Jak si nakreslit plán aneb Na co jsou hypotézy dedukce indukce výzkum jako testování hypotéz pracovní hypotézy operační hypotézy funkce pracovních hypotéz test zkoumatelnosti optimalizace redukce rozhodnutí o technice sbéru < rozsah výzkumu 73 Kapitola 4, Jak sl nakreslit plán aneb Na co jsou hypotézy I'm short enough and ugly enough to succeed on my own, Woody Allen, Play it again Sam Až dosud jsme sl jenom stižovali. Stěžovali jsmo si na nezvládnutelnou velikost přirozených systémů v sociálních vídách, na trampoty, které z toho vyplývají: na nutnost pracovat s neúplné popsaným u je5t5 neúplněji analyzovatelným systémem, na to, že jsme v důsledku této redukce vystaveni mnoha typům zkreslení. Stéžovali jsme si na to, že jsme schopni potvrdit existenci příčinné závislosti téméř výhradní jen experimentem. A stéžovali jsme st také na náš druhý veliký problém: na nutnost nepřímého míření, na to, že transformace studovaného jevu do indikátorů, ve kterých tento jev pozorujeme, míříme a analyzujeme, je mnohem delší a mnohem riskantnější než ve vítšinž jiných vid. Naříkali jsme nad nejistou validitou našeho míření, V téhle kapitole sc podíváme na to, co se s tím dá dílat. Neočekávejte tu žádné zázračné recepty. Udílal slušný empirický výzkum, to dá fušku. Mnoho a mnoho hodin přemýšlení a psaní ješlé před tím, než máme vúbce možnost ušpinit si nice fakty. Dlouhé dny v terénu, dlouhé dny strávené analýzou dat, a to se nakonec může stát, že naše hypotéza bude fakty vyvrácena. Alespoň jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Horší je, když ji naše výsledky ani nepotvrdí, ani nevyvrátí, I to se nikdy stane. Ale přesto prese všechno, je to veliká krása dílat výzkum. Vždyt studovat vztahy mezi lidmi je velké dobrodružství. Pevnina sociálních vztahů a struktur je ješté jen málo prozkoumaná a zaplňovat prázdná místa na mapí je veliké dobrodružství. Zkuste to, a uvidíte, že se vám to bude líbit. Ale pozor, je to návykové. V téhle kapitole se budeme zabývat spíše logickými pravidly výzkumu než. podávat recepty, jak technicky připravil výzkum. Tím se zabývá celá řada jiných knih. Víříme však, že tato 74 plavidla jsou důležitou pomůckou i pro optimalizaci rozhodnuli o mnohých technických kiocích ve výzkumu. leští jednu důležitou poznámku než opravdu začneme: v této kapitole, stejní jako v předchozích, se budeme zabýval hlavní kvantitativním výzkumem, a to ještě vítšinou v jeho silní standardizované verzi. Není to proto, že bychom tento typ výzkumu považovali za nadřazený. Jediný důvod pro tento popis je fakt, že v kvantitativním výzkumu jsou všechna naše zranitelná místa jasní viditelná. 4.1. VýiUum jako idiot „„ nn,,ádkou i. počítačového praveku: feme zacil třeba pravdivou pohádkou - Můžeme ; Pohádka pro odrostlejší dítí fi, O tom, co je počítač Před dávnými a dávnými řasy by) představen tisku jeden z prvních počítačů. Byl obrovský, nesmírní drahý, pomalý a neumíl o moc víc, než trochu lepší kalkuločka.Ale protože to bylo dávno a dávno, novináři byli okouzleni. Hovoflll s jedním z tvůrců toho počítače: Novinář: "ľane profesore, ten počítač je génius!" Profesor: "Ale, pánové, to sc mýlíte. To je úplný Idiot. Umí je Jednu víc: rozeznat nulu od jedničky. Ale umí to velmi rychle a nedílá chyby." T5 Empirický kvantitativní výzkum v sociologií jo také takový idiot. Umí jenom rozeznat, zda existuje souvislost mezi dvěma nebo více proměnnými. Bohužel, neumí to rychle a dělá mnoho chyb. Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz. Podívejme se blíže, co to vlastně znamená v termínech epistemologie vědy. Při produkci poznání zde užíváme v podstatě dva odlišné postupy; indukci a dedukci. Deduktivní metoda vychází z teorie neho z obecní formulovaného problému. Teoretický nebo praktický problém je přeložen do jazyku hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi promžnnými bychom měli najít, je-li naše hypotéza pravdivá. Pak následuje sběr dal. Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorci předpovězenému v hypotézách, přijmeme hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout. Induktivní metoda je značně' odlišná. Začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realitě. Objevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěru. Ty pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem je nová teorie. A ted si zkusme, zda jsme rozdílům mezi dedukcí a indukcí dobře porozuměli: Cvičení 4,1. Kterou z těchto metod používat velmistr dedukce, slavm1 detektiv Sherlock Holmes'! Tabulka 4.1 Kvantitativní výzkum pou kategorii problémů ^mpou.vádeduktivnímctodu.To.-ená.žejeschopenřeajeuurénou Kvantitativní výzkum může nalézt řešení jen pro takové problémy, které je možno popsat v termínech vztahů mezi pozorovatelnými proměnnými. 76 77 É formulovat problém .nk. aby vyhovoval tčmto podmínkám, přeložit teoretický problém do jazyka výzkumu, nemusí bý, snadné. Naštěstí máme nás.roj, který „dm lul„ operaci podstatně " hĽŕ- ,MU '° |,rnC°V,lí h^y- k '» «11« uMteřny nástroj, který „Äm pomůže mm.malizova, problémy vyplývající •, redukce „transformace Informací, nevyhne v sociologickém výzkumu. 4.2. Aby liypotczy nebyly jen hypotetické Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá a musíme se srnižit, aby nebyla příliS klikatí První krok od teorie k výzkumu je obvykle formulace základních, jcStě dosi obecných hypotéz. Takoví hypotéza může být definovaná třeba takto: "Hypotéza je očekávání o charakteru věcí, vyvozené z teorie" (Babbie 1979). Uveďme si alespoň jeden příklad takové hypotézy: Hvnoiéza I. Čím více podnžlii týkajících se politiky osoba dostává, lim vyšší je pravděpodobnost, že bude participovat v politice. Usier \V. MUbralli. Pollilcnl Parilcíiwilon. Chicago 1085, suj') Tato hypotéza je mnohem konkrétněji než víUina hypotéz na této úrovni. Přesto nemůže byt jc.fi bezprostřední,,, východiskem pro technickou konstrukci výzkumu a výzkumných nástroji,. Je ifcbojl roz|oži[ do soubom pracovních Ilypo(& My definujeme pracovní hypotézu takto: Tabulka 4.2. 1. Pracovní hypotéza je (vržení, předpovídající existenci souvlslosll mezi dvěma nebo více proměnnými. 2. Všechny proměnné zmíněno v hypotéze musí mít valldní operační definici. 3. Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezentující zkoumané koncepty, ale I ty proměnné, které mohou významně zkreslil Interpretaci testovaných vztahů. Především si musíme ujasnit, co znamená termín "operační definice". Začneme Jednoduchým příkladem. Co je vlastní kyselina? Chemik by nám nabídl definici, popisující "kyselinu jako sloučeninu s vodíkovým atomem, který je schopen odStěpil sc ve vodním roztoku jako vodíkový katión H* a udělit roztoku kyselou reakci.." (Příruční slovník naučný, 1963. H.díl, str.741). Operační definice kyseliny by mohla znít asi takto: Kyselina je taková tekutina, která zmíní barvu lakmusového papírku z modré na červenou. Vidíme, že