Textové pole: do roku 1948 vstupovalo Československo jako poslední demokratická země z těch, které od nacismu osvobozovala Rudá armáda všechny tehdejší politické strany se zavázaly, že spojenectví se Sovětským svazem nebude nikdo zpochybňovat § tehdejší československá demokracie je hodnocena jako „omezená“ § na přelomu jara a léta 1948 se měly konat volby § ve vzduchu viselo rozhodující střetnutí mezi demokratickými silami a silami, které příliš demokratické metody nepoužívaly § velmi obtížná jednání jak ve vládě, tak v Národní frontě klíčové body sporu – kontrola bezpečnosti a policie Bezpečnostní složky Øpo válce Národní milice, Národní stráž bezpečnosti, Národní stráž, Občanská stráž, Revoluční garda („rabovací gardy“) - kritika Øbezpečnostní referenti NV ØKSČ – výrazné pozice na ministerstvu vnitra Ø6 - 10. 6. 1945 nábor do SNB – 11 838 mužů Ø16. 6. 1945 rozpuštěny všechny ozbrojené formace mimo armádu a SNB Øna konci roku 1945 má SNB v českých zemích 32 027 mužů (19 027 starých) Øpohotovostní pluk NB a pohraniční jednotky – kádrová elita Ø Zpravodajské služby - StB Øbudovány na ministerstvech vnitra, obrany a informací ØZemská úřadovna Státní bezpečnosti (Jindřich Veselý) a Zemský odbor bezpečnosti (Emil Hršel) Øléto 1946 „oddělení F“ – výslechy válečných zločinců a práce proti demokratickým stranám img Øzaloženo v lednu 1945 Øna doporučení gen. Mechlise Øv květnu 1945 major Reicin hlavou Hlavní správy OBZ Ø1946 – jako 5. odd. hl. štábu MNO ØKSČ dostává informace, aparát tzv. osvětových důstojníků Øparalelně Ústřední branná komise při ÚV KSČ „Ostatní kandidáti jsou buď reakcionáři nebo nic neumějí, ale většinou obojí". npor. Reicin v dopise Gottwaldovi z 6. 3. 1945 V rozhovoru s K. Gottwaldem dne 10. března 1945 vyjádřil gen. Ludvík Svoboda souhlas s linií navrhovanou komunistickou stranou a uzavřel s Gottwaldem dohodu – „vésti společný boj za odstranění nynějšího reakčního a antisovětského vedení čsl. armády (gen. Ingr a jeho klika) a za prosazení velení demokratického a poctivě prosovětského…“ První část III. kapitoly vládního programu: „Aby byla umožněna co nejužší bojová spolupráce s Rudou armádou, nutná v zájmu vítězství i naší budoucnosti, budou organizace, výzbroj a výcvik nové čs. branné moci stejné jako organizace, výzbroj a výcvik Rudé armády.“ Agenti v ostatních politických stranách —komunisté dosazovali do ostatních stran své přívržence nebo přímo agenty, kteří zde měli pracovat v jejich prospěch —jednalo se o jednotky členů s výjimkou sociální demokracie —v ČSSD probíhal boj mezi levicových křídlem (Fierlinger), které chtělo úzkou spolupráci s KSČ a jejich oponenty, KSČ levicové křídlo všemožně podporovala —KSČ také zneužívala bezpečnostní složky na akce namířené proti ostatním stranám Krčmaňská aféra Ø10. září 1947 – balíčky pro Zenkla, Masaryka a Drtinu Øministr spravedlnosti Prokop Drtina podal trestní oznámení, policejní vyšetřování i nezávislé vyšetřování orgány ministerstva spravedlnosti Øšetřením státního zastupitelství v Olomouci vyšetřeno, že tři dřevěné krabičky vyrobil v Krčmani na žádost Aloise Zapletala, domovníka krajského sekretariátu KSČ v Olomouci, stolař Jan Kopka Ø„pošlou ministrům krabice na mouku, která je nestravitelná“ Øúředník ministerstva vnitra dal příkaz k propuštění Kopky z vyšetřovací vazby na svobodu… Mostecká aféra Øprovokace ministerstva vnitra a obranného zpravodajství – „akce Sever“ Øprovokatéři StB začali navazovat styky s vybranými lidmi, se kterými měli vytvořit ilegální skupinu Sever (pražskou a mosteckou), jejímž cílem mělo být zorganizování protikomunistického puče Øsnaha diskreditovat národně socialistickou stranu Øakce byla odhalena ministerstvem spravedlnosti, Drtina navrhnul na schůzi vlády ustanovení komise ministrů, která by se zabývala činností ministerstva vnitra - návrh kvůli odporu komunistů neprošel Øv květnu 1948 proces Reichel a spol. (22 lidí) Spiknutí na Slovensku —na jaře 1947 rozjeli komunisté na Slovensku kampaň za očistu veřejného života od ľuďáků, fašistů a všemožných jiných zrádců —13. září 1947 začalo zatýkání v souvislosti s údajným pokusem o puč —našly se zbraně a protistátní letáky (zřejmě podstrčené) —zatčeni byli dva ze tří generálních tajemníků DS a kromě nich řada níže postavených politiků a úředníků. —Slovenští komunisté stupňovali protestní akce a nakonec si v listopadu 1947 vynutili rekonstrukci složení slovenských orgánů a oslabení pozic Demokratické strany. Situace v ČSSD —Volební výsledky způsobily vnitrostranický otřes. Představitelé i členové ČSSD neočekávali takové oslabení stranických pozic —Kritici viděli příčinu volebního neúspěchu zejména v podřizování stranické politiky komunistické straně —ve dnech 14.-16. listopadu 1947 se konal XXI sjezd ČSSD v Brně —Spojením sil několika křídel se podařilo sesadit Fierlingera z čela strany a zvolit nové vedení, které bylo rozhodnuto prosazovat samostatnou politiku. —Předsedou strany se stal „muž středu“ Bohumil Laušman, který získal 283 hlasy proti 182 hlasům pro Fierlingera Napjatá atmosféra Øod počátku roku 1948 nebyly politické strany schopny dospět k jakékoli dohodě (v NF, parlamentu, vládě…) – mizí ochota ke kompromisům Økomunisté „mobilizují masy“, rozšiřují členskou základnu (v květnu 1945 měli 37 000 členů, v únoru 1948 – 1 410 000 !!!) Øpředkládají opozici nesplnitelné požadavky, usilují o mocenský monopol ve státě – balancování na pokraji vládní krize – činnost ústavních orgánů je ochromována – vypjatá politická atmosféra Øotevřená politická krize vypukla v polovině února 1948 – ministr vnitra Nosek odvolal osm velitelů SNB v Praze a nahradil je komunisty (v souladu s průběžným posilováním pozic KSČ v bezpečnostním aparátu), nepodřídil se rozhodnutí vlády a stav nezměnil… Příčiny vládní krize Všechny důležité funkce na ministerstvu vnitra zastávali komunisté, v oddělení bezpečnosti bylo pět z devíti vedoucích odborů členy KSČ. V čele tří odborů Sboru národní bezpečnosti byli pouze komunističtí funkcionáři… V centrále politické policie byla všechny tři velitelská místa v rukou komunistů. Ve zpravodajských službách byli komunisté ve většině i mezi nižšími šaržemi. Na pražském okresním velitelství SNB byli čtyři z pěti vyšších důstojníků členy KSČ. Ze sedmnácti mimopražských velitelů SNB v Čechách bylo dvanáct komunistů. Z celkového počtu sedmdesáti vyšších důstojníků SNB bylo asi šedesát členů komunistické strany… ministr Drtina na zasedání vlády 13. února podle pamětí jeho ministerského kolegy Huberta Ripky Demise ministrů ministr Nosek odvolal divizní komisaře na území Prahy nekomunističtí ministři požadují, aby odvolal svůj rozkaz, to se nestalo... ministři strany lidové, národně socialistické a demokratické podali demisi očekávali, že se k demisi připojí Jan Masaryk a sociální demokraté § vláda by padla a předáci