6.4-3 Intonační konstrukce 4 „Intonace otázky se spojkou A" _ieKOTáBLLiyK) Použití této intonační konstrukce, jak bude uvedeno dále, je v některých aspektech (zejména v otázkách) velmi specifické a omezené. Melodie je totiž nositelem emocionálně zabarveného významu vyjadřujícího nadřazenost, formálnost; její použití v každodenní řeči tak není příliš časté. U Čechů, kteří se učí rusky, se však setkáváme s tím, že nevědomky kladou otázky právě s touto intonací, aniž by si byli vědomi doplňujícího významu a expresivního zabarvení, které tak svým otázkám dodávají. Tato situace může být způsobena tím, že průběh IK-4 se v určitém smyslu podobá melodii otázek v českém jazyce; po mírném poklesu tónu dochází kjeho zvýšení v pozici po intonačním centru, tedy s blížícím se koncem větného úseku (výpovědi). Pro melodii české otázky je typické zvýšení tónu před koncem věty (tedy před otazníkem). Z hlediska dosažení cíle komunikace a jejího úspěchu je proto velmi důležité dbát u žáků a studentů na odpovídající realizaci neutrálních otázek (ty jsou pronášeny především s IK-2 a IK-3) a na vhodné použití IK-4 v řeči. IK-4 se nejčastěji používá: A. v neúplných otázkách se spojkou A: Ohm ywé npnexa/in. //-A HaTawa? B. v otázkách, pokud chce mluvčí zdůraznit požadavek: Baw nacnopT? // Baw 6n/ieT? C. v otázkách anketního charakteru: Báuia (J>aMn/ina, / Íma? D. při vyjádření přivítání nebo loučení (vedle IK-2), pokud chce mluvčí zdůraznit oficiální charakter (není typické ani příliš vhodné pro běžnou, neformální a neutrální komunikaci): KaK fle/ia? // Kan wuBěTe? E. při vyjádření vůle (v příkazech) ve větných konstrukcích s infinitivem, pokud chce mluvčí zdůraznit oficiální charakter: ripoxoflMTe! // Ca,o,HTecb! F. při formulaci opakované otázky s cílem vyjádřit údiv, překvapení: HuKo/iáři m MOCKBbl. //- OTKVAa? // H3 MOCKBbl? // CrpaHHO. G. v otázkách s tázacím slovem, pokud chce mluvčí dodat svému vyjádření expresivní zabarvení, mentorský tón (poučování, „vyslýchání"): ľflé ™ 6bi/iá Becb Bénep? // HTOTbi fle.na.na? 83 H. v oznamovacích větách pro vyjádření výzvy, údivu, nespokojení, či s cílem dodat odpovědi na váze (mluvčí zdůrazňuje, že jeho slova jsou pravdivá): - Tbi HMTa/i MaflKÓBCKoro? //- HuTa/i! // - A ľopbKoro? // -Towe hutš/i. // Bbi He npnflěTe, / m a He npuflý. I. při vyjádření sémantické a syntaktické neukončenosti ve větách a souvětích, především v oficiálních projevech či textech oficiálního nebo knižního stylu (jedná se o melodii, kterou můžeme slyšet u hlasatelů v televizi, v rádiu či u osob pronášejících oficiální projevy): Ha 3áBTpane b E/incéňcKOM flBopL^é // npe3HfléHT pa hu,mm / M MHHIÍCTP MHOCTpáHHbIX fle/1 POCCMM /o6wieHÁ/lHCb peHaMH. 1. Poslechněte si výše uvedené příklady použití IK-4. Poté sami věty čtěte. 