N
A POCESr
H VZDUCHOPLAVCU
Jiří Žáček
Daidalos byl všeumělec v starověké Krétě, vynalézal ve dne v noci, bádal v zimě v létě.
Jednou přišel se žádostí k Mínóovi králi: „Trochu se mi tady stýská po domově v dáli.
Dej mi menší dovolenou na návštěvu vlasti!" Po králově odpovědi zjistil, že je v pasti.
Mínós král mu řekl: „Tůdle! Utrpěl bych ztrátu! Mělo by to zhoubný dopad na obranu státu!"
Kam s tím ale na Daidala! Byl to chlapík s mozkem; zkonstruoval dvoje křídla -slepil peří voskem.
Pravil synu Ikarovi:
„Perutě nám stačí.
Přeletíme širé moře
jako havěť ptačí!"
* Nebojte se, neutonul, vesele si žije -
Perutě si připravili na vysoké skále, udělali dlouhé nosy na Mínóa krále.
Vyletěli, zajásali: „Vzhůru k rodné mezi! Sláva! Nazdar! Křídla předčí všecky vynálezy!"
Zajásali, vydali se na dalekou túru. Ikaros však nedbal rady, letěl přímo vzhůru.
Třeba se chtěl trochu ohřát, možná trpěl mrazem -slunce křídla roztavilo, žuchnul rovnou na zem.
Kdyby aspoň žuchnul na zem -on však skončil v moři. Utopil se jako kotě* k Daidalovu hoři.
A tím končí tragédie
z hlubin dávnověku.
Pokloňme se Daidalovi,
odvážnému Řeku!
ale to by potom byla houby tragédie.
(Dvakrát dvě je někdy pět)