SZ7BP_KOM1 Pedagogická komunikace Literatura ●GAVORA, Peter. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. 165 s. ISBN 80-7315-104-9. ●MAREŠ, Jiří - KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Komunikace ve škole. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 210 s. ISBN 80-210-1070-3. ●SKLENÁŘOVÁ, Nikola. Interakce a komunikace učitele v edukačním procesu. Vyd. 1. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2013, 147 s. ISBN 9788074643910. ●ŠEĎOVÁ, Klára, Roman ŠVAŘÍČEK a Zuzana ŠALAMOUNOVÁ. Komunikace ve školní třídě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 293 s. ISBN 9788026200857. ●SVATOŠ, Tomáš. Kapitoly ze sociální a pedagogické komunikace: teoretická minima a praktické náměty. 3. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009, 158 s. ISBN 9788074350023. Co je komunikace Dorozumívání se, Sdělování, Výměna informací ●Sociální komunikace → výměna významů mezi lidmi, která se uskutečňuje především prostřednictvím jazyka → interakce – způsobuje vzájemné působení nebo ovlivňování, funguje neustále, realizuje se pomocí komunikace ●složitý jev, který jako nástroj učiteli umožňuje vzdělávat a vychovávat Teorie komunikace ●vědecká disciplína, která se věnuje teoretické i aplikační oblasti komunikace ●zkoumat komunikaci lze především třemi přístupy: teorie informace sociální komunikace etnografie komunikace Teorie informace vysílač komunikační kanál přijímač šum zpětná vazba redundance Sociální komunikace ●interpersonální komunikace, komunikace mezi lidmi ●komunikace umožňuje socializaci ●přímá ← → zprostředkovaná ●komunikační záměr ●komunikační akt ●účastníci komunikace – komunikační partneři Pedagogická komunikace ●veškerá komunikace, která se odehrává mezi účastníky výchovně-vzdělávacího procesu ●je zaměřená na dosažení pedagogických cílů, má vymezený obsah, jsou dány sociální role účastníků, jsou stanovena pravidla komunikace ●odehrává se ve škole, v rodině, ve sportovních a zájmových zařízeních ●účastníci jsou učitelé, žáci, ale také rodiče Verbální a neverbální komunikace ●řeč: vnější – mluvená či psaná, vnitřní má 4 formy: poslech, mluvení, čtení a psaní ●Zákon dvou třetin (Ned Flanders): 2/3 času vyučovací hodiny tvoří verbální projev, zbytek jiné činnosti 2/3 verbálního projevu tvoří projev učitele, zbytek mluví žáci extralingvistické prostředky – mimika, oční kontakt, gestikulace, posturika, proxemika, haptika, také barvy, vůně, způsob úpravy a oblékání paralingvistické prostředky – síla, tón a zabarvení hlasu, intonace, délka a frekvence přestávek v řeči, mlčení – mění či doplňují význam slovní výpovědi Verbální komunikace ●Vlastnosti: ve vyučovací hodině má dominantní postavení – větší informační přesnost → slovo je základním prostředkem k získání nových poznatků slova umožňují popsat to, co se neděje v konkrétní chvíli – učitel popisuje minulost, budoucnost, popisuje stavy, které v danou chvíli neprožívá tyto vlastnosti lze vědomě využívat k realizaci výchovných cílů (např. žák, který jde k tabuli, zakopne a upadne – spolužáci se smějí, učitel by se taky zasmál, ale musí situaci využít výchovně, tedy poukázat na nebezpečnost batohů a aktovek v uličce, na opatrnost při pohybu v úzkých prostorách, na obratnost žáka, že si neublížil apod.) Verbální komunikace ●Skryté kurikulum a skryté poselství jedná se o informace, které jsou nevyřčeny, skryté „mezi řádky“ může jít o postoj učitele k určité situaci, hodnoty, které žákům při popisu praktických příkladů a opisů pro ilustraci předává, deklaruje své vnitřní postoje a názory, svou životní filozofii ●skryté poselství se vztahuje přímo ke konkrétnímu žákovi, jedná se o zakódovanou sekundární informaci o žákově chování a výsledcích Verbální komunikace ●Vnější a vnitřní řeč člověk pro přípravu na nadcházející situaci používá svou vnitřní řeč, připravuje se na mentální úrovni – vnitřní řeč neprobíhá v konkrétních slovech, ale v obrazcích → myslíme si, že víme, co chceme říct, ale v konkrétní situaci přesto neumíme volit slova např.: žák se učí látku na hodinu