Jazykový úzus, norma a kodifikace


Jazykový úzus

Jazykový jev, který je užíván častěji než jiný.


Jazyková norma

1. Převážně podvědomé, neuvědomělé respektování určitých pravidel, které se v jazyce přirozeně
vyvinuly.


2. Soubor zákonitostí existujících v daném jazykovém útvaru:

- objektivně

- kolektivně

- závazně (pro určitou skupinu lidí)

- ustáleně (po určitou dobu)


Jazykovou normu má spisovná čeština, ale např. i nářečí.



Jazykové normy spisovné češtiny a jejich kodifikace


1. norma výslovnostní (………..) je kodifikována v jazykových příručkách: ……………………………….



2.    norma pravopisná (…………) je kodifikována v: ………………………

3.    norma mluvnická (……………) je kodifikována v mluvnicích: …………………………………………...



4.    norma slovní zásoby je kodifikována ve slovníku: ……………………………………………..



Jazyková kodifikace

Zaznamenání normy prostřednictvím závazných pravidel v jazykových příručkách, slovnících,
mluvnicích.



Cílem jazykovědy je poznávat a sledovat jazykový úzus a normu, popisovat je a kodifikovat jazykovou
normu.














Jazyková správnost a jazyková kultura


Jazyková správnost

Dodržování normy a kodifikace jazyka


Jazyková kultura

Úroveň jazykového vyjadřování, snaha o jeho kvalitu.

Zahrnuje nejen jazykovou správnost, ale i vhodnost, přesnost, přiměřenost, výstižnost, působivost,
zřetelnost, adresnost, … jazykového projevu.


Z hlediska didaktického se jazyková kultura se zaměřuje

na 2 oblasti činností:

1. produkci jazykových projevů (vytváření a sdělování)

2. vnímání a interpretaci komunikátů (častá nedokonalost vnímání sdělovaného)


Jazyková kultura jedince je ovlivňována řadou faktorů.

-        rodina

-        škola

-        vzdělání

-        zájmy

-        média atd.

-

Teoretické základy JK položil PLK (Pražský lingvistický kroužek) v r. 1929.


Problematice JK jsou věnovány odb. časopisy Naše řeč (od r. 1917) a Slovo a slovesnost (od r.
1935).