10
Geografické rozhledy  4/07–08
svět kartografie a geoinformatiky
O měřítku na mapách
Způsoby vyjádření měřítka
V zásadě existují tři základní způsoby
vyjádření měřítka: grafické, číselné a slovní.
Každé z  nich má svůj význam a nejvhodnější
použití pro určitý účel. V případě
standardních map se využívá zpravidla
kombinace uvedených způsobů vyjádření.
Některé speciální mapy, o nichž bude také
řeč, naopak vylučují svou podstatou použití
některého z uvedených způsobů.
Grafické měřítko je základním druhem
vyjádření měřítka, neboť jako jediné je zachováno
při reprodukci (kopírování) a zvětšování,
resp. zmenšování mapy. V mapách
se vedle slovního měřítka objevilo dříve
než číselné měřítko (to pochází až z 19. století)
a za tu dobu prodělalo obrovský vývoj
(obr. 1).
Pokud nemá grafické měřítko pouze doplňující
význam (obr. 2), mělo by být z důvodu
větší názornosti dále graficky členěno
(hlavní a vedlejší dělení). Toto dělení se
provádí vždy dekadickým způsobem (např.
0–100– ... –1000) – tedy buď pomocí násobků
deseti, nebo alespoň s možností dopočítání
do desíti (např. 0–2–4 atd., nikoli
0–3–6 atd.). Číselné hodnoty uvedené v měřítku
jsou vždy z množiny přirozených čísel
(1, 2 atd.), desetinná čísla se kvůli nižší názornosti
nikdy nepoužívají. Snahou kartografa
je tedy vytvoření snadno převoditelné
a  srovnatelné stupnice. Častou chybou je,
že se autor snaží uživateli poskytnout informaci,
jak dlouhý úsek v mapě odpovídá určitému
počtu centimetrů (počet centimetrů
v měřítku pak bývá dekadický) místo toho,
aby poskytl daleko důležitější informaci,
jak dlouhý úsek v mapě odpovídá určité dekadické
vzdálenosti ve skutečnosti.
Při grafickém způsobu vyjádření měřítka
je třeba věnovat náležitou pozornost ještě
následujícím zásadám (viz obr. 3):
Pokud měřítko obsahuje příčné odrážky1.	
(grafické prvky sloužící jako oddělovače
dílků), směřují tyto odrážky vždy k číselným
hodnotám a nekříží osu, pouze vybíhají
jedním směrem.
Číselné hodnoty jsou zarovnány vůči od-2.	
rážkám na střed.
Jednotky (jejich zkratka dle soustavy SI)3.	
jsou umístěny za posledním číslem, odsazeny
mezerou (např. význam 100km totiž
není 100 kilometrů, nýbrž stokilometrový),
nejsou součástí zarovnání poslední
číselné hodnoty k  odrážce, odpovídají
příslušnému jazyku mapy (např. nepřípustné
míle v české mapě apod.).
Měřítko začíná vlevo hodnotou4.	 0. Dvoustranná
grafická osa se používá spíše
výjimečně. Setkat se s  ní lze například
u civilního a vojenského mapového díla
a u dalších velkoměřítkových mapových
děl. Využívá se zejména pro snazší převod
řádů jednotek a poskytuje další možnost
členění (viz obr. 4).
Je-li použita pouze jednoduchá osa a je-5.	
diná hodnota s jednotkami nad ní, pak se
tyto údaje zarovnávají na střed k ose jako
celek (obr. 2).
Číselné měřítko udává poměr zmenšení
nezkreslených délek na mapě k příslušné
vzdálenosti ve skutečnosti. Je bezpodmínečně
nutné, aby se jednalo o tzv. „elegantní
číslo“, což by se laicky mohlo přeložit
jako číslo s velkým počtem nul na konci.
Není třeba, aby číselné měřítko u map
středních či malých měřítek naprosto přesně
odpovídalo zmenšení, samotným zobrazením
vznikají větší nepřesnosti a hlavně,
podle číselného měřítka se na mapě neměří,
nýbrž pouze odhaduje. Proto je možné hodnoty
více zaokrouhlovat, aniž by významně
utrpěla přesnost mapy. Pokud se tvoří
soubor map, je třeba, aby sousední měřítka
tvořila násobky nebo podíly měřítkového
čísla. Atlasy by měly obsahovat logickou
měřítkovou řadu.
Slovní měřítko je číselné či grafické měřítko
rozepsané do textové podoby (tedy např.
1 cm = 5 km nebo 1 cm na mapě odpovídá
250 metrům ve skutečnosti). V poněkud odlišné
formě se používá u pohledových (perspektivních)
map a u dalších prostorových
mapám příbuzných zobrazení (např. blokdiagramy).
Právě pohledové mapy jsou dnes
hojně rozšířené v  turistickém ruchu (např.
mapy lyžařských středisek). Z důvodu použité
perspektivy na nich nelze měřítko popsat
jinak než slovy (např. na mapě, kde jsou
zobrazena města Praha a Brno větou Praha
je od Brna vzdálena 200 km, na pohledové
mapě horského území větou Ze základního
tábora na vrchol je 2 300 m apod.).
Použití jednotlivých způsobů
vyjádření měřítka
O tom, který způsob vyjádření měřítka
bude na mapě využit, rozhoduje druh mapy.
Atypické pohledové mapy byly již zmíněny,
jak je tomu ale u nejčastějšího druhu dvourozměrných
map? Osamocené grafické měřítko,
na rozdíl od číselného a slovního, by
mapa měla obsahovat pokud možno vždy.
