BASKOVÉ A KATALÁNCI VE ŠPANĚLSKU Mgr. Natálie Válková SEPARATISMUS •Separatismus = odloučení, oddělení, odtržení a rozdělení •Tendence oddělit se od centralizovaného státu, prosazovat všechna práva na národní identitu a vyjádřit tak všechny své autonomní požadavky a osvobodit se tímto způsobem od omezování autonomní svobody ze strany centra •Možnosti vytvoření nového státu se již zcela vyčerpaly, proto se nabízí v dnešní době jako jediná možnost pro vznik nového státu separace“ (Baar 2002: 84). Pojem separatismus pochází z latinského slova sēparātiō a znamená odloučení, oddělení, odtržení a rozdělení. Jorge Hurtado Hervas definuje separatismus jako: „tendenci oddělit se od centralizovaného státu, prosazovat všechna práva na národní identitu a vyjádřit tak všechny své autonomní požadavky a osvobodit se tímto způsobem od omezování autonomní svobody ze strany centra“ (Hurtado Hervas 2004: 18). Tuto definici doplňuje Vladimír Baar, když konstatuje, že „se možnosti vytvoření nového státu již zcela vyčerpaly (zejména v období dekolonizace), proto se nabízí v dnešní době jako jediná možnost pro vznik nového státu separace“ (Baar 2002: 84). ŠPANĚLSKÁ ÚSTAVA •Ústava z roku 1978, stanovuje, že je Španělské království konstituční monarchií dodržující základní lidská práva. •V článku dvě je ustanoveno, že se tento stát zakládá na jednotě španělského národa, přičemž ale garantuje svým občanům právo na vlastní autonomii v rámci autonomních společenství a regionů Španělský ústavní systém upravuje Ústava z roku 1978, která v článku jedna stanovuje, že je Španělské království konstituční monarchií dodržující základní lidská práva, kam patří zejména svoboda, spravedlnost, rovnost a politický pluralismus (Cortes Generales 1978: čl. 1). V článku dvě je ustanoveno, že se tento stát zakládá na jednotě španělského národa, přičemž ale garantuje svým občanům právo na vlastní autonomii v rámci autonomních společenství a regionů (Tamtéž: čl. 2). Administrativní členění Španělska •Zakotveno v Ústavě z r. 1978 •Po smrti Francisca Franca v roce 1975 se země postupně začala přetvářet z diktatury na fungující demokratický stát •Vzniká Španělské království jako decentralizovaný stát = rozdělení na autonomní společenství •V současnosti má Španělsko 17 autonomních společenství a 50 provincií + 2 autonomní města Současné administrativní členění Španělského království je zakotveno v Ústavě, která vstoupila v platnost roku 1978. Co se však týče samotného vytváření administrativního systému, jednalo se o poměrně náročný proces. Po smrti Francisca Franca v roce 1975 se země postupně začala přetvářet z diktatury na fungující demokratický stát a činitelé při vytváření nové ústavy museli vyřešit problém s existujícími nacionalistickými hnutími, která právě v tomto okamžiku viděla svoji šanci, jak dostát všech svých autonomních požadavků (Overbeck 2007: 3–5). Zákonodárci se přiklonili k řešení vytvořit ze Španělského království decentralizovaný stát, ve kterém budou jednotlivé oblasti rozděleny na tzv. autonomní společenství, přičemž každé z nich bude mít jasně vymezené pravomoci, ale i povinnosti směrem k centru (Tamtéž). Uvedená problematika je v Ústavě upravena v části s názvem: De la Organización Territorial del Estado (O teritoriální organizaci státu), přičemž v čl. 137 konkrétně ustanovuje rozdělení území na tyto jednotky: municipios (regiony), provincias (provincie) a Comunidades Autónomas (autonomní společenství). Každá z těchto uvedených územních jednotek má dle ústavy svoji vlastní autonomii, která jim umožňuje dosáhnout svých zájmů a požadavků (Cortes Generales: čl. 137). V současné době je území Španělského království rozděleno na 17 autonomních společenství a 50 provincií s tím, že dvě provincie tvoří autonomní města nacházející se na severu Afriky: Ceuta a Melilla Autonomní statut Baskicka •Autonomní statut Baskicka – 1979 •Je zde umožněno používat baskičtinu •Baskové si mohou sami na svém území vybírat daně a za to budou do společné kasy platit 6,24 % všech výdajů •2018 – jednání o obnově a úpravu autonomního statutu •Snaha o prohlášení obyvatel Baskicka za národ •Snaha o rovnost postavení mezi Španělským královstvím • a Baskickem = konec podřazenosti Autonomní statut Baskicka, někdy nazývaný také jako Statut z Guerniky, vstoupil v platnost dne 22. prosince 1979. Článek šest poté doplňuje charakteristiku Baskického společenství, kdy stanovuje postavení baskičtiny (el euskera) na stejnou úroveň jako má kastilština (el castellano), přičemž oba jazyky mají v rámci tohoto společenství postavení oficiálních jazyků a obyvatelé tak získávají právo využívat oba jazyky POZN: Statut obsahuje informace o územním členění, vlajce Baskický nacionalismus •1876 – Baskická nacionalistická hnutí mají své kořeny v •1895 – Baskická národní strana •Francův režim •1959 – vznik Euskadi Ta Askatasuna (ETA) – v případě potřeby je třeba použít i zbraně •Politicko-vojenská ETA •Vojenská ETA •1975 – smrt gen. Franca = uvolnění situace •1978 – Ústava = uvolnění poměrů •2011 – povstání v Bilbau •2018 – vojenská ETA končí svou činnost Baskická nacionalistická hnutí mají své kořeny v druhé polovině 19. století, kdy španělští liberálové Baskům odebrali některé pravomoci. Roku 1895 vzniká Baskická národní strana a celá situace se zhoršuje za režimu generála Franca, který proti Baskům pořádal různé násilné akce (padlo 21 000 lidí) a zakázal baskický jazyk. V reakci na to vše vzniká roku 1959 nacionalistická organizace ETA, která se nebála v případě potřeby použít i zbraně. Právě tato organizace je způsobilá za několik atentátů (mezi které patří ten na Francova nástupce Carrera Blanca). Tím pádem můžeme prohlásit, že se ETA stala teroristickou organizací Roku 1975 se po smrti Franca situace uvolňuje a ETA se rozděluje na: ETU politicko-vojenskou, která atentáty přestává páchat a na ETU vojenskou, která s teroristickými akce pokračuje. Situace se uklidňuje po vydání ústavy roku 1978, která Baskům dávala vysokou úroveň autonomie. Vojenské ETĚ to ale nestačilo, toužili po Baskicku jako nezávislém Evropském státě. Postupem času nacionalistické strany slábnou a roku 2009 ztrácí většinu v parlamentu. I přesto ale probíhalo ještě několik protestů – např. 2011 v Bilbau. Roku 2018 ETA vydala prohlášení, že ukončila svou činnost. Dnes se ale hovoří o tom, že vzhledem k situaci v Katalánsku je možné, že spory propuknou opět i v Baskicku (ukázalo se to např. ve volbách 2017, kdy měl velký úspěch E.H. Bildu kandidující vojensko-politickou ETU. Volby vyhrála Baskická nacionalistická strana). Baskicko se v současnosti soustředí na komunikaci s Madridem Autonomní statut Katalánska •Autonomní statut Katalánska – 1979 •Možnost používání katalánštiny •Možnost samostatného výběru daní •Zlom – 2003 – zvolení Josého Luise Radrígueze Zapatery – slib reformy autonomního statutu •Reforma platná od 2006 • Statut autonomie Katalánska, nazývaný jako Estatu de Sau, vstoupil v platnost v roce 1979 (31. prosince) v oficiální den Generalitat de Catalunya (Parlament de Catalunya 1979). Na rozdíl od Statutu baskického si ten katalánský prošel složitějším vývojem, zejména je důležitá jeho reforma z roku 2006, která často bývá považována za jednu z příčin aktuální politické situace v Katalánsku. Naději na změnu přinesl 13. listopad roku 2003, kdy José Luis Rodríguez Zapatero v rámci svého volebního programu slíbil v Barceloně obyvatelům a představitelům Katalánska, že pokud bude zvolen, podpoří jejich reformu autonomního Statutu. Téměř ihned zasedli katalánští ministři ze všech politických stran, aby v Miravetu vytvořili text nového statutu. Španělská vláda však okamžitě informovala katalánské ministry o tom, jaké limity je potřeba při sestavování obsahu dodržovat, přičemž těmi nejdůležitějšími měly být: za prvé, nezahrnutí stejného ustanovení jako v ekonomické dohodě s Baskickem (tedy vlastní vybírání daní) a za druhé, nezakotvení povinnosti znalosti katalánského jazyka, tedy povinnost, jenž se dle španělské ústavy dává pouze kastilštině. Právě tyto limity způsobily