rlejno sýkorek žilo v olšoví u rybníka. Jedna z nich večer sedávala na vršku, zpívala a ráda pozorovala západ sluníčka.
Půlka oblohy bylajako v 0\aín 6 "        a i . dole
jako by se rozhořel. To se milé koňadře tuze líbilo a usmyslela si, že ten rybník zapáli. Beztak má mlynár pozítří narozeniny, tak ať tu je nějaká sláva.
Svůj úmysl si ovšem nenechala pro sebe. Rozhlásila to kdekomu, všichni se.divili a těšili na tu parádu, kosové, špačci, vrány i hejlové, a ovšem nejvíc řečí okolo toho nadělali vrabci. K hořícímu rybníku se chystali i někteří strejci ze vsi a brali si s sebou lžíce. To víte, taková čerstvě uvařená rybí polévka, ta nebude k zahození!
V předvečer mlynárových narozenin se to všechno sletělo a seběhlo k rybníku. Bylo tam národa jako na pouti, jen turecký med a houpačky chyběly. Sýkorka s nalezenou zápalkou v zobáčku třikrát obletěla rybník kolem dokola, než se snesla
k hladině. Škrtla zápalkou © líBÍll©íl a pustila ji
do vody. Nic! Hladina si toho ani nevšimla, jen pár kol udělala. Sýkora zápalku vylovila, škrtla podruhé - a zase mamě. Zkoušela to hodnou chvíli, než přihlížející obecenstvo - zejména ti strejci se lžícemi - začaío nespokojeně brumlat a odcházet. Nakonec to milá sýkorká vzdala a s ostudou odletěla.
Inu - nevšimla si, chuděra, že ta zápalka, kterou našla pod lavičkou u mlejna, byla už