operační definice je mnohem mčnč precizní, daleko volněji spojená s teoretickými koncepty. Nevysvětluje nám vůbec, co kyselina je. Má však jednu velice užitečnou vlastnost: dává nám bezprostřední návod, jak poznat, co je kyselina. V operační definici )e koncept vyjádřen popisem operací, kletými bude měřen. OvSem i operační definice musí být zakotvena v teorii. Problém je, že v aocifflnfcl 79 iálních vědách je. vzdálenost mezi teoretickým konceptem :i jeho operační definicí značná, u lo miiř.c ohrozit validitu našich operací. Ale to všechno tiž zrníme: diskuse o operačních definicích ji: v podstatě opakováním mtši diskuse o indikátorech z předchozí kapitoly. Podívejme se zde alespoň mt jeden klasický příklad opcracionaiizace. Bmilo Dürkheim uvedl vc své klasické knize Selwvrtólu (1897) koncept anomie. Anomie je obvykle definována jako nepřítomnost norem. V dobách dramatických sociál nich změn staré sociální normy ztrácí platnost a nove normy nejsou ještě obecni- přijímány. Jednotlivec st ji?, není ji.st, co btidc spojeno s negativní sankcí a co s odmenou. Dürkheim /.volil sebevraždu, "výsostne individualistický a osobní akt", za ukazatel anomic. Nesmírné komplexní teoretický koncept anomitt byl silně redukován: anomic určité oblasti je operačně definována jako počet sebevražd za rok připadajících na každých sto tisíc obyvatel. I struěnťi úvaha nám ukáže, jak mnoho zajímavých a důležitých dimenzí povodního konceptu je v líto opcracionalizaci ztraceno. Redukce informací je nevyhnutelní břemeno, které nás iutde provázet na každém kroku výzkumných operací. To však nemusí být fatální. Zhoubné by to bylo tehdy, kdybychom uvěřili, že operační definice je perfektní reprezentací teoretického konceptu, že můžeme skutečně položit rovnítko mezi anomii a frekvenci sebevražd. Naštěstí praxe empirického sociologického výzkumu se obvykle zabývá koncepty značně jednoduššími, než je Durkheimova anomie. Uvidíme také brzy, že empirický výzkum není s to testovat platnost "grand Iheories" (a většinou ani teorií středního rozsahu) jako celku. Tyto operace jsou jednoznačně doménou teorie. A teď se tiž můžeme vrátit k mnohem skromnějším konceptům a zamyslet se nad jejich překladem do jazyka pracovních hypotéz. Vrutme se k Milbrathově hypotéze o participaci v politice: fiynotéza 1. Čím více podnětů týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude participovat v politice. i.')., Hypotéza předpovídá existenci spojení mezi dvěma proměnnými, ale pro žádnou z, nich nemáme operační definici a ještě nevíme, co znamená třetí podmínka, zmíněná v tabulce. Je však zřejmé, že hypotéza 1. není pracovní hypotézou, že musí být do ní teprve přeložena. Nejdříve můžeme začít s pátráním po měřitelných ukazatelích politické participace, Není těžké vyjmenoval jich celou řadu. Za krátkou dobu bychom mohli skončit se seznamem obsahujícím několik desítek přijatelných indikátorů. Ale které z nich vybral? Takový seznam může obsahovat všechno, od faktu, že respondent je třeba předsedou vlády, kandiduje nu politickou pozici, přes tíčasl na demonstracích, až. po prosté hlasování ve volbách a všichni víte z nedávné minulosti, že Slávka, dčast na mši, na určitém divadelním představení nebo koncertě může hýl navýsost politickým aktem. Stejně dobře si umíte představil, že záměrná neúčast v oficiálních kanálech politické participace, míižc být velice silným a významným vyjádřením politického