značné komplikace při schvalování statutu v katalánském parlamentu. Po dlouhém vyjednávání se však nakonec 30. března 2006 se však nakonec podařilo schválit reformu Statutu i ze strany španělské vlády, a proto bylo na 18. června vyhlášeno referendum, kterého se zúčastnilo 48,85 % voličů. Pro přijetí nového statutu se vyslovilo 73,9 % voličů, proti bylo 21 %. Na toto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, která byla roku 2010 uznána. A nakonec finální upravený statut se se svým textem téměř ztotožňuje s tím z roku 1979. Katalánský nacionalismus •Požadavek uznání Katalánska jako samostatného národa •2006 – referendum o změně statutu Katalánska •2010 – vznik Moderního hnutí za nezávislost •2012 – Prohlášení o suverenitě Katalánska •2017 – premiér C.Puidemont vyhlásil nezávislou • republiku Katalánsko •Španělské království omezuje katalánskou • autonomii, na vládu je podána žaloba V 19. století vznikají první nacionalistické organizace (př. la Unio Catalanista). Roku 1975 po smrti gen. Franca se mění politická situace v zemi, více se podporuje veřejnost a nacionalistické tendence nabírají na obrátkách. Roku 1979 se měli Katalánci vyjádřit v referendu o samostatnost Katalánska, což nakonec nevyšlo (kvůli účasti 59 % a omezení požadavků). V roce 2006 proběhlo referendum o změně statutu Katalánska – v referendu souhlasilo 73 % voličů, kteří tastupovali 35 % obyvatelstva. Toto referendum označujeme jako jeden z prvních velkých pokusů, jak získat nezávislost. V roce 2010 vzniká Moderní hnutí za nezávislost. Začínají se konat také malá lokální referenda o nezávislost a nebo i protestní organizace. Vrchol nastal roku 2012, kdy katalánci vyzvali vládu, aby oficiálně zahájili proces vedoucí k odtržení Katalánska. Premiér vyhlásil mimořádné volby, které prokázali zájem o nezávislost. Následně bylo vydáno Prohlášení o suverenitě Katalánska, které říká, že si každý Katalánec muže vybrat svou politickou budoucnost. Roku 2014 se mělo konat další referendum (chcete Katalánsko státem?, Chcete, aby byl tento stát nezávislý? – byla na něj ale podána žaloba za protiústavnost a referendum se změnilo na konzultaci. Výsledky prokázaly zájem o obojí. Na základě toho premiér A.Mas vyhlásil nové volby, které vyhrála strana prosazující nezávislost Katalánska. 2017 bylo vyhlášeno nové referendum za nezávislost, které ale ústavní soud prohlásil za protiústavní, ale i tak výsledky ukázali, že 90 % Katalánců nezávislost chce. Nový katalánský premiér C.Puidemont vyhlásil nezávislou republiku Katalánsko, načež Španělsko zareagovalo omezením této autonomie a dalo podnět k odvolání katalánské vlády, byla na ně podána i žaloba za vzpouru a zneužití veřejných financí. Osm exministrů katalánské vlády bylo uvrhnuto do vazby a na premiéra Puidemonta a další 4 ministry, co utekli, byl dán mezinárodní zatykač. Na základě toho byly protesty Katalánců ještě více prohloubeny – např. 11. 9. 2018 – masivní protest více než milionů Katalánců, kteří požadovali nezávislost a propuštění katalánských činitelů. Zajímavé je, že po těchto všech obstrukcích se změnilo veřejné mínění a jen 46 % chce nezávislost a 44 % se odtrhnout nechce. Později je zatykač zrušen a premiér je hledán jen za zpronevěru veřejných peněz, později je ale opět obnoven. Verdikt •14.10.2019 - Katalánští politici dostali 10 až 13 let vězení (hrozba až 25 let za vzpouru – nikdo za ni neodsouzen) •Nejtvrdší trest 13 let – vicepremir Oriol Junqueras - zneužití veřejných fondů na uspořádání referenda •Další exministři - od 10 do 12 POSLEDNÍ NALEZENÉ INFORMACE •Leden 2020 - Belgický soudce se rozhodl přerušit řízení o vydání bývalého katalánského premiéra Carlese Puigdemonta do Španělska. Požívá totiž podle něj imunitu jako poslanec Evropského parlamentu. Zdroje •Aktuální info zde - https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/katalansko •https://theses.cz/id/r4kmze/30783835 •https://media1.webgarden.cz/files/media1:5dd1d19e02aba.pdf.upl/%C5%A0pan%C4%9Blsko-Baskov%C3%A9-a- Katal%C3%A1nci.pdf