1 — VZNIK ČESKOSLOVENSKA csr_1934 - starý kontinent přestal být mocenským těžištěm světa, finančně a hospodářsky se staly velmocí číslo jedna Spojené státy - mapa Evropy se radikálně změnila. Z mapy zmizely velké mnohonárodnostní monarchie: Rakousko-Uhersko, Turecko - místo nich vznikla řada menších „následnických států“ - ruská monarchie se změnila na „Sovětské Rusko“, diktatura ruských marxistických radikálů – bolševiků. Padlo i císařství v Německu před a po I Uspořádání Evropy před I. sv. válkou a po I. sv. válce. Česká politika před válkou —česká politika před rokem 1914 nevedla boj „proti Rakousku“, — ale „o Rakousko“ tj. o podíl na moci, o polické a hospodářské pozice — —s vypuknutím války se zhroutila představa národnostně spravedlivé mnohonárodnostní císařské říše jako domova a ochránce středoevropských národů — —vojenskobyrokratická diktatura rozpoutala protičeskou perzekuci – byla zatčena řada českých politiků, hospodářských a kulturních činitelů — Nepojmenovaný 10 Odjezd pochodového praporu p.p. č 18 do pole v dubnu 1915. Různé přístupy k české státoprávní otázce na počátku války projevy naprosté loajality k Vídni: české a moravské katolické strany (1.srpna 1914 v provolání Českému katolickému lidu na Moravě) 5.srpna 1914 deputace 166 českých okresních zastupitelstev a obcí projevila oddanost trůnu místodržiteli Thunovi - - většina mladočechů a agrárníci – pragmatická podpora trůnu – doufali v poválečné ocenění „české věrnosti“ – myšlenka federalizace sociální demokraté – antimilitaristé bez většího interesu o národní zájmy - Rozhovor pražského primátora JUDr.Groše, Dr. Františka Kašpara a císařského rady Josefa Schröttera s místodržitelem knížetem Thunem. Jedině plány dvou poslanců počítaly s rozpadem Rakouska-Uherska: — — —1) Karel Kramář vypracoval tajný projekt Slovanské říše v čele s carem, jeho součástí vedle Ruska, Bulharska a Srbska mělo být i České království — — — — — — — — — — —2) Tomáš G. Masaryk - Výsledkem války měla být — demokratizace Evropy a přestavba celé oblasti mezi — Německem a Ruskem. Češi a Slováci byli považování — za dvě „větve“ jediného československého národa s — dvěma spisovnými jazyky – češtinou a slovenštinou — Karel Kramář s manželkou Naděždou Nikolajevnou Abrikosovovou v Praze. Za svůj postoj k monarchii si vysloužil trest smrti za vlastizradu, který však nebyl vykonán. Tomáš Garrigue Masaryk, poslanec říšského sněmu ve Vídni, se stal vůdčí osobností československé emigrace. — Pro rakouské velení patřily tzv. české pluky mezi nejméně spolehlivé, zejména na ruské frontě. Nejen jednotlivci, ale celé formace přecházely dobrovolně do ruského zajetí: např. 2. císařský jezdecký pluk dezertoval v září 1914 a 28. pěší pluk musel být ze stejného důvodu rozpuštěn (1800 mužů) atd. Rakousko-Uhersko postavilo do pole 9 milionů vojáků, z nichž se 1,1 milionu nevrátila. Počet českých vojáků můžeme pouze odhadnout na 1,4 milionu. Do konce roku 1917 padlo podle nejhrubších odhadů na 138 tisíc českých vojáků císařské armády Češi v císařské armádě — MASARYK, T.G.: Světová revoluce „Naši čeští vojáci, opouštějící Prahu, projevovali své protirakouské smýšlení. Od armády docházely zprávy, že se vzpouzejí, a dokonce bouří. Brzy se slyšelo o přísném zakročování vojenských úřadů, dokonce o trestech na hrdle. Byli trestáni za to, co jsem já, poslanec hlásával – mohl, směl jsem já udělat méně než ten prostý voják-občan, jehož jsem utvrzoval v protirakouském a slovanském smýšlení?“ Vojáci táhnoucí na východní frontu si často prozpěvovali písničku "Červený šátečku kolem se toč, máme jít na Rusa, nevíme proč." — Zesílení národnostního napětí v R-U 25. července 1914 zrušení základních práv: osobní svoboda, ochrana domácnosti, listovní tajemství, svoboda shromažďovací, svoboda tisku a projevu, porotní soudy, zavedena cenzura a policejní dozor, zrušena řada českých novin a spolků V zimě 1915-1916 došlo k podstatnému zhoršení zásobovací situace. Byl zaveden kolabující přídělový systém potravin — P1010008 Ukázka práce cenzury. Výřez z novin: Ostravský denník. 3. 7. 