egypt53
Suezská krize
.

     V roce 1956 se vyhrotil problém v Suezském průplavu, který skončil krátkým a předem dohodnutým
vojenským konfliktem.
     Suezský průplav byl otevřen roku 1869. Tento průplav bylo svrchované Egyptské území a
vlastnila jej společnost Suezský národní kanál. Bylo na něj nahlíženo jako na část osmanské říše.
1875 Britská vláda vyplatila egyptský podíl a dál sdílela tento prostor s francouzskými soukromími
investory. 1882 během cizího zásahu v Egyptě britská vláda přebrala kontrolu nad průplavem, nejen
proto, že kanál byl pro Británii důležitá spojka s koloniemi.
u
suezsky-pruplav-2 suez_hotovy

     Hlavními státy, které byly zapleteny do Suezského konfliktu byly Francie, Velká Británie a
Izrael. 26. července 1956 nacionalistická vláda Gamala Abdula Násira znárodňuje průplav a tím i
společnost Suez canal company, která jej provozovala. Tímto průplavem procházely dvě třetiny ropy
spotřebované v západní Evropě, což pro výše zmíněné státy tvořilo důvod k válce. K tomu se
samozřejmě přidaly například důvody koloniální. Izrael chtěl do války s cílem oslabit nejsilnější
arabský stát z něhož proudily záškodnické síly a také chtěl otevřít Suez k vlastní přepravě.
u
ae dtz

12659-200px-suez_canal_nasa kopie
     Celá akce byla naplánována ve Francii. Konflikt měl začít útokem Izraele přes pásmo Gazy a
Sinai na průplav a tak se stalo 29. října 1956. Francie a Británie měly být v roli mírotvůrců a
zasáhnout jako neutrální síly mezi dvě armády a tak převzít kontrolu nad Suezem a svrhnout Násirův
režim. 5. listopadu se Izraelské jednotky zmocnili Šarm-al Šejchu. Britsko francouzské bombardování
začalo 30. října. Další francouzské a britské síly byly zakotveny na Maltě a 6. listopadu královské
námořnictvo zaútočilo.
u

     Proti této akci se postavili USA a donutili zmíněné státy, pod pohrůžkou svrhnutí britské
měny, aby z akce vycouvaly. Tehdejším presidentem byl Eisenhower o jehož motivaci se dodnes
spekuluje. Jeden názor je, že chtěl zapůsobit na voliče a nebo například chtěly spojené státy tak
brzo po druhé světové válce zachovat nestranost. Britský premiér Antony Eden považoval za svou
povinnost neustoupit před egyptským diktátorem. Do tohoto konfliktu se také vložilo SSSR a hrozilo
napadnutím Francie a Velké Británie a tím rozšíření konfliktu. Brzy po konfliktu se Násir stal
spojencem Sovětského svazu a ten získal kontrolu nad blízkým východem.
     Dnes, s odstupem pěti desetiletí, mnozí Američané dávají za pravdu britskému premiéru Edenovi,
který v Násirovi viděl nového Mussoliniho nebo Hitlera. Například američtí neokonzervativci se
domnívají, že by bývalo správné - politicky i morálně - Násira tehdy odstranit, a to i pomocí
invaze. Mezi řádky tím vlastně říkají, že USA udělaly chybu, když nebyly loajální vůči svým
evropským spojencům.
u
Bez názvu 1 kopie dfg

     Od doby kdy USA zakročily v Suezu se Británie od nich distancovala a prováděla svou vlastní
politiku na blízkém východě. Tento stav dlouho přetrvával. Naopak od té doby je USA největším
spojencem Izraele. V roce 1957 konflikt skončil. Britský premiér Eden odstoupil s funkce, Izraelská
armáda se stáhla a byly nasazeny jednotky Organizace spojených národů.
u
2004-08-23-0003-Suez2 suez_2