EPISTEMOLOGIE
Mgr. Lucie Štěpánková
26.11.2019

Epistemologie
uNauka, zabývající se:
uprocesem poznání
ujeho mechanismy
uvztahem poznání a skutečnosti

Jaké si klademe otázky?
uJak dítě rozumí světu, ve kterém žije? Jaké jsou jeho představy o světě a proč?
uMůžeme jako dospělí zprostředkovat dítěti skutečné poznání?  Jaké to bude mít komplikace? S čím je
nutno počítat?
u
uDítě nepřichází do mateřské školy nevědomé, prázdné jako čistý list papíru, který učitelé teprve
odshora dolů popíší pravdivým a objektivním vědění o světě. Každé dítě už světu kolem sebe nějak
rozumí, má o něm své představy. Vzdělávací proces je vždy střetáváním jeho prvotních představ s
novými informacemi.

uPodmínkou jeho poznávání dítětem je proto „být při tom“. Učení je proto vždy: konkrétní, situační,
vázáno na osobní zkušenost
uPotřebujeme vědět:
uJak děti myslí.
uJak děti poznávají svět.
uJak se děti učí.
u
u
Dětský svět = svět „tady a teď.

Jak děti myslí
u
uJean Piaget
uZabýval se genetickou epistemologií, tedy problematikou, jak se vyvíjí vztah mezi poznávajícím
jedincem a objektem poznávání v různých věkových obdobích člověka, jak vzniká a proměňuje se
poznávání světa u jedince.

uSnažil se popsat změny k nimž dochází během ontogeneze. Pokusil se proto ve vývoji jedince odlišit
specifická stádia poznávací činnosti. V rámci každého stádia se pak pokusil popsat specifické
struktury myšlení jedince.
uSnažil se prozkoumat, jak se během vývoje jedince tyto struktury myšlení mění, transformují.
Zjistil, že jedna konkrétní úroveň poznání je výsledkem předchozího vývoje; vzniká reorganizací a
transformací úrovně předchozí.
uPoznání tedy pro Piageta není vrozenou záležitostí; znalosti jedinec vytváří svými akcemi, svým
jednáním.
u

Stádia kognitivního vývoje jedince podle Piageta
usenzomotorické stadium (narození – 2 roky)
uDůležitými procesy jsou: motorická aktivita, vnímání a experimentování.
upředoperační stadium (2-7 let)
uDůležitými procesy jsou: řeč, tvoření představ a jednodušší myšlení.
ustadium konkrétních operací (7- 12 let)
uDůležitými procesy jsou: logické myšlení a operování s abstraktními pojmy.
ustadium formálních operací (12 let a výše)
uDůležitými procesy jsou: abstraktní, formálně logické operace.
u

1. Dítě odlišuje sebe od objektů, rozeznává sebe jako aktivního činitele a začíná jednat záměrně.
Dosahuje vědomí stálosti objektu (objekty existují i když nejsou přítomné).
Trvá přibližně od 2 do 7 let věku dítěte
Dítě se učí užívat jazyka, (otázky „proč“).
Myšlení dítěte je egocentrické, vidí vše jen ze svého hlediska, nedokáže se na problém podívat z
pozice druhého člověka.
Dokáže třídit objekty, ale převážně podle jedné charakteristiky.
Dítě ještě nechápe určitá pravidla činností, určité operace. Chápe sice některé vztahy a problémy,
ale řeší je v přílišné závislosti na tom, co právě vnímá.
Trvá přibližně od 7 do 12 let věku dítěte
Dítě je schopno pochopit identitu.
Chápe stálost počtu objektů (6 let), stálost hmotnosti objektů (9 let).
Dokáže třídit objekty podle několika charakteristik. Experimentuje s objekty, ale nesystematicky
Dokáže logicky přemýšlet o konkrétních událostech
Trvá přibližně od (12 let a výše)
Dítě už se nemusí opírat o smyslovou skutečnost, je schopno usuzovat "jestliže, pak".
Dokáže myslet logicky o abstraktních pojmech a systematicky testuje hypotézy; zabývá se abstrakcí,
budoucnostní, ideologickými problémy
Při experimentování systematicky obměňuje proměnné, hledá pravidla. Dokáže se vyrovnávat se
situacemi s nimiž se dosud nesetkalo.
Operace se spojují ve složitější struktury a dítě s nimi dokáže pracovat oběma směry (přímo i
vratně).

uDuševní vývoj se jeví jako sled popsaných stadií. uNové stadium nenahrazuje předchozí, ale  je
jejím kvalitativním prodloužením. uPořadí sledu stadií je stálé, i když průměrný věk, který stadia
charakterizuje se může individuálně měnit.

