u v i uuji ogi.lULUUII: a DUUUUJbH-ľStľlU MTbLtNI 3/
předsudky k jinakosti, dekadence, chudoba). Metaforicky řečeno: Člověk vždy byl, je a bude tvůrcem i produktem svého prostředí a doby!
„Poslední" kategorizaci sociologického poznání navrhnul francouzský filosof a sociolog Auguste Comte. Reflektoval v ní otázku stálosti a pohybu sociálních jevů (Šubrt a kol., 2007, str. 10-11).
Tab. 3.5 Statiko a dynamika u sociologii
Sociální statika	Teorie pořádku, organizace a harmonie • Věnuje se problematice sociálního řádu, integrity (stability) a součinnosti. Řeší otázku, jak společnost drží pohromadě, jak jsou její části (např. skupiny) navzájem provázány. • Statický zákon - zákon souladu problematizuje souvislosti mezi třemi podmínkami existence společnosti: podmínkami individuálními (pudy a vášně), rodinnými (škola sociálního života) a společenskými (specializace, dělba práce).
Sociální dynamika	Teorie pokroku a vývoje • Důraz klade na studium vývoje společnosti, jejích změn a sociální stratifikace. Věnuje se například otázkám sociální mobility a sociální nerovnosti. • Sociální pokrok A. Comte chápe jako postupné zdokonalování a zlepšování společnosti i lidské přirozenosti (zejména pomocí rozumu).
4. O vývoji sociologie
a sociologického myšlení
4.1 O moderní společnosti aneb O okolnostech vzniku sociologie
Základy vědecké sociologie se začaly na evropském kontinentu formovat pod vlivem širokospektrálních (hospodářských, politických, kulturních a životně-stylových) změn na přelomu 18. a 19. století, pro které se vžilo poněkud jednostranně vyznívající označení průmyslová revoluce. Své pevné kontury získávala následně celé 19. století; ty univerzitní až na jeho konci. Jednalo se o dobu, ve které se staré polarizace i koalice začaly ukazovatjako přežité a nefunkční. Společnost „náhle a viditelně" zasáhly bezprecedentní změny, které v lidech vytvářely dojem chaosu, hodnotové dezintegrace, a tedy i chuti či potřeby vznikající problémy