Školní pedagogika – konzultace CŽV, JS 2019 Hana Horká, katedra pedagogiky horka@ped.muni.cz Školní pedagogika • •Škola jako instituce…teorie a praxe školy, •Vzdělávací program, osnovy, učebnice, učitel, žák, …teorie a praxe kurikula •Vyučování, učení, příprava na výuku, učivo, výukové metody, pomůcky, hodnocení, …teorie a praxe výuky Klíčová témata •Škola a její funkce. •Kurikulum: cíle a obsahy školního vzdělávání a jejich transformace, kurikulární procesy. •Výuka: vyučování a učení, aktéři a procesy školní výuky. Výukové metody a formy. •Hodnocení učebního procesu žáků a výsledků žáků – typy a funkce hodnocení, formy hodnocení, základní požadavky na hodnocení. Témata pro naše setkání/konzultace • 1.Didaktická transformace obsahu. 2.Práce učitele s kurikulem. 3.Příprava učitele na výuku. 4.Kvalita výuky a její charakteristiky/komponenty. 5.Vyučování jako didaktická transformace/cyklus •pedagogického uvažování a jednání. Aktéři a procesy výuky. •6. Realizace výuky. •7. Hodnocení žáků. Klíčové pojmy •Školní pedagogika, normativní didaktika, živá didaktika, evidence-based education, •vzdělávací politika, kurikulární politika, kurikulární dokumenty, •vzdělávací systém, školský systém, škola, škola jako instituce, škola jako organizace, funkce školy, klasifikace ISCED, modely školního vzdělávání, •vzdělávání, vzdělání, vzdělanost, pojetí a teorie vzdělávání, obecné cíle vzdělávání, •cíle, obsahy, učivo, kurikulum, didaktika, ontodidaktická transformace, psychodidaktická transformace, kognitivní transformace, •didaktické prostředky, interaktivní tabule, školní učebnice, struktura učebnice, didaktické funkce učebnice, používání učebnic, •žák a jeho učení, učitel a jeho vyučování, výuka, výukové metody, organizační formy, autoregulace učení, celoživotní učení, •učební úlohy, kompetence k učení, metakognice, reprezentace (mentální), •diagnostika, hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, normativní a kriteriální hodnocení, vstupní, průběžné a výstupní hodnocení, autonomní a heteronomní hodnocení, validita hodnocení, funkce hodnocení, role chyby v učebním procesu, diagnostické funkce učebních úloh, •formy hodnocení (numerická, verbální, grafická, nonverbální), popisný jazyk, kritéria a indikátory hodnocení, závěrečná zpráva (možnosti); hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, •analýza výuky, reflexe výuky, hospitace, videozáznam vyučovací hodiny, hodnocení výuky. •RVP, ŠVP, tematické plány, základní kurikulární činnosti učitele, příprava na výuku, výukové strategie, individualizace, diferenciace. •Standard kvality práce učitele. Metody a kritéria hodnocení •Postup zpracování úkolu: •1. Vyberte si jeden tematický celek v rámci jednoho ročníku vybraného typu školy a zjistí, jak je v ŠVP dané školy vymezeno učivo a výstupy pro jeden z jeho aprobačních předmětů? •3. Proveďte didaktickou analýzu učiva ze zvoleného tematického celku (pojmy, učební úlohy, mezipředmětové vztahy). • • •4. Rozvrhněte daný celek do několika vyučovacích hodin. •5. Pro každou vyučovací jednotku formulujte dílčí cíle odvozené z obecnějších cílů, a v souladu s tím navrhněte činnosti (učební úlohy). Na základě zkušeností z praxe promýšlejte výuku s ohledem na možnosti žáků (např. pro žáky nadané, se SVP). • •Výstup odevzdejte do konce dubna 2019. Základní pojmy, koncepty •Vzdělávací kurikulum (kurikulum) = obsah vzdělání; to, co si má žák osvojit v rámci školního vzdělávání (ZV, SV,…). •Je odpovědí na otázku: CO – JAK – PROČ – S JAKÝM CÍLEM – ZA JAKÝCH PODMÍNEK (s kým - učitelem) si má žák ve škole osvojit, v čem se má rozvinout. (srv. Průcha, J. a kol. (2003).Pedagogický slovník. Praha: Portál) •Kurikulární činnosti učitele = profesionální aktivity a s nimi spojené dovednosti, které učitel využívá při projektování výuky (příprava na vyučování, tvorba vzdělávacího programu…) Formální struktura seminární práce: Předmět – vzdělávací oblast: Ročník: Tematický celek: Téma (3-4 vyuč. jednotek) ….. myšlenková mapa Cíle tématu:*) – vybírat v RVP („cíle“, „klíčové kompetence“ a „očekávané výstupy“): - kognitivní (vědomosti) - psychomotorické (dovednosti, schopnosti) - afektivní – výchovné (postoje, potřeby, zájmy, hodnoty) Téma vyuč. jednotky Výukové cíle*) Did.an.učiva POJMOVÁ Did.an.učiva OPERAČNÍ Výukové strategie Metodické poznámky z mapy vyplývají z cílů tématu fakta učební úlohy pojmy (zadání) generalizace (otázky) KONKRÉTNĚ, ve 2. os. Vymezení výukových cílů •Výukový cíl = to, co si mají z výuky žáci „odnést“ (nikoli to, co chce učitel „odučit“) •tzn. CÍL musí být formulován „v jazyce žákova výkonu“ – „co má žák umět udělat“. •Měl by vymezovat, které vědomosti musí žáci získat, které dovednosti a schopnosti se budou současně rozvíjet a v jakém smyslu se bude formovat žákova osobnost. Ø Struktura cílů tématu kopíruje strukturu kompetencí – 3 složky (domény) Ø •Kognitivní – intelektuální (znalosti, vědomosti), •psychomotorickou (dovednosti – schopnosti, smyslové učení), •afektivní – výchovnou, postojovou (projevy emocionálního chování- city, postoje, preference, potřeby, zájmy, hodnoty, osobnostní rozvoj), •sociální – komunikace, spolupráce. • Požadavky na formulaci výukového cíle Ø •přiměřený (věku a možnostem dětí), •kontrolovatelný (vyjádřený jako pozorovatelná činnost dítěte – význam tzv. aktivních sloves – viz Bloomova taxonomie cílů aj.), •konzistentní (prostupný – nižší cíle směřují k dosažení vyšších a naopak), •jednoznačný – formulace cíle by neměla připouštět různé interpretace. Náročnost výukových cílů •K posouzení náročnosti výukových cílů slouží tzv. taxonomie: •Bloomova taxonomie – kognitivní náročnost •(zapamatování – pochopení – aplikace – analýza – hodnocení -tvořivost) •H. Dave – psychomotorická doména (dovednosti) •(nápodoba – cvičení – zpřesňování – koordinace – automatizace) •Kratwohl a kol. – afektivní doména •(vnímání – reakce – ocenění – organizování – zvnitřnění) • Didaktická analýza učiva (pojmová, operační/učební úlohy a mezipředmětová) • •Didaktická analýza učiva = analytická myšlenková činnost, kterou provádí učitel nad učební látkou (tématem), aby objevil a realizoval veškerý její výchovný a vzdělávací potenciál (J. Skalková) •Pojmová analýza = analýza stěžejních pojmů v tématu a vztahů mezi nimi. •Nástroje: pojmová mapa •Analýza struktury učiva: •fakta •pojmy •generalizace • • •Pojmy (kategorie nebo třídy věcí či myšlenek se společnými nejdůležitějšími (podstatnými) vlastnostmi); konkrétní, abstraktní; 1 -2 slova •Generalizace (zobecnění) = výrok, který vyjadřuje vztahy mezi 2 nebo více pojmy; souvětí (př. Dělení je operací inverzní k násobení) •Fakta (informace o jednotlivých skutečnostech – o lidech, věcech, konkrétních místech, o události..,). • Operační analýza = analýza činností, které budou žáci ve výuce provádět k dosažení cíle neboli formulace učebních úloh. •Učební úlohy (zadání) směřují k cílům hodiny (tématu). •Požadavky: •formulace ve 2. os., •různé typy úloh pro rozmanité způsoby poznávání a učení (viz Bloomova taxonomie) a směřujících k autentickému učení, •diferencované úlohy pro různé typy žáků, formy výuky (skupinové, individualizované, hromadné), • Analýza mezipředmětových vztahů •K integraci vzdělávacích obsahů: • 1.horizontální (mezipředmětové vztahy) 2. 2.vertikální (návaznosti „předtím“ a „potom“, souvislosti cyklického rozvíjení učiva v dalších ročnících) Promýšlení výukových strategií a podmínek • Učební zadání jsou řazena určitým způsobem, vyjadřujícím strategii výukového postupu: • • induktivní • deduktivní • sociálně zprostředkovaná výuka • •Podmínky výuky uvádíme jako metodické poznámky. Promýšlení evaluačních nástrojů a postupů •Položíme si otázku: •Jak zjistíme, zda bylo dosaženo stanovených cílů ? • •Podmínka: jsou určena kritéria pro hodnocení ve vztahu k cíli •Možnosti: •prezentace výstupního produktu žáků, vyhodnocení na základě předem dohodnutých kritérií •didaktický test •sebehodnocení •další možnosti… • Texty ke studiu • •Pasch, M. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. •odkaz na kurz Školní pedagogika: http://moodlinka.ics.muni.cz/course/view.php?id=2224, heslo comenius •Janíková, M., et al. (2009). Základy školní pedagogiky. Brno: Paido. •Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada. •Maňák, J., & Švec, V. (2003). Výukové metody. Brno: Paido. • • • •