Osamocené číselné měřítko se vzhledem
k svému charakteru více využívá v mapách
menších měřítek, které mají větší zkreslení
(viz výše). Jako nadbytečné lze vyhodnotit
Měřítko je jedním z pěti základních kompozičních prvků mapy a jako takové nesmí chybět na žádné mapě. Mapa bez měřítka není
mapou, ale měla by být spíše nazývána obrázkem. V učebnicích se lze často setkat s popsáním podstaty měřítka jako délkového zmenšení.
K častým chybám dochází už zde uváděním nesprávné definice jako „poměru mezi libovolnou délkou ve skutečnosti a jejím
zobrazením na mapě“. To platí však pouze pro délky nezkreslené, což může být zejména u maloměřítkových map, s nimiž se ve výuce
pracuje, splněno jen v některém ze směrů nebo v omezené části mapy. V učebnicích se lze setkat i s celou řadou druhů klasifikace měřítek
a následně také map podle měřítek. Text v tomto čísle se však bude věnovat spíše způsobům vyjádření měřítka tak, jak se s nimi
lze setkat v mapách; uvedená pravidla a zásady pro tvorbu se týkají výhradně měřítek délkových.
Obr. 1.: Grafické měřítko Helwigovy mapy Slezska z roku 1561. Zdroj: Early Maps of Bohemia, Moravia and Silesia
11
Geografické rozhledy  4/07–08
svět kartografie a geoinformatiky
grafické měřítko u velkých nástěnných map,
kde se předpokládá, že na nich nikdo nebude
odečítat přesné vzdálenosti a že nebudou
podléhat reprodukci. Zde je naopak povinně
umístěno měřítko číselné. Nejčastěji se však
využívá kombinace měřítek. I zde však platí
zásady:
Osa grafického měřítka od sebe odděluje1.	
číselné měřítko a hodnoty s  jednotkami
grafického měřítka.
Místo použití osy jako oddělovače čísel-2.	
ných hodnot se může použít textové měřítko
(viz obr. 4).
Písmo použité u jednotlivých způsobů vy-3.	
jádření měřítka by mělo být shodné.
Měřítko jako celek je kompoziční prvek,4.	
který by měl být viditelný až při blízkém
pohledu na mapu a neměl by razit již
Obr. 5.: Měřítko vygenerované z geoinformačního systému bez zásahu autora. Zdroj: archiv autorů
Obr. 2.: Grafické měřítko s doplňkovým významem. Zdroj: archiv autorů
Obr. 3.: Návrh grafického měřítka. Zdroj: archiv autorů
Obr. 4.: Měřítko staré vojenské topografické mapy. U nové topografické mapy AČR slovní měřítko
již není a místo něj jsou uvedeny další délkové jednotky (yardy a míle). Zdroj: archiv autorů
z dálky; z toho důvodu délka grafické osy
nemusí zabírat polovinu mapy.
I v případě grafického měřítka lze hovořit
o vlivu předdefinovaných stylů geoinformačních
systémů na výslednou kvalitu měřítka.
Nejčastější chyby uživatelů GIS jsou
patrně následující (porovnej obr. 3 a 5):
Jednotky jsou ponechány ve slovním vy-1.	
jádření, k tomu často v anglickém jazyce
na české mapě (např. Kilometers nebo dokonce
Miles).
Jednotky nejsou umístěny za poslední2.	
hodnotou, nýbrž za osou.
Dělení měřítka je provedeno v neelegant-3.	
ních (tj. nenázorných) hodnotách (např.
0–625–1250 atd., případně i horší), výjimkou
nejsou ani hodnoty v podání desetinných
čísel (např. 0–2,5–5 atd.) nebo příliš
velkých čísel (např. 0–10 000–20 000
atd.).
Hodnoty nejsou zarovnány na střed vůči4.	
odrážkám.
Měřítko na sebe zbytečně poutá zvýšenou5.	
pozornost.
Grafická podoba měřítka není u všech map6.	
pocházejících z jednoho díla jednotná.
Jak už bylo řečeno v úvodu, existuje celá
klasifikace měřítek. Stejně tak se výraz měřítko
používá i pro pomůcky užívané například pro
měření sklonů (sklonové měřítko pro vrstevnice)
nebo je lze zařadit spíše do kategorie legendy
mapy (např. hodnotové měřítko). Tento
grafický obrazec sice již není základním kompozičním
prvkem, je však povinnou součástí
kartodiagramu.Ale o tom někdy příště.
Jan D. Bláha, Tomáš Hudeček,
Katedra aplikované geoinformatiky
a kartografie PřF UK v Praze,
blaha4@natur.cuni.cz, houda@atlas.cz
Literatura:
Čapek, R. (1992): Geografická kartografie.
SPN, Praha, 373 s.
Hojovec, V. a kol. (1987): Kartografie.
GKP, Praha, 660 s.
Kuchař, K. (1961): Early Maps of Bohemia,
Moravia and Silesia. ÚSGK, Praha,
74 s. a 12 obrazových příloh
MacEachren, A. M. (2004): How Maps
Work. The Guilford Press, New York, 513 s.
Voženílek, V. (2001): Aplikovaná kartografie
I – tematické mapy. 2. přepracované
vydání, Vydavatelství UP, Olomouc,
187 s.
Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o.
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel. 224 933 996, mob. 603 527 207, e-mail: ncgs@ncgs.cz,
www.ncgs.cz
Učebnice pro gymnázia
2. vydání, 140 stran, 149 Kč 2. vydání, 136 stran, 149 Kč 1. vydání, 96 stran, 119 Kč