postoje. Co tedy vybrat'.' Záleží především na cíli výzkumu, na teoretickém rámci, ve kterém chceme politickou participaci studovat. Milbratliova hypotéza by mohla být použitu právě lak ve studii zabývající se psychologickými a filosofickými dimenzemi politické participace, jako ve výzkumu snažícím se porovnat participaci ve standardních politických kanálech u různých skupin obyvatelstva. Operační definice politické participace by ovšem musela být v obou případech různá. A ovšem, definice závisí na konkrétním politickém a historickém kontextu. Operační definice politické participace obyvatel hlavního města Prahy !9!>1 by se podstatně lišila od definice participace na téže populaci o pět let dříve. Jiné indikátory musí být použily pro měření politické participace v nižných politických systémech. Indikátory použitelné v demokratických zemích by sotva daly smysluplné výsledky, kdyby byly aplikovány v zemi, kde je demokracie silně omezena. I v zemích se shodným politickým systémem mohou být ukazatele platné v jedné zemi být neplatné v jiné, stejně demokratické. Prostě se tyto země liší v politické kultuře, různé politické akty mohou mít různý význam a nebo nemusí mít v určité zemi vůbec žádný význam. Podive ■'^»ose.jak ,a,„ l,yp„(fel (xlp, *v'|iut>iiii vi.'.\.ivrt,i\;ii.iin vy/kumu. K lomu sc vrátíme v jedni;/, našich budoucích pohádek, liiidr in sjntiimi pohádka, protože je pravdivá. Naše tabulka je adaptaci uktizalelii liierarchie politické participace, navržených Milbrathum (Milbraih 1982, sic. 18) Indikátory jsou řazeny sestupné. První skupina zahrnuje aktivity, které jsou v angloamerické literatuře označovaný jako "gladiátorské" aktivity, poslední skupina "divácké" aktivity. Prostřední rcnrcwnmi.. ~* -•• • Tabulka d.3 «U,|e přechod me.ohélml vyhnin,ným:(ypy ^^^^^^^ M,'Vn,,JČasfv Povolební ka,npa„i ^«wanípolllickô diskuse reilym robeni 5^r=rr------ Cvičení 4.2. *W>y My poulily prnwtm I Myf. bychom pravdepodobné pro výzkum u nás některé /. těchto ukazaletň vypustili, je iW\\\\6, že naše závisle proměnná, politická participace, musela být méřena v.celé řadé (Humenných. Protože si nemiižemc hýl jisti, že každý z indikátorů odráží politickou participaci ve stejné míře, každý z indikátorů musí být použit ve zvláštní pracovní hypotéze. Podívejme sc teď nu nnši nezávisle proměnnou, expozici politickým stimulům. Ta by mohla hýl sledována kupř. následujícími ukazateli: frekvence sledování politických pořadu v TV frekvence sledování politických pofadii v rozhlase frekvence Clení politických úvodníků • politické debaty v rodině • politické debaty s přáteli - odebírání nebo pravidelná Celba politicky orientovaných periodik Jistě by bylo možno v tomto výčtu pokračoval. Tradice politické participace v rodině může být velmi silným politickým stimulem. Tento jev by ovšem musel být operacionalizován do několika proměnných (kupí. kdo z rodiny participoval v politice; jak; jak intenzivně; kdy atd.) Jiným, pravděpodobně silným politickým stimulem by mohla být Četba knih s politickou tématikou, a tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokraěovnt v našem výčtu. Pro jednoduchost předpokládejme, že pro popis politických stimulů použijeme jenom prvých gest proměnných. Každá /. nich ovšem musí být použila v samostatné hypotéze; každý z těchto politických podnělů může míl různě silný vliv na různé typy politické participace. Řekněme, že bychom pro popis politické participace