Jak děti poznávají svět
u
uZásadní vliv na vývoj poznávání u dětí mají:
uEndogenní vlivy (vnitřní) - individuální psychické a biologické charakteristiky či dispozice
každého dítěte.
uExogenní vlivy (vnější) – aspekty sociální, ekonomické, kulturní, etnické, náboženské aj..
u

Dítě poznává svět již od prvních okamžiků, co je na světě.
individuální dispozice dítěte (kognitivní předpoklady, zkušenosti, znalosti …)
prostředí, ve kterém dítě žije, jeho výchova a různé výchovné strategie, které rodiče nebo pedagog
využívá

Představy dítěte o pojmech, věcech a jevech
uPrekoncepty (dětské představy) - podle Pupaly (2001, s. 212) „dětské prekoncepce představují úhel
pohledu dětí na svět, přes který tento svět “čtou” a vysvětlují si jej pro sebe.“
uNaivní teorie dítěte – složitější konstrukty, kterými si děti vysvětlují skutečnosti. Odpovědi na
otázky: proč, jak, co, s jakým výsledkem, k čemu to slouží aj.)
uMiskoncepty – mylná, chybná pojetí představ, nesprávná osobní prekoncepce, hypotéza nebo teorie,
která bývá značně rezistentní vůči změnám.

Prekoncept - osobní názor, subjektivní koncepce či teorie opírající se o intuici, individuální
zkušenost a zhusta i o sugesce, často se značně liší od skutečně odborného či vědeckého poznatku,
předsudek
Např. Prší, když jsou mraky příliš těžké, Mraky předpovídají déšť.

Jak se děti učí
uTradiční pojetí vzdělávání (transmisivní):
uDítě přichází do školy a nic neví.
u
uÚkolem učitele je všechno je naučit.
u
uInteligence je chápána jako suma vědomostí, které si dítě osvojí v průběhu docházky do MŠ.
u

Konstruktivistické pojetí školy a vyučování (humanistické):
uDítě přichází do školy a o světě ví spoustu věcí
uÚkolem učitele je vytvořit při učení takové podmínky, aby si dítě svoje poznatky pod jeho vedením
utřídilo a (re)konstruovalo ve spolupráci s ostatními dětmi do reálného obrazu světa uInteligence
se rozvíjí v aktivní myšlenkové činnosti při učení
u

Autentické – prožitkové učení
uPedagogický styl učitele, v němž se uplatňuje způsob, kterým se dítě předškolního věku učí a naučí
samo spontánně.
uZahrnuje vlastní iniciativu dítěte (vnitřní motivace k učení).
uSkutečné, „opravdové“ učení; neučíme se „jakože něco děláme“ (akademicky), ale doopravdy,
v situacích reálného života. Učíme se NĚCO, nikoli O NĚČEM. Jeho východiskem je bádání, zkoumání a
výsledkem je produkce, nikoli reprodukce poznatků.
u
u„Nikdo nemůže nikoho nic naučit, ale pedagog může vytvořit takové podmínky, v nichž se dítě naučí
něco samo.“
uSteen Larsen
u

Pedagogické podmínky pro úspěch autentického učení
uZákladní podmínkou je učitel
uVolba pedagogického postupu vychází od dítěte. Učitel modeluje svůj didaktický postup na míru
předpokladům dítěte. Výsledkem pak je, že vnější podmínky odpovídají podmínkám vnitřním, tzn., že
dochází k souladu didaktiky a psychologií dítěte.
uVztah učitele k dítěti je podporující a partnerský. Učitel v MŠ je pro děti podporujícím
partnerem, který jej provází a pomáhá mu objevovat svět. Dítě přijímá se všemi jeho slabostmi i
přednostmi. Dává najevo, že má zájem o toho, kdo se učí a rozumí jeho myšlenkám a pocitům.
uÚlohou učitele je usnadňovat dítěti jeho způsob učení. Učitel v MŠ vystupuje v roli facilitátora –
usnadňuje dítěti učení s cílem být co nejblíže spontánnímu prožitku a přitom vycházet
ze stanovených cílů.
uUčitel připravuje prostředí pro motivující a seberozvíjející dětské činnosti. Neplánuje obsah a
náměty her, ale připravuje časové a prostorové podmínky, aby děti měly pohodu pro spontánně zvolené
činnosti.
u

LITERATURA
uDVOŘÁKOVÁ, H. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-693-4
uGARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. a kol. Vzdělávací program Začít spolu. Praha: Portál, 2003. ISBN
80-7178-815-5
uHAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole (aktualizovaný
program).  Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7376-061-5
uOPRAVILOVÁ, E.,GEBHARTOVÁ,  V. Rok v mateřské škole: učebnice pro pedagogické obory. Praha :
Portál, 2003. ISBN 80-7178-847-3
uRámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Věstník MŠMT, sešit 2, Ročník LXI, únor
2005.
uHOLT, J. Jak se děti učí. Praha: Agentura STROM, 1995.
uHAVLÍNOVÁ, M., & VENCÁLKOVÁ, E. (eds.). (2008). Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. 3. vyd.
Praha: Portál.
uKOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála 1993.
uKOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA,B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001.
uPIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha: SPN, 1970.
uPIAGET, J. INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: SPN, 1970.
u
u
u