Proč to všechno máme absolvovat? Jaký je cíl?

K čemu je lexikologie dobrá? Šíře slovní zásoby odráží šíři našeho světa. Schopnost pojmenovat svět kolem sebe odráží schopnost vidět svět kolem sebe. Tyto schopnosti je nutno kultivovat. (U žáků i u sebe – vyučující(ho). Jak například pojmenovat posouvátko/posuvník na okraji obrazovky? A potřebujeme něco takového pojmenovat?)

tendence pojmenovávat věci kolem sebe

ve Skotsku jsme hledali slovo pro žlutě kvetoucí keře gorse (či jak se to píše? jak je to česky?) ale je to jedno, jde o ten princip... snaha rozumět světu a dorozumět se spolu o světě...Může se stát, že se člověk vyskytne v takovém životním stádiu, že jej zajímá, jak se jmenuje nějaký keř... a pokud si z tohoto stádia něco zapamatuje, hodí se mu to pak, když se ho děti ptají: A co je tohle? A co je tamto? ...

Ptáme-li se tedy po cíli, ptejme se i šířeji: K čemu je jazyk? K čemu je výuka ČJ na ZŠ, SŠ (VŠ)?

Jazyk je jedinečný nástroj, s jehož pomocí, ba přímo v něm a díky němu probíhá myšlení. Myslíme jazykem. Zkuste si ostatně myslet bez jazyka… A vyzvěte k tomu i své žáky. Jen ať si to zkusí… Nebo ať si zkusí chvíli nemyslet… Jak je těžké jazyk/myšlení, alespoň na chvíli zastavit…

V jakém jazyce myslíte? Pravděpodobně málokdo z vás dokáže myslet v jiném jazyce než v mateřském (byť bilingvnosti na našem území přibývá), a pokud ano, tak jen v určité omezené podobě, která by potřebovala ještě cizelovat…

„Uvědomělé poznání stavby jazyka je podmínkou úspěšného spisovného funkčního komunikování.“ (Čechová 1989)

Jistěže ne všichni žáci potřebují jednou nutně komunikovat spisovně. Ale společnost potřebuje, aby alespoň někteří její členové tuto dovednost měli (ve veřejnoprávních médiích jsou potřeba redaktoři, moderátoři, komentátoři, kteří spisovnou – nebo raději formální – komunikaci ovládají). Ostatní žáky učíme komunikovat funkčně, a tedy někdy i nespisovně.