1
Jak psát závěrečnou práci ve francouzském jazyce a čeho se vyvarovat
Úvodem
Tento text, jehož cílem je upozornit na nedostatky při psaní závěrečné práce ve francouzském
jazyce, vznikl na základě dlouhodobých zkušeností při vedení a oponování závěrečných prací.
Nezabýváme se zde obecnou problematikou psaní závěrečné práce, tj. výběrem a zaměřením
tématu, řešením problému, metodami zpracování apod., ale poukazujeme na konkrétní chyby,
kterých je třeba se vyvarovat.
Na úvod zdůrazňujeme, že dobrá závěrečná práce většinou vznikne jen při úzké spolupráci
konzultanta a studenta. To vyžaduje velkou míru vzájemného respektu a schopnosti vyslechnout
a přijmout názory a návrhy druhé strany. Nezřídka se však stává, že student není s to akceptovat
dobře míněnou kritiku, což se projeví v konečném výsledku a nepříznivým hodnocením práce.
K tomu také muže dojít, jestliže studenti svou práci málo konzultují nebo ji dokonce na první
konzultaci předloží jako hotovou k posouzení. Toto je nejhorší varianta, neboť student v případě,
že práce neodpovídá daným požadavkům, již obvykle není schopen ji přepracovat a zbytečně si
komplikuje ukončení studia.
Minimální rozsah práce bez příloh (viz Pokyn děkana č. 1/2015)
- bakalářská práce: 45 normostran, tj. 81000 znaků včetně mezer
- diplomová práce: 65 normostran, tj. 117000 znaků včetně mezer
Bibliografie, ze které se čerpalo pro tento dokument
Čmejrková, S., Daneš, F., & Světlá, J. (1999). Jak napsat odborný text. Praha: Leda.
Eco, U. (1997). Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia.
Filka, J. (2002). Metodika tvorby diplomové práce. Brno: Knihař.
Sborníky ze studentských konferencí: K metodologické problematice psaní disertačních
a diplomových prací, PdF MU, 2007. Aplikace didaktických zásad v závěrečných písemných
pracích z cizího jazyka, PdF MU 2008. Viz webové stránky katedry, rubrika Knihovna.
Spousta, V., Maňák, J., Šťáva, J., & Dohnálková, Z. (2000). Vádemékum autora odborné a vědecké
práce (se zaměřením na práce pedagogické). Brno: PdF MU.
Zbíral, R. (2009). Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací. Praha:
Linde Praha.
1. Základní kroky při psaní závěrečné práce
1.1 Výběr tématu
Zpravidla dva roky před plánovaným ukončením studia se student seznámí s vypsanými tématy
závěrečných prací. Po dohodě s vedením příslušné katedry je možné navrhnout vlastní téma práce
vycházející z předchozích teoretických nebo praktických prací studenta. Upřesňování tématu
probíhá na základě studia literatury a po konzultacích s učitelem, který dané rámcové téma vypsal.
Podle Umberta Eka „[k]do chce psát [závěrečnou] práci, musí si najít takové téma, které je
schopen zpracovat.“ (Eco, 1997, 27).
To znamená, že:
- téma by mělo odpovídat zájmům studenta a navazovat na jeho dosavadní studium,
- prameny nutné pro zpracování práce musí být fyzicky dostupné,
- zpracovatelnost veškerých podkladů by měla odpovídat kulturní úrovni studenta,
- metodologické předpoklady pro daný výzkum musí být na takové úrovni, aby odpovídaly
zkušenosti a dosavadní průpravě studenta (viz Eco, 1997, 26-27).
2
1.2 Projekt práce
Závěrem výše uvedené činnosti je projekt závěrečné práce, který student vypracuje, dá vybranému
konzultantovi ke schválení a následně jej vloží do IS MU (Studium / Rozpisy studentů / Přehled
balíků s tématy/variantami).
1.3 Vlastní psaní práce
Student pracuje na závěrečné práci a své výsledky pravidelně konzultuje s vedoucím práce.
