozrnnou masivní texturu s panxenomorfní (aplitickou) strukturou. Jedná se o strukturní varietu různých horninových typů, většinou vytvářející žíly, čočky nebo okrajové partie magmatických těles. Složení aplitů je proměnlivé a proto se používá bližší specifikace jako např. granitový nebo dioritový aplit. Nejběžnějším typem jsou aplity odvozené od granitů, v jejichž složení převládají křemen a živce, tmavé minerály zastoupené biotitem a muskovitem nepřevyšují hranici 5 %. Pegmatity jsou hrubě zrnité horniny s masivní nebo kavernózní texturou. Jejich složení může být odvozeno od různých horninových typů a tato skutečnost se zohledňuje v jejich názvu, např. granitový, syenitový nebo gabrový pegmatit. Od plutonických hornin stejného složení se odlišují svojí genezí, vznikají z odštěpených magmat, která jsou obohacena o volatilní složky a některé vzácnější prvky.