politických stran by jednali o řešení krize buď bude ustanovena nová vláda nebo vypsány předčasné volby ostatní ji však nepodali a v demisi se ocitla jen menšina ministrů vlády! Jan Masaryk si demisi předepsal, dal ji do kapsy a jel se poradit k prezidentu Benešovi. Ten mu neporadil, Masaryk demisi nepodal, ve vládě zůstal. Pavel Tigrid: „V těch pěti dnech, kdy únorové události vrcholily, nekomunistické strany vsadily všechno na jednu kartu, vlastně jedinou, kterou demokraté znali a uznávali. Na legální, parlamentní nebo aspoň prezidentské řešení krize. (…) O jiném způsobu neuvažovali, neměli žádnou alternativu pro případ, že komunisté půjdou právě opačným směrem, tj. k mimoparlamentnímu řešení, které ostatně dlouho a systematicky připravovali.“ KSČ přechází do útoku komunisté využili taktické chyby svých politických soupeřů § nepřipravená demise nahrála jejich představě o řešení politické krize § tlak na prezidenta Beneše § požadavek: přijetí demise a „rekonstrukce“ vlády § tj. doplnění o nové ministry podle Gottwaldova návrhu IMG_0008 Tábor lidu KSČ mobilizuje „pracující masy“, politický boj se přenáší do ulic a závodů 21. února mohutná manifestace na Staroměstském náměstí projev Klementa Gottwalda C:\Users\Pant\Pictures\Obrázek1.jpg IMG_0019 IMG_0020 Lidové milice Øo jejich vzniku rozhodl ÚV KSČ 21. února 1945 Øvznik a existence Lidových milicí nebyly nikdy upraveny žádným zákonem Øposloužily zejména k zastrašování politických protivníků, jak během převratu, tak po celou dobu komunistické vlády Øpro jejich členy (většinou dělníky) byla pořádána vojenská cvičení, na kterých se učili zacházet se zbraněmi Øpodléhaly přímo vedení KSČ Øběhem února 1948 vyzbrojeny 10000 puškami a 2000 samopaly z brněnské Zbrojovky Sjezd závodních rad zahájen 22. února měl demonstrovat „vůli lidu“ odbory vyjadřují masovou podporu komunistickému plánu řešení krize C:\Users\Pant\Pictures\Obrázek2.jpg C:\Users\Pant\Pictures\Obrázek3.jpg Akční výbory na pracovištích začaly vznikat akční výbory systematické akce proti nekomunistům v úřadech a na pracovištích čistky – „vyakčňování reakčních živlů“ – vyhazovy z práce zatýkání politických oponentů IMG_0022 IMG_0021 foto z knihy „Jak to bylo v únoru“ - vydal ÚAV NF v únoru 1949 Akční výbory Øneměly žádný právní základ, jejich činnost a rozhodnutí byly v podstatě nezákonné Øexistence akčních výborů byla zlegalizována až zákonem č. 213/1948 Sb., „o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů“ Øpodle tohoto zákona byla všechna jejich opatření od 20. února až do 8. srpna 1948 prohlášena za zákonná, pokud „směřovala k ochraně nebo k zabezpečení lidově-demokratického zřízení“, a to i v těch případech, pokud by jinak nebyla v souladu s právními předpisy (jedná se o tzv. pravou retroaktivitu) Studenti na Hradě veřejná vystoupení nekomunistů velmi slabá studenti uspořádali průvod na Hrad k prezidentu republiky Svobodné noviny z 25. 2. 