(Pohádka) O třech Ferencích

Bylo nebylo, byli postulováni tři Ferencové. ReFerenc, InFerenc a DiFerenc.

„Struktúrnělingvistickou práci s jazykovým znakem vymezíme po strukturalisticku, tedy negatívně.  Je-li referenční ten přístup, pro který interpretace jazykového výrazu jakožto znaku končí nalezením mimojazykové skutečnosti, k níž onen výraz odkazuje, a je-li inferenční ten přístup, pro který interpretace jazykového výrazu jakožto znaku končí nalezením mimojazykové skutečnosti, jež užití onoho výrazu vyvolala, bude náš přístup diferenční a bude spočívat v porovnávání jazykového výrazu jakožto znaku s jinými výrazy jakožto znaky. Referenční přístup, související s [aristotelsko-scholastickou] tradicí zmíněnou [výše], uvádí do jazykovědy sémantiku logického modelování, inferenční přístup, příznačný pro tzv. «pragmatický obrat v jazykovědě», sémantiku logického modelování přímo neodmítá, spíše ji odsouvá jako málo důležitou a vysoko nad ni coby hlavní kritérium pro hodnocení jazykových výrazů klade úspěšnost řečového aktu, při němž jsou ony výrazy použity. Při diferenčním přístupu chceme vystavět jazykovou sémantiku uvnitř jazyka a z jazyka. Přináší to s sebou požadavek integrovat do jazykovědy řadu jevů kultúrně-sociálních. A je to tak v pořádku, uvážíme-li, že jazyk je jevem kultúrně-sociálním.“[1]

[Hoskovcova pozn. pod čarou č. 3:] „Použitá terminologie (referenční, inferenční, diferenční) i charakteristická práce s jazykovým znakem, která se k jednotlivým přístupům váže, se vědomě opírá o program interpretatívní sémantiky, jejž formuloval François Rastier (1987, 2001; tam i podrobnější bibliografie).“[2]