První užití termínu sociální pedagogika v Dánsku lze datovat do roku 1901, kdy se objevilo v odborném časopise Vor Ungdom (Naše mládež)83 ve smyslu magerovského a natorpovského sociálně pedagogického pohledu na výchovu (Kornbeck, 2014). Nicméně v Dánsku se rozvíjela spíše v oblasti praxe než jako pedagogická teorie. Před rokem 1967 se pojem sociální pedagogika užíval výhradně v souvislosti s dětskými školkami a s útulky pro ochranu dětí. Již od prvních let existence útulků v roce 1820 a školek (1871) měly tyto instituce jak sociální, tak pedagogický charakter. V sociálním smyslu nabízely péči o děti v době zaměstnání matek a ve smyslu pedagogickém měly význam péče a výchovy. Oba aspekty pak byly protektivní v tom smyslu, že předcházely zanedbávání a zneužívání dětí (Rosendal Jensen, 2016).

Přestože v praxi termín „sociální pedagogika“ znamenal zejména pomoc při integraci mladých lidí, tak aby se mohli stát součástí společnosti a participovat na sociálních statcích, v současnosti je zaměřena na celé spektrum populace. Sociální pedagogové se angažují v projektech určených předškolním dětem na podporu jejich sociální zdatnosti, interakce s vrstevníky a dospělými, pracují však také se znevýhodněnými dětmi a mladými lidmi, v rezidenčních centrech pro mladé i dospělé, na ulici, v komunitní psychiatrii, s jedinci s problémy s učením, s toxikomany i s lidmi bez domova (Roithuizen & Harbo, 2007). Zájem dánské sociální pedagogiky je orientován zejména na nové podoby marginalizace, na možnosti integrace a inkluze ohrožených a na hledání nových metod sociálně výchovné práce s mladými lidmi (Langager, 2009).

Pokud jde o profesní přípravu sociálních pedagogů v Dánsku, podle Kornbecka (2014, 154) byla založena v roce 1987, kdy vznikly první kursy specificky vytvořené pro sociálně pedagogickou praxi (stalo se tak až 49 let poté, co byly založeny první programy sociální práce).86 Tyto programy se postupně modernizovaly, od nespecifických kurzů vyššího vzdělávání v polovině devadesátých let až do úrovně bakalářského profesního programu, srovnatelného s bakalářskými programy univerzitními (od roku 2001). V roce 1992 došlo ke sloučení tří samostatných vzdělávacích programů do jediného s názvem Socialpædagogik, což rozšířilo možnosti uplatnění sociálních pedagogů, kteří zde podobně jako v Německu, působí v oblasti předškolní výchovy a vzdělávání a v oblasti pedagogiky volného času.

Ke znovuobjevení sociální pedagogiky přispěla také Dánská asociace sociální pedagogiky (Dansk Forening for Socialpædagogik) založená v roce 1997 skupinou akademiků, lektorů a profesionálů a jimi vytvořený magisterský program a výzkumný projekt (Hegstrup, 2005). V současnosti (Jensen & Kjeldsen, 2014) nabízí 7 univerzit bakalářská studia sociální výchovy (social education) se čtyřiadvaceti různými programy, které studuje největší počet studentů všech bakalářských studií. V důsledku pak Calderón (2013) uvádí, že Dánsko je jedinou zemí EU, kde počet sociálních pedagogů přesahuje počet sociálních pracovníků (profesní asociace Socialpædagogerne, člen AIEJI, čítá 32 tisíc členů).