Kurz francouzského jazyka online

1 Souslednost časová – přehled

Souslednost časová – přehled

Souslednost časová se týká vztahů času věty vedlejší vzhledem k větě  hlavní.
 

Pokud je ve větě hlavní čas přítomný (popřípadě budoucí) postupujeme stejně jako v češtině:
a) Sloveso ve větě hlavní nevyžaduje subjonktiv.

 

Je dis qu’il est en retard. Říkám, že má zpoždění.
Je dit qu’il sera en retard. Říkám, že bude mít zpoždění.
Je dit qu’il a été en retard. Říkám, že měl zpoždění.   


b) Sloveso ve větě hlavní vyžaduje subjonktiv.
Pro vyjádření času přítomného či budoucího ve větě vedlejší použijeme tvary subjonktivu přítomného. (časy obou vět probíhají současně nebo čas věty vedlejší následuje po času věty hlavní)
 
Il est étonné que je ne sois pas  malade.
Je překvapen, že nejsem nemocný. / že nebudu nemocný
 
Pro vyjádření času minulého ve vedlejší větě použijeme tvary subjonktivu minulého (čas věty vedlejší předchází čas věty hlavní)
Il est étonné que je n’aie pas été malade.
Je překvapen, že jsem nebyl nemocný.
 
Problém pro české studenty nastává ve chvíli, kdy se věta hlavní ocitne v čase minulém. Zde, narozdíl od češtiny (která má jen tři slovesné časy) francouzština použije soustavu svých minulých slovesných časů:
 
a) Sloveso ve větě hlavní nevyžaduje subjonktiv.
Pro vyjádření přítomného času ve větě vedlejší použijeme tvary imperfekta. (časy obou vět probíhají současně)
J’ai dit qu’il était en retard. > Řekl jsem, že má zpoždění.
 
Pro vyjádření budoucnosti ve větě vedlejší použijeme tvary podmiňovacího způsobu přítomného. (čas vedlejší věty následuje po času věty hlavní)
J’ai dit qu’il serait en retard. > Řekl jsem, že bude mít zpoždění.
 
Pro vyjádření minulosti ve větě vedlejší použijeme tvary plusquanperfekta. (čas věty vedlejší předchází času věty hlavní)
J’ai dit qu’il avait été en retard. > Řekl jsem, že měl zpoždění.
 
b) Sloveso ve větě hlavní vyžaduje subjonktiv.
Protože  subjonktiv neposkytuje takovou rozmanitost, zůstává rozdělení stejné jako v prvním případě:
Pro vyjádření přítomného a budoucího času ve vedlejší větě, použijeme tvary subjonktivu přítomného.(časy obou vět probíhají současně nebo čas věty vedlejší následuje po času věty hlavní)
 
Il a été étonné que je ne sois pas malade. >Byl překvapen, že nejsem nemocný.
Il a été étonné que je ne sois pas malade. > Byl překvapen, že nebudu nemocný.
 
Pro vyjádření času minulého ve vedlejší větě použijeme tvary subjonktivu minulého (čas věty vedlejší předchází čas věty hlavní)
Il a été étonné que je n’aie pas été malade. > Byl překvapen, že jsem nebyl nemocný.