Podklady k fonetice další informace budou doplněny v semináři Hellwagův trojúhelník • samohlásky •čisté tóny •při tvoření se od sebe liší: •velikostí čelistního úhlu •polohou jazyka a délkou tvoření zvuku • •úprava samohlásek patří k velmi obtížným •nesprávné tvoření vyplývá z velikosti čelistního úhlu • •A • •střední, nízká •neutrální poloha jazyka •velký čelistní úhel, rty se neúčastní •široké otevření úst se zvučným výdechem E •přední středová •jazyk posunutý dopředu, vzhůru •opírá se o dolní řezáky •čelistní úhel je menší, rty sblíženy •úplný patrový závěr • •I • •přední, vysoká •jazyk se opírá o plochu dolních řezáků •úzký čelistní úhel, zuby téměř u sebe, zostřené rty •pevný závěr • O • •zadní, středová •jazyk posunut dozadu a stoupá •hrot jazyka se oddálí od řezáků •aktivní rty, menší čelistní úhel •pevnější patrohltanový závěr • • U •zadní vysoká •jazyk zdvižen k měkkému patru •oddálen od řezáků •zvětšený objem úst •rty dopředu, kratší, úzké • SOUHLÁSKY •1. dělení podle způsobu artikulace • •závěrové (okluzivy) •úžinové (konstriktivy) •polozávěrové (semiokluzivy) SOUHLÁSKY • •2. dělení podle sluchového dojmu •výbuchové (explozivy) •třené (frikativy) •polotřené (afrikáty) • výbuchové explozivy (závěrové – okluzivy) • •při vytváření hlásky vznikne na určitý okamžik úplný závěr – okluze •je pak prudce zrušen – slyšitelný „výbuch“ (exploze) • •p m b t d n ť ď ň k g třené – frikativy (úžinové – konstriktivy) • •překážka pro výdechový proud není úplná – průchod se zúží štěrbinou (konstrikcí) – výdechový proud se „tře“ • •f v s z š ž j h ch l r ř polotřené – afrikáty (polozávěrové – semiokluzivy) • •souhlásky obsahují v první artikulační fázi prvek závěrový – ve druhé fázi úžinový • •c č dělení podle místa artikulace •obouretné (bilabiální) – p b m •retozubné (labiodentální) – f v •dásňové (alveolární) – t d n, c s z, l r ř, č š ž •tvrdopatrové (palatální) – ť ď ň j •měkkopatrové (velární) – k g ch •hrtanové (laryngální) - h P – 1. artikulační okrsek bilabiální závěrové neznělé •závěr rtů je proražen výdechovým proudem •rezonance v ústech – patrohltanový závěr je uzavřen •jazyk v neutrální poloze • • •vnímání nárazu vzduchu na hřbetu ruky B – 1. artikulační okrsek bilabiální závěrová znělá •závěr rtů je proražen výdechovým proudem •rezonance v ústech – patrohltanový závěr je uzavřen •obouretný závěr je ale ve srovnání s P slabší •hmatové vnímání – hrtan, brada, horní ret, koutky úst, tváře M – 1. artikulační okrsek bilabiální závěrová znělá a nosovka • •závěr rtů je rozražen výdechovým proudem, který je slabší než u b a p •měkké patro je uvolněno a část výdechového proudu uniká nosem •je možné odhmatat na chřípí – cítíme lehké chvění •hmatové vnímání – hrtan, koutky úst a temeno hlavy •zrcátko F – 1. art. okrsek, labiodentální úžinové, neznělé • • •spodní ret se přibližuje k ostří horních řezáků, kde vzniká úžina pro výdechový proud •hrot jazyka se opírá o dolní zuby • V– 1. art. okrsek, labiodentální úžinové, znělé •spodní ret je těsně pod horními zuby – ústní otvor je dost zúžený a zkrácený •měkké patro je uzavřeno, hlasivky se chvějí – znělost • •odhmatávání – dolní ret, oblast pod bradou a temeno hlavy •správné postavení dolního rtu – zubů T – 2. artikulační okrsek alveolární závěrová neznělá •dásňový výběžek tvrdého patra •hrot jazyka je opřen o alveoly za horními řezáky •větší čelistní úhel •jazyk padá na spodinu ústní •rty neutrální, měkké patro uzavírá vchod do nosní dutiny D – 2. artikulační okrsek alveolární závěrová znělá •hrot jazyka se celým svým obvodem přitlačí na alveolární oblouk a utvoří závěr •2. závěr vytváří měkké patro a hltan – vytvoření ústní rezonance •prudké oddálení jazyka od alveolárního oblouku se zruší závěr •odhmatání – hrtan, dolní ret, oblast pod bradou N – 2. artikulační okrsek, závěrová, alveolární, znělá – nosovka • •závěr na alveolárním výběžku •měkké patro uvolňuje výdechovému proudu vstup do nosní dutiny – nosní zabarvení •postavení hrotu jazyka •rezonance nosní dutiny •výdechový proud z nosu – zrcátko ŤĎŇ – 3. artikulační okrsek palatální závěrová párové – ť neznělá, ď znělá • •ŤĎ •hrot jazyka se opírá o dolní řezáky •vyklenutí hlavní masy jazyka k tvrdému patru – závěr