1917, č. 328, s. 3. P1010025 Zatímco platy během války rostly jen pozvolna, ceny potravin se zvýšily až pětkrát. Na snímku ceny jídel v Moravské Ostravě v květnu 1918. Výřez z novin: Moravskoslezský kraj. 8. 5. 1918, č. 34, s. 3. — Počátek Masarykovy zahraniční akce 15. prosince 1914 odjel s dcerou do Itálie – počátek emigrace 6. července 1915 pronesl v Ženevě T.G. Masaryk při příležitosti 500. výročí upálení mistra Jana Husa projev, v němž se vyslovil pro československou samostatnost. 23. října 1915 - Clevelandská dohoda - program samostatnosti českých zemí a Slovenska na základě spojení Čechů a Slováků ve federativním svazu 14. listopadu 1915 ustanoven Český komitét zahraniční, jako vrcholný orgán česko-slovenské emigrace v čele s T.G. Masarykem únor 1916 – z Českého komitétu zahraničního vznikla Československá národní rada ČSNR – ústřední orgán zahraničního odboje (tiskový orgán - La Nation Tchèque, Československá samostatnost), Francie: Výbor osady a dobrovolníků českých (časopis - L´Indepénce Tchèque), Rusko: Svaz československých spolků na Rusi, USA: České národní sdružení a Slovenská liga Masarykův srbský pas — Edvard Beneš studoval od roku 1904 na univezitě v Praze, v Paříži, v Dijonu, v Londýně a v Berlíně 1913 se stal docentem na pražské filozofické fakultě spolupracovník T. G. Masaryka na přípravách k vytvoření samostatného československého státu stal se vedoucím představitelem ilegální organizace tzv. Maffie v roce 1915 odešel za Masarykem do zahraničí jako generální sekretář Národní rady československé v Paříži významně přispěl k organizování zahraničního odboje a dosáhl již v průběhu roku 1918 mezinárodního uznání tvořícího se Československa — Milan Rastislav Štefánik armádní velitel, astronom, publicista, vojenský pilot, cestovatel, diplomat a ministr války V letech 1914–1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii a v roce 1918 protisovětskou intervenci na Sibiři Byl členem ČSNR v Paříži Zahynul při letecké katastrofě při návratu do vlasti — Domácí odbojová akce Edvard Beneš, Alois Rašín, Karel Kramář, starosta Sokola Josef Scheiner, Přemysl Šámal, Jaroslav Kvapil založili Tajný výbor Maffie - zpravodajsky podporovali odboj v zahraničí 4. září 1914 zatčen Alois Rašín a vůdce národně-sociální strany Václav Klofáč 21. května 1915 zatčen pro velezradu Karel Kramář: odsouzeni k trestu smrti, později amnestováni V roce 1917 vznikla tzv. Vojenská Maffie Po emigraci E. Beneše stál v čele Maffie Přemysl Šámal. Měl velkou zásluhu na tom že tajná organizace nebyla nikdy odhalena, byl dobrým koodrinátorem konspiračních sítí. —Československá národní rada si kladla za cíl získat vládu a veřejnost dohodových států pro ideu vytvoření samostatného Československého státu — —krajanské spolky byly zpočátku jedinou reálnou silou, o které se mohl Masaryk opřít (nejpočetnější v Americe a v Rusku, ve Francii, Anglii, Švýcarsku) Nepojmenovaný 2 Čeští Sokolové v Chicagu. Nepojmenovaný 4 M.R. Štefánik ve Washingtonu s představiteli Slovenské ligy a Českého národního sdružení. Krajanské spolky v zahraničí —vytvoření československého vojska, které by na frontách světové války bojovalo sice v rámci dohodových armád, ale pod vlastními prapory — —Masaryk v únoru 1915 prohlásil: „Postavíme- li armádu, dostaneme se tím do nového právního postavení k Rakousku i Spojencům… Tím se vytvoří politická situace, která nám umožní ve chvílích mírového jednání dosáhnout aspoň minima našich požadavků. V každém případě nebudou moci Spojenci ni Vídeň přejít kolem nás mlčky, budeme- li mít vojáky.“ Nepojmenovaný 3 Krajanští dobrovolníci před odjezdem do Kanady, kde se cvičili na francouzskou frontu. Vytvoření československého vojska —zpočátku se legie formovaly z Čechů žijících v cizině. Později, ale v daleko větším počtu, z českých vojáků rakousko-uherské armády, kteří padli do zajetí. — —dobrovolníci z Francie a Anglie vytvořili malou jednotku „Rotu Nazdar“ Nepojmenovaný 1 Propagační plakát vybízející ke vstupu do československé armády ve Francii. Ve Francii Nepojmenovaný 7 Na cestě u Orfeuil (15.10.1918) —v Rusku se poměrně malá dobrovolnická jednotka zvaná „Česká družina“ rozrostla v pluk, a pak v brigádu. — 