Požadavky k zápočtu – podzimní semestr


                          Tři praktické požadavky překladatelské techniky


1)      Porozumět původnímu textu tematicky i slohově.

2)      Překonat vlastními vyjadřovacími prostředky odlišnosti dvojí jazykové struktury jazyka
výchozího (langue de départ) a jazyka cílového (langue d´arrivée/langue cible.

Překážky při tvorbě překladu jsou jazykové (lexikální, gramaticko-stylistické) i nejazykové. Např.
odlišnosti v realitě, kterou obvykle vyjadřuje určitý jazyk. Jazyk odráží i určitý pojmový a
kulturní systém, který může být odlišný od mateřštiny.

3)      Rekonstruovat slohovou stavbu původního díla.



                                             Slovníky

1)      Slovníky jednojazyčné – výkladové

2)      Slovníky dvojjazyčné – překladové

                                         Práce se slovníky

1)      Fáze receptivní  - překladatel narazil na neznámé slovo, které nedokáže odvodit z kontextu.

2)      Fáze produktivní – překladatel nezná ekvivalent v cílovém jazyce, zná více ekvivalentů
slova v cílovém jazyce, avšak neví, který ekvivalent je pro daný cílový text nejvhodnější.

3)      Analýza cílového textu

                             Odborný termín musí mít následující znaky

1)      Významová přesnost

2)      Jednoznačnost

3)      Stručnost

4)      Srozumitelnost

5)      Ustálenost

6)      Přeložitelnost

7)      Derivativnost

8)      Systémovost

9)      Motivovanost

10)  Spisovnost

                                Charakteristika odborného překladu


Přesnost, úspornost vyjádření. Důležitý je výběr lexikálních jednotek, jejichž značnou část tvoří
odborné termíny.

Nemělo by docházet k žádným nebo minimálním významovým posunům. Přesný výběr termínů, jasný
slovosled a logické uspořádání textu.

Překladatel musí zjistit, do jaké míry se význam pojmů překrývá ve výchozím a cílovém jazyce.

Překladatel si musí vybrat z kontextu. Aktivují se pouze některé sémy. Překladatel si musí vybrat
mezi více ekvivalenty.

Překontrolovat výběr termínu v opačném slovníku nebo výkladové slovníku, aby ekvivalent odpovídal
danému kontextu.

Požadavek explicitnosti.

Překladatel musí mít všeobecný rozhled.

Uvědomovat si, že se jedná o jiný jazyk a nevnášet do textu české myšlení.


                            Termín z hlediska překladu odborného textu.

Složka potenciální  - neterminologická složka ( více zastoupena především u společenských věd)

Složka konstantní - terminologická

Ve francouzštině se často tvoří termín pomocí přenosu významu z již existujícího slova v jazyce
obecném. Francouzština je jazyk izolační (langue isolante)

Tvoření terminologických pojmenování při zachování neterminologických tvarů způsobuje, že je
francouzský odborný termín zpravidla mnohem méně stylisticky příznakový než odborný termín český.
Z hlediska významových vlastností dochází k potenciální mnohoznačnosti a tím i větší závislosti na
kontextu.

V češtině častěji vznikne zvláštní lexikální tvar. Tvarové odlišení v češtině. Čeština je jazyk
flexivní (langue flexionnelle).

Termínové vakuum – dochází k němu v jednom z jazyků, střetnou-li se dva odlišné způsoby přístupu
k objektivní skutečnosti.

Čím je výraznější stylové vymezení odborného termínu, tím je nejen větší jeho významová nezávislost
na kontextu, ale i menší okruh problémů vyplývajících z překladu.


                      Konfrontační (kontrastivní)stylistika odborných textů.

                                      (stylistique comparée)

Stylistika mezi-jazyková, konfrontační, se těsněji přimyká k mluvnickému základu. Ještě větší měrou
to platí o slovní zásobě. Vyplývá to z různých slovotvorných možností různých jazyků.

U stylu odborného se konfrontační problémy zjednoduší.  U textů věd společenských ovšem jisté
problémy zůstanou.

Slohová norma je oproti jazykové pohyblivější, je diferencovaná podle různých funkcí jazykové
komunikace tzv. HLAVNÍCH FUNKCÍ – styl odborný, umělecký…., které jsou dále diferencovány. S touto
diferenciací se kombinuje diferenciace daná jazykovou normou, mluvenou a psanou.

Na způsob vyjadřování jednoho národa působí i tzv. VNITŘNÍ FUNKCE – zážitky, zkušenost společná
příslušníkům jednoho jazyka.

Různé normy stylistické vázané na různé a od sebe odlišné normy jazykové (gramatické, lexikální).

                               Niveaux de langue/registres de langue

Le registre soutenu – setkáváme se s ním především v psaném projevu – přednášky. V mluveném projevu
u připravených projevů proslovených na veřejnosti.

Je charakterizován složitou větnou stavbou a rozsáhlou slovní zásobou.

Le registre standard – styl, kterým např. hovoří dvě dospělé osoby, které se málo znají, média.
Případně se používá v běžném písemném projevu.

Le registre familier – jednodušší větná stavba, menší důraz na výběr jazyka. Komunikace v rodině,
mezi přáteli.

Le registre vulgaire, argot