Většinou kráčejí po podkladu porostlém koloniemi korálů, hub či mechovek, které vyžírají.
Podkmen: KORÝŠI (Crustacea)
Obývají primárně vodu a k jejich typickým znakům patří větvené končetiny (obr. 5.468), dva páry tykadel (antenuly a antény) a primární žábry vzniklé z tenkostenných přívěsků končetin. U mnoha skupin srůstá hlava s několika články hrudi a vytváří tak hlavohruď. Příústní končetiny tvoří pár kusadel (mandibul), dva páry čelistí (maxil) a tři páry čelistních nožek vzniklých z hrudních končetin. Ostatní hrudní nohy slouží k pohybu, některé nesou žaberní přívěsky. Podobně fungují i končetiny zadečkové, které se podílejí i na předávání spermií či nošení vajíček. Vylučovací orgány odvozené z metanefridií vyúsťují u základu tykadel (antén) či čelistí (maxil). Zrakové orgány mohou být typu složeného oka, u larev a někdy i u dospělců přistupu-
1. pár tykadel (antenuly)
2. pár tykadel (antény)
kusadlo (mandibula) čelisti (maxily) 1. páru čelisti (maxily) 2. páru
příústní nožky
kráčivé nohy
'řJílSev^      zadečkové nožky (pleopody)
%3$J poslední tělní článek telzon s přívěsky Wi (ploutvičkou)
Obr. 5.468 Korýši (Crustacea). Obecné schéma končetin raka říčního (Astacus fluviatilis).
je jednoduché, nepárové oko naupliové. Korýši jsou většinou odděleného pohlaví, pouze třída svijonožců (Cirripedia) zahrnuje hermafrodity, zejména z důvodů trvale přisedlého způsobu života dospělců. Ontogenetický vývoj je primárně nepřímý s nejčastější larvou naupliového typu (nečlánkovaná, s třemi páry končetin a nepárovým naupliovým okem).
Korýše lze rozdělit do více než deseti tříd. Uveďme ty nejvýznamnější: Lupenonožci (Branchiopoda). Nohy mají lupe-nitý tvar. Patří sem několik řádů.
hrudní nožky
složené oko
Obr. 5.469  Lupenonožci (Branchiopoda). Žábronožka letní (Branchipus schaefferľ).
• Žábronožky (Anostraca). Nemají hřbetní štít (carapax), hlava nesrůstá s hrudními články, končetiny nesou nápadné žábry (obr. 5.469). U nás žije několik druhů v čistších stojatých vodách a živí se filtrací detritu a mikroorganizmů. Žáb-ronožku solnou (Artemia šalina) lze nechat vylíh-nout v solném roztoku z klidových vajíček nasbíraných na pobřeží moře a prodávaných v příslušných obchodech jako zdroj krmení pro akvarijní rybky.
• Vzácní listonozi (Notostraca, obr. 5.470a) s nápadným hřbetním štítem obývají čisté stojaté vody a při jejich oteplení koncem jara či začátkem léta hynou, zanechavše trvalá vajíčka.
• Největším řádem jsou perloočky (Cladocera, obr. 5.470b), jejichž štít tvoří jakousi bočně zploštělou schránku. Obývají stojaté vody a většina se živí filtrací mikroorganizmů (hlavně řas a bakterií) z vody. Při značně početných populacích silně ovlivňují právě rozvoj vodních mikroorganizmů. V životním cyklu má významné místo heterogo-nie (střídání bisexuálni a partenogenetické generace) vázaná na podmínky prostředí. Partenoge-
503
ŽIVOČICHOVÉ     (A N  I  M A L I A)
504
Obr. 5.470  Lupenonožci (Branchiopoda): (a) listonoh jarní (Lepidurus apus, 7-9 cm) žije v periodických jarních tůňkách, (b) hrotnatka obecná (Daphnia pulex, 1,5-4 mm) je jedním z nejhojnějších druhů perlooček.
netické samice se množí v příznivých podmínkách, zatímco s nástupem nepříznivého období (příliš vysoká teplota a vysychání vod, zamrzání vod) se líhnou samečci a oplozují samičky. Vznikají tak klidová vajíčka (obr. 5.471), která přežívají nepříznivé podmínky, a po jejich vystřídání podmínkami příznivými se z nich líhnou opět partenogenetické samice. Perloočky představují ideální objekt pro studia potravních sítí ve vodě. Buchanky (Copepoda) nemají tělo kryté karapa-xem. Jejich nápadná tykadla zpomalují klesání živočicha do větších hloubek. Hrudní nohy představují pohybové orgány. Výrazné nepárové naupliové oko dalo jméno nejběžnějšímu rodu Cyclops (viz jednoocí obři Kyklopové z řecké mytologie). Samice nosí na zadečku vajíčka ve dvou či jednom hroznu. Buchanky se živí dravě, některé dokonce přešly k parazitickému způsobu života.
Kapřivci (Branchiura). Skupina striktních ekto-parazitů na rybách a obojživelnících s bodavým ústním ústrojím a dvěma přísavkami. Mohou škodit hlavně v chovných rybnících. Jazyčnatky (Pentastomida) byly kdysi třídou kmene Pararthropoda (spolu s želvuškami a drápkovci - viz výše), později samostatným
Obr. 5.471   Ve vývojovém cyklu perlooček (Cladocera) se střídají partenogenetické a oboupohlavní generace. Ephippium je označení pro pouzdro s oplozenými vajíčky tvořící typický sedlovitý útvar, který přečká po uhynutí samice nepříznivé podmínky jako mráz nebo sucho a umožní vylíhnutí partenogenetických samic v příznivějším období.
kmenem, pak příbuznými pavoukovců. V současné době byly zařazeny do příbuzenstva kap-řivců. Mají povrchově kroužkované červovité tělo (obr. 5.472) kryté pružnou chitinózní kutiku-lou, bodavé ústní ústrojí obklopené čtyřmi pří-chytnými háčky. Řada orgánových soustav byla ve vývoji redukována (vylučovací, cévní, dýchací) zřejmě v souvislosti s parazitickým způsobem života. Nervovou soustavu tvoří centrálně umístěná zauzlina s paprsčitě odstupujícími nervy. Jsou to gonochoristi s nepřímým vývojem a střídáním hostitele. Hlavního hostitele představují šelmy, u kterých se vyskytují v horních dýchacích cestách. Jako mezihostitelé slouží larvám velké spektrum savců včetně člověka, který bývá napadán hlavně v tropech, kde žije i většina z 95 druhů jazyčnatek.
a)
b)
c)
Obr. 5.472  Parazitická třída jazyčnatky (Pentastomida): (a) Linguatula multiannulata,
(b) L. serrata - dospělá samice až 13 cm dlouhá,
(c) detail hlavového konce zespodu s 2 páry háčků.