použili líeba jen šest proměnných. Některé z nich jsou u nás sotva valldní, jak jste sami zjistili ve cvičení 4,2. U jiných je frekvence výskytu lak nízká, že je v radě výzkumů můžeme ignoroval (kupř. v USA v prvých třech typech "gladiátorské" participace působilo méně než 2% populace). Máme ledy 6 proměnných popisující politické stimuly a 6 dalších, popisujících politickou participaci, Naše pracovní hypotézy by mohly vypadal líeba takto: Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky, hlasují ve volbách časlěji, než osoby, kieré je nečlou. Osoby, které člou pravidelně politické úvodníky, jsou častěji aklivními členy politické strany než osoby ostamí. 82 83 Čím častěji respondent sleduje televizní politické pořady, tím vyšší ie pravděpodobnost, že se bude aklivní podnet na předvolební agitaci, Abychom popsali všechny vlivy stimulů na všechny typy participace, museli bychom zformulovat 36 podobných pracovních hypotéz,. Vidíme, že iniin počet hypotéz požehnaní roste a to jeslí nejsme zdaleka u konce s naším ťikolem. Zatím jsme se jeslí ani nesMčili vypořádávat s třetí podmínkou r. naší definice pracovní hypotézy: s nutností zahrnout do souboru hypotézy o proměnných, které by mohly podstatní zkreslit naši interpretaci vztahu mezi diskutovanými proměnnými. A opčt je tu naše stání bolest: komplexnost přirozených systémů v sociálních védách. Podívejme se alespoň na nejmarkantnijší příklady: I kdyby člení úvodníků nemilo vůbec žádný vliv na aktivní členství v politické straně, je vysoce pravdepodobné, že souvislost mezi čtením a členstvím stejní namíříme. Je to projev naší staré známé z prvé kapitoly, nepravd korelace. Ve včlšiné demokratických společností vzdelanejší osoby participují v politice více, ne?, lidé ménč vzdelaní. Ale více vzdílání respondenti budou také s daleko vitšl pravdepodobností vystaveni politickým stimulům. Je tedy možné, že souvislost mezi politickými stimuly a participací je zcela neho částečné vyvolána vlivem vzdelaní na obé diskutované promítané. Podobnou roli může hrál knpř. i sociální ekonomický status. Osoby v určitém ekonomickém postavení mohou být angažovány v politice, protože je to dobré pro jejich obchod. Z téhož ((úvodu pátrají po informaci o politických problémech a zamítni sc ledy vystavují politickým stimulům. Takových situací, kde nijaká vnčjší proměnná ovlivňuje vztah mezi studovanými jevy, může být mnoho. Naštčstí, statistická analýza je schopna odizolovat vliv tčehto vnějších pramenných. Můžeme toho však docílit jen tehdy, víme-li o každém respondentovi, jaké je jeho vzdílání, socioekonomický status atd. I kdyby náš výzkumný cíl byl velice úzký, kdybychom se zajímali jenom o vztah mezi politickými stimuly a participací, musíme do našeho souboru pracovních hypotéz zahrnout třeba tyto: Čím vyšší je jednotlivcovo vzdílání, tím je vyšší pravdípodobnosl, žc bude navštčvovat politické schůze a shromáždčnf. Osoby s vyšším vzdelaním čtou politické úvodníky časlčji než osoby ménč vzdelané, 84 Osoby, které vlastní v obci obchod, budou participovat v předvolební kampani pro místní volby čnstčji, než osoby ostatní. Takových hypotéz budeme muset formuloval mnoho: víme z literatury i z denní zkušenosti, že účast v politických aktivitách je silní ovlivněna proměnnými jako pohlaví, vík, sociabilita jedince, jeho sociální sebedúvíra a mnoho dalšími a vítšina z tíchto promčnných může být asociována s tím, jak silné je jedinec vystaven politickým stimulům. Soubor pracovních hypotéz musí zahrnout hypotézy o všech proměnných, které mohou mít významný vliv na závisle proměnnou a jsou přitom asociovány laků s nezávisle proměnnou. A ještč jedna důležitá terminologická poznámka: termín "závislá" a "nezávislá" promSnná neznamenají existenci kauzální závislosti a často ani ne očekávaný smír vlivu. Včlšinou je to jen terminologická konvence, jejíž, užitečnost vyplyne, až. se budeme zabývat statistickou analýzou. Kupříkladu v našem případč, kdyby naše obecná hypotéza byla potvrzena daly, tento výsledek může hýl interpretován v termínech expozice stimulům ovlivňujících participaci, stejné dobře jako vliv participace na expozici stimulům. Ale to vSeehno už dobře známe z diskuse kauzality a experimentu v prvá kapitole. 4.3. Je to Is něčemu? Ted už, jasní vidíme, že konstrukce pracovních hypotéz je nesnadný úkol, již. jen vzhledem k pouhému počtu nezbytných hypotéz. Je to úkol náročný, včtšinou spíše nudný, avšak bohužel nezbytný. Pracovní hypotézy hrají vc výzkumu nčkolik velice důležitých rolí: I. Formulace pracovních hypotéz ie testem, zda ie výzkum vůbec možný. V kvantitativním výzkumu můžeme zkoumat jen takové problémy, které je možné přeložit do jazyka pracovních hypotéz, tj. jen lakové problémy, jež. je možno vyjádřil jako vztahy mezi promžnnými, pro které máme validní operační definici. 85 ■L-Er.'lfipv»l iiyin'l'Vv.isuii 'hilcVilvm iiásihiiťin pro oplimalizaci redukce informací. Lék mi im.ši iicjiiľluvpťťiiéjSf chrnulm, nuimmi pracoval s neúplným popisem reality, nebílilo usí nikdy vymile/cn. Muslim' se ledy naučil, jak optimálne a touhle nemocí žil. Musíme si hýl rozumné jistí, že jsme vyhrali alespoň ty tiejdillcžitéjší proměnné, které ovlivňují zkoumaný probtóm, u zároveň se vyhnout sbírání informací, které nutnč nepolřebujeme, Víme už sice. že zavedení proměnných, které nepatří clo zkoumaného systému, nevyvolil zkreslení, nle každá promínníí navíc znamená investici časti, peuéz a energie, a to je néco, co si prosíc nemůžeme dovolit. Véišinou jsou naše limity překročeny ješlé dříve, než jsme zahrnuli do výzkumu proméiiné, kteří považujeme za nezbytné. Omyly tohoto typu jsou bohužel dosti íaslé. Náš výzkum míl totiž ješlé jednu populární detskou nemoc: začína zpravidla formulací otázek pro interview nebo dotazník. To je zajímaví, vzrušující a tvořivá Činnost; zdaleka ne tuk nudná, jako formulace pracovních hypotéz. Skončíme se seznamem chytrých n zajímavých otázek, které s našim problémem nřjak souvisejí. Bohužel, pří analýze dat zjistíme, že pro řadu promčnných nemáme žádní použití. To není moe dobré. Ale horšT je, když při analýze zjistíme, že kdybychom položili jednu jedinou, hloupou otázku navíc, mohli jsme opravdu nčco objevit. To je opravdu nepříjemné, já vím, Sám jsem si to taky vyzkoušel. Ovsem existence pracovních hypotéz, Jak svMW na& prM poydka . ? ^ automatickou pojistkou proti katastrofám tohoto typu. Pohádka pro odrostlejší dčli 7. Pohádka v prvé osobě jednotného čísla. Bylo, nebylo, byl Jsem kdysi zodpovedný za metodologii mezinárodního srovnávacího výzkumu. V príbehu se k nám připojili kolegové 7. jedné půvabné zemé. Převzali väläinu našich pracovních hypotéz, přidali nékolik svých, zmínili nékolik operačních definic tam, kde by naSo původní Indikátory byly v jejich zemi neplatné, a pečlivé testovali validitu nových indikátora. Připravili takřka perfektní výzkumný nástroj. Ale když přISIa data na zpracování do Toronta, nevířil Jsem svým očím: Hledal jsem a hledal, ale nikde Jsem nemohl najít údaj o pohlaví respondenta, Při přepisování dotazového archu vypadla rubrika pro záznam pohlaví. Nikdo sl toho iievälml, až' bylo pozde. U některých osob bylo možno pohlavf odhadnout. Uvedl-ll respondent povolání "žena v domácnosti", pravdepodobné to nebyl muž. Ale ve vélšlné případů museli tazatelé znovu do terénu. Nechtél bych být v jejich kůži. Nemusí být pravé příjemné zaklepat znovu na léniéř třísta dveří s pošetilou otázkou: Jste muž, nebo žena? A tak, máme-ll smůlu, aul pracovní hypotézy nepomohou. 3. Pracovní hypotézy obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu Tak jsme zase nazpátek u naší ditské nemoci "zažneme s dotazníkem". Nejenže dotazník se v podmínkách postinduslriální společnosti stává pomalu ale jisté nepoužitelným monstrem, ale na samém začátku výzkumu nemáme prošlé dostatek informací k rozhodnuli, kterou z dost bohaté pokladnice technik sbčru informací vybrat. Teprve pracovní hypotézy nám umožní se optimální rozhodnout. Tomuhle problému však věnujeme později celou kapitolu. Pracovní hypotézy, protože popisují strukturu spojení mezi proménnými, ukáží nám, alespoň v hrubých obrysech, jaký typ statistických operací budeme potřebovat. I v tomto časném stadiu výzkumu tak budeme schopni odhadnout, zda pro analýzu dal použijeme kalkulačku, osobní počítač, nebo zda budeme muset - je-li náš vzorek opravdu obrovský - bojovat o čas na střediskovém počítači. i. Prncovnť hvnotézv jsooalkjhid^^ výzkumu. 86 87 VílSinou teprve polom, když jsme připravili soubor pracovních hypotéz, jsme schopni alespoň přibližné odhadnout, juk náročný bude míš výzkum. Obvyklo budeme překvapeni; teprve proces formulitce pracovních hypotéz níim ukiížo, juk mnoho proměnných, 11 joiStě více analyzovaných vztahů mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivé jednoduchého problému, Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, a ledy i finanční plánování výzkumu. A na zrtvér ještč jedno velice nevedecké, ale užilečné doporučení pro odhad času, který budeme potřebovat: udělejme nejdříve spíše pesimistický odhad, oítsobme odhadnutý řas třemi, a když všechno dobře přijde, snad tento nový termití splníme. Tenhle spise prostoduchý recept se ndm už Casio dobře osvědčil. Vidíme ledy, že ty nepříjemné pracovní hypotézy mohou být velice užitečné. Neměli bychom se jim vyhýbat. Alespoň ne ze začíitku, alespoň ne po prvých deset, dvacet let výzkumné praxe. Ale pak už je z toho návyk; dost zdravý a hlavné bezpečný. ňošoní úkolů z kapitoly 4. Cvičení 4.1. Bohužel, tet*, mistr dedukce použil Wujjjvní— Snažit vzorec, jjjgg které existuje ve fyzických s^^h"';' se v téhle knížce ještě selkame. Cvičení 4.2. Některé z ukazatelů prosto neodpovídají naší politické kultuře a tradicím, nicméně jejich použili by nevyvolalo vážné zkreslení. Jen frekvence pozitivních odpovědi by byla nízká. Psaní dopisů veřejným činitelům, finanční příspěvky na politické účely jsou u nás mnohem řidší než v USA, kde byla lato stupnice vytvořena. Jedna z nejběžnějšich forem amerického politického výrazu, "bumperstlckers" a volební tabule umístěné na trávníku před rodinnými domky u nás téměř neexistují. Když však jsou lakové Indikátory použily beze zmón ve srovnávacím výzkumu, vyvolají nebezpečné elnocenlrlcké zkreslení. S jedním takovým případem se později seznámíme. 88 89