1.4 Odevzdání práce
Vyhotovenou závěrečnou práci student odevzdá ve dvou exemplářích svému konzultantovi, který
zkontroluje všechny náležitosti. Následně ji student vloží do IS MU (Osobní administrativa /
Student / Věci týkající se celého studia: (Nové) – Vkládání závěrečných prací do IS MU).
1.5 Obhajoba
Vedoucí katedry určí oponenta závěrečné práce. Posudky vedoucího práce a oponenta musí být
studentovi doručeny e-mailem nejpozději 3 pracovní dny před obhajobou. Při obhajobě student
stručně představí svou práci a vyjádří se k oběma posudkům.
2. Struktura závěrečné práce
Kromě základních požadavků stanovených fakultou, tj. obálka, úvodní stránka, prohlášení,
bibliografický záznam, anotace, resumé, klíčová slova atd., by závěrečná práce z francouzského
jazyka měla mít následující strukturu, od níž by se studenti neměli příliš odchýlit (konečnou formu
by však měli vždy konzultovat s vedoucím práce):
1. Název práce
2. Obsah
3. Úvod
4. Teoretická část
5. Empirická část
6. Didaktická část
7. Metodický list č. 1, 2, 3, ...
8. Závěr
9. Bibliografie a webografie
10. Přílohy
1. Titre du mémoire
2. Table des matières
3. Introduction
4. Partie théorique
5. Partie empirique
6. Partie didactique
7. Fiche pédagogique 1, 2, 3, ...
8. Conclusion
9. Bibliographie et sitographie
10. Annexes
3. Rozbor závěrečných prací
Nyní se zaměříme na jednotlivé části výše uvedené struktury závěrečné práce s poukázáním na
nedostatky, které se v nich často objevují. Ty budou prezentovány v kurzívě. Budeme se zde řídit
třemi hledisky, která obvykle sledujeme při závěrečném hodnocení, tj. obsahovým záměrem,
jazykovou správností a požadavky na formální úpravu.
3.1 Rozbor závěrečných prací z hlediska obsahového záměru a naplnění zadání
Na úvod k této problematice musíme podotknout, že se studenti občas odchylují od původního
tématu. Je to zřejmě způsobeno tím, že při psaní projektu závěrečné práce ještě nemají jasno, co
vlastně chtějí zpracovávat, a dopracují se k tomu teprve při rešerších a analýze nashromážděných
podkladů k práci. Je tedy nutné, aby studenti nepsali projekt své práce v časové tísni a své téma si
předem řádně promysleli a projednali s budoucím konzultantem.
3
Název práce
Je výhodnější, když se název práce formuluje až nakonec. Udává se sice už v zadání závěrečné
práce, může se však stát, že se během její realizace od původního tématu mírně odkloníme a pak
název zadání nesouhlasí s obsahem. Název je velmi důležitý a měl by zároveň obsahovat
i významná klíčová slova.
Obsah / Table des matières
Je-li práce členěna hustěji (soupis všech úrovní podkapitol by vyšel na několik stran), pak je
vhodné prezentovat tento detailní soupis až na posledních stranách práce (s názvem Table des
matières) a na začátek práce před Úvod (Introduction) vložit shrnující výčet hlavních kapitol
s názvem Sommaire. Jde-li o málo členěnou práci, pak se Table des matières (tzn. celý detailní
výpis názvů kapitol a podkapitol a jejich stránkování) uvádí na začátku práce.
Úvod / Introduction
Než vůbec začneme psát, musíme si vybrat, jak svou osobu zapojíme do textu. V závěrečné práci
z francouzského jazyka většinou píšeme v 1. osobě množného čísla (tzv. autorský plurál). V daleko
menším rozsahu se používá první osoba jednotného čísla.
V úvodu k závěrečné práci se má na dvou až třech stránkách představit v širším kontextu
problematika, která se bude traktovat, případně současný stav vědeckého bádání v dané oblasti,
dále jasně formulovat téma své práce, cíle, jichž chceme dosáhnout, metody, které k tomu
použijeme, a uvést členění práce.
