NARUŠENÍ PLYNULOSTI Z pohledu vyučujícího ◦ Spouštěče dysfluence: ◦ Kladení otázek ◦ Odpovídání na otázky ◦ Hlasité čtení ◦ Hovor se spolužáky ◦ Hovor s vyučujícími Z pohledu vyučujícího ◦ Frekvence výskytu dysfluence – týdně/denně/v kratším časovém úseku ◦ Podpůrné postupy – jejich aplikace a přínos ◦ Vyhýbavé chování – komunikace v prostředí třídy ◦ Zachycení obtíží žáka spolužáky – reakce – je si student s balbuties těchto reakcí vědom? ◦ Limituje dysfluence žáka v tom, co chce říci? ◦ Zvládání akademických dovedností – čtení/psaní/matematika ◦ Charakteristika dysfluencí ◦ Interjekce ◦ Repetice (počáteční slabika, slovo, část věty) ◦ Prolongace ◦ Bloky ◦ Obtíže v respiraci ◦ Narušené koverbální chování Ve výukové i v běžné komunikační situaci je klíčový přístup k žákovi – výběr z doporučení – k diskusi ◦ neupozorňovat na neplynulost v řeči, přecházet ji citlivě, nikoli lhostejně ◦ vytvořit při komunikaci s žákem atmosféru – přirozeně akcentuje obsah, nikoliv formu sdělení podporovat komunikativnost ◦ Při hovoru s žákem: ◦ zpomalíme své mluvní tempo, zachováme však stále přirozenou rychlost ◦ prodloužení přestávek mezi jednotlivými fázemi rozhovoru, komunikační situace – otevřený a vstřícný přístup a přirozený oční kontakt V komunikační situaci je třeba poskytnout žákovi ◦ možnost vyjádřit vše, co sám chce ◦ spolupráce při pomoci – reakce žáka ◦ osvědčuje se nechat žáka samostatně dokončit myšlenku, větu, slovo, jeho projev nepřerušovat Ze strany vyučujícího se doporučuje ◦ redukovat počet kladených otázek – nepospíchat, eliminovat pocit časového tlaku – poskytnout dostatek času na odpověď ◦ odpoutat pozornost od řečových obtíží – neužívat „doporučení“ – riziko zvýšení obtíží V rámci interakce je třeba, aby: ◦ žák věděl, že má prostor, čas pro vyjádření i v kolektivu dětí ◦ je mu věnována dostatečná pozornost ◦ tato pravidla platí pro všechny – a není tedy ničím výjimečný Dále je vhodné v průběhu času a spolupráce s žákem ◦ pozorovat situace, kdy se plynulost řeči zlepšuje x zhoršuje ◦ chvíli, kdy mluví žák plynule, využijeme k dalšímu rozvíjení projevu ◦ ve fázi zvýšené neplynulosti žáka s požadavky na komunikaci nezatěžujeme ◦ žádoucí je tyto situace citlivě vyhodnotit – eliminace pocitu vyčlenění V plynulosti projevu se mohou negativně promítnout některé jevy ◦ nečekaná zátěžová situace, náhlé změny, časový tlak, podráždění, únava, přetěžování ◦ ústní zkoušení, samostatný mluvní projev před třídou, hlasité čtení ◦ volba způsobu ověřování školních vědomostí – optimální výkon ◦ dle potřeby upřednostnit písemnou formu zkoušení ◦ další varianty přístupů k hodnocení žákova výkonu i k realizaci ověřování poznatků mohou být uvedeny v Doporučení ŠPZ V kontextu podpory je třeba dále posilovat ◦ pozitivní sebehodnocení žáka, zdravou sebedůvěru ◦ posilovat frustrační toleranci, odolnost vůči zátěži ◦ řečové obtíže nezlehčovat ani nedramatizovat, pomoci se s nimi vyrovnat ◦ uspořádání aktivit ve výuce – pravidelné střídání činností, včetně relaxačních chvilek ◦ denní režim – dostatečný prostor pro školní přípravu, vhodnou relaxaci a uvolnění – činnosti, které dítě baví a zajímají ◦ psychická pohoda, pravidelný režim, strava s dostatkem vitamínů ◦ nutný je samozřejmě dostatečný spánek a odpočinek Komunikace s žákem s breptavostí ◦ Motivace žáka k terapii – věk a další aspekty ◦ Individuální přístup ◦ Zpomalení tempa vlastního projevu ◦ Neverbální komunikace v „přátelském tónu“, oční kontakt ◦ Klidná atmosféra beze spěchu s dostatečným množstvím času na realizaci komunikační výměny ◦ Cílem přístupu k žákovi s breptavostí je : ◦ stabilizace správného tempa řeči, eliminace obtíží při čtení ◦ rozvoj jsou hudební schopnosti a vyjadřovací zručnosti ◦ posilování koncentrace pozornosti na vlastní sdělení ◦ orientace pozornosti žáka k plánování výpovědi před vlastní odpovědí ◦ + doporučení ŠPZ ◦ (Mlčáková, In Michalík a kol., 2011) Zdroje ◦ KLENKOVÁ, J. (2006). Logopedie. Praha: Grada. ◦ LECHTA, V. (2010). Koktavost – integrativní přístup. Praha: Portál. ◦ LACIKOVÁ, H. Fixovaná koktavost. In LECHTA, V. a kol. (2005). Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál. ◦ MLČÁKOVÁ, R. Osoby s narušenou komunikační schopností. In. MICHALÍK, J. a kol. (2011). Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál.