„Stylové hledisko členění slovní zásoby“

„Současné rozlišování (funkčních) stylů. Lexikální prostředky stylů. Slova stylově neutrální. Stylová příznakovost slov. Stylové vrstvy lexikálních jednotek: slova hovorová, knižní, odborná (termíny),“ publicismy, poetismy. „Další stylové vrstvy slov z hlediska stylově komunikačních funkcí (viz např. stylistickou část v Příruční mluvnici češtiny.)“ (Uher 1998: 14)

„Při slohotvorné činnosti je nejdůležitější volba slov a slovních spojení.“ (Minářová 2015: 29) „Lexikální prostředky se jeví jako základní stylistické prostředky.“ (ibid.) Odtud také provázanost disciplín lexikologie a stylistiky, a tedy také společná část učiva těchto předmětů. „Každé slovo má svou stylistickou (slohovou) hodnotu. Ta souvisí nejen s lexikálním významem slova samého, ale vyplývá především z celé jeho stylistické (resp. stylové) charakteristiky, dále pak z konkrétního umístění slova a slovního spojení v kontextu.“ (ibid.)

„Při výběru lexikálních prostředků ve vztahu k funkci, cíli, záměru autora atd. musí [kapitálky AV] komunikant přihlížet k existující stylistické diferenciaci slovní zásoby.“ (ibid). Musí? Nic nemusí. Komunikant je pyšná princezna. Ovšem zajisté může či – pokud přihlíží, tak tento jeho ohled může mít kladný vliv na výsledný text.