Klasifikace, etiologie a charakteristika MO

Klasifikace

Základem klasifikace mozkové obrny bývá nejčastěji klinický obraz. Patologickoanatomický obraz MO
je různý. Z klinického hlediska rozděluje Kapounek, B. (1989, s. 66) dětskou mozkovou obrnu na tyto
formy: spastické (paraparetická, kvadruparetická, hemiparetická), nespastické (hypotonická,
dyskinetická) a lehkou mozkovou dysfunkci, která stojí samostatně. Kapounek, B. (1989) do své
klasifikace nezahrnuje formu mozečkovou. Kábele, F. (1986, s. 14) mezi druhy dětské mozkové obrny
lehkou mozkovou dysfunkci nezařazuje. Lesný, I. (1985) rozlišuje při klasifikaci dětské mozkové
obrny syndromy vyhraněné a nevyhraněné.

Spastické formy mozkové obrny charakterizuje po porodu a v prvních měsících vývoje zvýšený svalový
tonus se zvýšeně šlachovitě-okosticovými reflexy, zvýšenou dráždivostí a patologickými vzorci
lokomotorického vývoje (Nevšímalová, S., Růžička, E., Tichý, S. 2002, s. 275). Vítková, M. (1998,
s. 25) dále uvádí, že podle ztuhnutí končetin lze rozlišovat děti ohnuté (jsou zcela schoulené) a
děti napnuté (jejich ústa jsou otevřená, sliní, mají problémy s jídlem a řečí, krátký dech,
nápadnou mimiku a další). Psychické ladění se většinou vyznačuje úzkostí, nejistotou a nedostatkem
sebedůvěry. U spastické obrny jsou svaly postižené končetiny zvýšeně napjaté a kladou odpor
pasivnímu ohýbání.

Nespastické formy mozkové obrny jsou na rozdíl od předešlých forem charakteristické absencí
svalového napětí.


Etiologie dětské mozkové obrny je velmi rozmanitá, ale ne vždy prokazatelná, často se různé příčiny
kombinují. Nejčastěji se uvádějí tyto příčiny vzniku:

Příčiny prenatální: vývojové anomálie, anomálie dělohy a placenty, krvácení matky,
Rh-inkompatibilita (matka Rh negativní a plod po otci Rh pozitivní), infekční onemocnění matky,
záření či jiná toxicita, fyzikální noxy (úrazy), exotoxické noxy (vliv farmak, kouření, alkohol,
drogy), metabolické poruchy matky, nedonošenost (křehké krevní vlásečnice a nevyvinutí cévní stěny,
v důsledku toho hrozí nebezpečí krvácení do mozku), přenošenost (snižuje se sycení krve plodu
kyslíkem a vzniká nepoměr mezi nároky na kyslík a jeho dodávkou), anoxie (nedostatečné okysličení
tkání), nedostatky v životosprávě matky i výživě plodu, chromozomální aberace, genetické faktory,
těžká psychická traumata, toxoplasmóza (infekční onemocnění způsobené parazitem od zvířat) a další.

Příčiny perinatální: abnormální porody (protrahované, překotné, koncem pánevním, porody císařským
řezem a porody klešťové), novorozenecká asfyxie (stav snížené saturace krve kyslíkem následkem
nedostatečného nebo opožděného dýchání po porodu), nitrolební krvácení, metabolické a bilirubinové
encefalopatie, bakteriální meningoencefalitidy, předčasný odtok plodové vody a další.

Příčiny postnatální: jejich uplatnění se připouští zpravidla do 1 roku věku, mohou to být různá
infekční onemocnění centrální nervové soustavy, rané infekce plicní a střevní, poranění lebky a
mozku, dyseptické stavy, působení abnormálních metabolitů (vrozené vady metabolismu) apod. Jak
uvádí Vojta, V. (1993, s. 255), k rizikovým faktorům podle Sheridana a Prechtla dále může patřit i
rodinná zátěž, gravidita ve vyšším věku a opakované potraty, degenerativní onemocnění, oligofrenie
a kongenitální malformace.

Charakteristika

Následkem poškození centrální nervové soustavy vznikají různorodé klinické projevy. První popis
onemocnění podal W. J. Little (1810 – 1894). Klinické projevy jsou určovány kvalitou, rozsahem a
dobou trvání účinku patologické noxy. Ke klinickým příznakům patří:

-                     vývojová retardace (zpožďování motorického vývoje),

-                     odchylný vývoj hybnosti (abnormity vzpřimování, lokomoce a jemné motoriky),

-                     odchylky svalového tonu (hypotonie, hypertonie, asymetricky zvýšený tonus
očních svalů, který často vede ke vzniku strabismu),

-                     abnormální kinézy a postury (např. přetrvávající držení ručky v pěst,
extenční držení dolních končetin s propjatými špičkami a hypertonickými adduktory, snížená kloubní
mobilita, opistotonické držení),

-                     reflexologické odchylky (např. zvyšování šlachosvalových reflexů, přetrvávání
primitivních reflexů, které již měly vymizet),

-                     poruchy somatického růstu (hlavně u těžších forem dětské mozkové obrny),

-                     ortopedické komplikace (např. zkrácení Achillových a kolenních šlach, které
brání chůzi).

 Pro mozkovou obrnu jsou charakteristické:

-                     nerovnoměrný vývoj,

-                     tělesná neobratnost, která postihuje hrubou, ale zejména jemnou motoriku,

-                     patrná je zvýšená pohyblivost a neklid,

-                     nesoustředěnost, těkavost,

-                     nedokonalost vnímání,

-                     nedostatečná představivost,

-                     překotné a impulsivní reakce,

-                     emoční labilita a výkyvy v duševní výkonnosti,

-                     opožděný vývoj řeči a vady řeči

Otázky a úkoly:

1.      Uveďte příklady různých klasifikací mozkové obrny vč. jejich autorů.

2.      Popište příčiny vzniku mozkové obrny z hlediska pre-, peri a postnatálního vývoje.

3.      Charakterizujte nejčastější projevy mozkové obrny.

Literatura:

Kraus, J. a kol. (2005). Dětská mozková obrna. Praha: Grada.

Opatřilová, D. (2014). Pedagogická intervence u jedinců s mozkovou obrnou v raném a předškolním
věku. Brno: MU.