Školní pedagogika (5)
učitelé – vyučování, žáci – učení
Tomáš Janík
Scénáře vývoje školy (upraveno dle OECD...)
Pokračování
současného
stavu
Udržování byrokraticky řízených školských systémů (tradiční
model)
Posilování
funkcí školy
Školy jako hlavní střediska společenského života obcí (model
komunitní školy)
Školy jako organizace zaměřené na procesy učení (model
učící se školy)
Oslabování
funkcí školy
Sítě učících se v podmínkách společnosti sítí (učební sítě)
Uplatňování tržních mechanismů ve vzdělávání (tržní model
školy)
Scénář: posilování
Scénář: oslabování
budování školského systému
povinná školní docházka
budování systému a uč. přípravy
rozvinutí učitelského
povolání do profese
(vzestup – prestiž)
rozvoj školy
jako silné instituce
zvládající nové výzvy
humanizace školy
obrat k dítěti
ped. reformismus
znevažování školy a učitelů
heroická očekávání vs.
reálné možnosti školy
posilování pojetí učitele jako úředníka
a technokrata
de-kvalifikace
(snižování požadavků na vstup)
odliv z učitelské profese
a stárnutí uč. sborů
Scénář: posilování
Scénář: oslabování
naplňují se oba scénáře
souběžně dochází
k re(de)profesionalizaci
ve školství a učitelství
Didaktika
• má své místo všude tam, kde má
docházet k plodnému setkávání
žáků a učitelů nad obsahem.
…starostlivost staršího o mladšího / setkání / vztah: základ pedagogiky a didaktiky
Pedagogika
• objevuje se všude tam, kde jeden
nabízí pomocnou ruku druhému
• vyrůstá z mezilidské starostlivosti a
projevuje se jako pomáhání při práci
na člověku
• její základní aktivitou je agogia –
vedení či provázení, podporování či
směřování rozvoje jiných.
• Pedagogiku a didaktiku lze dělat neboli praktikovat.
• Má-li být praktikování účinné a efektivní, je
nezbytné se ně dobře (profesně) připravit a
průběžně vyhodnocovat, jak se daří.
• K tomu slouží zkoumání zaměřené na problémy
praxe a jejich teoretické zázemí.
Pedagogika a didaktika
je oblastí praxe,
profesní přípravy
i vědeckého zkoumání.
didaktika jako praxe
didaktika jako profese
didaktika jako věda
• Pedagogické profese: ideál práce na
člověku / rozvoj lidskosti.
• Utvářejícím prvkem a hlavním předmětem
činnosti je zde vedení (ped-agogia),
• resp. provázení, podporování, vytváření
příležitostí k rozvoji... jiných
• Vyznačují se vysokou rozrůzněností: učitelé,
vychovatelé, sociální pedagogové,
pedagogové volného času, speciální
pedagogové, andragogové, trenéři, lektoři,
koučové apod.
• Jsou (mohou být) více či méně vázáni na
školu či jiné (zpravidla) výchovné a
vzdělávací instituce.
• Učitelství jako centrální typ pedagogických profesí.
• V průběhu dějinného vývoje se učitelství profesionalizovalo –
nabylo řady charakteristik profesí a vyformovalo své profesní pole.
• Odehrálo se to tak, že učitelství se v širším rámci pedagogiky a
pedagogických profesí utvářelo zaměřením pozornosti a
specializací na institucionalizované (typicky školní) vzdělávání,
jehož dominantní formou je výuka.
• Vyformováním učitelské profese se dalo vzniknout didaktice jako
profesní disciplíně s akademickým ukotvením (zejména díky
vysokoškolskému vzdělávání učitelů).
• Současně došlo k zakotvení učitelství do oborů (učitel je učitelem
něčeho, a nikoliv ničeho či čehokoliv), což umožnilo rozvinout
oborové didaktiky jako profesní disciplíny oborových učitelů.
Potřeba didaktiky vzniká tam...,
• kde se nastolí otázka po vztahu vědění k učícímu se subjektu.
• V tahu toho, jak se historicky formuje školský systém, se této
otázky/výzvy ujímají učitelé – tím pro ně vzniká „jejich“ profesní pole a
vymezuje se jejich hlavní profesní úloha.
