Na tom máte nepopiratelnou a obrovskou zásluhu především vy. Jak jste s Barborkou doma pracovali? Měli jste nějaká konkrétní cvičení na sluchovou percepci?
Dekuji, štěstí bylo, že se Bára velmi lehce motivovala k činnostem. Věnovali jsme se jí stejně jako staršímu .slyšícímu synovi, řídili jsme se radami ostatních rodičů neslyšících dětí, radami Tamtamu, dělali jsme úkoly z logopedie. Začali jsme psát zážitkový deník, hodně jsme s Bárou mluvili. Nic speciál nílio.
Neuvažovali jste o kochleární implantaci?
Když bylo Barborce necelých pět let, podstoupili jsme na základě doporučení vyšetření sluchu a aktuálního stavu komunikačních schopností v Praze Motole. Výsledky prokázaly, že slúchadla výrazně pomáhají v rozvoji řeči, a Bára nebyla shledána jako vhodný kandidát pro kochleární implantaci. Vypustili jsme to z hlavy.
Přesto je Bára jednostranně implantovaná. Jak k tomu došlo?
Krátce po pátých narozeninách měla Barborka úraz. Spadla na záda a bouchla se do hlavy o zem. Vypadalo to jako neškodný pád při hře, alebyla hospitalizována na dětském oddělení malé nemocnice s lehkým otřesem mozku a následkem úrazu přestala slyšet. Věřila jsem, že se sluch vrátí. Bylo pro mě stresující, když mi dcerka stále opakovala, že neslyší. Trvali jsme na převozu do Motola, ale ani tam se po čtrnáctidenní léčbě infúzemi a léky sluch nevrátil. Bára byla zařazena mezi uchazeče o kochleární implantát. Na ten čekala sedm měsíců. Operace se bohužel nezdařila, protože měla anomálií kosti a nervu na pravé straně. Po dalších dvou měsících byla úspěšně provedena lev os t ranná implantace.
Jak jste spolu během tohoto období komunikovali?
Období před implantaci mi přišlo neskutečně dlouhé. Bára se neustále ptala, kdy zase uslyší. Neslyšela nás, když jsme jí říkali, jak ji máme rádi. Začala ztrácet zájem o věci, které měla ráda. Přesto jsme i nadále mluvili a četli s výraznou artikulací, abychom jí usnadnili odezírání. I v tomto období se nám věnovala paní logopédka, dávali jsme Báře podněty k přemýšlení a mluvení. Přestože to bylo těžší, vydrželi jsme do zapojení řečového procesoru dělat vše jako v době před úrazem.
Naplnila se poté vaše a Barunky očekávání?
Bylo to úžasné! S implantátem přišla velká úleva pro celou rodinu. Barunka se rozveselila, udělala během krátké doby velké pokroky v mluvení, chtěla číst a komunikovat. Byli jsme šťastní.
To je krásné. Vnímala Bára rozdíl mezi slyšením se sluchadly a nyní s implantátem?
Zpětně říká, že se sluchadly míň slyšela, v odezírala a neslySela na takovou vzdáleno jako s implantátem. Všimla jsem si, že pro Báru jsou situace, kdy z nějakého důvodu neslyší, velmi stresující. Musí řešit, jak sc domluví, když bude něco potřebovat nebt naopak, když po ní někdo bude něco chtí Snažíme se jí připravit a naučit, aby tyto situace dokázala zvládnout bez cizí pomoci. Za pár let si bude muset poradit sama. Barborka se už stačila poučit, že pokud si zapomene vyměnit nabíjecí baterie, použij málo dobitý procesor nebo si zapomene vzít náhradní baterie, víkend u kamarádky nebo návštěva zábavního parku můžou rychle skončit. Nepříjemné jsou nenadálé situace s implantátem, které vzniknout například v největóím ranním shonu. Většinou je vyřešíme sami, ale stalo se nám, že jsme museli místo do práce a do školy odjet do zákaznického centra Cochlear do Prahy. Naštěstí to z domova nemáme dalek'
PANÍ ŘEDITELKA NAVRHOVALA ŠKOLKU PRO DĚTI S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
Barborka chodila rok do běžné mateřské školy. Vín že jste si její docházku museli poněkud vybojovat.
Dcera měla zkušenost s kolektivem již od dvou a půl let, kdy začala chodit do jeslí. Od tří let pak docházela do školy v místě bydliště. Jen velmi zvolna se adaptoval: měla potíže v komunikaci, ale vyhledávala sociální kontakt i hru s ostatními dětmi. Teprve po přidělení sluchad začala mít paní ředitelka problém se vzděláváním dítěte se sluchovým postižením. Doporučovala nám přeřazení do takzvané speciální školky, kam docházely děti s men tálním postižením, A rgti mento vala tím, že tam mají ve tř dách málo dětí. Myslím si, že šlo o předsudky, které v n společnosti dosud panují. V průběhu let jsme se setkali s tím, že některé školky, Školy a zájmové kroužky preze tující se individuálním přístupem a výukou přizpůsobeni individuálním schopnostem dětí, s tím mají v praxi ponč ku d problém.
Podařilo se s paní ředitelkou situaci vyjasnit, nebo jste zvolili jinou školku?
Trvali jsme na svém. Zejména manžel byl neústupný. Spolupráce s nejbližším SPC doporučeným školkou byla příšerná. Začali jsme sami vyhledávat kontakty a doporc čení. Zpětně musím říct, že to bylo velice náročné obdo Navázali jsme výbornou spolupráci s Tamtamem, Snažili jsme se návštěvou pracovnice Tamtamu nabídnout škok pomoc, ale stačila pouze jedna zdvořilostní návštěva, ze strany školky nebyl zájem. Štěstí bylo, že Bára měla ve e třídě paní učitelku, která měla úplně jiný názor. Barbork
26 ODBORNÝ MAGAZÍN CENTRA PRO DĚTSKÝ SLUCH TAMTAM, o.p.s.