EPISTEMOLOGIE
Mgr. Lucie Štěpánková
26.11.2019
Epistemologie
Nauka, zabývající se:
procesem poznání
jeho mechanismy
vztahem poznání a skutečnosti
Jaké si klademe otázky?
 Jak dítě rozumí světu, ve kterém žije? Jaké jsou jeho představy o
světě a proč?
 Můžeme jako dospělí zprostředkovat dítěti skutečné poznání? Jaké to
bude mít komplikace? S čím je nutno počítat?
Dítě nepřichází do mateřské školy nevědomé, prázdné jako
čistý list papíru, který učitelé teprve odshora dolů popíší
pravdivým a objektivním vědění o světě. Každé dítě už světu
kolem sebe nějak rozumí, má o něm své představy.
Vzdělávací proces je vždy střetáváním jeho prvotních
představ s novými informacemi.
 Podmínkou jeho poznávání dítětem je proto
„být při tom“. Učení je proto vždy: konkrétní,
situační, vázáno na osobní zkušenost
 Potřebujeme vědět:
Jak děti myslí.
Jak děti poznávají svět.
Jak se děti učí.
Dětský svět = svět „tady a teď.
Jak děti myslí
Jean Piaget
Zabýval se genetickou epistemologií, tedy
problematikou, jak se vyvíjí vztah mezi
poznávajícím jedincem a objektem poznávání
v různých věkových obdobích člověka, jak
vzniká a proměňuje se poznávání světa u
jedince.
Snažil se popsat změny k nimž dochází během ontogeneze.
Pokusil se proto ve vývoji jedince odlišit specifická stádia
poznávací činnosti. V rámci každého stádia se pak pokusil
popsat specifické struktury myšlení jedince.
Snažil se prozkoumat, jak se během vývoje jedince tyto
struktury myšlení mění, transformují. Zjistil, že jedna
konkrétní úroveň poznání je výsledkem předchozího
vývoje; vzniká reorganizací a transformací úrovně
předchozí.
Poznání tedy pro Piageta není vrozenou
záležitostí; znalosti jedinec vytváří svými akcemi,
svým jednáním.
Stádia kognitivního vývoje jedince podle
Piageta
 senzomotorické stadium (narození – 2 roky)
Důležitými procesy jsou: motorická aktivita, vnímání a
experimentování.
 předoperační stadium (2-7 let)
Důležitými procesy jsou: řeč, tvoření představ a jednodušší myšlení.
 stadium konkrétních operací (7- 12 let)
Důležitými procesy jsou: logické myšlení a operování s
abstraktními pojmy.
 stadium formálních operací (12 let a výše)
Důležitými procesy jsou: abstraktní, formálně logické operace.
Důležité!!!
 Duševní vývoj se jeví jako sled popsaných
stadií.
 Nové stadium nenahrazuje předchozí, ale
je jejím kvalitativním prodloužením.
 Pořadí sledu stadií je stálé, i když průměrný
věk, který stadia charakterizuje se může
individuálně měnit.
Jak děti poznávají svět
Zásadní vliv na vývoj poznávání u dětí mají:
 Endogenní vlivy (vnitřní) - individuální
psychické a biologické charakteristiky či
dispozice každého dítěte.
 Exogenní vlivy (vnější) – aspekty sociální,
ekonomické, kulturní, etnické, náboženské
aj..
Představy dítěte o pojmech, věcech a jevech
 Prekoncepty (dětské představy) - podle Pupaly (2001, s.
212) „dětské prekoncepce představují úhel pohledu dětí na
svět, přes který tento svět “čtou” a vysvětlují si jej pro
sebe.“
 Naivní teorie dítěte – složitější konstrukty, kterými si děti
vysvětlují skutečnosti. Odpovědi na otázky: proč, jak, co, s
jakým výsledkem, k čemu to slouží aj.)
 Miskoncepty – mylná, chybná pojetí představ, nesprávná
osobní prekoncepce, hypotéza nebo teorie, která bývá
značně rezistentní vůči změnám.