• Uvádět do vztahu vědění a lidi – tato myšlenka se ozývá v
Komenského „učit všechny všemu všestranně“ – tato
nejdemokratičtější utopie je základem veškeré didaktiky (Schneuwly, 2014).
Komenského didaktika je teorií tří silně provázaných aspektů
docere (vyučovat) – discere (učit se) – scire (vědění)
• vymezuje obecné zákonitosti potřebné k vytvoření „methodus“.
• didaktika základem učitelské profese, jejího výkonu i přípravy na ni.
• Typicky obdélníková místnost a v ní místa k sezení uspořádaná do půlkruhu, aby na sebe
všichni viděli, vyučující u delší strany obdélníka – dobře viditelný
• Vyučující spíše než přednášení provozuje dotazování studentů: otázka a řetězec návazností
vztažených k případu
• Není běžné, aby jeden student reagoval na jiného studenta – reakce směřují k případu, který
vyučující nastoluje a drží ve hře
• Dbá se na precizní jazykové vyjadřování (jsou-li formulace vágní či nepřesné, trvá vyučující
na jejich zpřesnění) – jde o kvalitu argumentace
• Teoretická příprava: znalosti a porozumění
• Praktická průprava: dovednosti
• Workplace learning: školní třídou je nemocnice...
• Zpravidla frontální uspořádání s autoritou učitele a učiva vpředu
• Interakce vyučujícího se studenty většinou není častá, stejně jako komunikace mezi
studenty navzájem
• Vyučující (místy furioso) odvozuje vztah: matematická reprezentace určitého jevu či
procesu, odkazy k praktickému využití nejsou časté
• Učitel (trenér) podporující svého svěřence v pohybovém učení, rozvíjení
pohybových dovedností
• Význam postupnosti nácviku – metodické řady
• Učení probíhá přímo v praxi za supervize/podpory kolegy
• Individuální (individualizované) učení koncentrované kolem praktického výkonu
• Význam má reflexe praktického výkonu – rozbírají se jeho mnohočetné kvality
(např. oborové, oborovědidaktické, ped-psy), řeší se vazba k teoretickým
znalostem apod.
• Pozor: na rozdíl od předchozích případů toto vzdělávání je vzděláváním2
• Učení probíhá přímo v praxi za supervize/podpory kolegy
• Individuální (individualizované) učení koncentrované kolem praktického výkonu
• Význam má reflexe praktického výkonu – rozbírají se jeho mnohočetné kvality
(např. oborové, oborovědidaktické, ped-psy), řeší se vazba k teoretickým
znalostem apod.
• Pozor: na rozdíl od předchozích případů toto vzdělávání je vzděláváním2
...co je specifické
pro učitelskou profesionalitu?
D
O
C
E
R
E
D
I
S
C
E
R
E
S
C
I
R
EKomenský:
učitel uvádí (docere)
vědění (scire)
do vztahu s učícími se (discere).
Klafki:
učitel aranžuje plodné setkání
určitých žáků
s určitými obsahy.
UČITEL
vyučování (docere)
obsah (scire)
ŽÁK
učení (discere)
obsah (scire)Evropská tradice
(Komenský…)
umění vyučovat
(docere: ars docendi)
DIDAKTIKA (didaskein)
umění učit (se)
discere: ars discendi
MATHETIKA (manthein)
• objasňování učení
z pohledu žáků
• učení před-
strukturované
vyučováním
• dle Komenského
je učení spojeno s
hledáním
• objasňování
vyučování z
pohledu učitele
• vyučování má
způsobovat učení
učitel
obsah
žák
Evropská tradice
(Hopmann a další)
znázorňování
zkušenost
setkávání
OBOR
OBOROVÁ
DIDAKTIKA
OBECNÁ DIDAKTIKA
Vyučování
• V nejširším smyslu jde o každé působení (i nezamýšlené či náhodné),
jehož důsledkem se někdo něco (na)učí – “vyučuje i život”, “dává nám
lekce”.
• V širším smyslu jde o více či méně úmyslné působení, které si nenárokuje
školní charakter – působení autorit (např. náboženských), proroků,
kazatelů – často se vztahuje k mimoškolním aktivitám (model mistr-učeň).
• V užším smyslu jde o záměrné, reflektované a metodické ovlivňování
učebního procesu (zpravidla školní vyučování – odehrává se ve specifické
formě – při výuce).
