PÍSMENA
Samohlásky:
Aa [a]. Oo [o], Yy [u]. Mu [i], blbí [y], 3s [e]
ft* [ja], Ěě Oo], Ee [je], KDkd [ju]
Souhlásky:
B 6 [b]
B b [v]
r r [g]
flfl [d]
>Kw [ž]
3 3 [z]
M tí [j]
K k [k]
J] n [I]
M m [m]
H h [n]
n n [p]
P p [r]
C c [s]
T t [t]
• * Hl
X x [ch]
Um [c]
M 4 [č]
UJ lu [Š]
mm [ši]
Souhlásky dělíme na tvrdé: >k, uj, u a měkké: h, m, v\. Ostatní souhlásky mohou být i tvrdé i měkké.
Měkký znak: b
Měkký znak b označuje měkkost předcházející souhlásky, odpovídá háčku v českém pravopisu Buď - 6yflb
Tvrdý znak: "b
Tvrdý znak b odděluje předponu zakončenou souhláskou od slovního základu, který začíná na e, ě, to, A Cbe3fl, noflběM
PŘÍZVUK
• Může být na kterékoli slabice slova.
• Může být pohyblivý.
V učebnicích se značí čárkou, tučným písmem nebo podtržením.
KmHÓ — KľlHO — KľlHO
néTO — neTO — nejo
Prízvučné slabiky vyslovujeme výrazněji a zřetelněji než slabiky neprízvučné.
PRAVIDLA ČTENÍ
1. Čtení samohlásek.
Neprízvučné a čteme krátce jako nejasný zvuk [e].
3 se píše v ruštině na začátku slov. Čte se jako české e.
3lS>K, BKOHOMHKa, 3THKeT
E (po souhlásce) před prlzvukem čteme jako [i], cedpa [sistrá]. Vždy rozlišujeme výslovnost bi a 11: Gbin - 6nn.
Čtení fl, Ě, E, 10:
1. Na začátku slova, po t, b a po samohlásce čteme:
íi-[ja] é-[jo] e-De]
K> - [jU]
9\Ha, HaTaribfl, Mapiifl Ěíkuk, 6enbě', Moě Enb, c-iacTbe, 30/ioToe (Opa, Bbiora: 3Haio
2. Po souhlásce:
n - [měkká souhláska + a] é - [měkká souhláska + o] e - [měkká souhláska + e] k> - [měkká souhláska +u]
JllOCTpa, CTSHa, KOBĚp, MflCO
2. Čtení souhlásek.
V koncovkách -oro, -ero, čteme rjako [v]: HOBoro /nóvovo/
Měkkou výslovnost souhlásek označují:
1. b - měkký znak.
fl — Ať, 3 — 3b, H — Hb, p — pb CTaJI — CTanb, KOH — KOHb, OC — OCb
2. Písmena R, Ě, E, 10: Čte se:fl = měkká souhláska + a
e = měkká souhláska + o e = měkká souhláska + e K>= měkká souhláska + u
™ [ťa] flě [ďo] se [ze] n\o [ľu]
ca — ca, no— ně, H3 — hs ílec? mí14, něfl, nioflu.
3. Písmeno H:
Tbl — TM, flbl — flU, Bbl — BH
KápTbi — KapíMHa, Manům — MantÍHa, KOMapbi — pMcýHOK.