Informace o
k předmětu Školní pedagogika
Od výstupů předmětu přes okruhy ke zkoušce a
zpracování portfoliového úkolu
Výstupy z předmětu Školní pedagogika
Po absolvování předmětu student/ka je schopen/na:
• používat s porozuměním základní odbornou terminologii školní pedagogiky;
• aplikovat základní odbornou terminologii na popis, analýzu, interpretaci a
zhodnocení školy jako instituce a organizace, vybraných kurikulárních
dokumentů a vybraných výukových situací;
• charakterizovat na příkladech z praxe vybraná kritéria kvality výuky a
zdůvodnit jejich důležitost pro každodenní práci učitele;
• naplánovat a s využitím sebereflexe zhodnotit vyučovací hodinu
(zdůvodnění, relevance učiva, cíle, obsahy, metody, hodnocení a alterace);
• navrhnout a v praxi aplikovat rámcovou přípravu výuky vybraného tématu
nebo tematického celku učiva;
• vysvětlit možné způsoby zjišťování a ovlivňování žákova pojetí učiva;
• formulovat učební úlohy různé kognitivní náročnosti;
• zdůvodnit uplatňované výukové metody v průběhu vlastní učitelské praxe,
zpětně je kriticky posoudit a navrhnout další možné alternativy
zprostředkování stejného (obdobného) učiva;
• zvolit adekvátní způsob hodnocení žáků s ohledem na stanovený cíl výuky;
• ukázat na příkladech různé možnosti hodnocení žáků a posoudit jejich
výhody a nevýhody.
Okruhy ke zkoušce ze ŠP:
1. Školní pedagogika jako klíčová disciplína učitelské profese.
2. Vzdělávací a kurikulární politika, kurikulární dokumenty.
3. Výukové metody a formy.
4. Vzdělávací a školský systém, škola jako instituce a organizace. škola a její funkce, škola jako učební prostředí.
5. Důvody vzniku školy a její úloha ve společnosti.
6. Vývoj české školy. Škola pro budoucnost: budoucnost pro školu.
7. Pedagogický výzkum jako pomocník učitele.
8. Učebnice a další didaktická média.
9. Výuka: vyučování a učení, aktéři a procesy školní výuky.
10. Diferenciace a individualizace ve výuce.
11. Kurikulum: cíle a obsahy školního vzdělávání a jejich transformace, kurikulární procesy.
12. Hodnocení učebního procesu žáků a výsledků žáků – typy a funkce hodnocení.
13. Hodnocení výsledků žáků – formy hodnocení, základní požadavky na hodnocení.
Literatura ke studiu
Povinná:
Pasch, M. et. Al. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině.
Praha: Portál.
Kratochvílová, J. (2011). Hodnocení a sebehodnocení žáků, zkušenosti z České
republiky i Evropských škol. Brno: MSD.
Doporučená:
Janíková, M. (2009). Základy školní pedagogiky. 1. vydání. Brno: Masarykova
univerzita.
Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada.
Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro
praxi. Praha: Portál.
Portfoliový úkol
Jak postupovat?
I. Analýza školního vzdělávacího programu (ŠVP) a učiva vybraného tematického celku.
II. Kurikulární zpracování tematického celku (viz tabulka k formální struktuře
portfoliového úkolu).
I. Analýza školního vzdělávacího programu (ŠVP) a učiva
vybraného tematického celku:
1. Vyberte si školu, jejíž ŠVP je pro Vás dostupný (příp. i na webových
stránkách školy). Prostudujte její ŠVP školy, kde vykonáváte
pedagogickou praxi, a odpovězte na otázky: Jaká ke deklarovaná
charakteristika školy? Na jakých deklarovaných principech/strategiích
daný ŠVP staví? Odpovědi shrňte do jednoho odstavce.
2. Zaměřte se na prezentaci jednoho ze svých aprobačních předmětů
v daném ŠVP. Odpovězte na otázky: Jak jsou vymezeny učivo a
výstupy pro daný vyučovací předmět? Srovnejte s filozofiemi
vzdělávání u Pasche et al. (1998). Odpovědi shrňte do 1–2 odstavců.
II. Kurikulární zpracování tematického celku
(viz tabulka k formální struktuře portfoliového úkolu).