Nezřídka se setkáváme s tím, že studenti píší úvod v časové tísni v době, kdy už mají práci
odevzdat, a tak nestačí text vhodně zformulovat a konzultovat s vedoucím práce. Pak se zde omezí
pouze na tři čtyři krátké odstavce, v nichž stručně sdělí, na kolik částí je práce rozdělena a co
každá část obsahuje. Vzhledem k tomu, že tyto informace si čtenář už mohl přečíst v obsahu,
takový úvod nic nového nevypovídá.
Teoretická část / Partie théorique
Po úvodu následuje část teoretická, která je jádrem práce a zároveň odrazovým můstkem pro část
praktickou. Zde student zjišťuje, jaký je aktuální stav poznání o dané oblasti a  hodnotí závěry, ke
kterým dospěli jiní badatelé. Provádí tedy analýzu zdrojů relevantních pro téma své práce, zaujímá
k nim kritické stanovisko, případně je obohacuje o další teoretické závěry.
Často se setkáváme s tím, že studenti neumějí zaujmout kritické stanovisko k získaným informacím,
především k údajům nalezeným na různých internetových stránkách. Neuvědomují si, že ne všechny
informace zde mohou považovat za seriózní. Závažnějším problémem však je, jak studenti
excerpované poznatky prezentují. Máme na mysli problematiku týkající se odkazů na zdroje,
tj. citace, parafráze apod. Mnohdy celé dlouhé pasáže nejsou uvedeny žádným odkazem, takže to
vypadá, že se jedná o vlastní myšlenku studenta. Jindy odkaz sice je, ale až na konci celé kapitoly
nebo podkapitoly místo toho, aby byl na začátku nebo na konci příslušného odstavce. Také se
stává, že student text doslova přepíše nebo překopíruje a neuvede jako citaci, tj. s uvozovkami
a kurzívou. To zkušený posuzovatel většinou odhalí na první pohled, protože mu to obvykle napoví
jazyková úroveň příslušné pasáže.
Empirická část / Partie empirique
Zde student popisuje provedený výzkum a interpretuje jeho výsledky. Nejčastější formy výzkumu
v závěrečných pracích jsou dotazník, pozorování, testování, případové studie.
Tato část v práci často absentuje nebo se omezuje jen na dotazník, který autorovi práce vyplnili
žáci na praxi.
4
Didaktická část / Partie didactique
Zde studenti navazují na poznatky získané v teoretické části a aplikují je v metodických listech, ve
kterých prezentují originální didakticko-metodické postupy. Didaktická část musí být uvedena
příslušným komentářem, kde student shrne, k čemu dospěl v části teoretické a jak to chce provázat
s částí praktickou. Dále bude charakterizovat metodické listy, popíše jejich strukturu, komu jsou
určeny, jak se s nimi bude pracovat apod. To vše na dvou až třech stranách. Struktura metodických
listů:
Každý metodický list bude mít přibližně stejné formální uspořádání. Bude se skládat z části pro
učitele, kde bude uvedeno téma úkolu, cíl nebo cíle, požadovaný věk žáků a jejich komunikační
úroveň, předpokládaná doba trvání, materiál, uspořádání třídy, popis úkolu, postup, klíč (Corrigé),
transkripce dokumentu (je-li třeba) atd., a části pro žáky. Tato část může být vynechána v případě,
že během aktivity žáci nepotřebují žádný písemný dokument.
Že jde o propojení obou částí, však někdy není poznat, protože chybí text, který by to avizoval.
Samotné metodické listy také vykazují značné nedostatky. Přitom s technikou jejich tvorby se
studenti seznamují během studia. Nedostatky se často projevují už v jejich záhlaví, kde by měl být
název aktivity, cíle, požadovaný věk a jazyková kompetence žáků, dále použitý materiál, časová
dotace, uspořádání prostoru třídy apod. Potenciální zájemce by tak měl na první pohled zjistit, zda
se mu navrhovaná aktivita bude hodit. Nejproblematičtější je zde stanovení kompetencí nutných ke
zvládnutí úkolu. Není to snadné pro studenta, který ještě nemá učitelské zkušenosti, ale referenční
tabulka Společného evropského referenčního rámce pro jazyky mu může pomoci.
