SPD v kojeneckém a batolecím věku

Novorozenecké období

V novorozeneckém období převažuje diagnostika lékařská, která je zaměřená na aktivitu a funkci CNS
(předpoklad zdárného vývoje). Zvláštní péče je věnována dětem rizikovým (pre – a perinatální
komplikace), které mají nízkou poporodní hmotnost, došlo u nich ke krvácení do mozku, popř. hypoxii
(nedostatek kyslíku plodu) ad.

Nedonošené děti a děti s postižením jsou více dráždivé a labilnější. Mají horší reakce na podněty.
Zhoršené vnímání a chápání signálů. Těmto dětem se věnují neonatologické poradny (intenzivní péče o
nemocné novorozence).

Diagnostika a podpora je poskytována:

·         psychologem (především pomoc rodičům)

·         speciálním pedagogem (centra rané péče)

·         a dalšími odborníky vzhledem k postižení (lékaři, fyzioterapeutové apod.)

Kojenec

Období je charakteristické rychlým psychomotorickým vývojem, tzv. fází receptivity, otevřenosti.
Primární potřeba kojence: stimulace, úzce souvisí s potřebou učení. Na rozvoj kognitivních procesů
má vliv vnímání a motorika (senzomotorické období). V 10. m. se rozvíjí vědomí příčiny a následku.

Předverbální období: 4. m. broukání, 6.-8.m. žvatlání, 8.-10.m. porozumění řeči, v roce jednoduchá
slova (asi 5).

Socializace: 3. m. úsměv, pohled do očí, rozlišuje živé a neživé objekty, 6. - 8.m. rozeznává známé
a neznámé lidi, odlišuje matku, objevuje se strach z neznámých situací i lidí.

Diagnostika se zaměřuje na:

·         vnímání

·         hrubá a jemná motorika

·         adaptivní chování

·         řeč

·         sociální chování.

K diagnostice vyhovují vývojové škály. U dětí s postižením se určuje dgiagnóza, klinický obraz
(např. MO) je většinou znám do konce1. roku. Určená dg. je předpokladem pro zahájení včasné
intervence. Důležitá je diagnostika rodinného prostředí.

Batole

Dochází k rozvoji chůze, zdokonalování motorických dovedností. Rozvoj verbální komunikace. Rozvoj
myšlení souvisí s aktivní činností a manipulací, symbolické myšlení. Řeč: jednoduché věty kolem 2.
r., agramatismy. Odpoutávání se od matky, rozvoj vlastní identity, potřeba prosazování (charakter
negativismu). Osvojuje si základy norem chování, orientaci v sociálním prostředí. Sociální učení,
forma nápodoby.

Diagnostika se zaměřuje na:

·         hru

·         motoriku

·         oblast rozumových schopností

·         oblast emocí

·         řeč

·         sociální vývoj.

Shrnutí oblasti diagnostiky 0-3 roky

·         Úroveň motoriky: pohybové dovednosti.

·         JM: úchopy, manipulace s hračkami a různým materiálem.

·         Uvědomování si vztahů a souvislostí mezi předměty a jejich vlastnostmi: souvisí s
vnímáním, prostředím a stimulací.

·         Samostatnost činností: nutná míra podpory.

·         Projevy ve hře: specifické projevy podmíněné postižením.

·         Počátky tvořivosti ve hře: kresba, modelování, stavba kostek.

·         Schopnost učení nápodobou.

·         Úroveň komunikace.

·         Porozumění požadavkům a jejich respektování: podřízení se autoritě, základní návyky
chování apod.

·         Projevy emancipace a sebeuvědomění: rozvoj volní složky.

·         Rozvoj emoční oblasti: projevy afektivity, začátky utváření vyšších citů.

·         Úroveň adaptace: v různém prostředí.

·         Způsob výchovy rodičů: riziko extrémních přístupů zvl. u dětí s postižením.

·         Schopnost navazovat sociální vztahy: kvalita s vrstevníky i dospělými.

·         Schopnost začlenit se do kolektivu: jesle, stacionář.

Kontrolní otázky:

1.      Charakterizujte novorozenecké období, uveďte možné projevy nápadností u rizikových dětí.

2.      Rozveďte možnou podporu v novorozeneckém období.

3.      Jmenujte oblasti diagnostiky v batolecím věku.

4.      Uveďte na konkrétním dítěti s vybraným postižením příklady realizace diagnostiky.


Literatura:

Přinosilová, D. Diagnostika ve speciální pedagogice (2007)

Opatřilová, D. Pedagogicko-psychologické poradenství v raném a předškolním věku u dětí se
speciálními vzdělávacími potřebami (2006)