Kurz francouzského jazyka online

1 Subjonctif présent (subjonktiv přítomný) – pokračování

Subjonctif présent (subjonktiv přítmný) – pokračování
Tento slovesný způsob používáme nejen po výrazech vůle, přání, nutnosti a rozkazu (viz lekce 25) ale ještě v dalších případech:

 

  1. po výrazech radosti, lítosti, překvapení, údivu, etc.:
 
Je suis heureux que tu sois là. > Jsem šťasten, že jsi tady.
Je suis content que tu viennes avec nous. > Jsem rád, že jedeš s námi.
Je regrette que tu ne puisses pas prendre un congé la semaine prochaine. > Lituji, že si nemůžeš vzít příští týden dovolenou.
Je suis surpris que Magali ne soit pas ici. > Jsem překvapen, že zde Magali není.
Je suis étonné que tout cela soit vrai. > Jsem udiven (znepokojen), že je to pravda.

 
  1. po výrazech pochybnosti, nejistoty a možnosti:

 
Je doute que cela soit possible.  > Pochybuji, že by to bylo možné.
Il est possible que nous soyons prêts à temps. > Je možné, že budeme hotovi včas.
Il se peut qu’elle soit en retard. > Je možné, že bude mít zpoždění.
 
Je-li hlavní věta v záporu, následuje subjonktiv i po slovesech, která v kladu vyžadují indikativ :
Je ne pense pas que cela soit vrai.
Je ne crois pas que nous ne réussissions pas. > Nevěřím, že bychom neuspěli.
Je n’espère plus qu’elle vienne à temps. >  Už nedoufám, že přijde včas.     
 
Pozor, i zde platí, že pokud se podměty obou vět shodují, můžeme místo věty vedlejší užít infinitivní vazbu. 
Je suis content d’être là. > Jsem šťasten, že jsem zde. 
Il regrette d’être venu. (infinitiv složený )  > Lituji, že jsem přišel.