pomáhá v orientaci nebo usnadňuje odezíráni. Nicméně spokojenost uživatele s tím, čeho dosáhl, Notting-hamská stupnice nehodnotí.
Kolik uživatelů kochleárního implantátu dosáhne porozuměni bez odezírání v tichém prostředí, například doma, kolik ve středně hlasitém a v hodně rušném prostředí, jako jsou třeba restaurace?
Toto je velice těžké hodnotit. Au-diologické testy se provádějí v tiché místnosti, s přidruženým Šumem má mnoho uživatelů výsledky horäf. Ale s tím by měly pomáhat bezdrátové technologie. Výsledky porozumění s kochleárnfm implantátem podle Nottinghamské stupnice li dospělých pak znají naši kolegové z kliniky v Žitné, kam na nastavování většina z dospělých uživatelů dochází.
A co poslech hudby?
Poslech hudby, a zvlášť rozpoznání jednotlivých hudebních nástrojů, je velmi obtížný úkol. Předně je ale třeba říci, že člověk k hudbě dospívá. Mladší děti hudbu neposlouchají, protože k ní ještě nedospěly. Například s příchodem bezdrátových technologií je na řadě dvanácti, třináctiletých uživatelů s kochleárnfm implantátem vidět, že se jim poslech s touto technologií zamlouvá daleko více, protože jim poslech hudby zkvalitňují a zpříjemňují. Také záleží na tom, zda má uživatel hudební nadání. U dětí, kterým byl hudební talent dán, je vidět větší zájem o hudbu a možná i rychlejší a melodičtější vývoj řeči. Tak je to ale i u slyšícího. Můj bývalý spolužák, přestože má sluch zcela v pořádku, měl zakázáno v hodinách hudební výchovy zpívat, protože zpíval falešně a paní učitelka si nechtěla kazit poslech. Předpokládám, že takový člověk by měl s adaptací na poslech hudby s kochleárnfm implantátem větší potíže. Člověk s hudebním nadáním to má snazší.
Mám zde jednoho uživatele, který hraje na banjo, a ten mi říkal: Jo, osminky zvládnu, ale šestnáctinky nerozeznám." To znamená, že když si
trénuji, se lepšf, protože mozek má více zkušeností. U poslechu hudby s kochleárním implantátem je určitý limit, řekl bych osminy, šestnáctiny. Mluvíme ale o člověku, který hrál na banjo řadu let, za hudbou šel, děla ji, rozeznával tóny a jejich délku. Já jsem hrál na flétnu. Když hraji falešně, | sluchem poznám, že jsem zahnil špatný tón. Ale nedovedu čistě zazpívat, zpívám falešně, nebylo mi dáno. Když některý zpěv beru jako čistý a líbí se mi, člověk s hudebním sluchem ho vyhodnotí jako falešný. Tedy ani já nemám takové rozlišení jako někteří lidé, ale moc mi to nevadí.
Kdo se na zvuk implantátu adaptuje lépe - děti nebo dospěli? Jaká je vaše zkušenost?
Dítě se pravděpodobně adaptuje lépe. Ale je to dané tím, že dítě se ani tak neadaptuje, jako spíše učí, vytváří si poslechové vzory, spolu s tím, jak se rozvíjí i mozek. Zatímco dospělý se opravdu adaptuje. Ten už má zkušenost se zvukem, má vybudované poslechové vzory, má vyvinutý mozek a jeho adaptace je již částečně omezená. Když pak dostane implantát, musí poslech jednotlivých zvuků s ním „napasovat" na tyto své poslechové vzory. Tato adaptace, původního i nového zvuku ve zvuk totožný, trvá u každého jinak dlouho. Většinou platí, že čím nižšího věku je implantovaný, tím je organismus schopnější rychleji se adaptovat. óOletý se určitě adaptuje, ale půjde to hůře než u 201etého. U dítěte, které ohluchlo v průběhu života (po nabytí řečí- pozn. redakce), tedy předpokládám, že jeho adaptibilita je lepší než u dospělého.
Záleží i na věku implantace, na době trvání hluchoty -kdo neslyšel například 15 let, bude mu pravděpodobně trvat delší dobu, než se naučíš kochleárním implantátem poslouchat. Pokud je jedinec implantován do jednoho roku poté, co ohluchl, bude mít z kochleárního implantátu pravděpodobně velký přínos.
Dospělý má ale zase více zkušeností a řekl bych, že v řadě případů i větší vůli. Dítěti se těžko vysvětluje,
na banju vybrnkává, osminky rozezná, ale jakmile jde o rychlejší hudbu, rozdíl již nepostřehne. To bylo ale asi tři měsíce po zapojení. Rozlišování hudby se také zlepšuje tréninkem. Pokud uživatel bude trénoval hudební sluch, zlepší se, pokud ne, nebude ho mít tak vyvinutý. Je to stejné jako ve všem: cokoliv
Ing. Lukáš Bauer
• spolu s Ing. Miroslavem Okluským tvoří tým klinických techniků v CKID FN Motol
• ke kochleárnfm implantátům se dostal přes zájem o medicínu, která ho vždy lákala; kochleární implantát užívá též jeho bratranec
• vystudoval biomedicínské inženýrství na ČVUT v Praze
• po studiu nastoupil clo CKID, kde nastavuje kochleární implantáty dětem již pět let
• nyní nastavuje kochleární implantáty i dospělým uživatelům v Hradci Králové
ODBORNÝ MAGAZÍN CENTRA PRO DĚTSKÝ SLUCH TAMTAM, o.p.s.