Jan Skácel

Uspávanka se starými domy


Když přijde noc a lidé spí,

 potom si měsíc v malém krámku

 hedvábné nitě nakoupí


a prastarými uličkami,

 kde staré domy stojí samy

 pod prejzovými střechami,



putuje měsíc křížem krážem,

 hedvábnou nití pevně váže

 hvězdičky k sobě na nebi.


Když posvazuje všechny hvězdy

 a dá je držet sochám ve zdi

 na dlouhých nitích z hedvábí,


uličkou tichá hudba zní.


To staré domy vyhrávají.


Na basu, čelo, na hoboje,

 bubínek, cimbál, housle dvoje,

 ulička stará vyhrává


po celou noc až do rána.


A naslouchají svatí ve zdi

 na druhém konci nití hvězdy,

 a dokonce i kameny,


 kočičí, v hrbolaté dlažbě,

štíty a ploty, římsy, trámy,

 mříže a okna se záclonami,


klepadlo staré u dveří,

 komíny, stíny, žaluzie,

 na staré věži půlnoc bije


a krásná hudba stále zní.


To staré domy vyhrávají,

 dokud je lidé nezbourají,

 potom už neozve se ze tmy




cimbál a hudba na hoboje,

 bubínek, čelo, housle dvoje,

 ulička stará oněmí.


A hvězdy řeknou: To se smí?


Neboj se, zatím pořád stojí

 ty staré domy, na hoboji

 za nocí nepřestaly hrát,


doposud měsíc večer vstává,

 hedvábím střechy omotává,

 neboj se, můžeš klidně spát.


Ta krásná hudba nemá dna,

 je celou noc, je hedvábná.