2. Čtěte krátké rozhovory. Věnujte pozornost správné melodii. -Tbi 6bi/ia b neTepôýpre? - Bbi/ia. -A b KňeBe? -To>Ke 6bi/iá. -A b Pňre? - HéT, / He 6bi/ia. -Tbl /lKDÔMĽJb Mý3blKy HaMKÓBCKOrO? -/1kd6/ik). - A MycoprcKoro? -ToHíe /iK)6/i(ó. -A LUocTaKOBMMa? - Mý3biKy LLIocTaKÓBUMa ft oneHb nx>&n\6. - Baw\ Hý>KeH HUTáie/ibCKuří 6n/ieT? • CaflMTecb, no>Ká/iyMCTa. OTBerbTe Ha HécKO/ibKO BonpócoB. Báiue mma? ■ HpMHa. 4 ■ OTHeCTBO? • BuTa/ibeBHa. ■ Báiua cjjawiM/iufl? • CwiupHOBa. ■ ÍOfl pOWfleHMH? -TblcfflMa fleBflTbCOTfleBflHÓCTO BTopoň. ■ Ha K3KÓM (jjany/ibTeTe Bbi ý^MTecb? ■ Ha neflarorH4ecKOM. ■ Ky pc? • BTopóří. ■ Baiu áflpec? ■ >KHBý B o6me>KMTHM, / B r/láBHOM 3flaHMM. - Kopnyc? -Tpemň. - KÓwiHaTa? - flBéCTU TpMflU,aTb ľlflTb. - PacnuujMTecb, nowá/iyňcra. // BoTiyr. //flepwMTe, / bot Baw 6n/ieT. 3. Ve dvojicích předveďte podobné rozhovory. 4. Čtěte dialogy. Pomocí intonace vyjádřete údiv. Řiďte se intonační transkripcí z prvních dvou rozhovorů. Nakonec sami vymyslete podobné repliky. - Oh HMKOľAá Hé 6bi/i b MocKBe. -HkiKorflá?! Haflo we! - Ohm 3áBTpa ye3>KáioT. -Ye3>KáioT?! Haflo me\ -Ohm Bnepá npoMrpá/iM. - npourpá^M?! Haflo >ne! - Ohm BMepá 3a6/iyflM/iMCb. -3a6/iyflM/iMCb?! Háflowe! - Oh ono3flá/i Ha nóe3fl. - 0no3flá^?! Haflo we! -3áBTpa 6ýfleT CHer. - CHer?! Haflo >Ke! 5. Sehrajte dialogy. Pomocí intonace vyjádřete údiv. Pracujte podle vzoru. Vzor: - 3áBTpa ye3«aio. - Korflá ? 3a BTpa? He MÓweTb 6biTb! 1. CKÓpo oh ye3M<áeT b napúw. 2. Ohm BMepá KynM/iM MaiuMHy. 3. Y Heě ywácHbiň Myw. 4. y Heró npexpácHan Těma. 5. Bnepá Tamo yBe3/iM b 6o/ibHMu,y. 6. y hmx cropé/i flOM. 7. Bpa^M CKasámA, 4to e/viý Haflo flé/iaTb onepáu,mk>. 6. Poslechněte si nahrávku. Do textu vzoru vyznačte intonační konstrukce, které jste slyšeli. Poté si ve dvojicích nacvičte podobné situace, v nichž vyjádříte nespokojenost. Vzor: TflGTbi 6bmá?! noMewiýTbi He no3BOHM/ia?! fl Te6á y>KéflBa nacá flowMflátocb. CKÓ/lbKO MÓWHO ry/lÁTb?! 00:13 84 00:28 Hto Tbi flé/ia/ia?! C Kew\ Tbi pa3roBápnBa/ia?! Ha Koró Tbi noxówa?! noHewiý Tbi He 3aHkiMáewbCfl?! C KeM sto Tbi ryná/ia? 7. Poslouchejte, poté sami čtěte. Všímejte si intonace neukončených větných úseků. MOCKBa /-CTO^mu,a Pocci/ih. B MocKBe /cocToá/iacb MewflyHapóflHaa KOH^epeHnna. CeróflHH BenepoM / p^neványm ye3>xaeT. nóe3fl Ha KMeB / OTnpaB/iáeTCfi c 4eTBěpToro ny™. 3acefláHne MewflyHapóflHoň rpýnnbi yněHbix / 3aKOHHM/iocb. «A y Hac BOflonpoBOfl. / Bot». (C. Mkixa/iKOB) 8. Ctěte. B 3T0M wieponpHflTUM, / npoBeflěHHOM AKaflé/vtkieň HaýK Poccmmckom e,qepái4kin, / AKafláwiueň wieAMUMHCKMX HaýK / n TBÓpnecKUMH coK>3aMH Háuieň crpaHbí, / npMHa/in ynácTkie o6iu,écTBeHHbie flésTre/iM, / fléíTre/iH HaýKM m Ky/ibTýpbi H3 PocckíňcKoň e,o,epaui/in, / Bo/irapi/iw, / ClilA, / rpéunn / m HexnM. // Ha 3aceflaHne / 6bmo npmTiaweHÓ 6ó/iee AByxcÓT yMéHbix, / Bpaneň, / wypHa/iMCTOB. 9. Čtěte báseň. A 4to y Bac? TyTCKa3á^ pe6ÁTaM BÓpa / npócTO TaK: / «A y MeHÁ b KapwiáHe rB03flb. / Ay sác?»-// «A y Hac ceróflHfl rocrb. / A y Bac?» -// «A y Hac ceróflHa Kouma / POflM/lá BHepá kotht. // KOTÁTa BbipOCflM HeMHÓ>kko, / A ecTb ki3 6/iióflu,a / He xotht». // «A y Hac Ha KýxHe ra3. / A y Bac?» -// 86 87