Jak se děti učí
Tradiční pojetí vzdělávání (transmisivní):
 Dítě přichází do školy a nic neví.
 Úkolem učitele je všechno je naučit.
 Inteligence je chápána jako suma vědomostí,
které si dítě osvojí v průběhu docházky do MŠ.
Konstruktivistické pojetí školy a vyučování
(humanistické):
 Dítě přichází do školy a o světě ví spoustu věcí.
 Úkolem učitele je vytvořit při učení takové podmínky, aby
si dítě svoje poznatky pod jeho vedením utřídilo a
(re)konstruovalo ve spolupráci s ostatními dětmi do
reálného obrazu světa.
 Inteligence se rozvíjí v aktivní myšlenkové činnosti při
učení .
Principy konstruktivistického přístupu:
 respektování přirozených procesů poznávání a
učení
 budovat učení na vnitřním zájmu dítěte (vnitřní
motivace)
 aktivizace dětí (čím méně učitel dělá, tím víc se
děti naučí)
Autentické – prožitkové učení
 Pedagogický styl učitele, v němž se uplatňuje způsob, kterým se
dítě předškolního věku učí a naučí samo spontánně.
 Zahrnuje vlastní iniciativu dítěte (vnitřní motivace k učení).
 Skutečné, „opravdové“ učení; neučíme se „jakože něco děláme“
(akademicky), ale doopravdy, v situacích reálného života. Učíme
se NĚCO, nikoli O NĚČEM. Jeho východiskem je bádání,
zkoumání a výsledkem je produkce, nikoli reprodukce
poznatků.
„Nikdo nemůže nikoho nic naučit, ale pedagog může vytvořit
takové podmínky, v nichž se dítě naučí něco samo.“
Steen Larsen
Pedagogické podmínky pro úspěch
autentického učení
Základní podmínkou je učitel
 Volba pedagogického postupu vychází od dítěte. Učitel modeluje svůj didaktický
postup na míru předpokladům dítěte. Výsledkem pak je, že vnější podmínky
odpovídají podmínkám vnitřním, tzn., že dochází k souladu didaktiky a psychologií
dítěte.
 Vztah učitele k dítěti je podporující a partnerský. Učitel v MŠ je pro děti
podporujícím partnerem, který jej provází a pomáhá mu objevovat svět. Dítě přijímá
se všemi jeho slabostmi i přednostmi. Dává najevo, že má zájem o toho, kdo se učí
a rozumí jeho myšlenkám a pocitům.
 Úlohou učitele je usnadňovat dítěti jeho způsob učení. Učitel v MŠ vystupuje
v roli facilitátora – usnadňuje dítěti učení s cílem být co nejblíže spontánnímu
prožitku a přitom vycházet ze stanovených cílů.
 Učitel připravuje prostředí pro motivující a seberozvíjející dětské činnosti.
Neplánuje obsah a náměty her, ale připravuje časové a prostorové podmínky, aby
děti měly pohodu pro spontánně zvolené činnosti.
LITERATURA
GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. & kol. Vzdělávací program Začít spolu. Praha:
Portál, 2003.
HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. & kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské
škole (aktualizovaný program). Praha : Portál, 2006.
OPRAVILOVÁ, E.,GEBHARTOVÁ, V. Rok v mateřské škole: učebnice pro
pedagogické obory. Praha : Portál, 2003.
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Upravené vyd.
2018. MŠMT ČR.
HOLT, J. Jak se děti učí. Praha: Agentura STROM, 1995.
HAVLÍNOVÁ, M., & VENCÁLKOVÁ, E. (eds.). (2008). Kurikulum podpory zdraví
v mateřské škole. 3. vyd. Praha: Portál.
KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála 1993.
KOLLÁRIKOVÁ, Z. & PUPALA,B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál,
2001.
PIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha: SPN, 1970.
PIAGET, J. & INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: SPN, 1970.