Podle J. Findry je text základní stylistickou kategorií. "Iba v texte sa jazyk uplatňuje vo svojej systémovo-funkčnej podstate, mimo textu, ktorý je v procese komunikácie mostom mezi expedientom a percipientom, jazyk stráce svoj existenčný zmysel." (Findra 2013, s. 18)
Stylistika 21
Teorie pro praxi aneb Užitečné pojmy
Mezi elementární pojmy stylistické teorie, jež nám umožňují popisovat konkrétní jazykovou praxi patří následující.
Ujistěte se, že jste schopni/y definovat/vysvětlit následující pojmu; u vyznačených viz také přiložené komentáře.
(styl)
text
K pojmu text
slohová hodnota
stylém
komunikační záměr (plán, cíl)
komunikační situace
funkce
varieta
registr
norma
objektivní a subjektivní stylotvorné faktory
stylistická diferenciace
K styl. diferenciaci
V každé jazykové rovině, od nejnižší po nejvyšší, najdeme prostředky navzájem ekvivalentní / variantní / (šíře) synonymní, často se však poněkud lišící různými rysy (stylovými, postojovými), které umožňují řeč adekvátní záměru i naturelu autora, řeč výstižnou, jednoznačnou a přesnou, popřípadě i pestrou a pro příjemce zajímavou. (Čechová 2017, s. 15 - v textu zvýraznila M. Č.)
jazykový útvar
K rozlišení pojmů styl a jazykový útvar
Rozdíl mezi jazykovým stylem a útvarem je dán několika typickými vlastnostmi: Jazykové styly se mezi sebou liší hlavně ve slovníku a třeba i ve výslovnosti, ale gramatickou stavbu mají ve všem podstatném společnou, i když se často neshodují v četnosti užívání těch či oněch tvarů. Naproti tomu jazykové útvary se mezi sebou liší i celými skupinami podstatných mluvnických rysů a bývají charakterizovány jako úplné jazykové systémy ve smyslu plných souborů vyjadřovacích zvyklostí. Uvnitř jednoho útvaru tedy mohou existovat různé styly." (Hronek-Sgall 2014, s. 16)
Strukturní diferenciace stylových prostředků
(dle J. Kraus: Jazyk v proměnách komunikačních médií. Praha: Karolinum, 2008, s. 86-87
Stylové opozice (na příkladu diferenciace slovní zásoby): osy, do jejichž středu lze umísti výrazy stylově neutrální, bezpříznakové:
"1. na ose časové: archaismy - neologismy,
2. na ose místní: regionalismy (české, moravské), dialektismy (podle příslušnosti k místním nářečím),
3. na ose sociální stratifikace: profesionalismy, výrazy slangové, argotické,
4. na vertikální ose prostředku stylově vyššího (v případě knižnosti) a stylově nižšího, (v případě hovorovosti, lidovosti).
5. na ose mezi pojmovostí ( u odborného názvosloví) a citovostí (slova citově zabarvená, žertovná, zdrobněliny, dětská/mazlivá/, ale také zhrubělá, vulgarismy),
6. na horizontální ose funkčních stylů (žurnalismy, výrazy básnické, hovorové, odborné /termíny/ apod.),
7. podle původu na ose výrazy domácí - výrazy přejaté z cizích jazyků; mezi nimi je ovšem velká skupina přejatých výrazů dávno zdomácnělých (škola, taška, auto, kino, veranda),
8. podle frekvence výskytu s odlišením výrazů častých (modních, frekventovaných, které se v mediální komunikaci obvykle negativně posuzují jako klišé) a řídce se vyskytujících (pro výrazy ojedinělé, často poznamenané individuální autorskou invencí nebo hravostí se používá okazionalismus nebo také hapax, resp. hapax legomenon)."