1. Přednáška Teorie mezinárodních vztahů Obsah: 1. Předchůdci teorie mezinárodních vztahů 2. Vznik teorie mezinárodních vztahů 3. Teorie mezinárodních vztahů – ideové proudy: 1. idealismus 2. realismus 3. scientismus 4. kritické teorie (postmoderna, neomarxismus, feminismus, konstruktivismus) 1. Předchůdci teorie MV Čína Mistr Sun a jeho práce: O umění válečném (česky 2005, 2008) O umění válečném Evropa Thukydides (460-406 př.n.l.)- Dějiny peloponéské války jeho nahlížení na válku patří do realistické teorie a je považováno za základ mezinárodních vztahů – MV a MP jsou bojem o MOC. Ve středověku je to především Tomáš Akvinský a jeho analýzy spravedlivé a nespravedlivé války. V renesanci navazuje na Thukydidése především Niccolo Machiavelli / 1469-1527), jeho Vladař je předchůdce moderních teorií mezinárodních vztahů – jak se dostat k moci, jak se udržet u moci, jak se chovat na dobytém území… Jiří z Poděbrad - evropské mírové společenství (idealismus) Hugo Grotius /1583-1645) je zakladatelem mezinárodního práva- vyřeší se anarchie Thomas Hobbes (1588-1679) – nutnost společenské smlouvy – všechna moc panovníkovi.1651- Leviatan. Immanuel Kant - 1725- K věčnému míru – světová občanská společnost, svaz národů, věčný mír, vše na etickém principu - ideový základ idealismu v teorii MV Jean Jacques Rousseau ( 1712-1778) – tak jako Grotius snaha řešit anarchii systému Adam Smith – ekonomická determinace MV Carl Philipp Gottlieb von Clausewitz (1780 Burg bei Magdeburg – 1831 ve Vratislavy) Clausewitz.jpg Byl to pruský generál a významný válečný stratég a teoretik. Jeho hlavním dílem je třídílná kniha O válce (Vom Kriege), válka jako jeden z nástrojů politiky. 19. století – vznik geopolitiky, pokus o vědecký přístup k mezinárodním vztahům, průsečník geografických faktorů a MV 2. Vznik teorie mezinárodních vztahů Ustavení MV jako vědního oboru v roce 1919- zřízena profesura MV (katedra) na University of Wales, snaha koncipovat MV vědomě jako vědní obor. Skutečný rozvoj teorie MV až v 60. letech s nástupem realismu. V ČR se formují MV jako vědní obor až kolem roku 2000. 3. Čtyři velké debaty v teorii MV 1. První debata – mezi idealismem a realismem (40.-50. léta 20. století). O obsahu. Realisté: Edward Hallett Carr- politika je totožná s bojem o moc. Hlásí se k autorům jako byt Thukydidés, Hobbes, Machiavelli. Idealismus-návrat ke Kantovi-snaha o zachování míru, mezinárodní právo. Realismus v debatě vítězí, centrem realistické teorie se stávají USA, základem kniha německého emigranta Hanse Morgenthaua: Politika mezi národy. 2. Druhá debata – mezi realisty a scientisty ( 50.- 60. léta). O metodě. Scientisté kladou důraz na metody přírodních věd, na matematické analýzy. Tato debata nemá vítěze, ale realismus již není dominantní teorií, je jednou z mnoha a scientismus si zachoval místo ve výzkumu MV. V rámci scientismu – teorie her (racionální volba): hra s nulovým součtem hra na zbabělce (kuře) – auta proti sobě – racionální strategie- pokus přesvědčit protivníka, že budete riskovat, aby ustoupil (hrozba jaderního konfliktu) vězňovo dilema 3. Třetí debata – debata mezi paradigmaty ( 70.-80. léta). O obsahu. Po druhé debatě panuje názor, že v MV neexistuje jenom jeden jediný přístup k výzkumu, který je možno považovat za pravdivý, ale že cest k poznání může být i více. Mnohost cest se promítá do mnohosti paradigmat, z nichž každé vytváří vlastní obraz MV. Paradigma – je obecná, nezpochybnitelná teorie, na jejím základě jsou formulovány konkrétnější teorie, které je možno v rámci paradigmatu ověřovat. Nejvlivnější názory se soustřeďují do 3 paradigmat – přežívající realismus - liberálně založený pluralismus - marxismem inspirovaný kritický přístup. Každé paradigma si vytváří vlastní svět, včetně pravidel toho, co pravdivé poznání je a co není. Mezi paradigmaty navzájem a mezi teoriemi v nich obsažených je vztah nesouměřitelnosti – to znamená, že poznatky získané prostřednictvím jednoho paradigmatu, nelze poměřovat s ostatními, takže vlastně nelze ani mluvit o debatě. 4. Čtvrtá debata – mezi pozitivisty a postpozitivisty. O obsahu (ontologické otázky MV) i o metodě poznávání (epistemologie). Pozitivisté – většina současných realistických a liberálních teorií – MV existují objektivně, nezávisle na lidském vědomí (objektivně existují zbraně, konflikty, ekonomická propojení, lidská práva,..). Postpozitivisté – část liberálních teorií, část neomarxistů, postmodernistů, feministů a konstruktivistů – MV nejsou jenom souhrnem materiálních faktorů vojenské, či ekonomické povahy, ale také souhrnem představ, které vedou jednání aktérů MV.