• V nejužším smyslu jde o slovně-názorné prezentování jistých poznatků –
přednášení (docere – učit).
Vyučování
• Vyrůstá ze starosti starší generace o mladší (event. obráceně).
• Druh pedagogického jednání, které směřuje k podpoře učení žáků.
• Záměrná, plánovaná činnost, při níž učitel poskytuje žákům podněty s
cílem rozvíjet jejich znalosti, dovednosti, kompetence...
• „Správně vyučovat znamená způsobovati, aby se žák učil hbitě, s
chutí a důkladně“ (J. A. Komenský).
• Vyučování – vytváření příležitostí k učení.
• Učení – psychický proces – získávání zkušeností, utváření jedince.
Vyučování
Je nasměrováno k podpoře učení
je vedeno cíli
odvíjí se od konfrontace s obsahem (učivo)
odehrává se v určitých podmínkách
uplatňují se při něm určité organizační formy, metody, prostředky,
média.
!
Příprava/plánování výuky – zahrnuje učitelovu přípravu na výuku, jejímž
jádrem je didaktická analýza učiva (jak aranžovat plodné setkání určitých
dětí s určitými vzdělávacími obsahy).
Realizace výuky – zahrnuje vlastní aktivity učitele a žáků ve výuce –
uplatňují se při ní různé:
• vyučovací styly (příkazový, úkolový, styl se vzájemným hodnocením, se sebehodnocením,
s nabídkou, s řízeným objevováním, se samostatným objevováním)
• výukové metody (slovní, názorně-demonstrační, dovednostně-praktické, aktivizující, komplexní)
• organizační formy výuky (hromadná výuka, samostatná práce, práce ve dvojicích, skupinová práce)
• didaktické prostředky a média (např. učebnice, školní obrazy a modely, informační technologie).
Reflexe výuky – zahrnuje myšlenkové aktivity učitele, jejichž cílem je
zhodnotit výuku, která proběhla, a získat tak východisko pro plánování
další výuky.
!
Kvalita výuky
Ve výuce musí být něco obsaženo, výuka musí být nějaká, aby byla kvalitní.
Komponenty a charakteristiky kvalitní výuky.
Co zakládá kvalitu výuky?
• Organizace a řízení třídy: využití času, přiměřené tempo, strukturovanost
• Zprostředkování cílů a obsahů: jasnost, strkturovanos, soudržnost
• Učební úlohy: kognitivní aktivizace
• Podpůrné učební klima: konstruktivní práce s chybou, adaptivita výukových
postupů.
edukační realita kultury vyučování a učení
Časově ohraničený souhrn určitých forem učení a vyučovacích stylů a s nimi
souvisejících antropologických, psychologických, společenských a
pedagogických orientací
(Weinert, 1997, s. 12)
Kultura vyučování a učení
časově ohraničený souhrn – čas od času kulturu
„starou“ střídá „nová“
forem učení a vyučovacích stylů – nastavení
časoprostorových a sociálních podmínek, v nichž se procesy
vyučování a učení realizují
souvisejících antropologických … orientací – jaké teoretické přístupy
z jakých oborů stojí v pozadí
Pro aktuálně „novou“ kulturu vyučování a učení je
charakteristické:
• „aktivní, konstruktivní, samostatné, motivované a celostní učení;
• učení bez tlaku na dosahované výsledky,
• které se odehrává ve společenství učících se jedinců,
• kteří jsou v přibývající míře nezávislí na vyučujícím –
• vzdělávají se pro situace každodenního života a jejich prostřednictvím“
(Weinert, 1997, s. 12).
Důraz je kladen zejména na:
• individualizaci učebních procesů,
• kognitivní aktivizaci žáků,
• zavádění autentických učebních úloh vyžadujících transfer
naučeného do nových kontextů,
• generativní řešení problémů,
• verbalizaci procesu řešení úloh,
• podporu metakognitivních procesů např. prostřednictvím
rekapitulace učebního procesu apod.
Jak by mělo být vedeno vyučování,
aby výše uvedené nastalo?
Vyučování: vytváření příležitostí k učení
• Vyučování = vytváření příležitostí k učení, tj. podmínek umožňujících žákům
získávat znalosti, rozvíjet dovednosti a kompetence, utvářet postoje.
