Přivlastňovací zájmena
Ve francouzštině se (na rozdíl od češtiny) přivlastňovací zájmena shodují s podstatným jménem a ne s rodem osoby, které se přivlastňuje. (sa voiture – jeho i její auto).  

mon /ma	mes
ton / ta	tes
son / sa	ses
notre	nos
votre	vos
leur	leurs

      

V případě, že podstatné jméno v ženském rodě začíná na samohlásku nebo němé h, použijeme tvar přivlastňovacího zájmena mužského.
Ex.:

C’est mon père.	C’est mon ami.
C’est ma mère.	C’est mon amie.

Ve francouzštině neexistuje přivlastňovací zájmeno svůj. Tvoříme tedy věty typu : (já) Mám moje auto. (ty) Máš tvoje auto. (on, ona) Má jeho/její auto. Ve třetí osobě je tedy francouzština nejednoznačná. Ve větě typu Il a sa voiture. tedy nevíme kdo přesně auto má. (Má svoje, její či auto někoho úplně jiného).