Zpracovala Iva Vejmolová
Otázka č.13 – Vyjmenujte a vysvětlete základní pojmy DV
Hra - je prostředkem k získávání různých potřeb nebo naplňovaní různých cílů. Od
praktických životních činností se odlišuje svými specifickými pravidly a herními prvky (např.
soupeření nebo identifikace s rolemi ) a to třeba i s těmi, které bychom v reálném životě
vědomě odmítali. Přináší uspokojení potřeby, zábavu, poučení, prožitek apod.
Dramatická hra - námětová hra založená na kontaktu, komunikaci, a setkávání hráčů
v různých situacích, kdy na sebe vzájemně působí a vytváří tak děj. Rozvíjí osobnost dítěte,
uměleckou, sociální stránku dítěte, učí řešit situace, rozvíjí představivost, tvořivost, empatii,
kultivuje a rozvíjí řeč a pohyb. Učí děti vyjádřit svoje city, myšlenky a názory, rozvíjí
zkušenost.
Fikce - je představa, myšlenková konstrukce děje nebo stavu, který ve skutečnosti
neexistuje. V dramatické hře se mohou děti stát fiktivními postavami, pohybovat se
v různých fiktivních prostředích a zažívat různé fiktivní situace. Přitom fiktivnost zajišťuje ,
bezpečnost hráčů při hře. Situace si mohou opakovaně vyzkoušet a hledat možnosti jejich
řešení. Mohou si tak „nanečisto“ a bez následků vyzkoušet, jak by se třeba zachovali a to je
důležité pro získání zkušenosti. Důležité je, aby hráčům bylo jasné, kdy jde o realitu a kdy o
fikci – označení začátku a konce hry.
Situace – je základní jednotkou dramatu a jsou to vzájemné vztahy v určitém okamžiku.
Vlastní situace vzniká kontaktem, komunikací mezi osobami, subjekty situace. Předmětem
situace může být např. vzájemný vztah účastníků. Děj příběhu se člení na jednotlivé situace.
Konflikt – učitel v DV záměrně pracuje s konflikty a tím vede děti k hledání různých řešení.
Děti získávají zkušenosti, vnímají a řeší problémové situace.
Role – dítě se stává jednou z postav hry, mluví a jedná jako tato postava, zapojuje se do
interakce s ostatními postavami.
Kolektivní postava/role – jednu roli hraje současně společně několik hráčů nebo i celá
skupina. Zodpovědnost za roli se rozloží na více lidí – vhodné pro menší děti.
Učitel v roli – učitel také vstupuje do role a stává se jednou z postav hry a zapojuje se do
interakce s ostatními. Tím může učitel např. udržovat hru v chodu a dál ji rozvíjet nebo
změnit styl vzájemné komunikace.
Hra v roli - dítě přijímá v rámci hry roli někoho jiného a jedná pak v této roli tak, jak si myslí,
že by jednala tato postava. Dává příležitost nahlédnout na situaci a problém z určitého úhlu a
rozšířit svou sociální zkušenost.
Simulace - zvláštní typ hry v roli, kdy hráč hraje sám sebe, jak by se zachoval, jak by jednal za
určitých okolností. Např. si mohou děti vyzkoušet role, se kterými by se v reálném životě
nikdy nesetkaly.
Štronzo – domluvený signál k okamžitému přerušení jakékoliv činnosti. Hráči musí strnout
v pozici, ve které je slovo zastihlo. Používá se např. k zastavení rozehrané improvizace, aby
mohl být zkoumán živý obraz, který vznikl.
Živý obraz – skupina dětí vytvoří ze svých těl statický obraz, který zachycuje určitou situaci,
její nejdůležitější okamžik. Např. děti vytvoří živé obrazy jako fotografie z rodinného alba.
Titulky - jsou stručné a výstižné názvy přidávané k živým obrazům. Vyjadřují podstatu, co je
v obraze zachyceno.
Pantomima – dramatická hra beze slov, kdy hráč vstupuje do role a rozehrává situaci pouze
prostřednictvím mimiky, gest a pohybu v prostoru. Lze využít např. u dětí, které mají
problém vyjádřit se slovem.
Narativní pantomima – zn. vyprávěná – Učitel vypráví krátký příběh a hráči souběžně s tím
děj příběhu předvádějí jako pantomimu. Všechny děti hrají současně stejný děj, ale každý
svým způsobem a získávají tak vlastní zkušenost a zážitek.
Improvizace – je to hra v situaci a v roli, která je buď zcela nepřipravená (okamžitá reakce na
zadání) nebo je předem připravená (domluví se průběh situace), ale neřídí se podle předem
daného pevného textu. Je v ní prostor pro určitou změnu a vývoj (děti mluví vlastními slovy a
reagují na podněty od spoluhráčů).
Imaginární rekvizita – je to pomyslná věc (zpočátku existuje jen v představách hráče), kterou
hráč činí viditelnou a skutečnou i pro ostatní hráče a diváky a to tím, jakým způsobem s ní
zachází. Například hledá v imaginární tašce imaginární klíče. Nutí hráče detailně si představit
danou rekvizitu (její velikost, tvar, váhu, pohyb apod).
Reflexe – důležitá součást dramatického procesu, kdy si hráči zpětně povídají o tom, co a
proč se stalo, sdělují si, jak se při tom cítili, co si přitom uvědomili. Přemýšlejí o tom, co se
v průběhu hry dozvěděli o sobě, druhých, tématu. Reflexe je důležitá pro pojmenování a
utřídění zážitků, zkušeností a poznatků.
Horké křeslo- hráč sedí na židli, je v roli, měl by pravdivě odpovídat na otázky, kterými se
ostatní snaží zjistit, co nejvíce informací o jeho postavě, jejích postojích, povahových
vlastnostech, příčinách jejího jednání apod.