1. Vyberte si jeden tematický celek z vybraného aprobačního předmětu a jednoho
ročníku, a zmapujte jeho pozici v ŠVP dané školy.
2. Naplánujte výuku daného tematického celku do několika vyučovacích jednotek
(cca 3- 4 vyučovacích hodin):
a) Proveďte didaktickou analýzu učiva ze zvoleného tematického celku (pojmy,
učební úlohy, mezipředmětové vztahy).
b) Formulujte obecnější cíle pro vybraný tematický celek. Následně daný tematický
celek rozvrhněte do několika vyučovacích hodin, z nichž pro každou odvozené
Z obecnějších cílů pro daný tematický celek odvoďte dílčí cíle pro vyučovací hodinu.
c) V souladu s tím navrhněte činnosti (učební úlohy), které byste v dané hodině
použili.
Formální struktura portfoliového úkolu
Předmět – vzdělávací oblast: Ročník:
Tematický celek:
Téma (3-4 vyuč. jednotek) ….. myšlenková mapa
Cíle tématu: – vybírat v RVP („cíle“, „klíčové kompetence“ a „očekávané výstupy“):
- kognitivní (vědomosti)
- psychomotorické (dovednosti, schopnosti)
- postojové - afektivní – výchovné (postoje, potřeby, zájmy, hodnoty)
Téma vyuč.
jednotky
Výukové
cíle*)
Did.an.učiva
POJMOVÁ
Did.an.učiva
OPERAČNÍ
Výukové
strategie
Evaluační
nástroje
Metodické
poznámky
z mapy vyplývají z
cílů tématu
fakta učební
úlohy
pojmy (zadání)
generalizace (otázky)
KONKRÉTNĚ,
ve 2. os.
Didaktická analýza učiva (pojmová, operační/učební
úlohy a mezipředmětová)
Didaktická analýza učiva = analytická myšlenková
činnost, kterou provádí učitel nad učební
látkou (tématem), aby objevil a realizoval
veškerý její výchovný a vzdělávací potenciál
(Skalková).
1. Pojmová analýza - analýza stěžejních pojmů v tématu
a vztahů mezi nimi.
Nástroje:
ü pojmová mapa
ü analýza struktury učiva – 3 kategorie:
•fakta
•pojmy
•generalizace
Fakta (informace o jednotlivých skutečnostech – o lidech,
věcech, konkrétních místech, o události..,).
Pojmy (kategorie nebo třídy věcí či myšlenek se společnými
nejdůležitějšími /podstatnými/ vlastnostmi); konkrétní,
abstraktní; 1 -2 slova.
Generalizace (zobecnění) = výrok, který vyjadřuje vztahy mezi 2
nebo více pojmy; souvětí (př. Dělení je operací inverzní k
násobení).
• Didaktická analýza učiva = projektová a hodnotící činnost učitele, který při
přípravě na hodinu zvažuje, zda se v konkrétním učivu jedná o:
- poznatky (definice, data, poučky, zákony, pravidla, reálie), jejichž
osvojením se v žákově poznatkové sféře vytvoří vědomosti);
- činnosti (aktivity, cvičení, trénink, výkony), jejichž opakovaným
prováděním se dosáhne určitých žádoucích dovedností v intelektuální,
motorické nebo psychomotorické úrovni žáka, v některých případech (při
větším počtu opakování) i zautomatizovaných struktur, tj. návyků;
- logické operace a myšlenkové pochody a postupy, kterých je třeba
k pochopení nového učiva a jeho souvislostí a které mají formativní
význam, učí žáka myslet a hledat řešení a postupy;
- výchovné momenty, které obohacují a rozvíjejí emotivní sféru
člověka, dopřávají mu prožívání citů a emocí, estetických vjemů a
prožitků;
- volní prvky, které jsou obsaženy vlastně v každém novém učivu,
protože žák musí vyvinout určitou míru snahy, vytrvalosti a vůle k
pochopení nového a k překonání překážek.
Výukový cíl
Výukový cíl - zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž učitel v
součinnosti s žáky směřuje (práce J. Skalkové).
• Dává „směr“ či „směřování“ k něčemu a predikuje „změnu“.
• Představuje proces s určitou cestou, dynamikou a časem k
očekávanému výsledku jako splnění daného cíle.