1948 IMG_0011 „Jak to bylo v únoru“ - vydal ÚAV NF v únoru 1949 X Komunistické vítězství Gottwald 25. února jednal na Hradě s Benešem Ten den ještě podali demisi 2 sociální demokraté Prezident demisi nekomunistických ministrů nakonec přijal Na Václavském náměstí se v tu chvíli konala stotisícová demonstrace komunistů a jejich sympatizantů IMG_0026 „Obrozená“ Gottwaldova vláda vstoupili do ní někteří „ochotní“ členové nekomunistických stran - loutky v komunistických rukou Emanuel Šlechta, Josef Plojhar, Alois Petr či Alois Neumann ve svých stranách vytvářeli akční výbory jako reprezentanti „vůle lidu“ ve vládě zůstal Jan Masaryk jako ministr zahraničních věcí Kopie - IMG_0046 Kopie - IMG_0047 IMG_0037 Rychlý zánik demokracie zastrašování nekomunistických poslanců a jejich zatýkání bez ohledu na imunitu § 28. února se skokem z okna pokusil o sebevraždu Prokop Drtina § 5. března vyloučili poslanci parlamentu několik svých vzdorných kolegů § řada politiků i občanů pochopila, že s demokracií je konec § odchody do exilu Symbolická smrt Jana Masaryka 10. března - tajemná tragická smrt pád z okna Černínského paláce – MZV rychlé a zbrklé vyšetřování, tým kriminalistů později odvolán a nahrazen spolehlivými příslušníky SNB a StB 1101440327_400 1950 okamžitá oficiální verze pro tisk a veřejnost – sebevražda v důsledku údajného nátlaku na ministra ze strany „poražené reakce” přetrženo poslední pouto s předválečnou demokratickou republikou úvahy o tom, zda jde o sebevraždu či vraždu, trvají dodnes IMG_0040 C:\Users\Pant\Pictures\masaryk.jpg Nový režim, nová ústava 9. května přijal parlament novou ústavu příprava od roku 1946 tři návrhy nové ústavy: ČSNS, ČSL a KSČ komunistický návrh přijat Národním shromážděním jednomyslně § text byl inspirován sovětskou ústavou (1936) a zčásti navázal na ústavu z roku 1920 „převzetí moci dělnickou třídou, opírající se o svazek s ostatními vrstvami pracujících“ „práce ve prospěch celku a účast na obraně státu je všeobecnou povinností“ C:\Users\Pant\Pictures\u.jpg První „socialistické“ volby 30. května akční výbory Národní fronty sestavily na pokyn komunistických sekretariátů „jednotnou kandidátku“ § voliči tedy neměli z čeho vybírat… § atmosféra nepokrytého zastrašování a propagandistických kampaní byly porušovány zásady svobody a otevřenosti i v této atmosféře bylo odevzdáno přes 20% bílých lístků § IMG_0029 27. červen 1948 slučovací sjezd komunistů a sociální demokracie Zánik sociální demokracie IMG_0031 keywords: President E. Beneš, funeral, villa, Sezimovo Ústí

czech title:Pohřeb presidenta E. Beneše President E. Beneš, funeral, villa, Sezimovo Ústí Abdikace a úmrtí E. Beneše odmítl podepsat Ústavu 9. května 2. června abdikoval 3. září 1948 zemřel Edvard Beneš pohřeb Edvarda Beneše - paní Hana Benešová s kancléřem Smutným Edvard Beneš,president,Sezimovo Ústí,Smutný 1950 Klement Gottwald prezidentem komunistický vůdce zvolen aklamací 14. června jako jediný kandidát § IMG_0030 stalin a gottwald Legálnost únorového puče? —nebyl to doslova „puč“, protože nedošlo k převzetí moci pomocí násilí a ozbrojených složek —v ojedinělých případech však SNB ve službách komunistů byla využita —komunisté porušovali tehdejší zákony nejen v průběhu února 1948, ale v podstatě po celou dobu existence 3. republiky —jedná se především o budování pozic uvnitř bezpečnostních složek a o vytváření agentů v ostatních politických stranách —zcela nelegální pak byla činnost Akčních výborů a Lidových milicí Zásadní otázky únorového puče —Únor 1948 byl výsledkem poválečného vývoje —O výsledku nerozhodovaly události kolem demise ministrů, ale předcházející vývoj. —Nepodařilo se zamezit zneužívání bezpečnostních složek komunistickou stranou —do dnes rozporuplná role prezidenta Beneše —tehdejší ústava – byla to ústava z roku 1920 – dávala prezidentovi poměrně velký manévrovací prostor, přijmout tedy demisi nemusel —