Sociologie odsamozřejmuje samozřejmé Emile Durkheim (1858 – 1917): Sebevražda Různé společenské motivy shodného individuálního aktu: altruistická, fatalistická, egoistická, anomická Emile Durkheim a pojem kriminálního činu: Můžeme říci, že čin je kriminální, když uráží zakořeněné a přesně vymezené stavy kolektivního vědomí. Jinými slovy, nelze říkat, že nějaké jednání uráží společné vědomí, protože je kriminální, ale spíše, že je kriminální, protože otřásá obecným vědomím. Neodsuzujeme je proto, že jde o zločin; je to zločin, protože ho odsuzujeme. Robert K. Merton (1910 – 2003) a sebenaplňující se proroctví Je třeba opustit počáteční definice situace, která tento kruh uvedla do pohybu. Je třeba zpochybnit původní domněnku a prosadit novou definici situace… Thomasův teorém: Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích. (William Isaac Thomas, 1863–1947) Souvislosti vzniku sociologie • Více pohledů na jeden svět • Politická a průmyslová revoluce Demokratizace (a formování veřejné sféry) Individualizace (a formování nových sociálních skupin) Racionalizace (a rostoucí význam vědy a aplikace jejích principů na všechny sféry lidského života) • Tradiční a moderní společnost Tradiční a moderní společnost Ferdinand Tönnies (1887): pospolitost (Gemeinschaft) pospolitostní vazby založené na emociálním, pokrevním poutu, podobnosti, lokální blízkosti, společném zájmu společnost (Gesellschaft) společenské vazby neosobní a racionální, zaměřené na osobní prospěch v rámci velkých anonymních společenství Emile Durkheim (1893): solidarita mechanická Založená na podobnosti, vědomí jednotlivce je shodné s vědomím kolektivním organická Vědomí jednotlivce se odděluje od kolektivního vědomí, specializují se obory lidské činnosti, založená na odlišnosti a vzájemné závislosti Moderní společnost Prostupné sociální vrstvy Nové sociální skupiny Vertikální i horizontální mobilita Nové zdroje loajality ke státu – národní státy Veřejnost a veřejný prostor Proměny struktury společnosti, forem mocenských vztahů, forem její organizace a forem a zdrojů odpovědnosti. Diskurz osvobození a diskurz disciplinace. Peter Wagner: Periodizace modernity • Omezeně liberální První fáze moderny vrcholící krizí na přelomu 19. a 20. století Comte, Marx • Organizovaná Druhá fáze cca do 60. let 20. století; masová společnost, velké organizace, velké společenské skupiny; národy; krize indentity a důvěry v 60. letech Durkheim, Weber, Chicagská škola, pozitivistická a funkcionalistická sociologie • Pozdní moderna/postmoderna/tekutá modernita… Ztráta velkých ideí, velkých vyprávění, rozpad představy velkých kultur – subkultury, etnika, globalizace, technologie…. Zjevení kritické teorie v sociálních vědách, feministická věda, reflexivní věda, kulturální studia, reflexivita; Marcuse, Habermas, Foucault, Bourdieu, Giddens, Derrida…. • ???