Závažnějším nedostatkem metodických listů je však absence didaktických postupů, špatně
formulované zadání, úkoly nevhodné pro daný věk a kompetence žáků, stále stejné typy úkolů nebo
aktivity zaměřené na procvičování jen jedné řečové dovednosti či dokonce úkoly zaměřené na
vysvětlování nové gramatiky. Chybí také rozdělení metodických listů na část pro učitele a na část
pro žáka. Metodický list pro učitele má obsahovat vše, co bylo uvedeno výše, list pro žáka by měl
mít konkrétní úkoly spolu s obrázky, tabulkami apod. potřebnými k jejich zvládnutí.
Závěr / Conclusion
V závěru student zhodnotí splněné cíle, shrne nejdůležitější poznatky a odpoví na otázky, které si
položil v úvodu.
Nejčastější chybou zde je, stejně jako v úvodu, podcenění důležitosti této části a omezení se na
popis toho, jak je práce rozčleněna a o co se v které části jedná.
Bibliografie a Webografie / Bibliographie et Sitographie
Seznam použité literatury a dalších zdrojů je velmi důležitou součástí každé práce. Vyžadujeme
přísné dodržování normy záznamu bibliografických údajů, zvláště pak elektronických.
Přílohy / Annexes
Do příloh se zařazují různé dokumenty (obrázky, grafy, fotokopie apod.), jež souvisejí
s informacemi v korpusu práce a na které v textu odkazujeme. Pokud dokument úzce souvisí např.
s úkolem v metodickém listě, pak jej vložíme do příslušného místa v práci. Stránky příloh se
nečíslují, číslují se jednotlivé přílohy, jejichž soupis se udělá předem. Příklad:
Annexe 1 : Échelle globale du CECRL
Annexe 2 : Tableau des activités de classe
Annexe 3 : Test d’évaluation 1
5
3.2 Rozbor závěrečných prací z hlediska požadavků na jazykovou správnost
Většina závěrečných prací je psána dobrou francouzštinou, ale některé vykazují značné nedostatky.
Upozorňujeme, že vedoucí práce není povinen chyby průběžně opravovat, i když často není s to
odolat. Student, který se rozhodne psát závěrečnou práci ve francouzském jazyce, by se na to měl
náležitě připravit i po technické stránce. Především by si měl obstarat počítačový korektor pro
opravu francouzského pravopisu nebo alespoň zjistit, kde si může text průběžně opravovat.
Většinou se totiž jedná o různé překlepy nebo pravopisné chyby, které je korektor schopen odhalit.
Jako příklad nejčastějších pravopisných chyb můžeme uvést nedůsledné používání interpunkce
a spojovníku, jež je součástí slova nebo výrazu, např. v inverzi (voulez-vous), u zájmen v rozkaze
(donne-le-lui), ve složených slovech (St-Martin, laissez-passer, vis-à-vis, c’est-à-dire, Jean-Paul
atd.).
U gramatických chyb se jedná především o používání určitého a neurčitého členu, zájmen,
předložek a předložkových spojení, shod, složeného perfekta (passé composé) a imperfekta či
dokonce jednoduchého perfekta (passé simple) apod. Ze stylistických nedostatků to jsou zvláště
dlouhé věty, ve kterých se obvykle ztrácí základní myšlenka. Další stylistické neobratnosti se
nacházejí tam, kde studenti pracují s informacemi v českém jazyce, jež se pak snaží spíše doslova
přeložit do francouzského jazyka místo toho, aby je ve francouzském jazyce vyjádřili.
S jazykovou stránkou souvisí i problematika psaní řadových číslovek. Jak víme, řadové číslovky ve
francouzštině nejsou označeny tečkou jako v češtině, ale určitým členem a koncovým označením
přípony v horním indexu, např. le XXe
siècle. Pro označování stránek, kapitol, odstavců nebo např.
pořadí metodických listů či příloh se používají základní číslovky psané za slovem, např. Chapitre
1, Fiche pédagogique 2, Annexe 3 atd.