2. června 1917 svedla úspěšnou bitvu u Zborova — Nepojmenovaný 2 Přísaha České družiny v Kyjevě. Nepojmenovaný 3 Stahování čsl. částí z různých úseků dřívějších působišť do Jezerné před bitvou u Zborova. Letecký snímek zborovského bojiště, pořízený 29. června 1917. V Rusku —jednotky čs. vojska v Rusku byly budovány na základě dohod s Prozatímní vládou (nastolenou po svržení carismu v únoru 1917), tu však v listopadu 1917 svrhl bolševický převrat — —3. března 1918 zástupci sovětského Ruska podepsali separátní mír s Německem -brestlitevský mír. Čs. vojsko v Rusku se prohlásilo za součást francouzské armády a přesunovalo se na Dálný východ s cílem dostat se po moři do západní Evropy — Nepojmenovaný 9 Masaryk na inspekci u československého vojska na Volyni, přijel řešit složitou situaci v Rusku. — —v květnu 1918 se legie dostaly do ozbrojeného konfliktu se — Sověty a ovládly klíčovou sibiřskou magistrálu — —Československá národní rada přes počáteční výhrady nakonec souhlasila s dočasným nasazením čs. legií v Rusku. Toto vojsko se stalo velmi cenným argumentem zahraničního politického odboje při jednáních s dohodovými velmocemi Mapa popisuje pohyb československých legií směrem k Vladivostoku. Konflikt s bolševiky — Nepojmenovaný 5 Pancéřový vlak Orlík československých legií na Sibiři. — Nepojmenovaný 6 Legionáři ve válce (1914-1918) Čs. legionáři - kulometčíci 4. pluku, 1. divize v Ufě Nepojmenovaný 7 Dělostřelectvo čs. legií ostřeluje rakouské pozice u Zborova. Nepojmenovaný 8 Letecká fotografie místa čs. výpadu do německých pozic v Aspach le Bas Nepojmenovaný 10 39. pluk čs. legií v Itálii nad údolím Adize. 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I., novým císařem se stal Karel I. Snažil se neúspěšně říši modernizovat. Opětovně svolal Říšský sněm a amnestoval řadu politických vězňů. Němečtí nacionalisté z Předlitavska zveřejnili v dubnu 1916 "Velikonoční program", který předpokládal zánik "korunních" zemí a jejich přeměnu na jednotné "Císařství Rakouské" pod nadvládou Němců. skenovat0003 Mitteleuropa - Autor:Licence GNU Mapa zobrazující plán vytvoření nového německého státu Mitteleuropa. Císař Karel I. na inspekci u frontových jednotek. Posmrtná fotografie císaře Františka Josefa I., který vládnul neuvěřitelných 68 let. — Radikalizace domácí politiky 19. listopad 1916 ustanoven Český svaz (čeští poslanci na Říšské radě) – zpočátku prorakousky aktivističtí - a Národní výbor (sjednocující orgán všech českých politických stran v R-U) 17. května 1917 Manifest českých spisovatelů první oficiální projev nesouhlasu s nadvládou Rakouska-Uherska 30. května 1917 Státoprávní prohlášení Českého svazu na říšské radě Během roku 1917 proběhla celá řada manifestací a stávek, při nichž byla střelbou četnictva zabita řada lidí, další byli zraněni. Na frontu byly odváděny další ročníky mužů, ženy musely čím dál tím více zastávat jejich práci. — Slovenská otázka od roku 1875 rušeny střední a měšťanské školy ve slovenském jazyce, 1918 pouze 256 z tří tisíc obecných škol v Horních Uhrách vyučovalo slovensky nepočetná slovenská inteligence - silná maďarizace politické proudy: a) Vavro Šrobár a M.R. Štefánik - časopis Hlas - myšlenka česko - slovenské vzájemnosti b) matinská skupina kolem evangelických farností - romantický panslavismus c) slovenští sociální demokraté - sociální požadavky bez národnostních vazeb d) národovci kolem katolické církve Po vypuknutí války většinou loajální postoje nejen vůči Vídni, ale i Budapešti Politickou vůli odtrhnutí od Uher projevovali zejména Slováci v USA. Slovenský propagandistický plakát v USA. In: Vondráček, V. Hanzlík Fr.: Krajané v USA a vznik ČSR M.R. Štefánik ve Washingtonu s představiteli Slovenské ligy a Českého národního sdružení. In: Vondráček, V. Hanzlík Fr.: Krajané v USA a vznik ČSR Diplomatické uznání ze strany Dohody —prohlášení vlády Spojených států z 28. června 1918 a projev francouzské vlády z 29. června 1918, které uznávaly nárok „československého národa“ na samostatnost, přislibovali, že budou usilovat o zřízení československého státu v historických hranicích —Britská vláda v tzv. Balfourově