• Jednou z forem, v nichž se vyučování a učení odehrává, je výuka (seriál
výukových situací).
• Učitel plánuje a realizuje výuku tak, aby nabízela příležitosti k učení.
• Příležitosti k učení se konkretizují v učebních úlohách.
• Učební úloha je promyšlená struktura požadavků na žákovo učení.
• Prostřednictvím učební úlohy učitel zajišťuje setkání žáka s obsahem.
• U učební úlohy lze rozlišit fáze: zadání – řešení – (vy)hodnocení.
Učební úlohy: klíčové „stavební kameny“ výuky
• uvedení nového učiva (méně často)
• procvičování a upevňování znalostí, dovedností, kompetencí (často)
• hodnocení naučeného (např. hodnocení: testové úlohy).
Důležité jsou úlohy, které předpokládají různé postupy zpracování či více způsobů
řešení.
Rozmanité úlohy, zaváděné v různých kontextech (zvyšování kognitivní aktivizace,
zvyšování přitažlivosti a významu učiva v očích žáků).
Obměňování úloh přispívá ke kognitivnímu úsilí žáků (rozvíjí „pružnost“ myšlení a
praktického používání znalostí, dovedností...).
Učební úlohy
řešení učebních úloh
výuková situace
příležitosti k učení ve výuce
Učebnice: 142/11: Změř, jak se mění proud procházející rezistorem, když měníš napětí na svorkách.
Výsledky měření zapiš do tabulky. Znázorni grafem závislost proudu procházejícího rezistorem na
napětí mezi svorkami.
Komplementarita vícečetných reprezentací – jejich kognitivní integrace zakládá porozumění (zde:
Ohmův zákon: I = U/R).
učební úlohy jako základ didaktických řídících stylů
regulace
někým
jiným
(vnější)
auto-
regulace
(vnitřní)
autoregulované učení
(řídíme sami sebe,
vytváříme pro sebe učební úlohy)
učení regulované někým jiným
(někdo řídí naše učení,
někdo pro nás vytváří učební úlohy)
Autoregulované učení
...aby vnější řízení postupně přecházelo ve vnitřní
proces autoregulace učení, aby vnější řízení a další
intervence postupně likvidovaly samy sebe
(Kulič, 1992, s. 59).
Autoregulované učení
taková úroveň učení, při které se učící se stává
„aktivním aktérem vlastního procesu učení po stránce
činnostní, motivační a metakognitivní“
(Průcha, Walterová, & Mareš, 2009, s. 24).
Autoregulované učení
...je aktivním, konstruktivním procesem,
při němž žák stanovuje cíle svého učení a pokouší se
monitorovat, regulovat a kontrolovat svoji kognici, motivaci a
chování, veden a podněcován svými cíli a kontextuálním
faktory prostředí
(Pintrich, 2000, s. 453)
Užívání metakognitivních znalos tí
a dovedností k řízení vlastníhoučení
Volba cílů a zdrojů
Regulace modu zpracování informací
Sebe-regulace
Regulace učebního procesu
Výběr kognitivních strat egií
Autoregulované učení
Obr. 1: Model autoregulovaného učení (Boekaertsová 1999)
...odsouzeni k celoživotnímu učení
kompetence k učení: schopnost učit se
(dispozice ke zvládání učebních situací)
učení se učit: metaučení
(jak se učím se učit)
KOMPETENCE K UČENÍ
...schopnost učit se, v procesu učení vytrvávat, zorganizovat si učení
a efektivně hospodařit se svým časem a s informacemi, a to jak
samostatně, tak i v rámci skupin.
...povědomí o vlastních postupech učení a vlastních potřebách,
schopnostmi rozpoznávat dostupné mož̌ nosti a překonávat překážky
za účelem úspěšnosti procesu učení.
...získávat, zpracovávat a osvojovat si nové znalosti a dovednosti,
vyhledávat rady a využívat je.
(Education Council, 2006; přeloženo Veteška & Tureckiová, 2008, s. 148–149)
příkazový
úkolový
se vzájemným hodnocením
se sebehodnocením
s nabídkou
s řízeným objevováním
s přímočarým objevováním
s tvořivým objevováním
se samostatným rozhodováním žáka o učivu
se samostatným rozhodováním žáka o stylu
se samostudiem