Výukový cíl = to, co si mají z výuky žáci „odnést“ (nikoli to, co chce učitel
„odučit“).
CÍL je formulován „v jazyce žákova výkonu“ – „co má žák umět udělat“.
• Nástrojem, jímž směřujeme k cílům - učební úlohy.
Struktura cílů tématu – 3 složky (domény)
• Kognitivní – intelektuální (znalosti, vědomosti),
• Psychomotorická - psychomotorické dovednosti týkající se
smyslového vnímání, pohybů a vzájemné koordinace vjemů s
pohyby atd. Slovesa jako: kresli, házej, svářej, …
• Postojová - afektivní – výchovná - zájmy, pozornost, estetické
cítění, morální postoje, pocity, názory a hodnoty. Například:
naslouchej, oceň důležitost, vnímej estetickou hodnotu, vnímej
morální dilema, získej o něčem povědomí, a podobně.
• Sociální – komunikace, spolupráce.
Požadavky na formulaci výukového cíle
• přiměřený (věku a možnostem žáků),
• kontrolovatelný (vyjádřený jako pozorovatelná činnost žáka –
význam tzv. aktivních sloves – viz Bloomova taxonomie cílů
aj.),
• konzistentní (prostupný – nižší cíle směřují k dosažení vyšších
a naopak),
• jednoznačný – formulace cíle by neměla připouštět různé
interpretace.
Náročnost výukových cílů
• Bloomova taxonomie – kognitivní náročnost
(zapamatování – pochopení – aplikace – analýza – hodnocení -
tvořivost)
• H. Dave – psychomotorická doména (dovednosti)
(nápodoba – cvičení – zpřesňování – koordinace –
automatizace)
• Kratwohl a kol. – afektivní doména
(vnímání – reakce – ocenění – organizování – zvnitřnění).
Didaktická analýza učiva - operační
Činnosti (operace, aktivity) žáků v hodině k dosažení cílů
výuky jsou předmětem operační analýzy;
Každá činnost žáků je navozena dobře promyšlenými
učebními úlohami.
Učební úlohy:
- všechna učitelova zadání, respektující výukový cíl:
a) úkoly,
b) otázky,
c) aplikační úlohy.
Zásady pro tvorbu učebních úloh neboli jak je tvořit
1. Témata úloh ze skutečného života – “tady a teď”, “být při
tom” (využít zkušeností žáků, aktualizace, motivace).
2. Používat aktivní slovesa (vyjadřující pozorovatelnou činnost)
vždy na začátku věty – vytvořit tak rozkazovací větu jako
pobídku pro činnost, nejen pro jednoduchou odpověď.
3. Pokyny v úkolu vyjádřit přesně co do kvality i kvantity
(vyhýbat se slovům nějaký, několik,…)
4. Formulace úkolů - vzrušující, provokující,
lákavá výzva
• zaměřuje se na klíčové učivo;
• zahrnuje různé úrovně náročnosti (znalost – porozumění –
aplikace - analýza - hodnocení – tvořivost);
• respektuje typy inteligence (Gardner);
• obsahuje úkoly pro individuální i skupinovou práci.
5. Promyslet zabezpečení pomůckami a materiálem, aby
nedocházelo k překážkám, např. k odvádění pozornosti.
Učební úlohy a jejich kognitivní náročnost podle B. Blooma
1. Úlohy na zapamatování a znovupoznání:
Cílová kategorie: ZNALOST – žák si vyvolává nebo znovupoznává informace:
• vyjmenuj;
• řekni (popiš),
• co je jako…;
• řekni kdy…;
• řekni kdo…;
• udělej seznam;
• spoj…;
• najdi…;
• zarecituj…,
• řekni kolik…
2. Úlohy na porozumění
Cílová kategorie: POROZUMĚNÍ – žák chápe informaci a umí ji přednést v jiné formě:
• řekni, co znamená…;
• vysvětli…;
• řekni hlavní myšlenku…;
• řekni pořadí…;
• řekni proč…;
• ukaž…;
• znázorni vztah…;
• vysvětli definici…
Změna jedné podoby vyjádření do jiné (např. číselná v písemnou), napsat krátké shrnutí,
vybrat hlavní myšlenku, vysvětlit vztah mezi dvěma myšlenkami apod. Zařazování,
rozlišování apod.