deklaraci 9. srpna 1918 uznala československé legie za součást dohodových ozbrojených sil — Nepojmenovaný 8 29. června 1918 uznala vláda Francouzské republiky právo českého národa na samostatný stát. Ke slavnostnímu veřejnému proklamování těchto závazků došlo následujícího dne v městečku Darney. Nepojmenovaný 8 Jednotky ČS. zahraničních legií procházejí pod Vítězným obloukem v Paříži při slavnosti Vítězství (14.7.1919). —14. října 1918 ohlásil E. Beneš nótou dohodovým státům, že byla ustavena prozatímní československá vláda — —T.G. Masaryk v ní zastával funkci prezidenta, předsedy ministerské rady a ministra financí, E. Beneš byl ministrem zahraničních věcí a ministrem vnitra a M. R. Štefánik ministrem války — —Dohodové státy vyhlášenou Československou prozatímní vládu uznaly — Krajanský tisk v Americe referuje o návštěve T.G.M. Vyzdobené budovy v New Yorku na počest přivítání T.G.M. —Masaryk vystoupil 18. října 1918 se slavnostní deklarací nezávislosti, — jež je známá podle místa vzniku, jako Deklarace washingtonská — „Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím; ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na úroveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady a iniciativy a referenda. Stálé vojsko nahrazeno bude milicí… — Československý národ — provede dalekosáhlé — sociální a hospodářské — reformy; velkostatky budou — vyvlastněny pro domácí — kolonizaci; výsady — šlechtické budou zrušeny. — Národ náš převezme svou — část předválečného státního — dluhu rakousko-uherského; — válečné dluhy ponecháme — těm, kdo do nich zabředli.“ 26. října 1918, T.G. Masaryk a zástupci zúčastněných zemí se sešli ve Filadelfii podepsat deklaraci společných cílů nezávislých středoevropských národů. Delegace je vyfotografována před Zvonem svobody. Nepojmenovaný 4 Vyhlášení nezávislosti —na podzim roku 1918 již i doma česká politika považovala československý stát za svůj cíl — —ke kontaktu a politickému sjednocení mezi emigrací a domácí politikou došlo koncem října ve švýcarské Ženevě — —Zástupci české domácí politiky prohlásili: „Plně schvalujeme politiku a veškerou činnost, jak vojenskou, tak diplomatickou, Národní rady československé, přeměnivší se v prozatímní vládu zemí československých s dočasným sídlem v Paříži, jakož i závazky, jež jménem československého národa se Spojenci a spřátelenými mocnostmi učinila. Současně vyslovujeme ji vděčnost za velké služby, jež našemu národu prokázala.“ Účastníci ženevských jednání v říjnu 1918. — 28. říjen 1918 Spontánní srocení lidu na Václavském náměstí v 11:00 28. října 1928. In: Čada V.: 28. říjen 1918 – Skutečnosti, sny a iluze. Byly strhávány symboly starého režimu. Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár v reakci na demonstrace v pražských ulicích jménem Národního výboru provolání o vzniku republiky a vydali první zákon. Národní výbor převzal do správy zásobovací centrálu - Obilní ústav a pak i další úřady včetně místodržitelství. Deklarativní připojení Slováků —30. října 1918 přijala Slovenská národní rada v Martině deklaraci, která ohlašovala sjednocení s Čechy ve státě československém — —Dne 14. listopadu 1918 prozatímní Národní shromáždění přijalo prohlášení, že habsburská dynastie je sesazena a Republika československá ustavena, jejím prezidentem pak byl zvolen T. G. Masaryk — deklaracia Deklarativní připojení Slováků. —4. listopadu obdržel ministr zahraničí nového státu E. Beneš oficiální pozvání na konferenci vítězných států jednajících ve Versailles — —jednání o hranicích československé — republiky přišlo na pořad jednání — 4. dubna 1919 — Vyjednávání o hranici Barevný obraz zachycující podpis Versailleské smlouvy 1919. Nepojmenovaný 12 Nepojmenovaný 14 —V Československu žilo na území o velikosti 140,5 tisíce km2 — 13,61 milionů obyvatel (sčítání r. 1921). —Z toho se hlásilo k národnosti „československé“ 8,76 milionu (6,79 Čechů a 1,97 Slováků) —Němců bylo v Republice československé 3,12 milionů —Maďarů 0,74 milionů —k ukrajinské, ruské, popřípadě rusínské národnosti se hlásilo 462 tisíc obyvatel —k národnosti židovské 181 tisíc, k polské 76 tisíc csr_1934