(…) Řepa je tak veliká, dědek tahá, naříká. Bábě už je dědka líto: „Tak my jdem, ty nenasyto!“ Chytli se a tahají, dědek řepy, bába dědka, vnučka báby, táhnou… táhnou… nevytáhnou. „Pomoz, pejsku, kočičko!“ „Haf, haf, ale za kus kosti!“ „Mňau, mňau, ale za mlíčko!“ „Dobrá, dám vám do sytosti!“ Drží se a tahají, dědek řepy, bába dědka, vnučka báby, pejsek vnučky, kočka pejska, táhnou… táhnou… nevytáhnou. Kočka volá myš: „Poběž, myško, pomoz nám!“ „Ty mě, kočko, sníš!“ „Já už myši nechytám.“ Drží se a tahají, myška kočky, kočka pejska, pejsek vnučky, vnučka báby, bába dědka, dědek řepy, táhnou… táhnou… pěkně v řadě, a vtom řepa – rup, vyletí jak zub! Všichni leží na hromadě. (…) * „Byl jednou jeden pán a ten měl doma sovu; ta sova měla kukadla, jako by mu z oka vypadla.“ „A co dělala ta sova?“ „Kuk na toho pána!“ „A co udělal ten pán?“ „Kuk na tu sovu!“ „A jak to bylo dál?“ „Tak já to povím znovu: Byl jednou jeden pán a ten měl doma sovu; ta sova měla kukadla, jako by mu z oka vypadla.“ „A co dělala ta sova?“ „Kuk na toho pána!“ „A co udělal ten pán?“ „Kuk na tu sovu!“ „A jak to bylo dál?“ „Tak já to povím znovu: Byl jednou jeden pán a ten měl doma sovu; ta sova měla kukadla, jako by mu z oka vypadla.“ „A co dělala ta sova?“ „Kuk na toho pána!“ „A co udělal ten pán?“ „Kuk na tu sovu!“ „A jak to bylo dál?“ „Tak já to povím znovu: Byl jednou jeden pán – a dál vyprávěj sám!“ * Je plná vesna. Kdo to tak zvučí? Včely z česna. Je plné léto. Kdo to tak křičí? Rorejs je to. Je podzim plný. Kdo to tak tichne? Mlhy a vlny. Je plná zima. Kdo to tak mlčí? Sníh, který dřímá. * A když se ti nechce spát, budem ovce počítat, šly přes lávku, pod ní kámen, v dlouhé řadě za beranem. Pasáček na břehu stál, on ty ovce počítal, a když nepřišlo k nám spaní, pomůžem mu v počítání. První, to byl v řece kámen, beran druhý, za beranem následují ovce hned, jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Potom šest a sedm, devět, aby nesežral nás medvěd, až ty ovce budem pást. Ještě dvě a jedenáct oveček přes lávku přešlo. Pasáček jak rybář veslo držel v ruce dlouhý bič, půl dne bylo málem pryč. A tak radši zavři očka, pasáček u vrátek počká, co je u nich klika zlatá, a až přijde na jehňata, to už bude hnedle ráno. Jestli spíš, tak řekni ANO, jestli nespíš, řekni NE. A když se ti nechce spát, budem ovce počítat, černé ovce a ty bílé, ať nám není dlouhá chvíle. Už jsme spočítali kámen, ovce, co šly za beranem, a ještě pořád za ním jdou a stále nejsou za vodou. Už i ovečky se ptají, kdypak usneš, cupitají přes ten mostek, přes ten kámen, na druhý břeh za beranem. Ale že je lávka úzká, prkna zablácená, kluzká a pod lávkou voda hrne, ovečky jdou opatrně, vždycky dvě a dvě a dvě, rozvážně a bedlivě. Pasáček má hrozný hlad, u maminky byl by rád, motýl kolem lávky lítá, on se k smrti upočítá. A když nemůžeme spát, pomůžem mu počítat ovečky a zlaté zvonce, ať se dopočítá konce. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ale teď už naposled, pět a šest a taky devět, aby nesežral nás medvěd, on by třeba hrozně rád. Pasáček chce taky spát. Dopočítáme to ráno a teď spi a řekni ANO.