PÍSMENA
Samohlásky:
Aa [a], Oo [o], Yy [u], Hu [i], blbí [y], 33 [e] fln [ja], Ěě [jo], Ee Oe], KDro [ju]
Souhlásky:
B6	[b]
b B	[v]
ľr	[g]
	[d]
>K>k	[z]
33	[z]
l/l M	0]
Kk	[k]
Jln	[1]
M M	[m]
H H	[n]
n n	[p]
Pp	[r]
Cc	[s]
Tt	[t]
<t>cp	[f]
Xx	[ch]
Um	[c]
m M	[č]
LU LU	[š]
LU l±4	[šš]
Souhlásky dělíme na tvrdé: >k, uj, 14 a měkké: h, m, v\. Ostatní souhlásky mohou být i tvrdé i měkké.
Měkký znak: b
Měkký znak b označuje měkkost předcházející souhlásky, odpovídá háčku v českém pravopisu Buď - 6yflb
Tvrdý znak: \>
Tvrdý znak "b odděluje předponu zakončenou souhláskou od slovního základu, který začíná na e, ě, to, a C"be3fl, noflběM
PŘÍZVUK
• Může být na kterékoli slabice slova.
• Může být pohyblivý.
V učebnicích se značí čárkou, tučným písmem nebo podtržením.
KmHÓ — KľlHO — KľlHO
néTO — neTO — nejo
Prízvučné slabiky vyslovujeme výrazněji a zřetelněji než slabiky neprízvučné.
pravidla čtení
1. Čtení samohlásek.
Neprízvučné a čteme krátce jako nejasný zvuk [e].
3 se píše v ruštině na začátku slov. Čte se jako české e.
3lS>K, BKOHOMHKa, 3THKeT
E (po souhlásce) před prlzvukem čteme jako [i], cecTpa [sistrá]. Vždy rozlišujeme výslovnost bi a 11: Gbin - 6ují.
Čtení fl, Ě, E, 10:
1. Na začátku slova, po t, b a po samohlásce čteme:
íi-[ja] é-[jo] e-De]
K)-[jU]
9\Ha, HaTanbfl, Mapiifl Ěhoik, 6enbé, Moě Enb, c-iacTbe, 3onoToe (Opa, Bbiora, 3Haio
2. Po souhlásce:
n - [měkká souhláska + a] é - [měkká souhláska + o] e - [měkká souhláska + e] K> - [měkká souhláska +u] JliocTpa, CTSHa, KOBep, maco
2. Čtení souhlásek.
V koncovkách -oro, -ero, čteme r jako [v]: HOBoro /nóvovo/
Měkkou výslovnost souhlásek označují:
1. b - měkký znak.
fl — flb, 3 — 3b. H — Hb, p — pb CTaJI — CTaJlb, KOH — KOHb, OC — OCb
2. Písmena R, Ě, E, 10: Čte se:fl = měkká souhláska + a
e = měkká souhláska + o e = měkká souhláska +■ e K)= měkká souhláska + u
ta [ťa] flě [ďo] se [ze] n\o [ľu]
ca — ca, no— ně, H3 — He ílec? mí14, něfl, nioflu.
3. Písmeno H:
Tbl — TM, flbl — AU, Bbl — BH
KápTbi — KapTMHa, Manbiuj — wanúna, KOMapbi — pucýHOK.