Didaktická terminologie týkající se činnosti učitele a žáků, tj. enseignement, apprentissage,
apprenant, élève, étudiant (vyučování, učení, žák, student), má také svá pravidla. První dva výrazy
odkazují k činnostem, jež vykonává učitel (enseignement) během výuky a žáci (apprentissage)
během výuky, ale i mimo ni (např. doma). Ve francouzském kontextu se proto oba výrazy uvádějí
dohromady, jedná-li se o činnosti obou subjektů: enseignement/apprentissage. Co se týče výrazů
apprenant a élève (étudiant), první označuje žáka obecně a používá se v teoretických dokumentech
(např. v teoretické části práce), druhý se používá tam, kde se jedná o konkrétní práci se žáky, tedy
např. v metodických listech. Pozor však na to, že slovo élève se používá pro žáky základní a střední
školy, výraz étudiant se používá výhradně pro studenty na vysoké škole.
3.3 Rozbor závěrečných prací z hlediska požadavků na technickou stránku
Také technická stránka práce je vizitkou studenta a je nutno věnovat jí zvýšenou pozornost, protože
na ní závisí přehlednost a čtivost textu. Především se jedná o:
- typ písma: v celé práci zachovávat pouze jeden typ, např. Times New Roman,
- řádkování: používat stejné řádkování textu (obvykle 1,5), mezery mezi odstavci, nadpisy,
- číslování: stránek a nadpisů, tj. nadpisy první, druhé, třetí atd. úrovně,
- zvýraznění: důsledně dodržovat typy zvýraznění (tučně, kurzívou, podtrženě apod.) pro určitý
druh informací, např. nadpisy, názvy publikací, citace atd.,
- přehledné členění na kapitoly, podkapitoly a odstavce,
- vzhled stránky, okraje, zarovnání textu vpravo apod.
V závěrečných pracích se také často objevují tři druhy apostrofů ’/‘/', z nichž poslední se vyskytuje
důsledkem překopírování z internetových zdrojů. První je správný, druhý se obvykle zobrazuje
v této podobě, když autor nemá zapnutou francouzskou klávesnici nebo ve Wordu nastavený
francouzský jazyk.
6
4. Plagiátorství a internet
Nebudeme se zabývat pravým významem slova plagiátorství, tj. vydáváním jiného díla za své, ale
stahováním celých pasáží či dokonce celých dokumentů z internetu.
Zdůrazňujeme, že vysokoškolští učitelé obvykle snadno odhalí jakoukoli odchylku od vlastní
studentovy práce. V první řadě je to jazyková úroveň, která hodně napoví. Vzhledem k tomu, že
studenti ještě nemají tolik zkušeností, často si nejsou vědomi, že se jejich vlastní text diametrálně
liší od textu zkopírovaného. Přitom se nemusí jednat jen o lepší jazykovou úroveň, ale především
o jiný způsob vyjadřování, používání jiných formulací, výrazů, textových konektorů apod.
Dokonce se stává, že si studenti ani nevšimnou, že ve staženém textu je použito passé simple,
zatímco oni běžně používají passé composé, dále jiný druh a velikost písma, jiná nebo jinak použitá
interpunkční znaménka, jiný apostrof atd. V této souvislosti upozorňujeme na to, že vedoucí práce
dostává od studentů jednotlivé části práce k nahlédnutí elektronickou poštou, takže má kontrolu
kopírování usnadněnu.
Závěrem
Na závěr problematiky týkající se psaní závěrečné práce zdůrazňujeme, že jestliže se student
rozhodne psát závěrečnou práci v cizím jazyce, má před sebou mnohem náročnější práci než
studenti, kteří ji budou psát na jiném oboru v mateřském jazyce. Jednak totiž musí napsat práci
odbornou se všemi jejími parametry, jednak ještě v přijatelné formě cizího jazyka. Každý si tedy
musí dobře promyslit, zda je schopen obstát v tomto nelehkém úkolu. Proto všem, kteří mají zájem
psát závěrečnou práci ve francouzském jazyce, přeji, aby našli vhodné téma a konzultanta, který
povede jejich kroky ke zdárnému výsledku.