Podklady pro online výuku: SPkK02 Logopedie 2

Datum: 15. ledna 2021, 8:00

Téma: Dyslalie


Text je součástí elektronické publikace Komunikační a simulační techniky logopedické
(https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1637)


Charakteristika dyslalie


Dyslalie patří mezi nejrozšířenější narušení ve vývoji řečových schopností, charakteristická je
motoricky a zvukově nápadnou a odchylnou artikulací jedné či více hlásek (Klenková, 2006):

·        označována také jako patlavost či slovní patlavost;

·        narušena je výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní hlásky
jsou vyslovovány adekvátně podle příslušných jazykových norem;

·        spadá do kategorie narušení článkování řeči.


Dvořák (2003) zmiňuje anglický termín Articulation Disorders, v němž dále rozvádí jednotlivé formy
poruch artikulace a uvádí k nim zastřešující zkratku S.O.D.A., která označuje Substitution
(= paralalie), Omission (= mogilalie), Distortion (= dyslalie) a Addition (= polylalie, tedy
přidání hlásky). Hlavní úroveň zasažení je fonetická – používání jednotlivých hlásek (analytická
stránka řeči), dopad je ovšem patrný i na úrovni fonologické – spojení do slabik, slov a vět, což
je základem lingvistické úrovně jazyka: morfologicko-syntaktické, lexikálně-sémantické a
pragmatické (Nádvorníková, 1995 sec. cit. Lechta, 2005)


Mezi nejčastější etiologické faktory se dle Nádvorníkové (In Lechta, 2003) řadí:

·        vliv prostředí, mluvní vzor, nesprávný postoj k projevu dítěte;

·        nedostatky v citovém přístupu;

·        nedostatky ve sluchové percepci, nedostatečná diskriminace zvuků, vady sluchu;

·        poruchy centrální nervové soustavy, neuromotorické poruchy;

·        kognitivně-lingvistické nedostatky;

·        motorická neobratnost;

·        anomálie mluvních orgánů;

·        dědičnost.


Hláska tvořená jiným způsobem a na jiném místě, než odpovídá normě, se označuje řeckým názvem s
příponou -izmus.


Vymezte následující pojmy:



bilabiální lambdacizmus




interdentální sigmatizmus




velární rotacizmus




uvulární rotacizmus bohemicus




Klasifikace dyslalie podle rozsahu (Klenková, 2006):


U slabikové nebo slovní dyslalie, tedy narušení artikulace v určitém kontextu, uvádí Lechta (1990)
několik symptomů tzv. kontextové dyslalie:

·                    elize – vypouštění, vynechávání hlásek;

·                    metateze – přesmykování hlásek;

·                    kontaminace – směšování hlásek;

·                    anaptixe – vkládání hlásek;

·                    asimilace – připodobňování, přizpůsobování hlásek.


Uveďte příklady jednotlivých symptomů kontextové dyslalie.

___________________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________


Zcela zásadní je navázání spolupráce s dítětem a jeho rodinou: „Ani sebelepší péče odborných
pracovníků není zdaleka dostačující, jestliže o narušené komunikační schopnosti člověka a její
problematice není poučena rodina a okolí osoby.“ (Krahulcová, 2007, s. 177). Komplikujícím faktorem
může být upozorňování na narušenou výslovnost ze strany okolí v průběhu intervence a nesprávně
prováděná logopedická cvičení. Kutálková (2011) dodává, že na vývoj řeči rovněž působí současné
negativní civilizační vlivy. Důležitou roli z hlediska upozornění rodičů na přetrvávající obtíže
v artikulaci může hrát třídní učitel žáka.



V rámci intervenčního přístupu k dětem s dyslalií je nezbytné dodržovat některé další zásady
(Peutelschmiedová, 2005, Neubauer, 2011, Krahulcová, 2013).


Charakterizujte podstatu následujících zásad:

zásada krátkodobého cvičení

___________________________________________________________________________

zásada využití sluchové kontroly

___________________________________________________________________________

zásada používání pomocných hlásek (substituce)

___________________________________________________________________________

zásada minimální akce

___________________________________________________________________________

zásada postupu od snadnějšího ke složitějšímu

___________________________________________________________________________

zásada individuálního pozitivního přístupu

___________________________________________________________________________

zásada nácviku vždy pouze jedné hlásky

___________________________________________________________________________

zásada plánování

___________________________________________________________________________

zásada společných aktivit

___________________________________________________________________________

zásada přirozenosti a začlenění do denního režimu

___________________________________________________________________________










Doporučená literatura a další zdroje:

Dvořák, J. (2007). Logopedický slovník. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum.

Klenková, J. (2006). Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická
intervence v ČR, příklady z praxe. Praha: Grada.

Krahulcová, B. (2013). Dyslalie – patlavost: vady a poruchy výslovnosti. Praha: Beakra.

Kutálková, D. (2011). Budu správně mluvit: Chodíme na logopedii. Praha: Grada.

Lechta, V. (1990). Logopedické repetitorium: teoretická východiska súčasnej logopedie, moderné
prístupy. Bratislava: SPN.

Lechta, V. et al. (2005). Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál.

Nádvorníková, V. (2003). Diagnostika dyslalie. In Lechta, V. et al. Diagnostika narušené
komunikační schopnosti. Praha: Portál.

Neubauer, K. (2011). Artikulace a fonologické rozlišování hlásek. Havlíčkův Brod: Tobiáš.

Peutelschmiedová, A. (2005). Logopedie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.