pouze očima – při zkoušení se neumí přesně vyjádřit, plynule odpovědět, ačkoli se učil a látku jako takovou zná ●začínající učitel může předcházet špatnému vyjadřování písemnou přípravou: vypíše si minutu po minutě, co bude dělat a co přesně bude říkat Verbální komunikace ●Psaná forma komunikace učitel ji využívá pro přípravy – jedná se o písemnou didaktickou analýzu vyučovací hodiny, kdy jsou aktivity plánované v minutách učitel si sepisuje cíle a strukturu hodiny, obsah/strukturu učiva (co bude v hodině probírat), metody a organizační formy práce, příklady, otázky, cvičení, pomůcky (jak a s čím bude pracovat) je nutné zohlednit specifika konkrétní třídy psanou formou komunikace je i záznam do třídní knihy, dokumentace o žákovi, záznam na školní tabuli, poznámky sešitě žáka, poznámky v písemné práci žáka, zápis do žákovské knížky Neverbální komunikace ●Mimika a pohyby očí mimika – výrazový projev obličeje: spodní částí sdělujeme radost (úsměv), horní částí nepříjemné stavy (čelo, tvar obočí, oči) oči – rozhodující je směr a délka pohledu, následnost a frekvence cílení (pohled z očí do očí), rozšířené zornice jsou známkou emocionálního vzrušení (radost, strach) ●Gestikulace především pohyby rukou, ale i ramen, kývnutí hlavou zprostředkovává informace na větší vzdálenost Neverbální komunikace ●Proxemika: horizontální vzdálenost 0 – 45 cm – intimní 45 cm – 1,2 m – osobní 1,2 m – 3,7 m – společenská nad 3,7 m – veřejná proxemický tanec, různé vnímání v odlišných kulturách ●Proxemika: vertikální vzdálenost převýšení mezi komunikačními partnery, komunikační bariéry učitel stojící na stupínku, učitel stojící nad žákem ředitel sedící za stolem při komunikaci s učitelem, s rodičem ●Posturika zabývá se konfiguracemi těl komunikujících osob – základní jsou stání, sezení, ležení neverbální projevy těla představují jako celek určitou pózu harmonie póz dvou postav, tzv. zrcadlový obraz, signalizuje vnitřní souhlas, přijímání druhého, ochotu komunikovat – neodmítání, neodvracení Neverbální komunikace ●Haptika tělesný kontakt, doteky považuje se za projev intimity, stoupá v příbuzenských vztazích a u dětí v naší kultuře doteky mezi neznámými lidmi zavedeny formou rituálů: pozdrav, představování, loučení vyjadřuje pozitivní emoce – podpora, ocenění, zájem, náklonnost lze pomocí ní usměrňovat chování a postoje druhé osoby pomocí doteku na sebe můžeme upozornit ●Vzhled úprava zevnějšku – jak se vidíme nebo bychom chtěli být viděni ostatními lidmi výběr a barva oblečení, množství a charakter šperků, úprava vlasů, make-up, vůně Neverbální komunikace ●Paralingvistické komunikační prostředky dotvářejí nebo mění význam slovní výpovědi (např.: Ty jsi fakt hodný. – význam je částečně ironický – dítě ironii nechápe) provázejí ústní řeč, v písemné řeči je obtížné je vyjádřit jedná se o: sílu hlasu, zabarvení hlasu, tón hlasu, délka a frekvence přestávek v řeči, pazvuky, zlozvyky a chyby Pravidla komunikace ●Kodifikovaná: školní řád – pravidla chování žáků, práv a povinností žáků, opatření při porušení, pravidel oceňování žáků, ochrany zdraví a bezpečnosti žáků má psanou formu, schvaluje ředitel ●Konvencionální: zásady společenského styku mezi lidmi některé jsou zakotveny ve školním řádu: zásady společenského styku žáka a učitele, úprava zevnějšku žáka apod. ●Vlastní: určuje učitel nemají písemnou podobu, nejsou oficiálně schválena nesmějí být v rozporu se školním řádem, navazují na něj – blíže specifikují povinnosti, práva a podmínky chování žáků u konkrétního učitele v konkrétní vyučovací hodině Nastavení pravidel učitel → žák ●nejlépe na první hodině, kdy se učitel se žáky seznamuje ●vyjadřují konkrétní styl řízení učitele ●žák nemusí pravidla přijmout vnitřně, ztotožnit se s nimi ●pevnost nastavených pravidel se testuje v konfliktních situacích – může se potvrdit, nebo změnit (přirozená ← → vynucená autorita) Pravidla předcházení konfliktům (pro učitele) ●Dochvilnost učitel i žák musí být včas v hodině a mít připravené pomůcky ●Jak si zajistit ticho je třeba od první hodiny na zachování ticha trvat - nepřekřikovat ●Na začátku hodiny prvních 5 minut je rozhodujících – ospalou třídu je třeba probudit k aktivitě, hlučnou ztišit ●Přímý výpad = potlačení nežádoucích projevů chování hned ve stádiu zrodu žáci nesmí získat dojem, že se takové chování vyplatí ●Být ve střehu udržovat oční kontakt se všemi žáky nesedět za katedrou, procházet mezi žáky – předchází nežádoucímu chování ●Udělování pokynů učitelem nejprve klid a pozornost poté mluví jasně, stručně, důrazně, srozumitelně, příjemným tónem nakonec všechny pokyny stručně shrne Monolog ve vyučování souvislý projev jednoho člověka připravený ← → nepřipravený vysvětlování učiva učitelem, přednáška, delší odpověď žáka, vyprávění, referát ●Vysvětlování učiva: objasňování, osvětlování učiva, ne pouze předání poznatků problémy: učitel nezná učivo, zkresluje poznatky – nejistota se projevuje nonverbálně: mluví tichým hlasem, nevhodným tempem, dlouhé pauzy v řeči, gestikulace není v souladu s mluvenou řečí učitel je vědecký ty, učivo zahlcuje teorií – složitě vysvětluje, zavádí mnoho nových termínů, vysvětlování nevyúsťuje do praktických aplikací učiva, je zaujatý vědou a svým porozuměním učivu ●Murphyho zákon: „Pouze ten, kdo něčemu stoprocentně rozumí, to dokáže vysvětlit tak, aby tomu nikdo jiný nerozuměl.“ Vysvětlování učiva (dle Gavory) ●Expozice cílem je uvést žáka do nového učiva – učitel uvede cíl, strukturu (hlavní body) učiva, vstupní otázky, na které chce odpovědět uvede, jak souvisí nové učivo s předcházejícím, tedy kurikulární návaznost oživují se dosavadní vědomosti žáků → motivace k naučení se nového ●Prezentace učiva deduktivní způsob: vyjde z teorie, pravidel a směřuje k příkladům, praktické aplikaci induktivní způsob: z příkladů vyvozuje pravidla, zákonitosti, teorie komparativní způsob: porovnávání dvou a více jevů, postupů či situací jasnost vysvětlování – sleduje se pevná linie, myšlenky musí navazovat, zapadat do sebe, struktura logická, odhalují se smysluplné vztahy orientátory – prvky projevu, které strukturují projev, naznačují důležitá místa, výhybky, následnost ●Závěr shrnutí hlavních bodů, nejdůležitějších pojmů a významů učiva naznačení, co bude následovat, jaké se chystá budoucí učivo ●Fulghum: „Nejprve jim řekněte, co jim řeknete. Potom jim to řekněte. Nakonec jim řekněte, co jste jim řekli.“ Dialog ve vyučování ●střídání replik projev účastníka monologu reagujícího na partnera pokud se repliky nestřídají a nereagují na partnera, jde o monolog ●střídání rolí hovořícího a naslouchajícího ●jeden partner reaguje na druhého partnera ●aktivní naslouchání partnera partner nonverbálními prostředky dává najevo, že poslouchá ●hledání společného významu partneři se snaží o porozumění, dohodnutí, dospět ke společnému významu Otázky ve vyučování ●otázky fungují pouze v dialogu – zazní-li v monologu, mají pouze řečnický charakter ●v rámci vyučovací hodiny mají otázky spíše charakter rozkazovací – jedná se o úlohu, kterou žák musí vyřešit ●počet otázek, které učitel v hodině položí, kolísá od 25 (1 otázka za 2 minuty) do 220 (5 otázek za minutu) ●Zvláštnosti otázek učitele: běžný monolog se neskládá z tolika otázek, které klade jedna strana, a odpovědí, které podává druhá strana učitel klade takové otázky, na které zná odpověď, výjimečně se ptá na informace, které nezná (kdo chybí, co jste dělali o víkendu atp.) učitel klade dotazy, aby prověřil žákovy znalosti nebo ho dovedl k novým poznatkům problematická je odtrženost otázek od reality Druhy otázek •vícenásobné otázky U: Jaké je hlavní město USA? Je to největší město? Je to New York? Ž: Ne, je to Washington. žák slyšel 3 otázky, ale odpověděl v podstatě pouze na poslední otázku, i když při odpovědi bral v úvahu všechny 3 otázky •uzavřené otevřené pouze jedna správná odpověď: Kdy byla bitva na Bílé hoře? -1620. zamyšlení, vyvozování, nejen reprodukce učiva: Co bys mi mohl říct o bitvě na Bílé hoře? A doplňující otázky: Proč? v tradičním vyučování je 60 – 80 % otázek uzavřených •reproduktivní •aplikační •produktivní •hodnotící •organizační