3. Úlohy na aplikaci
Cílová kategorie: VYUŽTÍ (APLIKACE) - žák řeší problém s použitím informace a
vhodného zobecnění; aplikování postupu na známý, neznámý úkol. Určit v jakých
situacích je vhodné použít, provádět, užít:
• změň…;
• použij jiným způsobem…;
• ukaž, jak udělat…;
• předveď (zdramatizuj)…;
• nakresli obrázek, který ukazuje,
jak…;
• dej příklad…;
• uveď důvod…;
• řekni, jak je… použito v tomto
případě;
• řekni, co tě napadá při pohledu
na tu věc?
• vykonej…
• zaveď…;
• použij…
4. Úlohy na analýzu
Cílová kategorie: ANALÝZA - žák rozděluje, odděluje informace do jednotlivých
částí podle nějakého kritéria nebo úhlu pohledu:
• roztřiď do skupin…
• řekni, v čem jsou… a … stejné (jiné)
• popiš, jak a proč … se stalo…
• řekni, co je pravdivé (nepravdivé,
skutečné, přesvědčivé)
• rozliš podstatné a nepodstatné části
• zjisti, z čeho se skládá… (jak prvky
zapadají do struktury)
• uveď argumenty pro a proti…
• vytvoř schéma…
• naznač strukturu…
• uveď, z čeho se to skládá…
• rozliš…
• uspořádej…
• analyzuj…
5. Úlohy na syntézu /tvořivost
Cílová kategorie: SYNTÉZA – žák řeší problém tím, že spojuje informace, což vyžaduje
originální, tvořivé myšlení:
• řekni (napiš) nové vyprávění o…
• vytvoř…
• uprav nově …
• postav (zkonstruuj)…
• řekni, co jiného by mohl dělat …
• řekni, jak udělat lepší …
• kombinuj …
• předstírej, že…
• co myslíš, že bude dál
6. Úlohy na hodnocení
Cílová kategorie: HODNOCENÍ – žák posuzuje informace vzhledem k zavedeným
standardům nebo podle určitých kritérií, zaujímá stanoviska:
• řekni, proč je … horší (lepší,
spravedlivější atd.)
• řekni, proč souhlasíš
(nesouhlasíš) s …
• co bys dal na 1., 2., 3. místo…
• rozhodni…
• řekni, co se stane…
• shrň…
• dokaž… argumentuj…
• posuď…
• urči stanovisko…
• zkontroluj správnost…
• zhodnoť…
• vyslov vlastní názor
• vyber nejlepší řešení a
zdůvodni…
7. Úlohy vedoucí k tvorbě originálních produktů
7. úroveň náročnosti přiřadili k původní Bloomově taxonomii jeho následovníci.
Revize původní taxonomie má zpřesnit náhled na výsledky kognitivních aktivit žáků (tým pod vedením
D. B. Krathwola)
Cílová kategorie: TVŮRČÍ ČINNOST – žák vytváří originální produkty na základě
vlastního nápadu nebo pokynů učitele
• navrhni, co se z … dá vytvořit
• vytvoř…
• naplánuj…
• vymysli způsob…
• navrhni…atd.
Zavedení této kategorie znamená určité změny v nejvyšších kategoriích Analýza,
Syntéza, Hodnocení; Tvůrčí činnost přebírá některé úkoly hlavně ze stupně Syntéza.
Promýšlení výukových strategií a podmínek
Učební zadání jsou řazena určitým způsobem, vyjadřujícím strategii výukového
postupu:
Ø induktivní
Ø deduktivní
Ø sociálně zprostředkovaná výuka
Podmínky výuky uvedeme jako metodické poznámky.
Promýšlení evaluačních nástrojů a postupů
Jak zjistíme, zda bylo dosaženo stanovených cílů?
Určení kritérií a indikátorů pro hodnocení ve vztahu k cíli.
Možnosti:
• prezentace výstupního produktu žáků, vyhodnocení na základě předem
dohodnutých kritérií
• didaktický test
• sebehodnocení
• další možnosti
Použitá literatura:
Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada.
Pasch, M. et al. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací
hodině. Praha: Portál.
Petty, J. (2006). Moderní vyučování. Praha: Portál.
Přeji hodně zdaru při studiu i zpracování úkolu
a v případě potřeby obraťte se
na adresu: horka@ped.muni.cz