02 Lexikální systém. Lexikologické metody.
Lexikon vs. gramatika, anebo lexikon a gramatika?
Rozdělení jazyka na lexikon a gramatiku je jen pomocné, didaktické, pedagogické. Toto dělení odmítal už Ferdinand de Saussure a jeho nedostatky vidíme na srovnání jazyků vzdálených genealogicky[1] i typologicky, např. na češtině a čínštině (chcete-li se přesvědčit, naučte se čínsky (pekingskou mandarinštinu) např. přes aplikaci Duolingo). Systém jazyka je v knize Lexikon a sémantika chápán (v souladu s (de) Saussurem) jako kontinuum. Na jednom konci jsou „výraznější, ne však primární pravidla gramatická“ — na druhém konci „naopak převažují pravidla sémantická, projevující se hlavně ve specifické kolokabilitě lexémů (...).“ (Čermák 2010: 11)[2]
Přijměme pracovně distinkci lexikon :: gramatika a všimněme si rozdílů mezi oběma konci tohoto systémového spektra.
Metody a metodologie
Jak získávat nové poznatky o lexikonu, ba jazyce vůbec?
Hlavní metodologické přístupy
1. Empiricky (observací),
2. zobecněním (indukcí) z jazykových dat ověřovaných:
a. introspekcí (subjektivně)
b. formálními metodami (objektivně)
3. deduktivně (Čermák 2010: 15).
[1] Srv. heslo genealogie češtiny v NESČ. Autorství stromového modelu se zde přisuzuje Čelakovskému, který patrně inspiroval obecně známého tvůrce Stammbaumtheorie Augusta Schleichera.
[2] Kolokabilita lexému nechť je možnost spojování jednotlivých lexémů s jinými. Viz heslo v NESČ. Zde se uvádí příklad číst + knihu. Dnes lze číst jednání/chování člověka = rozumět mu, interpretovat ho. Dle NESČ nelze číst kámen. Ovšem dle Jaroslava Duška lze poslouchat kámen, slyšet a rozumět, co říká. (Tento způsob komunikace je ovšem už mimo dosah lingvistického zkoumání. Možná jen zatím. Ovšem opět: na ZŠ lze využít i toto. Kdybyste, milé žactvo, dokázali rozumět tomu, co říká kámen, co byste asi slyšeli? Představte si tu miliony, ba stamiliony let dlouhou paměť. Co všechno by vám mohli říct?)