je velmi pevný •čelistní úhel je velmi malý Ň •závěrová •nepárová nosovka •znělá •obdobné postavení jazyka •měkké patro je volné a část výdechového proudu prochází nosem • S – 2. artikulační okrsek alveolární úžinová třená ostrá neznělá •koutky rtů jsou silně zostřené, zuby v klešťovitém skusu •hrot jazyka se volně dotýká dolních řezáků •zadní část jazyka tvoří oblouk klesající ke kořeni jazyka Z – 2. artikulační okrsek alveolární úžinová třená ostrá znělá •hrot jazyka se opírá o spodní dáseň a stěny dolních řezáků •čelistní úhel je malý a spodní čelist je vysunuta mírně dopředu •odhmatání – hrtan, oblast pod bradou, dolní ret, temeno hlavy C – 2.artikulační okrsek polozávěrová alveolární nepárová neznělá • • •Malý čelistní úhel •Zostřené rty • dvoufázová artikulace •vytvoří se úplný závěr – hrot jazyka se opírá o dolní dáseň a zadní stěny spodních řezáků •masa hrotu jazyka je vyklenuta k horní dásni – závěr se ruší postupně a plynule •vznikne úžina – úzký průchod mezi jazykem a patrem – vzniká sykavý třecí šum •čelistní úhel je malý, rty zúžené a protažené • •správné postavení rtů, jazyka a zubů • Š – 2.artikulační okrsek alveolární úžinová neznělá a tupá •Hrot jazyka se zvedá k tvrdému patru • až k alveolárnímu výběžku – tvoří se úžina •Průchod pro výdechový proud je více vzadu Ž – 2.artikulační okrsek alveolární úžinová znělá a tupá • •hrot jazyka a okraje se dotýkají alveolárního oblouku •hřbet jazyka se zvedá k horní dásni – těmito místy prochází třený výdechový proud •rty jsou vysunuty a zaokrouhleny, zuby od sebe vzdáleny •identický mechanismus jako při š – rozdíl ve znělosti Č – 2. artikulační okrsek alveolární polozávěrová, neznělá, tupá • •jedna z artikulačně nejtěžších hlásek •nastavení rtů do kroužku, postavení jazyka dvoufázová artikulace •1. fáze – vytvoří se úplný závěr – hrot jazyka se nadzvedne pod horní dáseň •Hřbet jazyka se dotkne alveolárního výběžku • (Hřbet jazyka stoupá šikmo pod patrový oblouk) •Závěr se neexplozivním způsobem ruší •Vzduch ještě nevychází z ústní dutiny • • •2. fáze •Vytváří se úžina – kterou se žene výdechový proud a naráží na ostří řezáků • R – 2. artikulační okrsek alveolární úžinová, kmitavá, znělá •lem jazyka se dotýká alveol (těsně za horními řezáky) •hrot jazyka je uveden do pohybu – zvýšený tlak artikulačního výdechového proudu •úžina vytvořená hrotem jazyka se při kmitání zužuje a rozšiřuje •hrot se přibližuje a vzdaluje od patra •čelistní úhel je středně velký Ř – 2. artikulační okrsek alveolární, třená, kmitavá, znělá i pozičně neznělá •podobná artikulace jako r – rozdíly – hrot jazyka je při ř napjatější •vzdušný proud musí být silnější – rychlejší a početnější kmity •čelistní úhel je menší • L – 2. artikulační okrsek alveolární, laterální znělá, úžinová, nepárová • •hrot je přiložen na alveoly za horní řezáky •výdechový proud uniká oboustranně – oboustranná úžina •v závěrečné fázi padá jazyk na spodinu ústní •přípravná cvičení na motoriku jazyka J – 3. artikulační okrsek palatální úžinová – frikativa nepárová a znělá •hrot jazyka se opírá za dolními zuby •zvednutím hřbetu jazyka se vytvoří úžina s tvrdým patrem •čelisti jsou je nepatrně oddáleny K – 4. artikulační okrsek, velární závěrová, párová, neznělá • •artikulace vzadu v ústní dutině •závěr mezi zadní částí hřbetu jazyka a přední částí měkkého patra •hrot jazyka leží volně v ústech, rty jsou v neutrální poloze – malý čelistní úhel •nácvik správného polykání G – 4. artikulační okrsek, velární závěrová párová, znělá •od k se liší pouze znělostí CH – 4. artikulační okrsek, velární úžinová nepárová a neznělá •jazyk je na spodině ústní •mezi měkkým patrem a zdviženým hřbetem jazyka se vytváří dyšný zvuk H – 5. artikulační okrsek hrtanová úžinová, nepárová •jazyk je v klidové poloze •znělost a úžina se tvoří v hrtanu třením výdechového proudu o stěny hlasivek Zdroje •Klenková, J. (2006). Logopedie. Praha: Grada Publishing. •Krahulcová, B. (2007). Dyslalie – patlavost. Praha: Beakra. •Neubauer, K. (2011). Artikulace a fonologické rozlišování hlásek. •Salomonová, A. (2003). Dyslalie. In Škodová, E.& Jedlička, I. (2003). Klinická logopedie. Praha: Portál. •Vyštejn, J. (1991). Vady výslovnosti. Praha: SPN. • •