Parkinsonova choroba a rehabilitace admin004. 09. 2015 Parkinsonova nemoc patří mezi velmi rozšířené neurodegenerativní onemocnění. Postihuje nervový systém zejména v oblasti pohyblivosti, ale zasahuje i mnohé další součásti (nálada, tělesná výkonnost apod.). Přestože se výzkumu tohoto onemocnění věnují obrovské mezinárodní vědecké skupiny, zatím lékařská věda nedokázala najít účinný lék – dokáže jen zpomalit průběh této nemoci a omezit do určité míry její vnější projevy. Přestože v prvních stádiích onemocnění jsou projevy onemocnění (pomalé, třes, ztuhlost apod.) Jen minimálně viditelné, už tehdy má význam pohybová léčba – tj. rehabilitace. V pokročilejších stádiích pak tvoří rehabilitace klíčovou součást léčby, takříkajíc základní kámen, na kterém se dá „z léků stavět dobrá hybnost“. Pokud je základní kámen příliš chatrný, léky fungují málo nebo méně než by mohly. Léky bez pravidelného cvičení pomáhají méně Je třeba připomenout, že ačkoli rehabilitace se zaměřuje zejména na ovlivnění fyzických schopností, výrazně působí i na psychiku – s každým zvládnutým cvikem nebo zlepšením pohyblivosti přichází ruku v ruce i zlepšení nálady a pocit sebeuspokojení a lepšího sebevědomí z nabytých dovedností. Když se zamyslíme nad rehabilitací, uvědomíme si její nepostradatelnost – pokud bychom totiž jako malá miminka netrénovali nejdříve 100x denně zvedání hlavy nebo přetočení ze zad na bříško, nedokázali bychom se o několik měsíců posadit. Podobně bez stokrát opakovaných cvičení v lezení a „padání na zadek“ bychom se nenaučili chodit. A žádné léky na světě bez tohoto tréninku nenaučí dítě chodit! Naše malé upozornění: Pod slovem rehabilitace si mnozí představují občasné dojíždění do nějaké nemocnice nebo ambulance, kde par minut pod vedením fyzioterapeuta či jiného pracovníka předvádí nějaké cviky zda postupy a následně návrat domů a zapomenutí na nějakou pohybovou léčbu. Pravidelnost cvičení je důležitá Klíčem ke správné rehabilitaci je však především každodenní, pravidelné domácí cvičení. Každé cvičení přitom může být jen zcela krátké – 10 až 15 minut. Důležité je hned druhý den na cvičení nezapomenout, nebo jej neodkládat na zítra, na večer, na jindy … Hlavní oblasti, které se snažíme rehabilitací ovlivnit je pomalé pohyby, ztuhlost těla, třes, neobratnost, únava a nestabilita postoje a chůze. Přitom obvykle třes nezpůsobuje pacientům takové potíže, že by se na něj běžně stěžovali. Zato ztuhlost a pomalé pohyby patří mezi výzvy, s nimiž je třeba denně bojovat a jejich ovlivnění cvičením patří k velkým vítězstvím každého parkinsonika. Nácvik obratnosti rukou Na tuto oblast je nejvhodnější využít jakékoliv míčové hry, nebo jednodušeji ruční práce. V počátečních stádiích onemocnění je vhodné co nejvíce zachovávat tělesná cvičení, při kterém ruce intenzivně pracují – např. házení a chytání míče, frisbee (létající talíř), petanque … v pokročilých stádiích, kdy je pohyb rukou již značně omezen je vhodné trénovat např. posouvání žetonů nebo mincí po předem nakreslené dráze nebo jejich úchop do ruky a přesun na jiné místo. Rovněž historické dětské hračky či skládačky mají překvapivý efekt – jako dospělí jsme si odvykli skládat Lego nebo Merkur, ale právě tyto hry nám jako dětem přinesly potřebnou zručnost. Proto se netřeba stydět využít jich i v dospělosti! Nácvik chůze a obratnosti ve stoje Většina parkinsoniků má jako klíčovou potřebu pro zachování soběstačnosti právě chůzi. Přitom nestabilita, neobratnost chůze nebo riziko pádů způsobuje obavy, nejistotu a následnou sociální izolaci (nepůjdu ven, neboť co když spadnu …). Na nácvik obratnosti chůze je nejlépe využít rytmus. Tento rytmus může být zvukový nebo obrazový – skutečný nebo jen v mysli. Při zahájení chůze (vykročení) je vhodné odečíst si samotný úkon (jedna, dva, tři, teď …), nebo rytmicky počítat kroky (levá, pravá, levá, pravá). Podobně je možné využít např. rytmickou hudbu z rádia nebo použít walkman (MP3 apod.). Mozek vnímá tyto rytmické signály a dokáže překvapivě zlepšit chůzi (která má jasně rytmický charakter). Jako vizuální rytmickou stimulaci lze využít jakoukoliv podlahu s pravidelným vzorem (ideální jsou pásky nebo čtverce se vzdáleností čar 30-40 cm), tj. koberce, dlažba apod. Přitom je však nutné dát pozor na neklouzavý povrch! Když se podaří zlepšit samotnou chůzi, je třeba se zaměřit na vstávání ze sedu, otočení se na místě nebo náhlé změny směru – zde je podobně možno využít rytmus (např. si přestavit, že vnitřní hodiny v hlavě jsou zkažené a tak je třeba dát mozku rytmus zvenku – obligátní „tři-čtyři“ může překvapivě dobře pomoci a mnozí pacienti dokáží náhlé poruchy hybnosti zvládnout právě takovým vnitřním metronomem – v duchu si počítají nebo se „odstartují“ na každý nutný pohyb). Řečové cvičení při parkinsonismu Hlas a řeč je u některých pacientů prvním příznakem onemocnění. V pokročilejších stádiích je narušena téměř u všech pacientů. Odborně se tišší, méně zřetelná nebo méně obratná řeč u parkinsoniků označuje jako hypokinetická dysartrie. „Obratnost“ jazyka je vhodné cvičit dennodenně – ale trošku jiným způsobem než u běžných rodinných hádek :) Je třeba se zaměřit zejména na vyprávění nebo hlasité čtení delších úseků textu. Nejde přitom ani tak o „recitaci“ nebo básnický přednes, pomáhá například přečíst text vyšším a nižším hlasem, trénovat hlasový rozsah (dlouhé samohlásky trénovat od nejhlubšího hlasu až po nejvyšší) a také střídat čtení či mluvení pomaleji a rychleji – tyto cviky pomohou nejen učinit řeč zřetelnější, ale odstraňují i ​​“robotický“ nádech parkinsonského hlasu (tzv. aprozódiu). Dechová cvičení Součástí řečové rehabilitace jsou i dechová cvičení – řeč je u parkinsoniků totiž často tichá ne kvůli poruše v hlasových ústrojí, ale pro ztuhlost mezižeberních svalů tvořících výdech. Trénink ve foukání balonku, odfouknutí pingpongového míčku na vodě nebo zhášení svíčky (postupně stále vzdálenější od pacienta) přinese kromě zlepšené dechové kondice i trochu zábavy. Muzikoterapie Kromě tréninku vyprávění je vhodné „trénovat“ i zpěv, tj. občas si zazpívat. Zpěv výrazně ovlivňuje řečový a hlasový projev. Pod muzikoterapií však nenajdeme jen zpěv, ale také poslech hudby a tanec resp. rytmický pohyb na hudbu. Hudba parkinsonikům svým rytmem může dodávat potřebný impuls (na začátek pohybu nebo na pravidelnost rytmických pohybů – např. chůzi). Proto může být hudba stálou součástí života parkinsonika (a oproti jiným druhům rehabilitace za ni netřeba denně platit). Ergoterapie Léčba prací (Ergoterapie) má v tomto případě jiný význam než fyzická nebo duševní práce v zaměstnání. Její náplní jsou speciálně vybrané činnosti, aby se jejich prováděním u pacienta trénovaly právě problematické pohyby nebo dovednosti. Cílem je nejen zlepšovat se tréninkem, ale také uvědomit si proces provádění a tak zlepšit vlastní kontrolu všech trénovaných činností. Balneoterapie Lázeňská léčba může také významně pomáhat ve zlepšení pohybových a výkonnostních schopností parkinsoniků. Parkinsonova choroba je zařazena podle platných zákonů o zdravotním pojištění v tzv. seznamu diagnóz typu B, tj. při těchto onemocněních zdravotní pojišťovna proplácí jen léčebné procedury a rehabilitační výkony. Znamená to, že při lázeňské léčbě si pacient musí platit ubytování a stravu v lázních. Při současných cenách ubytování a výši důchodů a sociálních dávek pacientů je tedy přístup ke lázeňské léčbě dost omezený. Ale vždy je možnost dojíždět z místa bydliště do nejbližších lázní např. na víkendové pobyty nebo ambulantně (tedy jen na samotnou proceduru). Jak může vypadat rehabilitace parkinsonika a zdravotní pomůcky v budoucnu, ukazuje i následující video.