Zde si předvedeme jen naprostý úvod do lexikálního rozboru (nebo spíše do práce s textem) ve škole. Další možnosti si předvedeme buďto na semináři lexikologickém, anebo na seminářích jiných (kupř. CJp059 Didaktika interpretace textu). 

___________________________________________________________

INDIÁNI

cílovka: 2. stupeň ZŠ (klidně i 5. ročník z 1. stupně ZŠ)

cíle: žák(yně) vysvětlí/vyjádří význam slov sekyra, prales, pádlo… žák pojmenuje pravěké období (dobu kamennou) v souvislosti se způsobem života indiánů; žákyně charakterizuje způsob života v době kamenné (popíše způsob získávání a zpracování potravy, popíše sociální vztahy a vazby ve skupině i interakce mezi skupinami); žactvo porovná a zdůvodní (rozdílnost v) chování indiánů a Italů během přesouvání kánoe; žactvo argumentuje pro/proti tvrzení, že lidé v civilizaci jsou šťastnější než lidé v pralese; žák rozumí argumentům spolužáka a vyjádří je vlastními slovy; na protiargumenty žákyně kultivovaně reaguje argumenty svými; 

potřeby: fotoaparát ― nejlépe na telefonu některého z žáků

‒ tisk: každému vytisknout jeden papírek s jedním slovíčkem na pantomimu (jeden mít zvlášť pro pantomimu pro všechny);

‒ každému vytisknout text k četbě (2 strany);

‒ uspořádat lavice ve třídě tak, ať se skupinky vzájemně neruší;

čas: min. 2 vyučovací hodiny

EVOKACE (5 min. instrukce + 5–10 minut jeden žák přede všemi + 10 minut skupinky = 20–25, takže 30 minut).

Pantomima na slova:

Nejdříve jeden žák před tabulí předvede pantomimu pro všechny; potom ve skupinkách 3‒4 žáků; 

pro pantomimické předvádění významu má každý žák na lístečku vytištěno jiné slovo, a to proto, aby se skupinky vzájemně nerušily (aby žactvo z jiné skupinky nemělo možnost poznat pantomimu podle toho, že dané slovo vykřikne někdo ve skupince vedlejší).

___________________

Slovo pro všechny:

mačeta

___________________

Tabulka se slovy na pantomimu (je potřeba rozstříhat ✂ na jednotlivá políčka) ― viz násl. stranu. 

Počet slov je případně nutno doplnit o slova další (podle počtu kusů žactva ve třídě).

✂ Tabulka se slovy na pantomimu (je potřeba rozstříhat ✂ na jednotlivá políčka): Tabulka je k dispozici v (proto)skriptech.

Po pantomimě: kmeny a kořeny

Žáci zůstanou rozdělení ve skupinách, každá skupinka se domluví, kdo bude kmen, zbytek jsou kořeny.

UVĚDOMĚNÍ (10 minut samostatná práce + 10 minut mapy na tabuli = 25, takže 30 minut)

Každý žák dostane svůj text o indiánech, a ten si v tichosti přečte. 

Na četbu textu je max. 5 minut, ale některým postačí i méně.

Text (viz následující strana):

Text: Indiáni

„[…] po sedmi a půl měsících jsem měla na «správnost» džungle daleko přesnější pohled. Poznala jsem indiány z kmene Tauripanů, […], celé klany a rodiny, doma v chýších, cestující po skupinách i při lovu, jak žijí život živočišného druhu ve vlastním přirozeném životním prostředí, bez podpory zvenčí. Pouze mačety a sekyrky měli ocelové místo původních kamenných. Byli to nejšťastnější lidé, jaké jsem kdy kde viděla, akorát jsem si toho tenkrát skoro nevšimla. Byli od nás tak odlišní. Menší, méně svalnatí, a přesto schopní unést těžší náklad na větší vzdálenost než ti nejlepší z nás.“¹

[…]

„Naše malá lehká hliníková kánoe už nám nestačila, vyměnili jsme ji tedy za daleko větší, vyrobenou z jednoho kmene stromu. Byla tak velká, že vypadala poloprázdná, i když se s námi jednou plavilo sedmnáct indiánů se všemi zavazadly. Přepravit toto plavidlo půl míle přes balvany kolem vodopádu ― tentokrát jen za pomoci čtyř pěti indiánů ― to byla docela děsivá představa. Znamenalo to naskládat klády a posouvat po nich kánoi, a to v žáru nemilosrdně pražícího slunce, znamenalo to nečekaně klouzat do škvír mezi balvany, to když se kánoe nekontrolovatelně vytočila, a odírat si o žulu holeně a kotníky a vlastně všechno, na co spadnete. Už jsme přenášeli malou kánoi. Já i oba Italové jsme věděli, co nás čeká, a několik dnů jsme strávili v hrůze z dřiny a z bolesti. Toho dne, co jsme dojeli k vodopádům Arepuchi, jsme již byli na to utrpení připraveni a začali jsme tahat tu obludu přes skály. Měli jsme pochmurný výraz ve tváři a nenáviděli jsme každou sekundu, která měla přijít.

Ta prokletá kánoe byla pěkně těžká. Když se zhoupla na stranu, kolikrát někoho z nás přivalila na horkou skálu. Chvilku trvalo, než ji ostatní odtáhli. Ve čtvrtině cesty všem krvácely kotníky. Potřebovala jsem chvíli odpočinku, omluvila jsem se a poodešla na vyvýšenou skálu, abych scénu fotografovala. Z té výhodné pozice jsem si […] všimla zajímavé skutečnosti. Dole pode mnou se několik mužů zabývalo jednoduchým úkolem. Dva z nich ‒ Italové ‒ byli celí napjatí, mračili se, ztráceli nervy při každé příležitosti a typicky bez ustání po toskánsku kleli. Ostatní ‒ indiáni ‒ si to užívali. Bavili se těžkopádností kánoe, z boje si udělali hru, mezi tlačením relaxovali, smáli se svým vlastním odřeninám a nejvíc se jim líbilo, když kánoe, jak vrávorala vpřed, jednou toho, jednou onoho přimačkávala. Když dotyčného vysvobodili a on konečně mohl dýchat, opřel se o drásající žulu a smál se vždycky ze všech nejvíc, jak se mu ulevilo. Přitom všichni ‒ Italové i indiáni ‒ dělali stejnou práci, všichni trpěli námahou a bolestí.“²

Flipy (velké papíry) s otázkami:

1.     Kdo je podle Tebe vypravěčka příběhu? (Odkud si myslíš, že je? Jak/proč se podle Tebe v pralese ocitla?)

2.     V jaké (pre)historické době (podle Tebe) žili indiáni, než se setkali s civilizací a dostali od ní ocelové náčiní? (Jak se dá tato doba pojmenovat? Jak se v ní žilo/žije?)

3.     Kde se podle Tebe nachází prales s těmito indiány? Proč myslíš, že právě zde?

4.     Proč myslíš, že se Italové během přesouvání kánoe mračili a proč se indiáni během stejné činnosti smáli?

Kořeny se chodí ptát jiných kořenů z jiných skupin (případně i jiných kmenů z jiných skupin, mají-li tyto kmeny právě čas odpovídat). Odpovědi od ostatních žáků nosí zpět svému kmeni, který odpovědi zapisuje na velký papír.

Skupinky prezentují informace, které sesbíraly. Učitel (příp. sami žáci) zapisuje/í, co uzná/ají za vhodné, na tabuli.

Učitel (nebo spíše žáci sami) vytvoří na tabuli 4 myšlenkové mapy. Ty si nakonec jeden z žáků vyfotí telefonem a pošle je emailem učiteli i ostatním žákům, kteří si foto doma vytisknou a vloží do portfolia / vlepí do sešitu.

Ukázka práce na tabuli (promyslete si, jak otázky a odpovědi uspořádat na tabuli přehledněji):

Nakonec žákům prozradit zdroj textu:

Liedloff(ová), Jean. 2007. Koncept kontinua. Praha: DharmaGaia.

REFLEXE (15‒20 minut, takže min. 30 minut)

Jsou lidé v civilizaci šťastnější než lidé v pralese?

Souhlasím ― proč? vs. Nesouhlasím ― proč?

Vytvoříme dva týmy: každý jde na jednu protilehlou stranu třídy. Jeden tým si připraví argumenty pro, druhý proti. Časový limit mají obě skupiny stejný, tj. 5 minut. Po pěti minutách vyučující obě skupiny „prohodí“, tzn. oznámí jim, že si vymění pozice, vč. zadání, tzn. že si vymění místa ve třídě a připravují si argumenty opačné. 7. ročníky se budou bouřit asi nejvíce ze všech. Opět 5 minut. (7. ročníky 10 minut.)

Potom 5 až 10 minut diskutujeme. Každý by se měl dostat alespoň na chvíli ke slovu. Střídá se vždy jeden mluvčí z jednoho týmu, jeden z druhého, další z prvního atd. Každý, kdo navazuje na předchozí argument, musí nejdříve předchozí argument zopakovat svými slovy, a teprve až předchozí mluvčí odsouhlasí, že ano, toto byl jeho komunikační záměr / smysl jeho slov, poté teprve může navazující mluvčí vyjádřit argument svůj. Na tomto postupu trváme zejména z počátku diskuse. Když se později ukáže, že si žáci vzájemně naslouchají a reagují skutečně na předchozí podněty/argumenty, poté od tohoto „zpomalujícího“ přístupu můžeme upustit, a to v zájmu dynamiky diskuse. Cílem není, aby jedna ze stran „vyhrála“. Cílem je diskuse samotná. Cílem je dobírat se společně (ve společné diskusi) (blíže) k pravdě. (Viz počátky filosofie a demokracie v antickém Řecku.)

_____________________

1Učitel na konci hodiny nadiktuje žákům zdroj: Liedloff(ová), Jean. 2007. Koncept kontinua. Praha: DharmaGaia, s. 26.

2Ibidem, tj. s. 27‒28 (upravil A.V.).

_____________________________

Více na semináři CJp059 Didaktika interpretace textu :-)

„Dál už povídat nebudu, dál už neumím.“ (Jan Neruda: Povídky malostranské – „Hastrman“)

Resp.: Dál už sami...